Česká země domov můj

Záležitostí pro absolutní masochisty, příjemce evropských dotací, studenty politologie a evropských studií, zaměstnance Evropských hodnot a dalších podobných pochybných institucí jsou nominace na nové eurokomisaře událostí number one málem světodějného formátu. Pro nás ostatní pouze událostí maximálně okresního formátu, na jejíž průběh stejně nemáme žádný vliv. Dámy z gender studies jistě zamáčknou slzy dojetí a utrousí několik pochvalných slov na téma, že nám zde významně přibylo procentuální zastoupení žen (o čtyři kousky více než posledně). Ekologisty a klimatické štváče potěší, že se nám nadějně rozrůstá ekologická agenda. A v podobném duchu bych mohl pokračovat do nekonečna ad absurdum… Většina jmen ale běžnému občanovi zajímajícímu se o politické dění mnoho neřekne. Pro fandy animovaných seriálů vypíchnu marginální informaci, že je tam i někdo od Simsonů. Musíme si uvědomit, že evropský quasiparlament nám odsouhlasí nové bruselské vládce a občanů se nikdo nezeptá, zda se jim to líbí nebo nelíbí. Mohou pouze poslouchat a plnit evropské direktivy a směrnice. To je demokracie Made in EU. Takovou zglajchšaltovanou Evropu ale nechceme a nestojíme o ni. Rozumní lidé již delší dobu přemýšlejí a lámou si hlavu, jak tuto Potěmkinovskou vesnici co nejdříve opustit. Včera bylo pozdě!

Obskurní pseudoduchovní figurka jménem Tomáš Halík si plete duchovní kázání s politickým školením mužstva, a tak nám v čase adventním plive jedovatou slinu směrem k Hradu. Popírá pravý křesťanský smysl Vánoc a dokazuje, že je prorokem temné strany síly, kde očerňování a lži patří k základní ideologické výbavě. Právě persony typu Halíka už po léta vytrvale rozeštvávají společnost a rozdělují národ. Sám Halík se dlouhodobě plete do politiky, i když neustále naoko odmítá nabízené kandidatury na prezidenta. Přesto stále po prezidentském úřadu po očku pokukuje. Ne náhodou je pro tuto roli připravován a oceňován různými cenami od zahraničních nadací a fondů navázaných na Georga Sorose a další odpůrce existence nezávislých národních států.

Advent bývá slušnými lidmi dobré vůle vnímán jako čas klidu, pohody a vřelejších mezilidských vztahů. Nikoliv však u ordnerů ze známé pravdoláskařské úderky Milion chvilek pro demokracii, kteří by si na Vánoce ze všeho nejvíc přáli barikády, nepokoje, krvavé revoluce a hlavní město v plamenech, dýmu a troskách. A nejen to, se svou propálenou a vyčpělou show chtějí brázit po vlastech českých a moravských a kazit lidem předvánoční rozjímání. Místo vánočních trhů se dočkáme pojízdného cirkusu plného nenávisti, zloby a lží. Cirkus Minář i do vaší obce! Možná přijede místo kouzelníka a rovnou na traktoru. Je ale dobře, že takto odhalují své ledví. Falešný a prádný je nejen quasiteolog Mikuláš Minář, ale i celá jeho suita, všichni jeho mecenáši, našeptávači a řídící důstojníci kolem něho. A nic na tom nezachrání ani stafáž celého slavného rádoby Demokratického bloku.

Nezasloužená publicita se dostává starostovi pražských Řeporyjí Pavlu Novotnému, tedy multifunkčnímu umělci, komikovi a protekčnímu spratkovi se specifickým způsobem vyjadřování a uvažování. Z jeho strany jde však především o promyšlený marketingový trik motivovaný vlastním zviditelněním, kde si je předem jistý hlasitým potleskem ze strany havloidů a jejich mediálních přisluhovačů. Pravdoláskaři se zalykají nenávistí k Rusku a ke všemu ruskému, proto jim je každá záminka k eskalaci vztahů s Ruskem dobrá. Nabízí se historická paralela se zapálením Říšského sněmu a nizozemským komunistou Marinem van der Lubbem. Cvok jako cvok. Bez patřičného vzdělání vynášet soudit a sdělovat svoje závazné výklady historie může jen Brouk Pytlík naší politické scény.

Jak se nám blíží 17. listopad, kteří havlisté a k nim přidružená galerka, souhrnně tedy havlerka, vytváří se ve společnosti dojem, že přijde nová revoluce. Narůstá agresivita havlojedů a slovní průjem nabírá sílu tornáda. Ačkoliv dávno není parné léto, tak mnozí z nich trpí úpalem a zjevně zápasí s fatou morgánou, když coby králíky z klobouku tahají jednoho prezidentského kandidáta za druhým. Nejprve gumu a politruka Petra Pavla a vzápětí po něm zpěváka a zkrachovalého politika Michaela Kocába, kdysi nerozlučná dvojka s Michalem Horáčkem, který si už na vlastní kůži vyzkoušel, jak vypadá volební nakládačka a životní politická prohra. Jenže těmto hochům to stále nestačí a sní o zvolení bez řádných voleb opírajících se o legitimní rozhodnutí voličů. Zapomínají, že v našich zeměpisných šířkách státní převraty v latinskoamerickém stylu nefrčí. Alespoň prozatím…

Vítám slova a iniciativu prezidenta Miloše Zemana ohledně oduznání Kosova. Je na čase. Byl to hanebný akt, který nemá oporu v historickém státním právu, o právu mezinárodním ani nemluvě. Je to druhý největší hřích po našem podílu na agresi NATO vůči Jugoslávii. Onen gangsterský akt Havlem nazvaný humanitární bombardování. Dnešní Kosovo je semeništěm organizovaného zločinu a mezinárodního obchodu s drogami. Hájit právo na existenci podobného státního útvaru mohou jen právní nihilisté nebo mravně pokřivení jedinci jako jsou Karel Schwarzenberg a jemu podobní. Nepřekvapí, že podobné žvásty vykřikuje i politické embrium a momentálně úřadující ministr zahraničí Tomáš Petříček.

Úmrtím Karla Gotta končí nejen jedná pozoruhodná kariéra muže, který se vypracoval z chudého chlapce, proslavil se a zná ho celý svět. Takových příběhů nemáme mnoho, v jiné branži by to mohla být story Tomáše Bati, ševce, jenž od nuly vybudoval obchodní impérium a v rámci managementu se jeho způsob řízení vyučuje dodnes. Mistr Karel Gott nás provázel od dětství (s Gottem spojené nezapomenutelné animované seriály Včelka Mája a Dorotka a papoušek) až po kremační obřady (i tam zní jeho písně a balady). Jeho songy byly nadčasové a řada textů se natrvalo zapsala do našich myslí.

Mainstreamové sdělovací prostředky přistoupily k ustavujícímu sněmu politického hnutí Trikolóra v zásadě dvojím způsobem: 1. Marginalizovat význam a mlčet jako partyzán při výslechu, 2. Zesměšnit a soustředit se na triviální a okrajové momenty. Chápu, že pro mnohé z nich je lepší si hrát na módní policii a řešit, zda přišel na sněm Petr Mach v džínách nebo obleku. Ve skutečnosti se díky Trikolóře do politiky vrací střet idejí a protivných ideologických koncepcí. Je vidět, že na tuto výzvu reaguje také politická konkurence, která si uvědomuje, že bez větší vyhraněnosti bude následovat odliv jejich stávajících voličů, a to v masovém měřítku, což pro mnohé subjekty může nabýt povahy likvidační.