Bohužel o letošních Vánocích budeme o to vše ochuzeni díky přísným koronavirovým nařízením vlády. Budou to první Vánoce, kdy se člověk z obavy, že budou nepřístupné kostely, nebude moci do opravdové vánoční nálady bez zvuků půlnočních zvonů nad hlavou ani dostat. Zřejmě ani nebude moci navštívit děkovnou slavnostní mši na Silvestra při níž byly kostely i za dob komunismu nabité. Vzpomínám jak jsme se těšívali na to, jak arcibiskup pražský František kardinál Tomášek ještě po jejím ukončení k nám promluví z balkonu arcibiskupského paláce a nabije nás silou pro překonání nástrah roku nového. O nádherných bohoslužbách J. Em. Dominika kardinála Duky v období Vánoc nemluvě. Ale nechci psát smutně, protože Advent má být dobou radostného očekávání a Vánoce svatky pohody a lásky. Proto se vracím k Adventu samotnému:
Symbolem adventu je adventní věnec, jehož kruh představuje Boží věčnost, jednotu vzkříšení, věčný život, ustavičnou cestu slunce a zároveň i věčnosti. Každou adventní neděli na něm zapalují křesťané jednu svíci. Tradiční barva adventního věnce je červená a zelená. Červené stuhy, svíčky, případně červené ozdoby na zeleném, nejlépe jedlovém chvojí. Červená barva upomíná na krev Kristovu prolitou za spásu světa. Obě barvy pak symbolizují život. Adventní věnec lze také chápat jako jednotu trojjediného Boha. Stálezelené rostliny v něm jsou symbolem života jako takového, nezničitelnosti, stálosti ve víře a také věčnosti. Ať Vám náš adventní věnec přinese Boží požehnání, štěstí, klid a pohodu v očekávání láskyplných a požehnaných svátků vánočních.
Tento zvyk není ale starý. Poprvé vytvořil věnec před přibližně stopadesáti lety Johann Heinrich Wichern pedagog a duchovní v Hamburku. První adventní věnec měl podobu dřevěného kola od vozu a byl zavěšen v Záchranném ústavu pro opuštěné děti (v roce 1839). Po obvodu kruhu bylo 23 svící, 4 velké - bílé a 19 malých - červených, na každý den do Štědrého dne. V roce 1851 byla poprvé vyzdobena celá jídelna a věnec v tomto útulku i jedlovými větvičkami. Nápad se tak zalíbil, že již v 19. století můžeme mluvit o novém předvánočním zvyku. K prvním, kdo takto věnec použili, patří duchovní v kostele v Cáchách - jejich věnec však měl již jen čtyři svíce – na každou adventní neděli jednu.
První začátky slavení adventu se objevily v jižní Galii a ve Španělsku koncem 4. století. Od 12. do 13. století se stal advent začátkem nového liturgického roku, který do té doby začínal Vánocemi. Čtyři neděle, které do Vánoc proběhnou se v současnosti označují jako železná, bronzová, stříbrná a zlatá.
Naši předkové věřili, že Advent je čas bludiček, skřítků a bílých paní, jejichž návštěva zaručila velkou úrodu pro příští rok. Věřili, že vonící větve jedlí sloužily přátelským lesním duchům jako útočiště a věnce ze slámy měly přinášet Boží požehnání, odrážet zlé duchy. Věnce, které byly zavěšovány v oknech obydlí a dvorců, měly ukázat cestu dobrým bytostem. Proto je také obvazovali zlatými stuhami, znamením slunce. Věnec je od nepaměti symbolem vítězství a královské důstojnosti. I Bible mluví o věnci jako o projevu úcty, radosti a vítězství. Adventní věnec je holdem Ježíši Kristu. Rozlévající se světlo z hořících svící vyjadřuje přicházejícího Krista, který rozptyluje temnotu a strach, neboť on je "Světlo světa".
Ať již věří každý z Vás čemukoliv, přejeme Vám všem, ať Vám náš adventní věnec přinese Boží požehnání, štěstí, klid a pohodu v očekávání krásných a požehnaných svátků vánočních.
© Kulturní komise ČR, 2020