Fragmenty - Galerie úspěšných osobností
PETR HANNIG

PETR HANNIG

Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Vše se už privatizovalo. Teď se privatizují ty peníze, které by měly plynout tam, kde peníze nejsou. Už to funguje dostředivou silou. Peníze plují tam, kde jich je nejvíce. Je to hodně smutné zjištění. Nůžky mezi bohatými a chudými se rozevírají téměř kosmickou rychlostí. Jakkoli statistiky ukazují, že jako republika bohatneme, tak přibývá stále víc těch nejchudších lidí. Nejohroženější jsou lidé, kteří ve stáří ztratí svého partnera. Zoufale zjišťují, že jim jeden důchod nebude stačit k pokrytí těch nejzákladnějších potřeb. Že nebudou mít na zaplacení nájmu, elektrické energie, že si budou muset odepřít i to málo, co dosud zpestřovalo jejich život. A to se musí dívat, jak ty nejbohatší ukrajují stále víc z těch peněz, které patří nám všem. To jest z peněz daňových poplatníků. Navíc je zde hrozba, že po přijetí smlouvy Dublin 4 budeme muset přijímat migranty nejenom z krajních zemí EU, ale i z těch zemí, kde jich bude neúměrně hodně. Smutné je to, že my jsme migranty k nám nezvali, zvalo je Německo a teď, kdy je jich tam tolik, že si s tím nevědí rady a podle statistik díky nim narůstá enormně kriminalita, budeme muset tyto problematické migranty povinně přijímat my.

Prozradím vám nyní něco ze zákulisí prezidentské volby. Ostatně moji čtenáři musí dostávat informace z první ruky. Na co se neustále ptají moderátoři a novináři. Nejčastější otázka novinářů od samého prvopočátku zní: „To Vám nevadí, že Vás podporuje antisemita Bartoš?“ Samozřejmě, že tím nemyslí bývalého pančáka Piráta Bartoše s dredy. Ten by samozřejmě médiím nevadil, neboť jeho názory jsou kompatibilní s přáním věrchušky EU. Jedná se Adama Benjamina Bartoše, který „zaujal“ nejenom novináře, ale hlavně policejní a soudní mašinérii svými slavnými šibeničkami směrovanými proti vládě tehdejšího premiéra Sobotky. A výrokem v Polné, za který byl odsouzen, i když smysl toho výroku, jak mi vysvětlil, byl naprosto jiný než jak ho pojal soudní znalec. Vzhledem k tomu, že jsem zastáncem Voltairovy myšlenky ve smyslu „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale udělám vše pro to, abyste to mohl říkat i nadále“ , jsem proti tomu, aby byl někdo postihován za to, co řekl nebo napsal, zvláště, když po svobodě běhá spousta zločinců a násilníků. Samozřejmě, že nesouhlasím s Bartošovými seznamy, nesouhlasím s určitými slovy, které vyslovoval na demonstracích.

Nesouhlasím však také s tím, že mladý člověk, který má dvě malé děti a rodinu, nemůže najít v době, kdy je nouze o pracovníky, z politických důvodů jakékoliv i manuální zaměstnání. V minulém režimu disidenti našli práci alespoň v oněch pověstných kotelnách. Já jsem nepřecházel před sametem na druhou stranu ulice, když šel nějaký můj politicky pronásledovaný známý, a nebudu to dělat ani teď.

Na základě případů nejenom A. B. Bartoše, ale i dalších, jsem horlivým zastáncem prvního dodatku ústavy USA o bezpodmínečné svobodě slova. Myslím si, že potírání svobody slova jsme si v našem geografickém prostoru užili už dost a dost.

