K Otázkám Vymývače mozků (OVM, ČT 24) z 1.11.2015.

 

Václav Moravec si do  první části svého nedělního pořadu pozval mimo jiné současného ministra vnitra Milana Chovance a jeho dávného předchůdce Jana Rumla. Jejich debata se točila zejména kolem dvou témat: „akce Vidkun“ a imigrační krize.

 

Ministr Milan Chovanec v úvodu svého vystoupení sdělil veřejnosti, že dosud neví, proč v kauze „Vidkun“ zasahoval Útvar pro odhalování organizovaného zločinu PČR (dále jen: ÚOOZ) a nikoli Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen: GIBS), která je ze zákona předurčena k prověřování podezření na trestnou činnost policistů. Zasahování policistů  proti policistům tam, kde ze zákona měla jednat GIBS, jej zřejmě popudilo. Považuje to ovšem za selhání GIBS, jejíž ředitel Ivan Bílek by měl jeho příčiny vysvětlit. V té souvislosti zmínil odpovědnost Ivana Bílka za zneužití GIBS při puči ke svržení policejního prezidenta Petra Lessyho.

 

Dotkl se témat, jimiž se dlouhodobě zabývám, a to způsobem, jenž mi je blízký. (http://www.jemelikzdenek.cz/2015/10/panem-et-circenses.html; http://www.jemelikzdenek.cz/2015/10/dve-stranky-akce-vidkun.html). Ivana Bílka, k němuž nepociťuji osobní averzi, jsem v rozpětí jednoho roku dvakrát před odborným shromážděním veřejně vybídl, aby vyvodil odpovědnost z nezákonnosti zásahu GIBS proti policejnímu prezidentovi Petru Lessymu a dal svou funkci k disposici (http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2014092501).

 

Skutečnost, že statutární místopředseda vládní ČSSD  a ministr vnitra v jedné osobě, do jehož resortu patří Policie ČR,  tři týdny po realizaci akce „Vidkun“ nezná důvody nezákonného nasazení ÚOOZ místo GIBS, je šokující: ilustruje hloubku švejkolandského právního nihilismu,  všudypřítomnost „obezličky“ a klientelistických vazeb ve státní správě. Není to ovšem vina Milana Chovance, že skandální akce dosud nebyla veřejnosti vysvětlena, dokonce se zdá, že ji ani nikdo nevyšetřuje a zatím za ni žádné hlavy nepadly. Z analogie z Kubiceho puče proti Petru Lessymu předjímám, že ani nepadnou. V tomto konkrétním případě je absence odpovědi na Chovancovy otázky výsledkem tvarohového alibismu a bezradnosti předsedy vlády Bohuslava Sobotky, který je nadřízeným ředitele GIBS Ivana Bílka (možná to neví, ale Ivan Bílek jej za nadřízeného považuje).

 

Milan Chovanec ale stejně pláče na nesprávném hrobě. Ivan Bílek přece vůbec nemusí vědět, proč jeho úřad zůstal mimo akci „Vidkun“. Zjevně ji řídilo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. Dotaz by měl tedy směřovat na státní zástupce. Ti budou patrně vysvětlovat důvody, proč GIBS obešli, nejspíš její nezpůsobilostí. Obešli ovšem netoliko GIBS, ale také zákon. Na místě jsou hned dvě  otázky. První se pídí po tom, zda vynechání GIBS bylo skutečně nezbytné. Kladná odpověď by musela mít za následek při nejmenším hluboké personální zemětřesení v GIBS, možná i rozpuštění služby nebo aspoň její vrácení pod kuratelu ministra vnitra. Druhá otázka zní, za jakých okolností a zda vůbec smí státní zástupci svými pokyny bezpečnostním sborům obcházet zákon. Kladná odpověď by byla přiznáním, že žijeme v policejně-státnězástupcovské republice Švejkoland. Záporná by naproti tomu měla přinejmenším vyvolat personální zemětřesení ve státním zastupitelství. Vlastně by bylo možno položit ještě třetí otázku: zda nejvyšší státní zástupce vnitřním pokynem přiznal olomouckému VSZ postavení „speciálu“ s celostátní působností pro řešení politicky akcentovaných kauz. Tento úřad je totiž proti pražskému VSZ přibližně třetinový, ale zasahuje i v českých krajích, vždy v politicky akcentovaných kauzách, aniž by recipročně pražské VSZ zasahovalo na Moravě. Při jisté dávce zlomyslnosti by se to dalo vykládat buď jako projev nedůvěry k pražské vrchní žalobkyni Lence Bradáčové, nebo opačně jako důsledek snazší manipulovatelnosti jejího olomouckého protějšku Ivo Ištvana.

 

Zajímavou částí diskuse obou ministrů byl jejich rozdílný náhled na tvrdošíjnost olomouckého hejtmana Jiřího Rozbořila, odmítajícího podrobit se názoru ústředního vedení ČSSD resignací na funkci kvůli pouhému nepravomocnému sdělení obvinění. Milan Chovanec zastává názor, že by obviněný měl zveřejnit obsah svého obvinění, což by naopak Jan Ruml považoval za jednání, hraničící s porušením zákona. Osobně považuji požadavek vedení ČSSD za unáhlený, protože usnesení o sdělení obvinění není dosud pravomocné. Chápu nechuť Jiřího Rozbořila nechat se srazit z vrcholu politické kariéry kvůli rozhodnutí, které může být ve stížnostním řízení zrušeno. Nicméně dávám zapravdu Milanu Chovancovi, že zveřejnění anonymizovaného sdělení obvinění by sice bylo na hraně zákonnosti, ale hlavně by umožnilo veřejnosti dospět k objektivnímu názoru na jeho odpor proti snahám o jeho politickou likvidaci.

 

Na politickou slušnost ošklivě doplatil Vít Bárta, který resignoval na postavení ministra dopravy zhruba půl roku před sdělením obvinění. Ačkoli byl později zproštěn obžaloby, zničení své politické strany nedokázal zabránit a pokus o návrat do Poslanecké sněmovny se mu nezdařil. Možná poučeni jeho příkladem Alena Vitásková a Jiří Rozbořil se vzepřeli a bojují. Jestliže v případě olomouckého hejtmana stát otevřeně obchází zákon zásadním způsobem, nelze obviněnému upřít právo na obranu politickými prostředky, k nimž samozřejmě patří zveřejnění obsahu obvinění. Je to jediný způsob, jak vyvolat pozornost veřejnosti a jejím prostřednictvím přimět politiky, aby státním zástupcům rázně vysvětlili, že jejich nezávislost není nezávislostí na zákonech této země a žádný strom neroste do nebe.

 

Milan Chovanec mne  příjemně překvapil kontinuálností svých postojů. Když nastoupil do úřadu, jeho první projevy působily dojmem, že Ivanu Bílkovi jako řediteli GIBS konečně začíná zvonit hrana (http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2014042401). Pak se ale zdálo, že pro nával jiných starostí na něj nakonec zapomněl. Ale zřejmě to byl jen klid před bouří, hon pokračuje. Vůči Ivanu Bílkovi to ale není úplně spravedlivé, protože určitě nebyl hlavním iniciátorem puče proti policejnímu prezidentovi Petru Lessymu, Byl pouze poslušným vykonavatelem přání dosud neodhaleného hybatele. Daleko větší odpovědnost nese bývalý ministr vnitra Jan Kubice, o němž se Milan Chovanec nezmiňuje. Není vyloučeno, že Ivan Bílek je muletou, odpoutávající pozornost od Jana Kubiceho. Ale jeho podíl odpovědnosti za nezákonnosti, jichž se GIBS  pod jeho velením zúčastnila nebo naopak nezúčastnila, je i tak dostatečný na to, aby po projevech nespokojenosti předsedy vlády Bohuslava Sobotky se stavem GIBS a po jednoznačně formulovaném vyjádření ministra vnitra o neúnosnosti jeho dalšího setrvání v čele GIBS, si vzal aktovku a šel v klidu kouřit své doutníky zase o dům dál. V naší době nikdo nemůže sedět na horké židli donekonečna.

 

 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Zveřejněno v MEDIOKRACIE

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

ÚVODNÍ FOTA A VIDEA

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %