Václav Klaus: "Nevidím žádný rozdíl mezi ideologií komunismu a  ideologií klimatických změn!

Ivana Haslingerová

Tak jako každoročně, i letos čtyřdenní festival Svět knihy 2009 nabídl autorská čtení i autogramiády. Své nejnovější knihy přišel návštěvníkům podepsat v průběhu druhého dne i prezident republiky Václav Klaus. Většinu lidí by prezidentský úřad dostatečně vytížil. To ovšem není případ Václava Klause. Vedle svého, dnes již po celém světě překládaného bezceleru "Modrá, nikoli zelená planeta" podepsal čtenářům i svoje nejnovější knihy "Rok šestý a "Prezident republiky k Lisabonské smlouvě".

Největší zájem byl o jeho "Modrou, nikoliv zelenou planetu". Varoval přitom čtenáře: "Poručíme větru, dešti! To je staré komunistické heslo, v České republice dobře známé. Když poslouchám Ala Gorea, slyším tentýž záměr, akorát že dnes to není vítr a déšť, co chtějí ekologisté jako on ovládnout, nýbrž globální životní prostředí. Environmentalismus je hnutí, které hodlá radikálně změnit svět a to bez ohledu na důsledky, za cenu obětí na životech a drastického omezení svobody jedince. Environmentalismus hodlá změnit lidstvo, lidské chování, strukturu společnosti, systém hodnot – prostě všechno.“ 

Václav Klaus zdůrazňuje především tento aspekt, protože je oddaným stoupencem ekonomiky volného trhu. Nezapře, že je ekonomem,  jehož světonázor nejvíce ovlivnil, dnes již zesnulý nositel Nobelovy ceny Milton Friedman, kterého považuje za nejvýznamnějšího ekonoma 20. století. Prezident Klaus nevidí žádný rozdíl mezi ideologií komunismu a ideologií klimatických změn. Říká, že je již víc než jen znepokojen důsledky toho, jak politici zneužívají téma globálního oteplování k získání a udržení moci nad obyčejnými lidmi.  Cílem panikářů globálního oteplení není nic menšího než vzkříšení socialistického modelu centrálně řízeného hospodářství,  vnucují nám – zase už – jen tu jednu povolenou pravdu. Environmentalismus se stal kvazináboženstvím.

Dámy a pánové v redakcíchsnažte se, bude alespoň veselo!

Miroslav Macek, GLOSy

Od prvního apríla platí "náhubkový zákon" na novináře. Ti se, pochopitelně, brání. Nejsem v žádném případě příznivec tohoto zákona, na druhé straně ovšem nechápu, proč novinářům tolik vadí, když se dá jednoduše, elegantně a vtipně naplňovat a přitom všichni budou vědět, o koho a o co jde. Pár příkladů: Dřívější titulek: Kandidátka strany zelených Kateřina Jacques zmlácena policistou. Titulek dle náhubkového zákona: Kandidátka za stranu zelených zmlácena policistou. Elegantní titulek: Hysterická kandidátka strany zelených s francouzským jménem vyprovokovala policistu k brutálnímu zákroku, aby jí záběry z této akce a následný mediální povyk pomohly ke zvolení. Dřívější titulek: Přítel Jiřího Paroubka Václav Kočka mladší zastřelen při křtu Paroubkovy knihy. Titulek dle náhubkového zákona: Politikův přítel zastřelen při křtu knihy. Elegantní titulek: Sexymozkův kamarád - kolotočář mladší zastřelen při křtu blábolu kmotra Džoržína. Dámy a pánové v redakcích: snažte se! Čtenáři a posluchači o informace rozhodně nepřijdou a bude alespoň veselo!

Fuj to bylo leknutí!

Petr Paulczynski

Nejhorší role Evy Holubové

Ladislav Jakl

Eva Holubová je velmi dobrá herečka. Jednou jsem jí to dokonce sám s úklonou řekl. Bylo to v září roku 1990 v klubu Stalin, v bizarně morbidním, a dobu tak vystihujícím prostředí podzemí někdejšího komunistického monumentu na Letné, v temných a zatuchlých zákoutích rozvalin bolševické modly. Někdo by mohl říci, že zas tak úžasná ta Holubová není, že spíše recykluje pořád stejnou machu, která jí sedí a kterou roubuje na každou roli. Jenže já - jako pamětník Pražské pětky - mám pro tuhle generaci slabost a její příslušníky pořád vidím očima pro mě tak zajímavých kusů 80. let. Když ale říkám, že je velmi dobrá herečka, musím s povzdechem dodat, že jedna role se jí nevyvedla vůbec. Role Evy Holubové. Zde bych mohl skončit, protože většina čtenářů určitě chápe, co mám na mysli. Přesto se pokusím o pojmenování příčiny, kvůli které Eva Holubová svou roli Evy Holubové tak zpackala. Její naturel ji vede do prostředí pražské intelektuální kavárenské levice (která o sobě neví, že je levice), kde patří k bontonu donekonečna omílat nadávky na Klause a pohoršovat se nad nekulturností národa, který si dovolí jíst hamburgery a nakupovat v supermarketu. Správný příslušník téhle snobské společnosti nejvíce oslní další nadávkou a pohrdlivým odsudkem. Netuší, že jejích terčů se tyhle sprostoty nedotknou, zatímco její spolustolovníci se ošívají, že tohle už trochu přepískla. 

Kraus ve střetu zájmů

 Petr Štěpánek

Od dob, kdy Jan Kraus hrával mladé grázly, se nic nezměnilo. Snad jen to, že z mladého grázla je starý grázl. Nic jiného se na margo jeho posledního výlevu na adresu televizních radních říct nedá. Předesílám, že s Petrem Uhlem bych se názorově asi neshodl prakticky na ničem. Na druhou stranu vůbec nepochybuji o jeho osobní poctivosti a morálním kreditu. Koneckonců – v době, kdy Kraus hrával v normalizačních filmech, seděl Uhl v komunistických žalářích. Proč Uhla zmiňuji v souvislosti s Krausem? Protože to byl právě FITES (Filmový a televizní svaz), jemuž Kraus předsedá, kdo Uhla navrhl za člena Rady České televize. A na příkladu Petra Uhla lze v plné nahotě předvést Krausovu licoměrnost a pokrytectví. Ale vezměme to po pořádku. Že členy mediálních rad budou navrhovat společenské organizace, si nevymysleli politici, nýbrž Kraus a spol. Vynutili si to po televizní krizi. Přesnou statistiku nemám po ruce, ale pokud mne paměť neklame, nejvíce radních prošlo do Rady ČT právě na návrh Krausova FITESu. Přesto se Kraus do politiků znovu a znovu naváží, že si do mediálních rad volí „svoje“ lidi, aby jimi mohli manipulovat. Je to klasická ukázka rčení: podle sebe soudím tebe. Proč? Protože to opět nebyl nikdo jiný než Jan Kraus a jeho FITES, kdo Petra Uhla okázale vyzýval k rezignaci, když Uhl v radě hlasoval podle svého svědomí (a v souladu se zákonem) a ne podle dýnstreglamá Krausovy povedené partičky. Takže kdo tady nedovoleným způsobem ingeruje do nezávislých mediálních rad? Ale nedosti na tom. Politikům, do kterých se Kraus s takovým gustem naváží, zákon o střetu zájmů předepisuje zveřejňovat veškeré své majetkové poměry a příjmy. Aby se vědělo, zda si v některé zájmové oblasti nepřihřívají vlastní polívčičku. A jak je na tom Jan Kraus? Má střet zájmů jako Brno. Nebo to snad není střet zájmů být napojený na penězovod České televize a zároveň z pozice předsedy FITESu chtít ovlivňovat personální a obchodní politiku veřejnoprávní televize? A propos – kdyby na Kavčích horách vládl generální ředitel se skutečnou autoritou, druhý den poté, co Jan Kraus poskytl své nactiutrhačské interview v kulisách českotelevizního pořadu, už by spolupracovníkem veřejnoprávní České televize nebyl. Tak se jedná s grázly.

Jan Kraus – píárko pro ČSSD, KDU-ČSL, Zelené...

Petr Štěpánek

Vzpomínáte si ještě na pořad Volejte řediteli? A jakým způsobem ho Vladimír Železný používal a občas i zneužíval? Když potřeboval nastolit nějaké téma, včetně politických, „udělil“ si slovo a na dané téma – bez jakékoli oponentury – pohovořil. Když si s někým potřeboval vyřídit účty, nemilosrdně ho z obrazovky znectil. Pochopitelně – aniž by ten druhý také dostal slovo. Když chtěl některého politika popostrčit – včetně sebe samého – také se vždy našel způsob. Právě kvůli Volejte řediteli vedla Rada pro rozhlasové a televizní vysílání s televizí Nova správní řízení o odejmutí licence k vysílání. Železného z toho tenkrát málem trefil šlak.Vladimír Železný z obrazovek zmizel, nevymizelo však pokušení podobným způsobem zneužívat televizi. Uvolněte se, prosím je sice formátově jiný typ pořadu, ale není to tak, že Jan Kraus zde uplatňuje úplně stejné praktiky jako Železný ve Volejte řediteli? S bulvárem mají problémy desítky celebrit. Ale jen Jan Kraus si s ním své osobní věci vyřizuje prostřednictvím pořadu financovaného veřejnoprávní televizí.  (A to je právě rozdíl mezi Železným a Krausem. Železný na soukromé televizi mohl propagovat koho chtěl, ale na veřejnoprávní je to protizákonné (red.)) Stejně veřejnoprávní obrazovku zneužívá, když chce znectít kupříkladu pořadatele ankety TýTý. Druhá strana prostor k vyjádření nedostane. Blíží se volby lidoveckého předsedy. Michaele Šojdrové se u Krause dostane podpory a zacházení, o kterých se jejím protikandidátům může jenom zdát. Píárko jak vyšité. Je třeba ukázat „lidskou“ tvář Davida Ratha, šup s ním do Uvolněte se, prosím před nebývale krotkého Krause. Blíží se evropské volby, kandidují desítky lidí. Příležitost blýsknout se v populárním zábavném pořadu však dostane pouze zelená kandidátka. Že tu pak ze sebe sama udělala husu, je jiná story. Nikdo Krausovi neupírá, že je vtipný a pohotový moderátor, ale svého výsadního postavení na obrazovce veřejnoprávní televize dlouhodobě zneužívá. A z jiné strany: Jaká je to vizitka pro Českou televizi, že její prestižní pořad moderuje ausgerechnet člověk, o kterém se v mediálním zákulisí dobře ví, jak moc blízko má k opozičnímu lídru Jiřímu Paroubkovi? Ano, to samo o sobě není nic proti ničemu, proti osobnímu gustu žádný dišputát. Ovšem to, že to z obrazovky, nota bene veřejnoprávní, je vidět – a ono to vidět opravdu je – je věc setsakra veřejná.

Senát obdržel ocenění za  dobrou komunikaci s veřejností

Petr Kostka

Předseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka převzal ocenění za 2. místo v komunikační soutěži v kategorii nejlépe komunikující instituce. Soutěž vyhlašuje společnost Westminster. Jedná se o třetí ročník unikátního výzkumného projektu EMGC (European Monitor of Government Communications), který pravidelně monitoruje úroveň komunikace institucí veřejné správy. Doposud se  výzkum realizoval pouze v České republice, letos poprvé proběhl také v ostatních zemích EU. V rámci třetího ročníku výzkumného projektu bylo osloveno celkem 1 565 domácích a zahraničních institucí, výsledky jsou vyhlašovány v 7 kategoriích. „Tohoto ocenění si vážím, potvrzuje naší snahu o účinnou a trvalou komunikaci s médii a s veřejností. Senát neustále rozšiřuje počet programů a projektů, které ho přibližují lidem,“ uvedl při předání předseda Senátu Přemysl Sobotka. „Jsme ústavní institucí a základem naší práce je tvorba legislativy a zahraniční politika, což jsou pro občany relativně nezáživné věci. Jsem proto rád, že se nám daří přitáhnout pozornost k Senátu a ukázat, o čem naše práce je, v čem je důležitá a v čem jsme úspěšní,“ dodal Přemysl Sobotka. Snímky zachycuje pana předsedu na "Tradiční setkání senátorek a senátorů se zástupci sdělovacích prostředků" v budově Senátu.

Ať David Rath zruší poplatky ČT

Edvard Kožušník, kandidát ODS do Evropského parlamentu, napsal dopis Rathovým poslancům, ve kterém je žádá také o podporu zrušení koncesionářských poplatků České televize a Českého rozhlasu. Kromě 97 poslanců ČSSD a KSČM oslovil také nezařazené poslankyně Olgu Zubovou a Věru Jakubkovou, lidovce Ludvíka Hovorku a nezařazeného poslance Evžena Snítilého. Ti podle Rátha budou hlasovat pro zrušení zdravotnických poplatků. Edvard Kožušník předložil návrh zákona o zrušení televizních a rozhlasových poplatků spolu se senátorem Richardem Svobodou Senátu PČR na konci března 2009.

Hon České televize na neplatiče postihuje často i nevinné: Braňte se!

Miroslav Zeman 

Hon na neplatiče koncesionářských poplatků České televize a rozhlasu přitvrzuje. Při tomto lovu však dochází často k omylům, na které Česká televize naopak může doplatit prohranými spory. Česká televize se nechává zastupovat externími advokátními společnostmi, které jsou na úspěchu při vyhledávání neplatičů a vymáhání dlužných poplatků přímo finančně zainteresovány. To vede ke značné až přehnané aktivitě, která se však může často obrátit proti televizi. Dostihnout vás může i několik let starý dluh. Po několika letech pak přichází upomínka na tisícové částky. Za vystavení dopisu advokátem zaplatíte i 10 000 korun. Často však neoprávněně. Chtěla získat neoprávněně 135 korun, zaplatila tisíce.  Lidé mají strach, platí i když nic nedluží. Je však smutnou realitou, že mnoho lidí, kterým i neoprávněná výzva k úhradě starého dluhu na poplatku přijde, požadované částky včetně advokátních odměn raději zaplatí, protože už si nejsou jisti, zda skutečně nedošlo před lety k nějaké chybě, nebo mají prostě strach ze soudního řízení a dalších nákladů, které by museli v případě neúspěchu zaplatit. Ač se některé případy neoprávněného vymáhání televizních poplatků u soudu vysvětlí a Česká televize či rozhlas je za své jednání finančně „potrestáno“. Mnoho lidí či firem raději zaplatí pro svůj klid. I proto se tato strategie České televizi stále vyplácí. Méně však už běžným občanům.