Dalším posměškem novinářů je: „Máte nejméně peněz na Vašem transparentním účtu?“ Na to mám jednoduchou odpověď: „Nechci miliony od miliardářů. Jsem člověk, na rozdíl od mnoha těch, kterým jsem dopomohl k nebetyčným úspěchům vděčný a tudíž bych jim musel svým vlivem splácet. A to bych nechtěl. Chci být prezidentem pro takové lidi, jako byli moji rodiče, zcela prostí lidé. Naučili mě neohýbat se pod těžkostmi, ale naopak je překonávat. Naučili mě mít soucit s utlačovanými a nebát se mocných. A to všechno bych nemohl, kdybych musel být vděčný za miliony poskytnuté bůhví odkud a od koho.“

Další otázkou, proč kandidujete, když máte podobný program jako Zeman?

Na to odpovídám: „To Vám nevadí, že kandiduje šest kandidátů proti Zemanovi, kteří mají téměř identický program? Vám vadím pouze já, protože na Zemana nedštím síru.“ Navíc se ani nedostanu k podstatě věci, že můj program je hodně jiný, než ten Zemanův.

V první řadě NIKDY nechci přijímat euro, které znehodnotí důchody, platy i úspory. Navíc bychom museli platit dluhy za Řeky a možná i další státy jižního křídla EU. S korunou jsme na tom ekonomicky mnohem lépe než ty státy, které platí eurem. Nenechme se připravit o naší korunu, která je zárukou samostatnosti našeho státu. Bez vlastní měny nemůže být suverenita. Dále rozhodně nejsem eurofederalista, kterýmžto pojmem se označuje Miloš Zeman. Pražský Hrad je historické sídlo českých králů a československých a českých prezidentů. Mají tam vlát pouze dva z našich státních symbolů a to česká vlajka a standarta prezidenta republiky. Jiné vlajky pouze při státních návštěvách.

Miloš Zeman prosazuje, aby hlavním městem Izraele byl Jeruzalém, i když to vyvolá problémy. Mě zajímají hlavně problémy našich občanů a ne problém, kde bude hlavní město, kteréhokoliv státu. Prostě těch rozdílů je mezi mnou a panem prezidentem dost a dost. Už je můj článek zase dlouhý a ani jsem se nedostal k dalším rozdílům. Alespoň ještě jeden. Nemám ani jeden billboard, neinzeruji nikde v novinách. Chci, aby působily pouze mé myšlenky a názory. Nejenom penězi je možné dobýt Hrad.

Autor: Petr Hannig| středa 27.12.2017 22:07 | karma článku: 46.79 | přečteno: 4286x
 
 

Zdroj: https://hannig.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=640776

Prezidentští kandidáti byli vyzváni, aby se zúčastnili školení o Fake News, falešných zprávách. Já vám takové školení o české falešné zprávě, která se týká toho, co jsem kdesi řekl poskytnu. Myslím si, že virtuosy na vyrábění Fake News jsou česká oficiální média. Co to jsou Fake News? Oficiální charakteristika praví, že to je typ žurnalistiky šířící dezinformace. Takovéto falešné zprávy, aby vytvořily zdání pravdy, něco z dané řeči někoho, často přesně interpretují. Jenom jakousi podružnou část, takovou, aby naplnila zadání média někoho zesměšnit, očernit nebo jinak dehonestovat, ale to hlavní, na co onen řečník či diskutér řekl, to vynechají. Byl jsem pozván na debatu, kterou pořádal Člověk v tísni. Předesílám, že jako slušný prezidentský delegát se zúčastňuji všech debat ve všech prostředích, ne jenom v těch, kde nemohu čekat nějaká cílená napadání. Ach jak rozumím panu prezidentu Zemanovi, že se těchto debat nezúčastňuje. Většinou se jich zúčastní anketa Prezident 21, ve které je prezident Zeman na posledním a já na předposledním, což mě naplňuje nadějí, neboť tato anketa přesně kopíruje nálady tak zvané pražské kavárny (prezident21.cz - pak kliknout na výsledky, podle součtu hlasů), a ty jsou diametrálně odlišné od nálady většiny voličů v ČR.

Do této doby jsem psal články, které sledovaly mezinárodní a domácí vývoj a varovaly před nebezpečími. Jejich obsah nebyl osobní. Nyní se však v mediální sféře vyskytují články, které se týkají přímo mne. Musím tedy reagovat. Omlouvám se za příliš osobní témata. Ale má osoba se kandidaturou na prezidenta stala také tématem, s tím už prostě nic neudělám. Mnoho mých přátel mne zrazovalo, abych nekandidoval na prezidenta, že se na mne snese mediální hejno dštící špínu. Řekl jsem si, jsem vdovec, rodina syna je daleko mimo dosah českých tištěných médií, tak se budu snažit. A já, když se do něčeho pustím, tak to dělám poctivě. Navíc při absenci Miloše Zemana v debatách s ostatními kandidáty, budu sledovat jeho politickou linii, i když jsem v některých věcech ještě o něco radikálnější než on. Například v žádném případě nechci pro ČR euro, neboť po příkladu např. Slovenska se znehodnotí důchody, úspory i platy. Tak tedy. Média mě nezvou do debat, nejsem totiž v žádoucí linii a mám názory takříkajíc nechtěné. S tím se v podstatě nedá nic dělat, pokud to jsou instituce soukromé. Někdo je prostě na výsluní a já jsem tak nějak ve stínu. Pouze občané mne mohou z toho stínu vytáhnout na světlo denní, neboť za mnou nestojí žádné miliardářské miliony. S tím jsem ale počítal a jsem s tím smířen. Co ale nemohu připustit, aby se vyloženě lhalo a zkreslovala tak moje celoživotní dráha, velice úspěšného skladatele a fakticky také ve svém oboru špičkového manažera, tak jak to udělala Mf Dnes. I když mi otiskla mou reakci na ten článek, tak vzhledem k tomu, že tištěné noviny nečtou mnozí uživatelé internetu, mou reakci na dehonestující označení uvádím níže: „Musím se ohradit proti naprosto nevhodnému v tištěném vydání Mf Dnes, který shrnul mou celoživotní práci do označení „„skladatel osmdesátkových odrhovaček...“ Takovéto dehonestující zkratky vykreslují ty, které je vyjadřují, jako novináře naprosto povrchní a připomínají mi zadání, kdy v minulém režimu takovýmto stylem byli označováni „„ztroskotanci a zaprodanci““.

Německo se raketovým způsobem mění. Podle Ženevské úmluvy o uprchlících a zákonů o slučování rodin, do Německa přichází 300 000 rodinných příslušníků uprchlíků. Četl jsem článek v našich velkých tištěných novinách, že se do Německa valí nová, tentokrát zcela legální vlna migrantů. To je přesně to, před čím jsem ve svých všech prohlášeních varoval. Původní gesto dobré vůle, které některé státy vůči nelegálním uprchlíkům učinily tím, že jim otevřely hranice, se mění v noční můru pro sociální systémy příslušných zemí.Podle všech všelijakých úmluv a zákonů, které počítaly s přijímáním jednotlivců a nejsou aplikovatelné na masovost ilegální migrace, musí jednotlivé státy přijímat celou škálu rodinných příslušníků těch, kteří se v uprchlické vlně do těchto států dostali. Rodinní příslušníci těchto uprchlíků, to je celá škála manželek, dětí, sourozenců, nebo rodičů, prarodičů atd. Natalita v zemích, odkud se přivalila migrantská vlna je obrovská.

V souvislosti s naší neochotou podřídit se diktátu EU přijímat uprchlíky, což dnes představují hlavně ekonomičtí migranti, je nám vyčítáno, že nejsme solidární. Jak je to tedy s naším nedostatkem solidarity? Předpřevratové Československo se nepodílelo na dovozu levné pracovní síly z kolonií, tak jak to dělala Francie, Nizozemí, Belgie a další koloniální státy, které si tím zadělaly na dnešní problémy s vyloučenými lokalitami na předměstích západních velkoměst a z toho plynoucího současného terorismu.

29. 8. 2017 16:29

Dne 21. srpna jsem chtěl psát o tom, jak nás před 49 lety napadla vojska těch, s nimž jsme byli ve vojenské alianci. Jenže do toho přišla Barcelona, Finsko a musím se vyjádřit zase k tomu, před čímž už varuji mnoho let. Dne 21 srpna 1968 nás napadla „spřátelená“ vojska. Jak se po letech ukazuje, ale stále zamlčuje, zase z jiných nynějších politicky korektních stanovisek, nejvehementnějším zastáncem naší okupace bylo východní Německo. Generální tajemník východoněmecké SED, Walter Ulbricht, rozhodně a iniciativně přitakával sovětským soudruhům, že musí razantně zasáhnout, aby se český bacil svobody nepřesunul do tehdejší NDR. A tak vlastně část Německa zcela proti všem mezinárodním předpisům se stala pouhých 23 letech po skončení 2. světové války znovu agresorem. Vojska NDR okupovala Karlovarsko. Prostě, historické zvyklosti jsou dané. Právě soudruzi z NDR byli nejhlasitějšími zastánci srpnové okupace ČR.

Slovo pride se dá přeložit i jako hrdost či pýcha. Ovšem je skutečně pochod společenství LGBT chloubou či hrdostí? Není to spíše nepřiměřená pýcha? A jak víme z našich moudrých historických rčení: Pýcha předchází pád.

Předesílám, že jsem nikdy neměl žádné předsudky či dokonce averze vůči spoluobčanům tehdejší 4% sexuální orientace. Byli to přátelé velice vtipní, inteligentní s většinou velice šarmantní barvou hlasu. S hercem s nepřekonatelným hlubokým hlasem jsem jezdil v jednom autě na koncerty a vozil jsem ho po koncertech k němu domů do Jeseniovy ulice v Praze na Žižkově. Byl s ním v autě vždycky kopec legrace, zvláště když si krásná zpěvačka někdy brala na koncerty svého velice pohledného přítele. To vždycky říkal: „Markétko sedni si vedle Petra (vždy jsem řídil auto) a Jožánek si hačne ke mně dozadu“. A Markéta se bránila: „Jožan bude vzadu vedle mne a ty si sedni vedle Petra.“ Celou cestu se vedly vtipné řeči a mnohdy jsem měl co dělat, abych smíchy nemusel zastavit auto.

V nahrávacím studiu Supraphonu v legendárním Mozarteu, zase vládl správce, který bral svou orientaci s naprostým nadhledem a nabízel nám umělcům, že dojde koupit svačinky se šunčičkou.

Za sousedy, když jsem ještě bydlel na Malé Straně jsem měl zase dva velice seriózní pány, kteří bydleli spolu. Naproti zase jeden z nejlepších diskžokejů té doby, který byl zároveň jedním z moderátorů mého, tehdy velice populární pořadu, Rytmus – pohledy do světa populární hudby. Často jsem si k němu zaskočil poslechnout si nejnovější muziku, kterou měl vždycky z první ruky a přemýšleli jsme nad tím, jak sehnat reálie k dané skladbě, aby nebyla pouhou hudební clonou, ale aby se posluchači také něco dozvěděli o interpretech.

Byl to takový normální přístup. Nejenom že jsme naše spoluobčany tolerovali, ale přirozeně jsme je akceptovali, ba dokonce jsme je měli lidsky rádi. Snad to z mého předchozího textu vyplývá.

Teď ovšem k současnosti.

Na veřejnoprávním rozhlase jsem poslouchal rozhovor s jedním z bývalých aktivistů hnutí LGBT, z čehož jsem rozuměl, že ten letošní pochod Prague Pride je o tom, že nestačí tolerovat lidi s jinou sexuální orientací, že je třeba je akceptovat. Musím dodat, že také nesouhlasil s různými oplzlými excesy, které se dály na pochodu minulém.

Otázka je, co se rozumní rozdílem mezi tolerancí a akceptací.

