Tento poznatek se mi spojil s nadšenými informacemi o průběhu sjezdu sociální demokracie a se zvolením nového vedení. Nová politika ČSSD s provařenými figurami. Trochu to připomíná situaci v nevěstinci, kdy se vymění bordelmamá. Těžko lze starého harcovníka Jana Hamáčka považovat za nový a svěží vítr. Je spojený s érou Bohuslava Sobotky, chybami a omyly dané etapy. Chápu, že v politice se ze záporu dělají klady (domluví se se všemi, představuje svorník a konsensuálního politika), ale razantní změnu nepředstavoval a nepředstavuje. Zcela novou figurou není ani první místopředseda Jiří Zimola, který jako krajský hejtman patřil mezi nové a přitažlivé tváře ČSSD, ale i s ním jsou spojené nepříjemné aféry. Předsednictvo sociální demokracie stále není kompletní a je šance, že se mezi nově zvolenými řadovými místopředsedy objeví osobnosti schopné prosazovat srozumitelnou, přijatelnou a lidovou politiku (např. Jaroslav Foldyna), ale je otázkou nakolik bude vedení schopné prosazovat takovou politiku, když ve sněmovně v drtivé většině sedí Bohuslav Sobotka a jeho přitakávači. Takže ve finále obrat může skončit i jen jako půlobrat či čtvrtobrat....

Nejčastěji se tvrdí, že se u nás šíří umělý a zbytečný strach z imigrantů. Víc není pravdě vzdálené, než-li toto tvrzení. Reálnější civilizační nebezpečí v dohledu není. Na paty mu šlape jen odporná pseudopolitická korektnost a nepolitická politika - havlofašismus. Ta naopak uměle vytváří strach z referenda,  přímé demokracie, z Czexitu, z Ruska a Číny, z dezinfornačních a proruských médií, což jsou všechna ostatní, které nepoklonkují těmto elitám a Bruselu a která si navíc dovolí psát i pravdu. Její zastánci rozsévají strach z autentických a nebojácných politiků (Klause, Zemana, Okamury, Babiše) a dokonce už i nebojácných církevních představitelů (Dominika kardinála Duky). Podtrženo a sečteno rozsévá se záměrně strach z vůle lidu a skrze lid zvolených představitelů. V pozadí stojí konstruktéři českého Majdanu, vyznavači nepolitické politiky a jiní vyslovení škůdci normální demokracie, prostě zlojedi.

Jsem konsternován přístupem policie k partičce squaterů, která se usídlila na střeše vily Šatovka v pražském Šáreckém údolí. Nejenže proti nim tvrdě nezasáhla, ale nechala jejich kámoše v blízkosti vily juchat na technopárty. Naopak možná potrestá místního občana, který už nemohl tento rámus poslouchat a v rámci občanské bdělosti a svépomoci zasáhl sám a zdroj hluku zneškodnil.  Se squatery se snažil neúspěšně vyjednávat starosta Prahy 6, sklidil jen posměšky a urážky. Policie opět jen bezmocně přihlížela. Přítomné televizní štáby projevily dojemnou starost, zda partě zlých výrostků není zima, mají co jíst a nemusí zítra do práce. Naneštěstí povaleči si vzali v neziskovkách dovolenou a bude se čekat, až vyhladoví a uráčí se jim sejít dolů. Zajímalo by mě, zda by strážci zákona stejně přistupovali k teroristům s rukojmími. Tato paralela není od věci. A pokud policisté neví, jak rebely dostat dolů. Věřím, že pomůže ošatka granátů se slzným plynem či ledová sprcha rozprášená nad hlavami levicové zlaté mládeže z Prahy.

Kdo sleduje Jiřího Drahoše v čase povolebním, tak nevychází z údivu. Malátně bloumá v metru, kouká do blba a na pasažéry působí dojmem nepřítomného přízraku. Následně vyrazí do kina na premiéru filmu Prezident Blaník, aby spolu s Mirkem Kalouskem a Karlem Schwarzenbergem okoukl pro politiku nové a neotřelé triky. Dobrý nápad, ale trošku s křížkem po funuse... Zdánlivě náhodné výjevy, které ale spojuje předem k nezdaru odsouzená snaha o založení nového politické strany či hnutí. Posměváčkové mu už dopředu doporučují název Hnutí nevím. Podle nich má tak předem jistých 8 procent. Jenže po novém politickém subjektu tady zatím není vážnější poptávka. Seznamy registrovaných politických stran a hnutí čítají stovky subjektů, o kterých nikdy nikdo neslyšel a ani neuslyší. Stávající politické strany mají problém, že až na výjimky (SPD, piráti) mají nouze o členy a krom části členské základny nikdo nezná ani jejich místopředsedy, natož pak další vlivné představitele (o poslancích a senátorech nemá cenu ani diskutovat, jejich významnost je někde na úrovni uklizečky či hajzlbáby). Voliči a podporovatelé Jiřího Drahoše se rekrutovali z mnoha směrů a politických zákoutí. Takže se nedá očekávat jejich brzké stmelení (je-li to vůbec fyzikálně a teoreticky možné).

Socialisté a bolševici všech odstínů si letos 4. května připomenou 200 let od narození velkého "myslitele", příživníka a parazita Karla Marxe (1818-1883). Toho experta na kapitál, který by bez pomoci slušného fabrikanta Bedřicha Engelse a jeho majetku dávno bídně zašel o hladu a zatuchlostí ve špíně. Nejlépe podstatu Marxova zvrhlého světonázoru ilustruje následující výrok: "Všeobecná válka rozdrtí slovanské spojenectví a zcela vyhladí tyto národy, že i jejich samotná jména budou zapomenuta... Vyhladí nejen reakční třídy a dynastie, ale zničí také tyto naprosto reakční rasy... a to bude skutečným krokem v před." Nepřekvapí, že mezi uctívači a nositeli odkazu Karla Marxe se v německém Trevíru vyskytne také hlavní potentát neomarxistického nesmyslu jménem Evropská unie Jean-Claude Juncker, který slavnostně zahájí výstavu věnovanou právě Marxovi. Muže, který pronesl tyto výroky může uctívat pouze masochista nebo zločinec, že pane Junckere! Možná by nebylo od věci si připomenout také Marxův "kladný" poměr k Čechům, o kterých mluvil jako o "reakční verbeži", jenž zatvrzele klade odpor nastolení zářné utopisticko-socialistické budoucnosti (a dějiny se nám opakují).

Existují zajímavé historické paralely, kdy se například shodně v epoše uznávané a adorované I. republiky a posléze i v dějinách samostatné České republiky v praktické politice výrazně neosvědčil (decentně řečeno) senát. Tato komora parlamentu se ukázala potřebná stejně jako pro člověka slepé střevo. Představuje odkladiště vysloužilých, nepotřebných a zestárlých politiků. Takový politický domov důchodců či LDN. Párkrát se stalo, že se v jeho řadách objevil osamocený jezdec směřující do nebezpečného světa barracud a žraloků, kde však takový coby solitér brzy pohořel. Pokud schopný a potřebný politik následkem nevyzpytatelných okolností doputoval do senátu, okamžitě svůj omyl napravil a opřen o silnou politickou stranu jej kvapně opustil a zamířil do poslanecké sněmovny. Příkladem takového jednání mohou být lídři Tomio Okamura a Mirek Topolánek. Nikoliv opačně. Pokud chce někdo dát pádný důvod pro zrušení senátu, stačí se podívat na jména politických ztroskotanců a beznadějných nýmandů, kteří znovu a opakovaně vyhlašují své kandidatury. Naposledy mimtrio ve složení Jiří Drahoš, Marek Hilšer a Pavel Bělobrádek.

Známé pořekladlo, že co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi, platilo a platí. A v podmínkách námi všemi milované a 7 miliardami dotované veřejnoprávní České televize to platí dvojnásob. Bulvární tisk v těchto dnech propírá kamarádský vztah dvou bývalých moderátorek České televize - Světlany Witowské a Alex Mynářové. Bylo by spíše divné, kdyby se dvě bývalé kolegyně spolu nebavily i po ukončení pracovního poměru, neboť přátelství spolu s pracovním úvazkem nevzniká, ba ani nezaniká. Je to zvláštní, že se něco takového řeší v zemi, kde každý je někoho strýček, synovec, bratranec, spolužák, kamarád nebo alespoň milenec. U Světlany Witowské by to podle dnešních mravokárců mělo být na závadu, když moderovala prezidentskou superdebatu a měla by i takovéto okolnosti hlásit svým nadřízeným. Nikomu podobné a horší poklesky nevadily u Václava Moravce, který uváděl rovněž politické debaty, a přitom žil s aktivním politikem Jiřím Pospíšilem.

Mezi kandidáty na post šéfa sociální demokracie to vře, socialisty čeká tuhý bratrovražedný boj mezi triem Hamáček-Chovanec-Zimola. Adept Jan Hamáček se navezl do úřadujícího předsedy ČSSD Milana Chovance za to, že se spolu s Tomiem Okamurou si stoupl na jedno pódium při oslavě vítězství Miloše Zemana v jeho volebním štábu (a věru nebyl tam sám!). Podle Hamáčka by seběvědomá sociální demokracie na jednom pódiu s Tomiem Okamurou stát neměla, protože Okamura je pro socany asi prašivý... Jenže problém je v tom, že sociální demokracie už dávno není seběvědomá. Mnoho jejich voličů i členů dávno řady ČSSD opustila a přeskupila se pod křídla nového, vlasteneckého a lidového hnutí SPD pod vedením Tomia Okamury. To je prostě fakt! Tomio Okamura je nejen progresivní a úspěšný politik, ale také místopředseda poslanecké sněmovny. Takže do určité míry zastupuje a reprezentuje stát. Toto vše by měl vzít Jan Hamáček v potaz, než-li začne někoho mistrovat a poučovat.