Jak se rodí fámy

Zdeněk Jemelík

Kamínek spustí lavinu, vhodně volená desinformace mediální štvanici, která mate veřejnost a občas vyústí v osudově špatné kroky politiků. Novináři by takovým situacím měli předcházet pečlivým prověřování zdrojů. Bohužel se stalo zvykem, že to nedělají. Lze se dokonce domnívat, že někdy vyrábějí kachny na politickou zakázku. Příkladem je opakované využívání kauzy Jiřího Čunka a na ni navazujícího jednání skvadry bývalých prokurátorů protiprávního režimu pod taktovkou nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké. Kauza se projevuje jako sopka: po klidovém období, kdy z kráteru vychází nevinné obláčky dýmu a občas se ozve vzdálené hřmění, přichází výbuch, doprovázený vrháním kamenů do všech světových stran. K poslednímu výbuchu došlo po uvolnění zprávy o zrušení rozsudku soudce Vojtěcha Cepla ml. ve sporu na ochranu osobnosti sedmi žalobců proti Marii Benešové, která je prostořece označila za „justiční mafii“. Média spustila štvanici, která se náramně hodila Jiřímu N.Paroubkovi, aby vyvolal pátý útok na postavení Topolánkovy vlády, který mu pak (možná i pro něj překvapivě a nevhodně) tentokrát vyšel. Novináři by se určitě  k pravdě dopracovali použitím práva podle zákona o svobodném přístupu informací, což je ale zdlouhavá. Podstoupil ji spolek Šalamoun, který díky tomu může s čistým svědomím tvrdit, že média v kritickou chvíli mátla veřejnost.

Kojzarovi vnuci píší o Radě Českého rozhlasu

Petr Štěpánek

Vždycky si říkám, že v naší mediální ohrádce mě už nic nemůže překvapit, že míra křiváctví a podrazáctví, které se zde používá, již nemůže být větší. Může. Příkladem budiž aktuální dění okolo Rady Českého rozhlasu. Praxe, že Rada ČRo má místopředsedy, existuje minimálně od roku 1998. Jednací řád, podle kterého to tak funguje, nepřijala sama rada, nýbrž schválila jí ho Poslanecká sněmovna. Také o výši odměn členů, místopředsedů a předsedy rady rozhodla svým usnesením sněmovna. Současní radní v době, kdy se tento systém nastavoval, členy rady vůbec nebyli.  Existuje ale také jeden nedodělek, totiž rozpor mezi zněním zákona, který místopředsedy nezmiňuje, a jednacím řádem a usnesením (obojím – jak výše zmíněno – také z dílny sněmovny), které s místopředsedy počítají a dokonce jim stanovují výši platu. Přestože se o něm vědělo, deset let tenhle nedodělek nikomu nevadil. Ano, deset let nikoho nikdy nijak netrápilo, že i přes tento rozpor měla rada v toku času různé místopředsedy, kteří pobírali sněmovnou stanovený plat. Žádný novinář ani nehlesl. Nevadilo to nikomu v Českém rozhlase, který fakticky výplatu platů radním provádí. Nevadilo to žádnému z generálních ředitelů, kteří jsou za činnost Českého rozhlasu, a tedy i za jeho účtárnu, odpovědní. Nevadilo to ani poslancům, kteří rok co rok radě schvalovali výroční zprávy. Dokud ještě byl členem Rady ČRo, nevadilo to ani Štěpánu Kotrbovi.Jenže teď zrovna kdosi potřebuje mlátit Radu ČRo klackem po hlavě. A tak bylo pochybení sněmovny vytaženo.

Autory nelustrujeme, nejsme komunističtí kádrováci

Ivana Haslingerová

 Dobrý den pane docente Pancíři, nedávno kanálie jménem Kopal uveřejnil oslavnou noticku v kontextu s životním jubileem Vašeho pracovníka dr. Tomeše. Když mu to tento jinak seriozní muž trpí, je to jeho věc. Pokud by si Kopal tento oslavný článek uveřejnil na svém blogu idnes, také nic proti ničemu. Problém ovšem vidím ve skutečnosti, že tato noticka byla uveřejněna na webu... S pozdravem Vrána Jaroslav - Kolín   Vážený pane Vráno, přispěvatele do naší revue posuzuji výhradně podle hodnoty jejich článků. Jinak je nelustruji, jako to bylo zvykem za komunismu, ani to ostatně není v silách redakce. Píší nám i přispěvatelé z USA, Austrálie a pod. To je úděl všech internetových periodik. Pan Kopal píše hodnotné články, je na nich cítit, že studuje historii a má trefné politické postřehy.  Pokud vím, tak přednášel v Masarykově ústavu Akademie věd ČR, chodí na hodnotné historické semináře do Senátu, do Centra pro ekonomiku a politiku a podobně. Doktor Tomeš z Masarykova ústavu AV ČR si ho jako "Dykologa" považuje a článek, který o něm pan Kopal napsal k jeho padesátinám, ho potěšil. Já na něm také nespatřuji nic špatného. Naopak považuji za velmi milé, že žák napíše o pedagogovi, kterého si váží, tak pěkný článek. Svědčí to jen v jeho prospěch. Za lidi mluví výsledky jejich práce. V případě novinařiny jsou to jejich příspěvky.

Jan Kopal na historickém semináři  pořádaném Masarykovým ústavem v Senátu ČR k volbám v roce 1946

Je to bohužel zvyk z minulých let, že chodí na různé lidi, a to včetně pana prezidenta, nejrůznější a nesprostší pomluvy do redakcí. Pokud si myslíte, že pan Kopal se chová protizákonně, prosím, obraťte se na policii a vnitro. Úkolem redakcí není  lustrovat své autory, jako to kdysi dělali komunističtí kádrováci. Jakákoliv podobná udání na kohokoliv zaslaná dříve, než je prošetří soud, považuji za zlá a nízká. Už na štěstí žijeme ve svobodném světě v němž se  každý může svobodně vyjadřovat. Kádrování jsme si užili za minulého režimu víc než dost.

Článek v Deníku Česká republika byl hrubě tendenční

Milan BOUŠKA

ODS se ohrazuje proti tendenčnímu článku „Chyby vlády zhoršují dopady krize v Česku“, který byl 20. února 2009 publikován v Deníku Česká republika. V článku citovaní „experti“, kteří kritizují vládu, jsou pupeční šňůrou spojeni s ČSSD. Milan Štěch je senátorem za ČSSD, Tomáš Prouza je bývalým náměstkem socialistického ministra financí Sobotky. Samotný obsah článku, a jeho název, vypadá, jakoby byl napsán v Lidovém domě členy ČSSD. Sám článek se opírá především o nepravdivé tvrzení, že vláda při řešení krize zaspala. Proto je třeba připomenout, že řada z opatření je v běhu od podzimu, některé od počátku roku. Firmy například od ledna platí nižší pojistné a operativním rozhodnutím ministerstva financí se jim také rychleji vrací přeplatky na DPH. Výčet již realizovaných opatření najdete v přiloženém seznamu. Pokud některé vlády (například německá) začaly řešit krizi o několik týdnů dříve, bylo to způsobeno tvrdými dopady na jejich finanční sektor. Do potíží se začaly dostávat jejich banky a reálně hrozil bankrot některých z nich. Německý první záchranný balíček tak byl zaměřený právě na finanční sektor a nikoliv na podporu ekonomiky. Český finanční sektor je ale zdravý, a proto jsme k podobným opatřením nemuseli jako jediní spolu se Slovenskem a Mexikem v rámci zemí OECD sáhnout. Například Německo schválilo svůj podpůrný balíček pro ekonomiku teprve v polovině ledna. Argument, že odborům ve vládním návrhu chybí šrotovné, které by podle nich podpořilo náš automobilový průmysl, není na místě. Nesmyslný je také tlak na rychlé přijetí eura.

Vydírání médií stranou ČSSD považuji za skandální

Jan Zahradil

S údivem jsem si přečetl komentář šéfredaktora deníku Právo Zdeňka Porybného "Mrzačení svobody slova", který vyšel dnes v tomto listu. Pan šéfredaktor v něm naznačuje, že lidé okolo současného vedení ČSSD vyvíjí na deník Právo již delší dobu silný tlak, aby změnilo svou nezávislou redakční politiku a psalo podle zadání vedení ČSSD. Vzhledem k tomu, že si letos připomínáme dvacáté výročí sametové revoluce,  jejímž nezpochybnitelným výdobytkem bylo i obnovení svobody slova, považuji veškeré politické tlaky na svobodu médií za skandální. Za skandální a nedemokratické považuji především to, že lidé okolo opoziční ČSSD využívají jako nástroj svého vydírání možnost zadávání reklamy státními, či polostátními firmami. Chápu, že ČSSD je nervózní v době, kdy její preference klesají a vládě se dobře daří zvládat české předsednictví EU a celosvětovou hospodářskou recesi, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že se uchýlí k prostředkům, které naznačuje šéfredaktor Práva. Doufám, že tuto snahu ČSSD o neférové ovlivňování  médií „náležitě ocení“ i občané v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu.

Josef Pavlata – kandidát eStat.cz na člena Rady ČT

Na základě výzvy předsedy Poslanecké sněmovny k podávání návrhů na členy Rady České televize předložilo dnešním dnem občanské sdružení eStat.cz návrh svého kandidáta, kterým je bývalý senátor za ODS Josef PavlataVedoucí eStat.cz Edvard Kožušník k navrženému kandidátovi sdělil: „Díky svým dlouholetým zkušenostem s řízením kulturních zařízení a práci senátora bude Josef Pavlata zcela jistě garantem prosazování efektivního řízení a transparentního hospodaření s veřejnými prostředky České televize.“ Sdružení eStat.cz současně se zasláním návrhu doložilo oprávněnost předložit svůj návrh dle zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů.

Tradiční setkání senátorek a senátorů se zástupci sdělovacích prostředků

Ivana Haslingerová

V naší společnosti panuje již konečně povědomí, že máme jeden parlament se dvěma komorami – Senátem a Sněmovnou. Role první komory parlamentu Senátu v posledních letech totiž nabývá stále víc na důležitosti. Nemalou měrou se o to zasloužil její předseda MUDr. Přemysl Sobotka, po jehož nástupu do funkce se začal Senát otevírat veřejnosti a přestal být Kafkovským tajemným Zámkem. Součástí jeho života se staly hodnotné semináře, veřejná slyšení, akce senátní diplomacie i pořádání mnoha výstav a koncertů pro veřejnost.

"Nespojujme se proti někomu, ale spojujme se pro něco,"uvedl předseda Senátu PČR MUDr. Přemysl Sobotka na tradičním setkání senátorek a senátorů se zástupci sdělovacích prostředků. Vlevo naslouchá tiskový tajemník Senátu PhDr. Petr Kostka

Na letošním setkání vyzdvihl předseda Senátu, že vnímá novináře již dávno nikoliv jako sedmou velmoc, ale v dnešní době v otázce utváření veřejného mínění jsou podle něj rozhodně velmocí první. "Dávno již veřejné mínění neformuje císař František Josef I., ale dnes jej u nás formuje redaktor. Nebojte se proto otiskovat i pozitivní zprávy. Je jich dost a lidé si zaslouží je také číst...," uvedl pan předseda.

Klaus obložený pravdou a láskou

 Petr Paulczynski

Pávě vyšlo nové číslo revue Fragmenty

Listopadové číslo revue Fragmenty lze nalézt v pdf-formě kliknutím na  titulní stranu – obrázek vlevo. (Pozor! I když je v internetové nekvalitě, má velikost přes 2 MB)

Kulturně-hospodářská revue Fragmenty, kterou vydává již dvanáctým rokem Kulturní komise ČR, vychází na luxusním křídovém papíře gramáže 135 a je určena pro pečlivě vybranou cílovou skupinu vedoucích osobností našeho průmyslu a politiky – presidenta republiky a jeho nejbližší spolupracovníky, senátory, poslance, ministry, finančníky, V.I.P. podnikatele a představitele jejich profesních organizací a vybrané ambasády. Tento výběr dává jedinečnou možnost presentace před vládní i podnikatelskou elitou a zviditelnění se před čtenáři, na jejichž rozhodnutí nejvíce záleží. Zveřejnění příspěvku v revue Fragmenty přináší tudíž možnost bez problémů oslovit právě tuto cílovou skupinu osobností s rozhodujícími pravomocemi.

Aby se články dostávaly do povědomí široké veřejnosti bez zpoždění, které nastává u takových periodik, jakým je tištěná verze revue Fragmenty, založila Kulturní komise ČR internetovou podobu revue www.fragmenty.cz, která je denně aktualizována a rozesílána formou avíza e-mailem do počítačů kromě výše uvedených politiků a podnikatelů i několika stům vlivných mediálních pracovníků – šéfredaktorů a vybraných redaktorů všech důležitých médií včetně televize, rozhlasu a ČTK – jakož i známých osobností z umění a kultury u nás i v zahraničí. E-zin Fragmenty nekopíruje tištěnou podobu revue Fragmenty, ale velký důraz klade na rychlé sdělení příslušné informace výše uvedeným osobnostem a médiím. Zprostředkujeme tak aktuální informace, na které v denících nezbývá prostor či se z jakéhokoliv důvodu nezveřejní. Navíc je zde dostatek prostoru, takže články nemusí být z důvodu nedostatku místa kráceny.

Pravda a láska má rovnocenného soupeře v rozsévačích komunistické lži a nenávisti

Petr Zavoral

Zrušme Ústav pro studium totalitních režimů! Vždyť co je to za postkomunistické pohodlí, užívat si demokracie v neustálém strachu, kdy zase některý badatel vyšťourá zažloutlý papír... Neočekávanému výbuchu sopky v české kotlině se díky němu podobal nález policejního hlášení ze 14. března 1950, v němž příslušník Sboru národní bezpečnosti Rosický oznamuje, že ku zdejšímu oddělení se dostavil studující Milan Kundera a udal, že v koleji Kolonka bydlí studentka Iva Militká, která sdělila studujícímu Dlaskovi z téže koleje, že se sešla s jistým známým Miroslavem Dvořáčkem, vojenským zběhem, který se přidal k západnímu protikomunistickému odboji. Což pro něho po dopadení znamenalo v krajním případě trest smrti za vlastizradu. Miroslav Dvořáček nakonec Kunderovým přičiněním vyfasoval 22 let těžkého kriminálu, z nichž plných třináct si protrpěl v obávaném uranovém lágru Vojna. Těžko se divit zděšení, které po zveřejnění výše uvedených faktů zavládlo v řadách českých levicových intelektuálů. Veliký Milan Kundera, symbol dychtivě vyhlížené komunistické obrody, a on to byl sprostý udavač! Proto  se za něj neochvějně postavily mnohé osobnosti, od nichž bych očekával víc odvahy pohlédnout kruté pravdě do očí. Zaznamenal jsem od nich srovnávání Dvořáčkova udavače například s bývalým fašistou Günterem Grassem, s opěvovateli gottwaldovského stalinismu Kohoutem, Nezvalem, Klímou či dokonce  Svatým otcem...  Kundera je ale jiná kategorie než pomýlení bolševici: běžet někoho iniciativně udat s vědomím, že to pro něj může znamenat rozsudek smrti, toho je schopna jen zcela mimořádná svině. Všech lidských zábran zbavený lotr, jedním slovem zločinec. Na adresu těch, jimž poslední Kunderův žert posloužil jako munice do kanónů namířených proti Ústavu pro studium totalitních režimů, povím že jim rozumím. Vždyť co je to za postkomunistické pohodlí, užívat si demokracie v neustálém strachu, kdy zase některý badatel vyšťourá zažloutlý papír mrzutě ohrožující jejich kariéru. Chápu jejich úsilí zrušit jedinou instituci, která by jim mohla připravit horké chvilky. Dokonce chápu i to, proč mají hlavní stan v Lidovém domě.

Ach ti čeští komunisti!

Jiří Váněk

Dne 14. března 1953 zemřel komunisticky vrah Klement Gottwald. Rádio nepřetržitě vysílá Pochod padlého revolucionáře a občas zazní i básnička Do bitev půjde před řadami, kterou si tehdejší mladý, bolševismem zapálený student Milan Uhde a dnešní "pravicový" politik otevřel dveře do stalinistického chrámu. Po jejím přečtení jistě každý pochopí, proč se Milan Uhde nyní tak vehementně zastává svého kolegy a udavače StB Kundery.   

Sekernice z MF Dnes

Petr Štěpánek

Nechce se tomu věřit, že takovou snůšku pitomostí by Mirka Spáčilová napsala z vlastní vůle. Mluvím o jejím komentáři (MF Dnes 26. 9. 2008) k novým nahrávkám hymny, které nechal pořídit premiér Mirek Topolánek. Ono to vlastně ani není k novým nahrávkám, neboť ty pouze posloužily jako oslí můstek k dalšímu mladofrontovnímu předvolebnímu útoku na předsedu ODS. Myslím, že to spíš probíhalo tak, že na redakční poradě Spáčilová dostala úkol a zhostila se ho tak, jak se ho zhostila. Jiný úkol dostala Krystyna Wanatowiczová. Pořádně osolit Ivana Langera (MF Dnes 29. 9. 2008). Při čtení odstavce o mediích se pamětník nestačí divit. Puchalského sejmul Langer, Hodače instaloval Langer. Vše zaštítěno citací Buzkové. O tom, že to byla právě ona, kdo se nejvíce pokoušel ovlivňovat Radu ČT přes svého otčíma Erbena, Wanatowiczová zjevně nemá ani páru. Není důvod nemyslet si, že podobného druhu je i „faktografie“ v ostatních odstavcích jejího sekernického elaborátu. V mediálním světě se nic neděje náhodou. Kdo řídí Spáčilovou a Wanatowiczovou je zjevné. Mnohem zajímavější je ale jiná otázka. Kdo řídí jejich řidiče?

"Nikdy neustupujte, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, v maličkostech ani velkých věcech, o kus ani o kousek, ledaže byste ustoupili cti a dobrému mravu. Nikdy neustupujte před nátlakem, nikdy se nepoddejte zdánlivě zdrcující převaze nepřítele.“ 

W. Churchill

Média by se měla soustředit na skutečné kandidáty

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR a předseda ODS

Následující krajské volby nejsou ani o Mirku Topolánkovi, ani o Jiřím Paroubkovi. Zoufalé pokusy socialistů zatáhnout nesmyslně centrální témata do regionální kampaně narážejí pochopitelně na odpor veřejnosti a jsou matením voličů. Pseudokandidáti z řad neúspěšných současných i bývalých poslanců a ministrů za ČSSD se v diskuzích s našimi úspěšnými hejtmany a dalšími regionálními politiky ODS totálně zesměšnili. Doporučuji médiím soustředit se na skutečné kandidáty a nenabíhat na tyto populistické hry, já se na nich podílet nemíním. V předvolebních debatách proto dávám přednost úspěšným hejtmanům jako jsou Petr Bendl, Jan Zahradník, Evžen Tošenovský, Jiří Šulc, Josef Pavel, Ivo Toman, Pavel Bradík, Miloš Vystrčil, Ivan Kosatík, Libor Lukáš a dalším regionálním kandidátům jako je 1. náměstek hejtmana Jihomoravského kraje Milan Venclík, primátor Plzně Pavel Rödl nebo náměstek hejtmana Libereckého kraje Radim Zika.