V teplém sobotním podvečeru jsem si chtěl dát pivo v zahrádce jedné příjemné malostranské hospůdky. Volno bylo pouze u stolu, kde seděli dva, zřejmě budoucí účastníci pochodu. Jeden starší Angličan a druhý mladý asi Afroameričan. Nechtěl jsem je rušit v jejich rozhovoru. Tak jsem v klidu popíjel. Pak se začali hladit po stehnech. To na mě bylo trochu moc, neboť se domnívám, že na veřejnosti takové projevy nepatří. Bylo to znamení toho, že to neakceptuji? Že, kvůli takovým, jako jsem já, je letošní pochod Prague Pride?

Pokud ano, tak jsem zásadně proti tomuto pochodu. Jsem zastáncem intimity sexuálních orientací.

V době, kdy většina evropských států, včetně naší republiky, má problémy s prostou reprodukcí, kdy mladí lidé nechtějí plodit potomky, kdy se sexualita mužů vybíjí na internetu, kdy k sobě mají mladí muži a ženy díky všudypřítomným chytrým mobilům tak daleko, byť sedí naproti sobě, kdy mezi mladými dívkami je v módě lesbická láska, ačkoliv k ní nebyly u nich geneticky předpoklady, v takové době propagovat homosexualitu, já zdůrazňuji PROPAGOVAT, je pro naši zem a Evropu sebevražedné.

Příklady táhnou. Takový mladý muž, který není od přírody orientován tímto směrem, neboli je od přírody heterosexuál, čili orientovaný na opačné pohlaví, prostřednictvím takových pochodů jako je Prague Pride zjistí, že mít sex se svým kamarádem je vlastně IN.

Vždy i v minulosti byl určitý problém vymanit se z chlapeckého světa do světa kdy se střetává svět chlapecký a dívčí, aby se vytvořil předpoklad pro vznik nového člověka. Takovýmito akcemi jako je Prague Pride se příkop mezi mužským a ženským světem prohlubuje.

Tak zanikla antika. Cituji z wikipedie: „Homosexualita byla v antice vždycky velmi otevřeně přijímána. K dobrému společenskému postavení se tehdy slušelo opatřit si na sexuální hrátky krásného chlapce. Sehnat dívku bylo velmi jednoduché, ženy na sex byly pro ty chudší. Bohatí občané dávali přednost krásným mladíkům. Ke konci římského období došla situace tak daleko, že císař Nero pojal svého milence za manžela a císař Hadrian nutil lid, aby jeho milence uctíval jako boha a stavěl mu chrámy a sochy. Konec éře otevřené homosexuality učinilo až křesťanství, které homosexualitu trestalo upálením."

Teď dostávám k větě z úvodu mého článku. Pýcha předchází pád.

V souvislosti s přílivem „uprchlíků“ či spíše ilegálním imigrantům, přichází do Evropy i islám. A v radikálním islámu se homosexualita nekompromisně trestá smrtí.

Víme o zrůdných praktikách v Islámském státu, kdy homosexuály trestali smrtí napichováním na kůly, který vešel do těla oním „hříšným“ otvorem.

Zamysleme se nad dvěma myšlenkami. Chceme, aby se ještě více prohloubila neschopnost reprodukovat naší evropskou, potažmo českou populaci? Chceme, aby sex mezi mužem a ženou bylo něco jako v antice nezajímavého, aby byl propagován sex mezi stejným pohlavím? Pokud ne, tak je třeba myslet na budoucnost.

Proto je třeba trocha pokory. Za branami Říma čekali vandalové, aby ho zničili. Za branami Evropy, vlastně už uvnitř měst, čekají na svou příležitost noví, jak si věří, budoucí pokořitelé, kteří s účastníky takových Pride pochodů nebudou mít slitování. Zamysleme se nad tím a zkusme odvrátit, snad ještě ne zcela nevyhnutelnou, katastrofu

Právě přítomno: 107 hostů a žádný člen

ÚVODNÍ FOTA A VIDEA

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %