Twitteru
Facebooku
Jako žena žiji v nejlepší možné době i zemi. Oblékám se, jak se mi líbí. Mám právo odmítnout muže, kterého nechci. Svobodně si volím partnera, počet dětí, vzdělání, práci, místo k životu, bar, jídlo, pití, dovolenou, banku, řidičský průkaz. Zákony mě stavějí na roveň muži, a pokud chci, trvám na rovnosti. Společnost a morálka mi dávají přednost jako ženě, a když chci, muži mě pouštějí sednout, otevírají mi dveře a platí za mě v restauraci. Podívám-li se kamkoliv do minulosti nebo do dnešní Afriky či do Asie, uvidím, že se tam ženám žije hůř. A přesto právě u nás rostou jako houby po dešti skupiny poblouzněných žen, tvrdící, že co žena, to oběť domácího a sexuálního násilí. Co tyto aktivisty pohání? Asi profesionální deformace, touha po penězích či mediální slávě.
O pozitivní diskriminaci a genderismu koluje již na internetu tolik vtipů a ironických článků, že když jsem uviděla v britském deníku The Sun článek s nadpisem "Kráska a zvíře je nejnebezpečnější pohádka! ", čekala jsem, že se dočtu něco vtipně ironicky tepajícího do výuky na našich školách. Něco typu, že naši nepozorní neomarxističtí kritici zapomněli zakázat Máchovi Cikány či Černouška Aliho, ale bohužel bylo to míněno vážně. Expertkami byly docenty anglické university přednášející humanitární studia a pohlaví a sexualitu Laura Coffey-Glover a Victorie Cann, které kritizují nejen výše uvedenou pohádku, ale dokonce i Sněhurku a sedm trpaslíků a podle kterých je pro děti nebezpečné dokonce i sledování klasických animovaných pohádek od studia Disney. V příbězích se podle nich vyskytuje rasismus a stockholmský syndrom.
