Inu, máme my to v ČR divný politický obyčej. Pokrytectví jako program na jehž konci jsou mrtví Arméni a v jejich tělech zbytky našich bomb. To by si nepřál snad ani přítel humanitárního bombardování Václav Havel. Nebo se pletu? Posuďte sami: ČR zrušila 18.10.2020 embargo na vývoz zbraní do Turecka, které otevřeně podporuje Ázerbájdžán v Náhorním Karabachu. Totožný postoj zaujala EU. Zatímco Kanada v reakci na použití zakázaných kazetových bomb Ázerbájdžánem při ostřelování karabašských měst povolení na vývoz zbraní do Turecka zastavila. Úsměvné přitom je, že embargo na dovoz zbraní do Turecka bylo v ČR zavedeno na podzim v souvislosti se situací v Sýrii, kdy Evropská unie naopak schválila omezení dovozu zbraní do Turecka v reakci na tehdejší intervenci Turecka v severní Sýrii. Ministerstvo zahraničí to  tehdy ústy tiskové mluvčí zdůvodňovalo tím, že „Hlavním důvodem bylo, že jsme chtěli chránit kurdské obyvatelstvo v Sýrii.” Nyní opět poskytla mluvčí ministerstva zahraničí vysvětlení ve stylu chytré horákyně: „Poté, co se ukázalo, že ke střetům tureckých a kurdských sil nedochází, byly letos na jaře uvedené restrikce zrušeny.” Podle mluvčího ministerstva průmyslu a obchodu Marka Vošahlíka ČR v současnosti praktikuje tzv. cílené omezení vývozu vojenského materiálu, u něhož existuje riziko použití v Sýrii a každá žádost o vývoz do Turecka je posuzována mimo jiné i z tohoto hlediska. S prominutím, ale to si z nás pan mluvčí utahuje. Buďto dodáváme zbraně nějaké zemi, třeba Turecku, a ta si pak sama rozhoduje o jejich užití, nebo ne. 

Český Smolíček by měl vzít polínko, nezvané jezinky pořádně praštit přes prsty a zabouchnout vrátka. Zlatoparohatý jelen je totiž bůhví kde a my jsme zase na všechno sami. V zádech máme navíc tlupu zákeřných krys, které vyhryzávají pro jezinky díru. Je velmi dobře, že se v poslední době stává nejdůležitější otázkou naší veřejné politické diskuse téma našeho členství v Evropské unii. Pomalu, ale jistě se zvažují pozitiva a negativa tohoto členství ve vztahu k českým národním zájmům, zejména z hlediska naší budoucnosti. Jinými slovy: Jde o to, co se s námi, jako se státem a národem, stane, jestliže ve federalizující se a stále těsnější Unii, neřkuli v jejím tzv. jádru, setrváme. EU si postupně uzurpuje (i v rozporu s vlastním primárním právem) stále více kompetencí členských států, Otázka tedy nezní, co nastane, pokud z EU vystoupíme, ale co nám hrozí, když v ní zůstaneme…

Mnoho let se zabývám zahraniční politikou, zejména děním v oblasti Blízkého a Středního východu, případně severní Afriky, zkrátka v těch neuralgických oblastech, kolem nichž se už dlouho točí největší geopolitické tance. Naštěstí nejsem odkázán na česká média, zejména veřejnoprávní televizi, která by podle zákona měla být tím hlavním etalonem, přinášejícím podstatné informace o událostech, jež se dotýkají, ať už bezprostředně, či v některé souvislosti i osudu naší země. Kdybych totiž byl odkázán na česká média, a zejména na ČT, mnoho bych se toho nedověděl. Udělal jsem si statistiku témat hlavního zpravodajského pořadu ČT Události za uplynulých sedm dní. Posuďte sami, jak tzv. hedlajny zpravodajské relace vytyčují naši informační agendu: