Fragmenty - VĚDA, VÝZKUM A VYSPĚLOST NÁRODA
LADISLAV JAKL, ředitel Centra společenských studií Institutu Václava Klause

LADISLAV JAKL, ředitel Centra společenských studií Institutu Václava Klause

Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Pozvali mě tuhle do Senátu k debatě o zákazu kouření v hospodách a k petici proti tomu zákonu. Zasedací síň byla plná protestujících, hlavně lidí z branže, na kterou zákaz krutě dopadl. Zajímavost: velká většina z nich byly ženy. Když o něco jde, jsou asi odvážnější. Proti nim seděli panelisté, řečníci. Lidé z ministerstva pro restaurace, které se jmenuje - nevím proč – ministerstvo zdravotnictví. Několik senátorů. Iniciátoři petice. A já. V mediálních zprávách o akci jsem své jméno nenašel, byly tam asi pro novináře zajímavější příspěvky. Přípravu jsem si zapomněl doma, tak jsem tam přednesl tohle, nic lepšího mě z hlavy nenapadlo: Vážené senátorky, senátoři, dámy a pánové, děkuji velice pořadatelům tohoto veřejného slyšení už za to, že ho uspořádali, protože nikdy nebude dost o těchto věcech mluvit. A děkuji i za to, že mám příležitost tady promluvit. Věc, o které se tu dnes bavíme (což není samozřejmě žádný protikuřácký zákon, protože tabák zůstává legální komoditou), je ve skutečnosti krokem, který zavádí sankce na hospody za to, že nabízejí to, co lidi chtějí. A tento problém mě zajímá už pětadvacet let, možná déle. A proč mě tak zajímá? Jsem celoživotním nekuřákem, nikdy jsem nekouřil. Ale tento problém mě zajímá, protože úplně nejzákladnějším principem mého vztahu ke světu a k lidem je to, že si jich cením takových, jací jsou. Nemám dospělé lidi za malé děti, nechci je vychovávat a nechci jim brát právo rozhodovat o svém osudu. A tento nový zákaz je typickým příkladem, kdy jim někdo to právo bere.

To jsme to dopracovali. Aby se člověk dočetl pravdu, musí číst samizdaty. A protože pravda bruselským kolaborantům vadí, už zase jsou samizdaty potírány. Monopol pokrokářů, sociálních inženýrů, bořitelů starých ctností a prosazovatelů kolektivistického znásilňování svobody je ohrožen. Dosud měli vše: téměř celé školství, média, kulturu. O politice nemluvě. A najednou v tomhle monopolu vznikají skuliny, kterýma se šíří alternativní pohledy na svět. Především pohledy konzervativní a ty, které svobodu jednotlivce hájí. A třeba i mnoho dalších, co jich jen v živé společnosti je. Jsou to samizdaty dnešní doby. Využívají internet a další nové komunikační možnosti, protože “velká“ média jdou s proudem a v nich šance na jiný názor není. Držitelé monopolu se s nástupem samizdatů nechtějí smířit. Šíření jiných pohledů se snaží bránit legislativně, ekonomicky, technicky. A dnes přicházejí s orwelovským „ministerstvem pravdy“. Nový úřad při ministerstvu vnitra prý nebude žádnou cenzurou, ale bude jen uvádět „na pravou míru“ (jen pokrokáři vědí, co je to „pravá míra“) údajné desinformace, šířené ve společnosti.

Severní Korea děsivě zbrojí. Světové společenství a především USA rezolutně požadují zastavení severokorejských zbrojních projektů a přikládají k této rezolutní žádosti hrozbu masovým vojenským zásahem. V reakci na tuto hrozbu Severní Korea děsivě zbrojí. V reakci na to USA, NATO a všechny velmoci (v různé míře) stupňují své hrozby. V reakci na to Severní Korea děsivě zbrojí... Lze nějak přetnout tento začarovaný kruh? Lze, ale dosud se tím rozhodující světové mocnosti (především USA, jejichž odpovědnost je v tomto konfliktu zdaleka největší) nijak nezabývají. A proč a jak byl vlastně tento kruh „začarován“? I to lze pochopit, ale také se tím dosud nikdo viditelně nezabývá.Světové společenství vůči Severní Koreji používá celou škálu nástrojů s cílem tamní režim usměrnit. Od sankcí a embarg přes diplomatický nátlak až po explicitní varování před přímou vojenskou akcí, zničením režimu a třeba i celé země. Jaké mohu tyto nástroje (především ona vojenská hrozba) přinést výsledky?

Globální klimatické třeštění je postaveno na jednom základním společenském fenoménu. A tím je fungování koncentrovaného a rozptýleného zájmu. Zjednodušeně řečeno: pokud na nějakém opatření vydělám deset milionů, protože každý Čech mi povinně doplatí korunu, budu já nositelem zájmu koncentrovaného a všichni ostatní zájmu rozptýleného.Nositelé koncentrovaného zájmu mohou hodně vydělat, proto jsou vysoce motivováni a dobře organizováni. Vidíme to na nejrůznějších zájmových nátlakových skupinách. Ty umějí stát „podojit“, protože jim potenciální profit stojí za námahu, za úsilí s cílem stát donutit, aby jim vydal peníze poplatníků.

Od roku 1993 jsem až donedávna žil v domnění, že má vlast je definičně demokratickým státem, demokratickou svrchovanou republikou.Je to koneckonců dáno i naší ústavou, její preambulí i prvním odstavcem článku 1, který zní: „Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratickýprávní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.“ Měl jsem za to, že žiji v zemi, jejíž ústava poskytuje základní rámec pro fungování demokratických mechanismů a pro jejich ochranu. A že smyslem politiky a politické soutěže je naplnit tento rámec konkrétním obsahem podle aktuální vůle lidu.

Ukončení intervenčního režimu ČNB vítáme slovy: včera bylo pozdě. K tomuto experimentu nikdy nemělo dojít, nebyl potřebný, byl riskantní, jeho dopady na inflaci nebyly efektivní, jeho nezamýšlené dopady například v podobě ohromného objemu korun držených dnes různými subjekty mohou škodit ještě dlouho, krátkodobé dopady exitu mohou narušit stabilitu kursu. Více než tři roky měnových intervencí vstoupí do českých ekonomických dějin jako nepromyšlený, chybný, nepodložený, riskantní a principiálně špatný krok, za nějž jsme už zaplatili a ještě zaplatíme. Krátkodechá podpora exportu nevedla ke správné alokaci investic a nenutila ke zvyšování efektivity, zdražení importu v reexportní ekonomické mělo pokřivující dopady na ceny a intervence navíc způsobila stagnaci mzdové úrovně u nás.

Prezident Václav Klaus během svých dvou funkčních období využil právo veta celkem 57krát. Poslanecké sněmovně tedy vrátil necelých 6 zákonů ročně, čili zhruba každé dva měsíce jeden. Pro upřesnění lze říci, že vrácených zákonů bylo o něco málo více, protože v případě některých vet šlo o dvojici zákonů s vlastním číslem, ale ve skutečnosti o jednu související legislativní úpravu provedenou v jeden celek vzájemně provázenými dvěma předlohami, které nebylo možné v legislativním procesu oddělit, protože by pak ztratily smysl, a nebylo tudíž možné jeden z nich vrátit (a poté popřípadě nepřijmout), zatímco druhý nechat zveřejnit ve sbírce zákonů a tak uvést v platnost. Lze diskutovat, zda je počet 57 vet za 10 let málo či mnoho. Nabízí se i srovnání s předchůdcem, tedy prezidentem Václavem Havlem. Ten vrátil zákonů za 10 let ve funkci prezidenta ČR jen 24, čili necelou polovinu. Nutno ale dodat, že během funkčních období prezidenta Havla šlo ve velké většině o transformační zákony, životně nutné k přechodu od komunismu k parlamentní demokracii s tržní ekonomikou a Václav Havel vždy deklaroval, že je s tímto procesem konformní a identifikuje se s ním.

Podle německého prezidenta Joachima Gaucka si „populisté“ na německé demokracii „vylámou zuby“. Řekl to v rozhovoru pro deník Saarbrückner Zeitung. „Zavedené strany“ prý nesmějí ze strachu menšiny obyvatel vytvářet ústřední politické téma.

ÚVODNÍ FOTA A VIDEA

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %