Citace z prohlášení Tomáše Halíka: „Naše různé pohledy s panem kardinálem... nejde naštěstí o různosti v záležitostech víry...“ Toto tvrzení je nepravdivé; ve skutečnosti jde o zásadní různosti v otázkách víry a morálky mezi kardinálem Dukou a T. Halíkem! Halík na rozdíl od pana kardinála hlásá hereze, což dokazují Halíkovy vlastní spisy.

Příklad Halíkových herezí jen ohledně Kristova vzkříšení:

1.Citace :„Vzkříšení Krista není žádný další ‚zázrak‘ z řady divů, na které si už čtenář Bible zvykl…“ (T. Halík: Noc zpovědníka, 2006, str. 21n). Halík touto ironickou formulací popírá jakýkoli zázrak Bible a samozřejmě i ten největší zázrak – Kristovo vzkříšení.

2. Citace: „Příběh Velikonoc lze číst dvojím, naprosto rozdílným způsobem. Buď jako drama o dvou dějstvích, přičemž v dějství prvním je spravedlivý a nevinný člověk odsouzen a popraven, a v následujícím, druhém dějství, je vzkříšen a přijat Bohem. To první čtení znamená, že ‚vzkříšení‘ je happyend a celý příběh je pak typický mýtus nebo optimistická pohádka s dobrým koncem.“ (T. Halík: Noc zpovědníka, 2006)

Katolickou víru v Kristovo reálné vzkříšení Halík ocejchoval jako víru v typický mýtus či pohádku. Toto je hereze maxima!

Halík zde rovněž suverénně vnucuje blud, že Kristus je pouze „člověk“, i když „spravedlivý a nevinný“. Tím popírá základní pravdu křesťanství, že Kristus je zároveň pravý Bůh i pravý člověk. Tím se Halík dopustil další hereze!

Halíkovo vyjadřování je už samo o sobě psychologickou manipulací, kterou zesměšňuje a degraduje fundamenty víry.

Nazývat základní pravdu vzkříšení „happyendem“, „příběhem Velikonoc“, „typickým mýtem“ či „optimistickou pohádkou s dobrým koncem“ je degradací křesťanství!

Kdo přijímá realitu vzkříšení tak, jak je, bere podle Halíka vážně mýty a pohádky s dobrým koncem! Tímto zesměšněním reality vzkříšení psychologicky nedovolí, aby ji člověk reálně přijal tak, jak ji církev hlásá po celá dvě tisíciletí.

3. Citace: „Takový příběh mohu vyslechnout a myslet si, že to asi tak nějak bylo.“

Odpověď: Halík základní pravdu Kristovy smrti a Jeho vzkříšení degraduje frází „takový příběh mohu vyslechnout a myslet si, že to asi tak nějak bylo“. Tedy evangelium, radostnou zvěst o naší spáse, potvrzenou očitými svědky – apoštoly – i generací prvních křesťanů a miliony mučedníků, kteří za ni dali své životy, Halík nazývá „takovým příběhem“, o kterém si mohu myslet, co chci.

Tento Halíkův přístup je přístupem snad nějakého buddhisty či hinduisty, nějakého čarodějníka voodoo, který si v temnotě pohanství může myslet, co chce. Toto ale není přístup katolického kněze k pravdám spásy!

Kdo uvěřil v Krista, toho evangelium a Boží slovo zavazuje. Nemůže si o svědectví pravdy myslet, co chce, jak navádí Halík. 

4. Citace: „...usoudit, že to tak asi nebylo, že se to takhle – anebo vůbec – neodehrálo ... to si pletou s ‚nevírou‘“.

Halík říká, že když si o základní pravdě víry myslíme, že se nestala („neodehrála“), ergo když v ni nevěříme, tak prý si to „pleteme s nevěrou“. Ale to si nepleteme s nevěrou – to skutečně je nevěra!

Písmo svědčí: „Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že Ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen“ (Ř 10,9) – toto je víra ve vzkříšení. Halík tuto biblickou víru v Kristovo vzkříšení neuznává a tvrdí, že si ji prý lidé jen „pletou s vírou“. Jenže to si nepletou, to je skutečně spasitelná křesťanská víra.

V křesťanství nejde o přijímání nějakých nesmyslů, umělých paradoxů, mýtů, happyendů a pohádek s dobrým koncem, jak to předkládá Halík.

Křesťanská víra předkládá rozumné, pravdivé reality, které když přijímám, jdu cestou spásy a mám sílu žít pravdivým a spravedlivým životem.

5. Citace: „Druhé čtení (události Kristovy smrti a vzkříšení) lze číst jako drama o jednom dějství, v němž se obě verze příběhu odehrávají současně. Avšak teprve to druhé čtení, ‚paralelní‘, je čtení očima víry. Víra tu ovšem znamená dvě věci: jednak pochopení, že jde o paradox (že ta druhá rovina příběhu ‚vzkříšení‘ je reinterpretace té první, nikoli její následné šťastné vyústění).“ (Noc zpovědníka, 2006)

Realitou ale je, že Pán Ježíš za naše hříchy zemřel na kříži a skutečně šťastným vyústěním je, že Kristus reálně a historicky vstal z mrtvých a tím dokázal své božství! Ten, kdo této pravdě věří, si to však podle Halíka prý jen plete s vírou. Kdo však Halíkovy hereze s vírou přijímá, ten je podle něj věřící křesťan. Takovou generaci mimořádně věřících „křesťanů“ Halík ve své tzv. nejživější farnosti v ČR vychovává.  (A tím ubližuje církvi víc než kdysi komunisté, protože těm lidé nevěřili, ale knězi věří- pozn. redakce)

Halík tvrdí, že „víra tu znamená pochopení, že jde o paradox“. Takže nejdříve musíme pochopit, že nesmysly, které Halík předkládá k věření, jsou tak paradoxní, že se opravdu nedají pochopit a že se jim musí tou zvláštní halíkovskou vírou věřit.

Paradox vysvětluje Halík tak, že „ta druhá rovina příběhu ‚vzkříšení‘ je reinterpretace té první, nikoli její následné šťastné vyústění“. Halík nepřipouští ani 1 % možnosti, že by ke skutečnému historickému a reálnému vzkříšení došlo. Pro něho přece vzkříšení znamená, jak uvádí, jen reinterpretaci, tedy jiné vyjádření pro smrt. Aby nemusel přijmout jasnou zvěst evangelia tak, jak je, raději vykonstruuje tento totální nesmysl – spojí v jedno smrt a vzkříšení a tvrdí, že jde o jednu a tutéž událost. Pak v tento svůj výmysl vyžaduje víru, která podle něj znamená pochopení, že jde o paradox. Tvrdit, že vše je jedno, tedy i smrt a vzkříšení, může snad buddhista, který se zabýval kóany, ale ne katolický kněz!

Halíkovu herezi o vzkříšení jako „reinterpretaci (smrti)“ můžeme názorně přirovnat k tvrzení, že Lenin dále žije ve svých spisech... (srov. Dr. R. Malý, Te Deum, 5/06)

6. Citace: Halík dále píše: „Vzkříšení je událost eschatologického charakteru – to chce naznačit onen výraz ,třetí den‘, který není jednoduše časovým údajem – prolamující se do času.“ (Noc zpovědníka, 2006, str. 244)

Třetí den ve vztahu ke vzkříšení je třetím dnem – tzn. Kristus zemřel v pátek a třetím dnem je neděle, která je dnem vzkříšení. Proto také celý křesťanský svět slaví historickou událost vzkříšení právě v neděli. Tvrdit, že třetí den, kdy Kristus vstal z mrtvých, není časový údaj, je další hereze!

Závěr: Halík však není jen heretik, je navíc i politickým aktivistou. Sám se chlubí, že je členem Rady moudrých (zednářů). Má už vychovanou generaci, schopnou realizovat jeho špinavé metody a intriky. Dominik kardinál Duka se de facto postavil proti mstivému systému temnoty. Je třeba se modlit, aby měl odvahu dokončit, co započal.

7. Citace z Halíkova prohlášení: „Nepředpokládám, že by pan kardinál ... Tomáše Halíka vyštval z církve.“  

Ne pan kardinál Halíka, ale Halík už sám sebe herezemi vyštval z církve. Stáhl jimi na sebe exkomunikaci latae sententiae.

Kardinál může jen na veřejnosti oficiálně vyhlásit stav vyloučení, ve kterém Halík už je!

Halík dnes už není křesťanem, tím méně katolickým knězem!

+ Metoděj OSBMr                 + Timotej OSBMr

Biskupové sekretáři Byzantského katolického patriarchátu

13. 12. 2018