Vladimír Hučín: "Není to o mně, ale o nás"

Stanislva Adoltová

Kniha rozhovorů mezi Vladimírem Hučínem a dvěma mladými intelektuály Nail Hassairim a  Davidem Navarou "Vladimír Hučín. Není to o mně, ale o nás" přináší zajímavou mezigenerační zpověď zásadového antikomunisty, který v 70. a 80. letech 20. století neváhal sáhnout po zbrani v rámci svého osamělého ozbrojeného boje proti totalitě a sovětské okupaci. Základem knihy jsou autentické výpovědi Vladimíra Hučína o skutečných událostech a skutečných osobách, které jsou v duchu Hučínovy přímosti jmenovány pravými jmény. Knihu zpestřuje 30 původních dokumentů, které ač zlomkem rozsáhlého Hučínova archivu, přesto výstižně dokazují jeho vybraná tvrzení (např. úpis úhlavního nepřítele z 80. let - agenta StB Mikeše). Kniha mapuje přehledně a chronologicky celý Hučínův příběh. V podtextu "historické" části Vladimír Hučín obhajuje svou odpověď na zásadní otázku mladíků, zdali je morálně ospravedlnitelné násilí, které mohlo vyústit až ve smrt, proti lidem, kteří roztáčeli kola totalitní moci v dobách normalizace. V druhé části končící rokem 2006, která se věnuje aktuálním událostem včetně utajovaného soudního procesu, jsou na četných příkladech dokládány (někdy až alarmující) nešvary nedávné a současné státní správy a justice a je poměrně konstruktivně hledáno řešení, jak tento neblahý, možná i občanu nebezpečný, stav napravit. Knihu vydalo nakladatelství Nuabi.

 Vladimír Hučín se narodil 25. května 1952 ve Zlíně. Před rokem 1989 byl disidentem, v 90. letech důstojníkem BIS. V 70. letech rozšiřoval za pomoci balónů protisovětské letáky a výbušninami likvidoval komunistické vývěsky. Čtyřikrát odsouzen, ve vězeních strávil 40 měsíců. V r. 1987 podepsal Chartu 77. Po r. 1989 usiloval o rehabilitaci, které dosáhl. V 90. letech jako příslušník BIS pracoval na poli levicového extremismu, byl opakovaně vyhodnocován jako výborný agent. Pracoval mj. v týmu, který měl objasnit novodobé pumové útoky v Přerově. Na veřejnost však začaly pronikat informace, že na výbuších měl sám podíl, byl postupně zbaven pravomocí, z BIS propuštěn a krátce na to zatčen protiteroristickou zásahovou jednotkou. Ve vazbě strávil téměř celý rok. Následně nebyl z páchání výbuchů obžalován, byl obžalován z neuposlechnutí rozkazu, podněcování levicového extremismu a dalších pěti činů. V únoru 2002 začal soudní proces, který byl neveřejný s odůvodněním, že se projednávají utajované skutečnosti. Hučín se bránil, že obžaloba je vykonstruovaná a že měl být z BIS odstraněn, protože důrazně upozorňoval na pronikání komunistů do justice a státní správy. Řada podezřelých okolností procesu vyvolala na veřejnosti protesty. V listopadu 2005 jej okresní soud v Přerově zprostil obžaloby v plném rozsahu a v dubnu 2006 krajský soud v Olomouci osvobozující rozsudek potvrdil.