Twitteru
Facebooku
Dne 13.5.2022 jmenoval papež František J. Exc. Jana Graubnera arcibiskupem pražským a primasem českým. Prezident republiky Miloš Zeman, stejně jako všichni autentičtí katolíci věří, že tímto výběrem dal papež najevo, že si přeje kontinuitu tradiční katolické církve u nás jak ji nastolil předchůdce J. Exc. Jana Graubnera J. Em.Dominik kardinál Duka. Alespoň tak to vyznívá v blahopřejném dopise pana prezidenta, který uvádíme v plném znění:
Jeho Eminence Dominik kardinál Duka OP žehná a povzbuzuje všechny občany, kterým není osud našeho národa lhostejný, aby vytrvali v boji za jeho existenci, a zve je každého 28. dne v měsíci v 16.15 hodin na Modlitby za národ do Svatováclavské kaple v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha ke hrobu patrona naší země sv. Václava. Po modlitbách přejdou za zpěvu chorálu V zemi věrných Čechů do baziliky sv. Jiří k hrobu jeho babičky sv. Ludmily, kde se budou modlit Modlitbu za náš národ. Nejbližší již 64. modlitba se bude konat 28. ledna 2022. Vydavatel naší revue Kulturní komise ČR, z.s. se za tento počin pana kardinála Duky plně staví, a prosí všechny občany, i nevěřící, kterým není osud naší země lhostejný, aby přišli otce kardinála podpořit v této mimořádné bohulibé službě naší zemi. Prosím, přijďte všichni, kterým není osud naší vlasti lhostejný, do památné Svatováclavské kaple pronést modlitbu za svou zem, dokud ještě existuje.
Požehnané vánoční svátky, hodně zdraví, lásky, štěstí a ve svém okolí jen příjemné a hodné lidi. Prostě nekonečně důvodů k radosti a ke spokojenosti v každém dni a noci roku 2022. A aby se to mohlo splnit, tak přejeme všem, aby politici začali již konečně místo honby za koronavirem pracovat na opravdových problémech nás všech. Abyste se mohli po dvou létech samovazby vidět opět s přáteli, abyste mohli zase chodit tančit, chodit do škol, chodit do divadel, chodit na přednášky, chodit posedět do hospůdek, prostě začít zase normálně žít.
Tuto neděli začalo krásné snové předvánoční období – ADVENT. Jeho označení pochází z latinského slova "adventus", což znamená PŘÍCHOD. Advent ale není pouze doba zklidnění za dlouhých prosincových nocí spojená s přípravou na příchod Vánoc, ale něčeho mnohem hlubšího. Je to především očekávání příchodu doby, kdy oslavíme na konci Adventu po Štědrém večeru slavnostní půlnoční mší svatou "Zjevení páně – Epifanie" narození Ježíše Krista. Každoročním prožíváním adventu a slavením adventní liturgie církev zpřítomňuje očekávání starozákonních proroků, kteří připravovali lidstvo na příchod Mesiáše. Tím, že se v průběhu Adventu vžívají lidé do atmosféry této dlouhé přípravy na první příchod Vykupitele, oživují zároveň jeho příchod do svého vlastního života. Advent je proto nejen krásné a klidné předvánoční období. Advent je oslavou víry a především symbolem naděje.
Nastal Advent, doba očekávání z příchodu spasitele Ježíše Krista a s ním i naděje do budoucna. I když život v komunistickém duševním marasmu se zákazem víry v Boha mnohé ve víře zviklal, přesto i pohané kupují adventní věnce a rozsvěcují na nich svíce, při jejichž světle se zamýšlejí nad uplynulým rokem, nad svým životem a s napětím přemýšlejí nad tím, co přinese rok budoucí. Ti, kteří ve víře vytrvali, věří, že s příchodem Krista přijde i naděje na lepší zítřky. V každém případě je doba adventní dobou zklidnění, zamyšlení a očekávání krásných vánočních svátků. Já jsem si při zapalování první svíce na adventním věnci vzpomněla na nezapomenutelné adventní rozjímání s někdejším vicekancléřem prezidenta republiky Petrem Hájkem na Pražském hradě. Nalistovala jsem si proto tehdejší článek Petr Hájek: „Velký třesk nebyl inspirován stvořením, ale vyhnáním,“ a po jeho přečtení se rozhodla podělit o některé myšlenky s vámi. Zejména nyní, kdy nás očekává mnoho starostí a změn k horšímu proti šťastné době, když jsme článek natáčeli, budou snad i pro Vás povzbuzením a vírou do budoucna, byť vzdáleného.
Blížící se Velikonoce, tedy společně s Vánocemi nejvýznamnější svátek křesťanů, budou i letos zatlačeny do pozadí pokračující hysterií kolem koronaviru. Přestože ani války nedokázaly tuto oslavu křesťanství a vzpomínku na hrdinskou smrt Krista změnit, mocným tohoto světa se to podařilo podruhé po sobě. Letos šla naše vláda ještě dále, když dokonce zakázala prodej symbolů spojených s těmito dny. Prodejci pomlázek a kraslic tak mohou odepsat další období zisků a přidat se k mnoha dalším, kteří přišli o své živobytí. Likvidace malých živnostníků i stoletých tradic poukazují na nevratné změny. Bude opět zajímavé sledovat, jaký přístup zvolí například v Německu a Francii k muslimským svátkům a budou li platit stejně přísná opatření, jako jsou zavedena ta v době křesťanských. A také bude podstatné, jak která budou dodržována. Jisté je, že církev se nebouří a v podstatě jí to je tak nějak jedno. Není se co divit, když si uvědomíme, kdo stojí v jejím čele.