Další objev Magazínu MF Dnes: "Existuje sekta Mrázkovců"

Petr Štěpánek

Naší redakci se jako jediné podařilo řízeným únikem utajovaných materiálů získat poslední objev Magazínu MF Dnes. Management Mladé fronty Dnes zakázal publikovat tento objev v příloze svých novin a vedoucímu redaktorovi magazínu uložil zavřít výbušný materiál pod zámek. Důvodem je skandální odhalení, které zasahuje přímo nejvyšší členy vedení MF Dnes. Za únikem pravděpodobně bude ateistická výchova nejmenovaného redaktora. S tvrzením, že nákup a prodej kompromitujících materiálů je prý v MF Dnes zcela běžná praxe, nám tajný materiál po částech prodal. Konkurenční novináři si až doposud mysleli, že za zvýšeným výskytem Františka Mrázka v mediálním prostoru je pouze hamižnost redaktora Jaroslava Kmenty a šéfredaktora Roberta Čásenského. Tomu by napovídal i předchozí zcenzurovaný objev Magazínu MF Dnes (Káčko volá Časákovi). Jenže se ukázalo, že skutečnost je daleko dramatičtější. Motivy vedení MF Dnes, proč do svých obchodních rejdů zatáhlo dnes již kultovního Mrázka, jsou ve skutečnosti čistě náboženské. Podařilo se totiž vypátrat, že v České republice působí nová sekta, tzv. Mrázkovci. Odborník na náboženské sektářství Bohumil Nábožný tvrdí, že v případě této nové sekty se jedná o jakousi kombinaci pravoslaví se scientologií.

Den Putinových narozenin ve stínu vraždy Anny Politkovské…

Jan Šinágl

"Člověk jde životem po velmi úzké lávce – nejdůležitější věcí je nebát se. Je zakázáno vzdávat se naděje. Jsi tam, kde jsou tvoje myšlenky – dbej na to, aby tvoje myšlenky byly tam, kde opravdu chceš být." Martin Mahler, psychoanalytik

Před dvěma roky – 7.října 2006, byla tato skvělá žena a novinářka zavražděna – v den narozenin tehdejšího prezidenta Ruska Putina. S vysokou pravděpodobností se tak stalo na popud či přímo příslušníky ruských tajných služeb. Vzpomínková akce na Annu Politkovskou proběhla 7. října 2008 od 17:00 hodin v chrámu sv. Salvátora v Praze. Hana Kofránková četla otřesné úryvky z posledních článků zavražděné novinářky z přelomu září a října 2006. Na klavír zahrál Marek Šedivý. Skvělé komentáře přednesli Jefim Fištejn a Jan Petránek. Přítomní čeští novináři četli jména zavražděných ruských novinářů od roku 2000 až do roku 2008.  Na konci setkání byli přítomní pozváni na vernisáž výstavy v Praze-Suchdol „ČEČNA – konečné řešení“. Přítomné byly TV PRIMA a ČT – ta v Událostech vzpomenula Anny Politkovské pohledem z Moskvy redaktora Josefa Pazderky – o akci v Praze ani slovo, snad PRIMA? Ve věci doporučení EP, utajeného českým tiskem se přímo nabízí skvělá aktivita vedení KPV ČR, SBZS a ostatním organizacím! Budou opět poslušně a pokrytecky mlčet v zájmu moci a mocných, nebo konkrétními činy a jednáním se zasadí o uzákonění 23. srpna Evropským dnem památky obětí stalinismu a nacismu a budou tak hodni památky a odkazu těch, které mají tu čest zastupovat?  

Hlídací psi? Spíše hrabiví cizopasníci

Petr Štěpánek

Jsou poslední kauzy, ať už Kroupa-Morava-Tlustý nebo Kmenta-Mrázek-Téčko-Íčko, pravdivým obrazem nějaké reality, nebo je to spíše patřičně načasovaný, umně dávkovaný a ze zákulisí chladnokrevně režírovaný kasapodnik některých novinářů a médií? Proč MF Dnes znovu ovládl Mrázek? Proto, že se snad na něco nového přišlo? Ale vůbec ne. Ty přepisy odposlechů mají v MF Dnes už dávno. To jen Jaroslav Kmenta vydává knížku a aby se dobře prodávala, je potřeba udělat nějaký humbuk. Nejlepší promo je vytvořit politický skandál.  Věděl snad Kmenta v roce 2000, že Mrázek je mafián? A proč MF Dnes zrovna v téhle souvislosti ohazuje ausgerechnet jenom politiky z ODS, která v té době ani nebyla u moci. To snad má čtenář věřit, že okolo politiků ČSSD, která tehdy ovládala celou exekutivu, nikdo problematický nekroužil? O tom v odposleších není nic? Kde MF Dnes k odposlechům přišla? Kdo je Kmentovi podstrčil? Někdo s ryzími úmysly a srdcem na dlani? Tohle že je investigativní novinařina? Vždyť je to docela obyčejný kšeft. Tohle že mají být hlídací psi demokracie? Nějak zdegenerovali. Vždyť už to nejsou ani hyeny, ty aspoň sem tam odstraní nějakou mršinu. Nepřipomíná i vám tahle partička vzájemně se podporujících sekerníků ponejvíce hrabivé cizopasníky?

Reakce na dezinformace dehonestující mou osobu ze strany Týdne

 Jan Kopal

  Nepatří mezi mé oblíbené koníčky psaní reakcí na kdejakou hloupost, která se v médiích objeví ve spojitosti s mým jménem. Protentokrát však udělám výjimku. Štvavá a dezinformační kampaň začala článkem nazvaným „Extremista Kopal má nový spolek: Národní domobranu“  zveřejněným 5. července na serveru TYDEN.cz autorů značky –bou- (patrně zkratka zkrachovalého redaktora štvavého plátku Respekt pana Josefa Boušky) a redaktora Luboše Kreče – (http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/extremista-kopal-ma-novy-spolek-narodni-domobranu_69181.html). Článek byl posléze také přebrat servisem ČTK, zpravodajstvím rádia Impuls a teletextem ČT. Dle tohoto výplodu chorých mozků jsem zakladatelem občanského sdružení Národní domobrana a dané občanské sdružení hlásá krom pořádání teroristických akcí též zapojení Hitlerových milců do svých řad. Opravdu nevím, jak na toto lživé tvrzení redaktoři Týdnu přišli. Občanské sdružení zakládá pan Josef Palička, kterému jsem já osobně byl nápomocen v právních aspektech této záležitosti. Toto sdružení představilo následující Programové desatero

1. Hájit české národní zájmy.

Přepis odposlechu: "Káčko volá Časákovi" 

 Petr Štěpánek

(dosud nepublikovaný, utajovaný objev Magazínu MF Dnes)

Káčko (redaktor MF Dnes Jaroslav Kmenta): „Čau, Berto Neberto! Tak už jsem tu další knížku o Mrázkovi konečně dopsal.“

Časák (šéfredaktor MF Dnes Robert Čásenský): „Nazdar, draku, no to je dost. Však sis s tím taky dával na čas. Ses někde válel u moře, místo abys datloval, co?“

Káčko: „A co bych se neválel, když si to (knížka o Mrázkovi – pozn. red.) ti pitomci kupujou jak divý. Kdy vypustíme ven dvojku?“

Časák: „Necháme to na listopad, bude před vánocema, to sou peněženky votevřený. Jo, abych nezapomněl, volalo mně Déčko (generální ředitel TV Nova Petr Dvořák – pozn. red.), že taky něco potřebujou prodat. Ta jeho Krupice (reportér Janek Kroupa – pozn. red.) prej natočila nějakej biják. Domluvili jsme se, že si ty kšefty navzájem podpoříme.“

Káčko: „To je chytrý, náčelníku, aspoň bude víc chechtáků pod stromek. Asi se pojedu smočit někam do Karibiku. Bude prdel, zachlastáme na Mrázkovu počest. Vopatruj se, Časáku, zejtra zase brnknu, co je novýho. Teď letím investigovat mejlovou schánku, jestli mně tam zase něco nepřistálo. Furt s něčím votravujou.“

Časák: „Jen se nerouhej, draku! Buď rád, že jsou zakázky.“

Káčko: „Dyť já vím, Berto Neberto. Čus!“

Nova po bolševicku, MF Dnes po svazácku

Petr Štěpánek 

Bolševici to dělali tak, že nastrčili volavku-převaděče, posunuli státní hranici a nebožáka, který jim na to skočil, lapli za nezákonné opuštění republiky. TV Nova to udělala tak, že do vířivky nastrčila volavku Tlustého a se skrytou kamerou čekala, až na to skočí předseda vlády. Kulisy jsou jiné, ale princip – provokace – je stejný. Překvapivě podobné je i pokračování. V padesátých letech pak toho nachytaného zavřeli za něco, co vlastně neudělal. Jen to udělat chtěl. Obdobné je to dnes s Janem Moravou. Neodolal pokušení vlastnit fotky obtloustlého Tlustého a nechal se na letišti vyfotit se svojí kamarádkou. Ale je to vyděrač, jak o něm bezostyšně v novinách píší? Statečný detektiv s dýmkou Kroupa svoje šmírování před vyvrcholením zinscenovaného příběhu kupodivu utnul. Proč?  Že by na Nově pospíchali, aby vyprovokovanou aférou stihli ovlivnit sjezd Strany zelených? Nebo potřebovali cinknout blížící se volby, koneckonců obdobně jako se v posledních letech pokaždé? Nechci obhajovat morální poklesek Moravy. Jen mi ten výsledek zinscenované provokace a více než půlročního estébáckého fízlování se skrytou kamerou připadá žalostný. Nad problematickou metodou reportáže Natvrdo se ostatně pozastavuje řada publicistů a společným jmenovatelem jejich textů je přesvědčení, že špinavé metody politiky nelze napravovat ještě špinavějšími metodami publicistickými.

Literární noviny a podvod Ludvíka Vaculíka

Ivan Brezina

Karel Hvížďala  o chystaném prodeji Literárních novin (LN) vyslovil názor, že jsou "neprodejným zbožím", protože se pod vedením Jakuba Patočky staly "časopisem marginální sekty". Původní LN ale již stejně dávno neexistují. Existuje jen jakýsi pochybný fanzin tmavozelených šílenců, který musí  finančně držet nad vodou dotace ministerstva kultury, aby pro nezájem čtenářů nezanikly. Pod vedením Patočky se staly jakýmisi bizarními Antiklausovskými novinami, plnými nenávisti k Hradu a ODS. Tento nový politický směr LN označuje sám Patočka jako "sociálně-ekologickou alianci". Není divu, že Václav Klaus označil ekologického aktivistu a zakladatele Hnutí Duha Patočku za "darebáka s teroristickými a bolševickými metodami, demagoga, který je horší než komunisté, a navíc lže, lže, lže". Nejzajímavější je ale způsob, jakým se Patočka v Literárkách zmocnil kormidla. Stručně řečeno šlo o podvod, v němž sehrál klíčovou roli Ludvík Vaculík. Když na přelomu let 1998 a 1999 procházely krizí, vyhrála konkurz na místo šéfredaktora Lenka Jungmannová. Výsledek konkurzu  mobilizoval lidi, kteří si jí v čele LN nepřáli v čele s Ludvíkm Vaculíkem, který řekl: "Starý výbor LN, který konkurz vypsal, už nefunguje, protože de facto dávno odstoupil. Společnost proto teď zvolí nový výbor a tento výbor vybere šéfredaktora ze dvou kandidátů, kteří v konkurzu dopadli nejlépe." Jak řekli, tak udělali. Literárky byly "morálně vytunelovány" generační intrikou skupinky osmašedesátníků, kteří si autoritativně nadekretovali ideologicky jim blízkého šéfredaktora.

Proč i dokonalá argumentace je často neúspěšná

Ivana Haslingerová

Poslední dobou již nejen politici, ale i manažeři velkých firem, umělci, dokonce i vědci  se stále více zajímají o otázku, jak docílit toho, aby přesvědčili ostatní v médiích o své pravdě. Je jasné, že každý hned konstatuje, že je k tomu nutná dobrá rétorika, která jim chybí. Není to ale zdaleka jen tím. Dobrá rétorika je samozřejmě nutnou podmínkou komunikace, ale není zdaleka podmínkou postačující. K tomu, aby řečník přesvědčil posluchače, musí mít navíc argumentaci přesvědčivou. A právě zde je kámen úrazu. Aby hovořil přesvědčivě, musí být o své pravdě upřímně vnitřně přesvědčen a neodříkávat jen naučená souvětí, které mu připravila jeho PR agentura.  Diskutující se musí snažit o souznění s posluchači, musí na ně působit dobrým dojmem a být empatický. Například dobrý zpěvák docílí dokonalé souznění s fanoušky, když reaguje podle nich a ví, čím je motivovat. Musí je vtáhnout do děje. Jinak může zpívat jako Bůh a posluchači nereagují. I tak ještě nemá jisté, že o jeho koncertu budou média informovat dobře. A právě zde je ten největší kámen úrazu. I když řečník splňuje všechny výše uvedené předpoklady, může vyznít článek či televizní debata v jeho neprospěch. Proč? Na novináře totiž výše uvedené dovednosti neplatí. Novinář není  partnerem v diskusi, ale že jeho úkolem je zaujmout diváky či čtenáře. Novináře nezajímá bezchybná osobnost, o níž by sepsal oslavnou ódu, protože taková zpráva nemá sledovanost a čtenáře nudí. Bude pochválen naopak za to, že sepíše trhák o co největším ničemovi, že vyzví nějakou pikantnost a pokud hosta televizní debaty vytočí, pak bude pravým pokladem. Proto v rozhovoru s novinářem nepomohou výše uvedené rady, jak zapůsobit na posluchače. Existuje ale několik stoprocentních pravd, jak nedocílit dobré argumentace, pokud si nedáme na ně pozor:

Co Klaus udělal, ale pan Plesl to neví

Václav Klaus

V  Lidových novinách se do mne v článku „Klaus v Americe; jak se z perspektivního reformátora stal hobbyekologista“ pustil – ostatně jako vždycky – pan redaktor Jaroslav Plesl. Hodnotil mou návštěvu v USA (nevím na základě jakých informací) a mé současné aktivity vůbec a dospěl k závěru, že se zabývám věcmi, kterým nerozumím (kritikou ambicí řídit globální klima) a že se vůbec nevěnuji ekonomické problematice, protože „o ekonomické znalosti Václava Klause není v USA zájem“.  Není to pravda. I když vynechám to, že se moje debata o globálním oteplování téměř vůbec netýká přírodovědní klimatologie, ale je ve své podstatě z oboru „ekonomika globálního oteplování“, čili jednoho z pododdílů ekonomie, na ekonomická témata jsem nezapomněl. Pár důkazů: Svou cestu do USA jsem zahájil návštěvou americké centrální banky (tzv. FEDu) a velmi věcným rozhovorem s předsedou Rady guvernérů této banky prof. Bernankem, v níž jsme debatovali o dnešních problémech světové a americké ekonomiky. Ve Washingtonu jsem další den obdržel cenu Juliana Simona, významného, před několika lety předčasně zemřelého amerického ekonoma a při tom jsem pronesl projev na téma „Relevance hypotézy J. A. Schumpetera o konci kapitalismu“. V každé volné chvilce této třídenní cesty jsem připisoval větu za větou k článku, který si ode mne vyžádaly Hospodářské noviny na téma „10 let existence Evropské centrální banky“. Mohl bych pokračovat, ale chtěl bych ujistit pana Plesla, že se ekonomií stále zabývám.

Čtenáři Reflexu jsou v nebezpečí

Petr Štěpánek

Jan Potůček je můj oblíbený komik. Dokáže do titulku napsat, že server DigiZone, kde je šéfredaktorem, nemá s Českými radiokomunikacemi nic společného (zde), aby pak sám v textu přiznal, že Radiokomunikce donedávna byly jeho generálním partnerem. A zároveň mne jedním dechem obviní z omylu, neb jsem předtím napsal, že server DigiZone má s Českými radiokomunikacemi cosi společného (tady). Je to asi tak jako kdyby čerstvě rozvedený muž křičel, že s tou ženskou přece nemá vůbec nic společného, tedy až na těch několik dětí, majetek a společného závazky. A propos – kdože to sponzoruje kulaté stoly DigiZone?

Říká se, že kouzlo je v detailu. Detaily ale Potůčkovi skoro vždycky unikají. Zde hezký příklad: Nenapsal jsem o něm,  že si pod dekou leští brko (jak se komicky rozčiluje: Dlaždič Petr Štěpánek), nýbrž jsem mu pouze dal radu (Makrlíková nedá Potůčkovi spát), že když jej nová členka Rady ČT tak fascinuje (Jde opravdu jen o citrusy?), může si ji raději vystřihnout ze Zahrádkáře – třeba i s citrusy – a vzít pod deku. A že to možná bude smysluplnější než jeho onanie novinářská. Někteří čtenáři si toho drobného rozdílu – narozdíl od Potůčka – povšimli.

Potůček opět perlí i v tištěném Reflexu (13/2008, Rady nám zmodraly). Je asi marné mu posté vysvětlovat, že co je a co není střet zájmů, naštěstí definuje zákon a ne umanutý novinář, ještě k tomu poněkud profláknutý, takže jenom k další várce Potůčkových věcných chyb. Nový člen Rady ČT Josef Jařab nikdy nebyl senátorem za ODS. Úplný nesmysl je, že mediální „rady zmodraly“ a „připomínají zmodralý Senát“. V patnáctičlenné Radě České televize jsou nyní po dovolbě čtyři radní, které lze s jistou licencí považovat za blízké ODS, předtím tam byl jeden. V devítičlenné Radě Českého rozhlasu tři. Je to vůbec zajímavý úkaz, jak modrá barva Potůčka vykolejuje. Když za minulých vlád mediální rady brutálním způsobem ovládli sociální demokraté, nikdy se nepohoršoval, že zoranžověly.

Zvěřinovy nestoudné spacáky

Petr Štěpánek

Martin Zvěřina napsal do Lidových novin nestoudný komentář "Kde jsou spacáky?" o nových členech mediálních rad. Je to takový esenciální výplod „ýbrmenše“ z nechvalně proslulé „kulturně-mediální fronty“, spíchnutý podle mustru z pomyslné rukověti aktivisty nepolitické politiky. V souvislosti s Milanem Uhdem dokázal Zvěřina vzpomenout pouze jeho bonmot o chození pro pivo a předem ho obviňuje z posluhování Klausovi a ODS. Že je Uhde skvělý dramatik, moudrý a charismatický muž a bez jakéhokoli přehánění věkem, praxí, samozřejmě i svojí politickou zkušeností doslova ideálním pretendentem na členství v mediální radě, Zvěřinovi zcela uniká. Tomáš Ratiborský je dle Zvěřiny pro změnu groteskní. Proč? Protože prý byl hlavním manažerem ODS v době Šrejbrových darů a tajného konta ve Švýcarsku. Co na tom, že existenci tajného konta nikdo nikdy neprokázal, co na tom, že celý ten „finanční skandál“ ODS vlastně spočíval pouze v zatajení skutečné identity jednoho dárce. O dekádu později, v době, kdy bývalý premiér odchází do výslužby s polštářem 100 mega, kdy pět na stole v českých natočených televizní kamerou je beztrestných, a nikoho z novinářů včetně Zvěřiny to vlastně ani moc netrápí, lze za groteskní považovat leda to, že Zvěřina má tu drzost používat slovo groteskní.  Že Ratiborský býval majitelem soukromého rádia, Zvěřina nezmiňuje. Že taková zkušenost může být pro práci rozhlasové rady bezpochyby přínosem, nedovtipnému Zvěřinovi zjevně nedochází. Tak mě tak napadá, kdo že je to tady groteskní?

„Kontrariáni“ v českém tisku

Tomáš Haas

Jeden z nejvlivnějších amerických listů, renomovaný „The Wall Street Journal,“ pozval českého prezidenta Václava Klause k posezení a k rozhovoru s redakční radou listu. Ano, toho českého prezidenta, kterého americké sdělovací prostředky podle tisku jeho vlastní země ignorují a o kterého nemají zájem.

O rozhovoru editorů WSJ s prezidentem Klausem vyšel v tomto listě článek, který napsal Brian M. Carney, editor WSJ a jeden z účastníků diskuse. Napsal článek, přes některé drobné chyby (maďarská menšina v České republice), objektivní a vyvážený. Nepsal formou, kterou známe z českých novin, článek skutečně je o názorech prezidenta České republiky, není o názorech editorů WSJ. Českého prezidenta „The Wall Street Journal“ a pan Carney nijak nešetří, otázky editorů jdou k podstatě Klausových názorů a ke kořenům jeho myšlení. Článek není agitkou ani pro Klause, ani proti němu. Je určen čtenářům, kteří chtějí být informovaní, kteří hledají objektivní informaci a ne potvrzení svého vlastního názoru na českého prezidenta.

Prezident Klaus je charakterizován již v titulku článku. „The Contrarian of Prague” je výraz do češtiny těžko přeložitelný, čeština nemá vlastní výraz pro slovo „contrarian.” O překlad se raději ani nepokusil redakční článek (bez podpisu) Lidových novin - “Klaus není schopen podložit své názory”. Lidovky jednoduše nahradily výraz “contrarian” půvabným novým českým slovem “kontrarián.” Jejich novotvar se rychle ujmul, o půl hodiny později již o kontrariánovi Klausovi psal redaktor iHNED Jan Markovič v článku “Klaus zpochybňuje kdeco, nejen oteplování”.