EU se neodváží ani perestrojky, je absolutně odtržena od reality Doporučený

  • čtvrtek, lis 16 2017
  • Napsal(a)  Václav Klaus, Jiří Weigl, Ivo Strejček
Václav Klaus na semináři IVK Václav Klaus na semináři IVK snímek Ivana Haslingerová

Tzv. Římské prohlášení, jinak také Prohlášení vedoucích představitelů 27 členských států a Evropské rady, Evropského parlamentu a Evropské komise, je skutečně truchlivým poselstvím vedoucích struktur Evropské unie i hlav členských států evropské veřejnosti. Dvoustránkový text, který přijali evropští vůdcové u příležitosti 60. výročí podpisu tzv. Římských dohod, jimiž započala evropská integrace, vyjadřuje jediné – jejich absolutní odtrženost od reality. Snůška omšelých frází, tolik svou prázdnotou připomínající komunistický slovník, a před veřejností dávno zdiskreditovaná sebechvála neobsahují žádnou reflexi problémů dnešní EU. Opakuje chtění, ale neříká jak. Nenaznačuje žádnou, ani sebenepatrnější změnu či alespoň ochotu o ní diskutovat. Obsahové sdělení nese Prohlášení jediné – nic se měnit nebude, bude se pokračovat postaru, tak jako dosud.

 „Evropskou unii učiníme silnější a odolnější prostřednictvím ještě větší jednoty a vzájemné solidarity a dodržováním společných pravidel. Jednota je nezbytností i naší 

svobodnou volbou“ – to je klíčový programový citát v textu. Je nepřijatelný a je nutno jej zcela odmítnout. EU může být jednotná pouze tehdy, bude-li akceptovat a respektovat různost svých členských zemí a národů, existenci jejich přirozených a oprávněných zájmů a hledat jejich průnik a největší společný jmenovatel. Tehdy a pouze tehdy může být jednotná. O něčem takovém Prohlášení ale nemluví.

Heslo „Více Evropy“, ačkoliv jej text Prohlášení výslovně nezmiňuje, je všudypřítomné. Současní evropští lídři nechtějí a ani neumějí přemýšlet jinak, než vynucovat jednotu umělou centralizací rozhodování a byrokratickým diktátem. Přestože tento způsob přemýšlení přivedl EU do dnešní krize, je zjevné, že evropské elity chtějí v tomto směru sveřepě pokračovat.

 

Stejně tak opakované vzývání vzájemné solidarity, která – jak známo – bez existence evropského politického národa nemůže existovat, vyjadřuje beznadějnost dnešní EU. Evropští předáci mají dokonce drzost v této souvislosti říci „Naše Unie je jednotná a nerozdělitelná“. Po brexitu je to už skutečný výsměch občanům.


 

Kromě zmíněné jediné vážné teze, s níž má smysl věcně diskutovat, jsou všechny ostatní věty prázdnou slámou, vzletnými frázemi vyjadřujícími, jakou skvělou EU by signatáři textu v budoucnu rádi viděli. Nikde ovšem není ani zmínky o tom, jak toho dosáhnout. Tváří v tvář dnešním problémům EU, odchodu druhého nejvýznamnějšího člena, fatálním ekonomickým problémům v některých zemích a migrační krizi přesahuje míra ignorance a arogance tohoto textu i dobu komunismu. Dnešní pohlaváři EU nejsou schopni nejen vážné reformy, oni se neodváží ani „perestrojky“.

Komunismus trval 70 let a zanikl, EU oslavila 60 let – kolik ještě zbývá?

 

 

 

 

Zveřejněno v EVROPA

Právě přítomno: 103 hostů a žádný člen

ÚVODNÍ FOTA A VIDEA

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %