DOMÁCÍ POLITIKA
Super User

Super User

Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Mauris hendrerit justo a massa dapibus a vehicula tellus suscipit. Maecenas non elementum diam.
URL internetové stránky: http://smartaddons.com Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
26. 1. 2018 16:53

Jak bude vypadat Evropa za třicet let? Slavný spisovatel sci-fi Ondřej Neff předkládá vizi, která vyděsí

02.06.2015 20:05

ROZHOVOR Spisovatel Ondřej Neff si myslí, že kvóty pro uprchlíky, které připravuje Evropská komise, problém s imigranty nevyřeší. Řešením nebude ani to, když budeme imigranty vracet zpět do jejich domovů. „Bude to zřejmě jev, který bude koncem naší zlaté staré Evropy,“ připomíná k tomu v rozhovoru ParlamentníchListů.cz Neff a zdůrazňuje, že imigrantská vlna uprchlíků zřejmě žádné uspokojivé řešení mít ani nebude.

 
Jak bude vypadat Evropa za třicet let? Slavný spisovatel sci-fi Ondřej Neff předkládá vizi, která vyděsí

Foto: hns
Popisek: Ondřej Neff

 

Anketa

Z čeho máte největší strach?

3%
hlasovalo: 36346 lidí

 

Měla by Česká republika přistoupit na kvóty pro uprchlíky, které připravuje Evropská komise?

Kvóty jsou především zoufalé zdání nějakého řešení. Začalo stěhování národů a vypadá to, že se agilní část Afriky chystá přestěhovat do Evropy. Ale to je problém tak monumentálního a historického rozměru, že nějaké kvóty jsou s významem této události naprosto marginální záležitostí.

Jak by ale podle vás měla Evropská unie problém s imigranty řešit?

To naprosto netuším. To je, jako by začalo zemětřesení, které by se opakovalo obden, a já bych měl odpovídat na to, jak by to měla Evropská unie řešit. Žijeme v iluzi, že všechno má nějaké řešení, a to řešení je v tom, když Brusel správně rozhodne. Jsou přece věci, které žádné řešení nemají, a já se bojím, že tohle je jedna z nich. Kvóty, dobrá, asi se jim nevyhneme. Přijmeme dejme tomu padesát tisíc lidí, ale co ti lidé tady budou dělat? Čím se budou živit? Jak budou žít? To je něco naprosto nad pomysl všeho. Takže je tady u nás umístíme a dáme je do nějakého lágru. To je věc administrativně, finančně a organizačně policejní, ovšem podstaty se to vůbec netýká.

Občas ale zaznívá mezi lidmi názor, že mnohem důležitější nežli nějaké kvóty je to, zda imigranty budeme umět vracet zpátky domů.

Jak chcete ale vracet desetitisíce lidí? To je máme pochytat a nacpat do nějakých lodí? Uvědomme si, že oni vsadili svůj osud na odchod do končin, o nichž slyšeli, že se jim tam bude dařit dobře a že je tam nikdo nebude vraždit, znásilňovat, že se tam o ně postarají, prostě že se tam slušně žije. A to je teď chcete armádou nechat pochytat – až budou utíkat ze sběrných táborů – a násilím pak ženy a děti rvát do nějakých lodí? To jsou všechno jen plané řeči a mnoho lidí si ani neumí představit, co to v reálu znamená „vrátit někoho někam“. Historie takové příklady zná, ona zná všechno. Když se kupříkladu vlasovci pokusili zachránit na Západě, napřed se dostali do amerického zajateckého tábora, jenže pak je Američané vrátili Stalinovi. No a ten je nechal postřílet. Podle všech regulí to totiž byli minimálně dezertéři a vlastizrádci. Imigranti vlastizrádci nejsou, ale kam vysadíme Somálce? Do Libye, někam na břeh? Kam půjdou? Kdo jim dá pak jídlo? Nemyslím si, že je to uskutečnitelné. Toto je masový exodus. Evropa už ho zažila, ale v opačném gardu. Vzpomeňme si na historické období, kdy lidé začali hromadně odcházet do Ameriky. Na začátku 17. století tady byla permanentní válka, kdy jsme se vyvražďovali. Děly se tady hrůzy ne nepodobné řádění Islámského státu. Následkem toho pak odsud odcházeli lidé do divočiny v Americe a tam založili americký národ. Samozřejmě že to zase odnesli ti, kteří tam žili před nimi, tedy indiáni. Tohle stěhování národů, masivní stěhování do Ameriky, přece trvalo ještě ve dvacátém století! Zažil to ještě můj otec, vyprávěl mi, jak u Masarykova nádraží, kde bydlel, vídával lidi, kteří chtěli odjet do Ameriky. Seděli na kufrech a čekali na vlak do Hamburku. To ale byli lidé, jež uměli číst a psát, byli to nejčastěji dělníci nebo uměli nějaké řemeslo a byli připravení na život, který v Americe povedou. Amerika je akceptovala, dala jim zaměstnání, oni tam založili české komunity, které se postupně rozplynuly v americkém národě. Teď to prožíváme z druhé strany v opačném gardu. Je to dějinotvorný proces a nedá se řešit nějakým příkazem z Bruselu. Je docela možné, že příliv imigrantů žádné řešení nemá. Ty kvóty zřejmě nastanou. Ti lidé sem přijedou, ale stejně nakonec budou žít tam, kde budou chtít oni. Třeba dostanou umístěnku do Třebíče do sběrného tábora, ale budou chtít žít v Paříži či v Londýně. Takže z té Třebíče utečou.

V ČR se proti kvótám razantně vyslovila organizace Islám v ČR nechceme, která je vedená Martinem Konvičkou. Toto hnutí kromě jiného sepsalo petici, jejímž cílem je podpořit vládu v odmítavém postoji vůči kvótám. Svůj petiční stánek měla organizace minulý týden rozložený v Olomouci, kde ale údajně na paní ve stánku zaútočila skupina arabských mladíků. Měla je rozzuřit kresba přeškrtnuté mešity a navíc Arabové měli paní říci, že je naší povinností přijmout u nás imigranty a že do pár let budeme všichni stejně jejich otroky. Co si o tom myslíte?

Samozřejmě to vyvolává radikalizaci lidí určitého typu. Společnost bude ze sebe generovat určité politické jevy, které jsou určitě neslučitelné s politickou kulturou, na niž jsme si zvykli. O tomto případu sice nevím, ale dovedu si představit, že k tomu došlo. Musíme počítat s tím, že z komunity, která se sem stěhuje, se budou generovat militantní agresivní skupiny a že vzniknou i na druhé straně agresivní xenofobní reakce a pak dojde ke konfliktům a že mezi těmi dvěma skupinami budou malé občanské války. Bude to zřejmě průvodní jev, který bude koncem naší zlaté staré Evropy, na niž svorně všichni nadáváme. Už za deset, patnáct či dvacet let budeme mít absolutně jiné existenciální starosti nežli dnes. Vznikne možná společnost, která bude velmi drsná. Je směšné si myslet, že nějaké kvóty to vyřeší nebo že petice něčemu zamezí. Nedovedu si do detailu představit, co bude. Možná budeme chodit nějak ozbrojeni, budeme žít v pevnostech... Jsem spisovatel science fiction a snažím se postihnout i společenský vývoj. O islámském radikalismu jsem psal poprvé v roce 1985 v románu Měsíc mého života a arabisté se mi tehdy přitom smáli, že tomu vůbec nerozumím a že oni toho schopní nejsou. A vidíte, uplynulo třicet let a je z toho největší problém současné doby. A to je jen začátek, bude to akcelerovat.

Můžete jako spisovatel science fiction tak trochu předpovědět, co se stane s Evropou za sto let? Bude to podle vás geopoliticky úplně jiná Evropa?

Nevím, jaká, jiná bude určitě. Nejenom ona. Nutně se musí změnit Afrika, kde musí dojít k zásadním přesunům státnosti. Když se podíváte na politickou mapu Afriky, uvidíte tam hranice mezi umělými státy podle pravítka namalované. Tohle rozdělení už brzy nebude zřejmě udržitelné. V budoucnu tam zřejmě vzniknou nové státy a mapa tam bude daleko pestřejší. Podle mě tam k určité konsolidaci časem dojde, ovšem po vzájemných strašných válkách. Vše se tam zřejmě bude odehrávat za cenu neslýchaných krutostí a velkých krveprolití. Vždyť i všechny evropské státy jsou založeny na obrovských krveprolitích a krutostech! Na náš koncept lidských práv můžeme v této souvislosti zapomenout. Co ale bude za sto let v Evropě, to si nedokážu představit. Následujících deset, dvacet či třicet let bude ale určitě hodně dramatických.

Hnutí Islám v ČR nechceme hovoří o tom, že je nutné vyvolat referendum v otázce nuceného přijímání imigrantů. Souhlasíte s tím?

Co pan Konvička k tomu vykládá, jsou populistické floskule bez obsahu a významu. Každý tady hned hovoří o referendu anebo píše otevřený dopis nebo podává trestní oznámení. To jsou všechno obrovské blbosti. Ti, kteří takto hovoří, jsou podle mě lidé, jež si leští své ego na věcech, kterým stejně nezabrání a na žádné smysluplné řešení stejně nepřijdou. Jsou to ideoví parazité.

Také se hodně hovoří o tom, že by se měl vyřešit ten nejlogičtější problém, tedy to, z jakého důvodu imigranti ze svých domovů převážně prchají. Jde o to vyřešit jejich vnitropolitickou situaci...

To je opravdu výborný nápad, vyřešit jejich vnitropolitickou situaci. To je stejně planý žvást, jako když se Cyril Svoboda s vážným obličejem přimlouvá za společný postup. Jak vyřešit situaci v Somálsku nebo v Kongu, kde vraždění pokračuje od padesátých let? Kam dovést ten společný postup? Čí postup? Ten chaos tam se možná časem vyřeší, ovšem za cenu velkého násilí, které nelze zvenčí ovlivnit nebo dokonce řídit či zastavit. Tamější chaos vygeneruje nějaká silná politická hnutí, která nastolí pořádek masivním zabíjením. Tak to bylo od úsvitu dějin. Státy vznikají organizovaným násilím a pak se udržují armádou a policií, aby se nerozpadly.

Jenže tady se má na mysli Islámský stát. Prezident Miloš Zeman třeba naznačuje, že by se mělo na něj zaútočit...

Pan prezident Zeman nezodpovědně plácá nesmysly. Islámský stát není možné zvenčí zničit. Můžeme jen doufat, že se rozpadne sám a jeho frakce se budou vzájemně potírat. Podařilo se mu dát do pohybu masy lidí. Umožnil jim krást a vraždit ve jménu ideje, to vždycky fungovalo. I naše husitské hnutí byla taková ozbrojená lůza, která dostala povolení zabíjet a znásilňovat a krást. To samé se dělo i při bolševické revoluci. Máte masu lidí a dovolíte jim vraždit. Kdyby na Islámský stát nastoupila nějaká armáda, co udělá? Má všechny ty lidi pozabíjet? Připomeňme si nedávné obrovské fiasko s Irákem. Dokud tam byli Američané, nějakým způsobem to tam sice drželi, ale za cenu obrovských výdajů a hlavně ztrát na vlastních životech. Ovšem sotva vytáhli paty, tak se vraždění obnovilo.

Oni ale ničí i památky. Islamisté už zničili třeba památky ve starověkých městech Hatra, Nimrúd, Ninive či Chorsábád, ohrožená je teď syrská Palmýra...

To se dělá, to je v dějinách normální. Křesťané zničili animistické památky. Dnes je vykopávají archeologové ze země. Památky ničili husité. Když katolíci vyhnali ze Španělska Maury, zničili tam mešity. Co zbylo z kultury Inků v Peru? Jen to, co se už ukrást a zničit nedalo. Každá vítězná kultura zničí to, co bylo předtím. Můžeme se nad tím pohoršovat a rozčilovat, ale to je to jediné, co můžeme dělat.

 

Psali jsme:

2. 1. 2018 17:02

Na závěr roku se  tak jako každoročně na svátek svatého Silvestra sešli v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě věřící, aby poděkovali Bohu za uplynulý rok 2017. Slavnostní nešpory s krásnou hudbou a zpěvy na oslavu matky Boží Panny Marie celebrovala J. Em. Dominik kardinál Duka OP, arcibiskup pražský a primas český. V promluvě k přítomným se zamýšlel nad tím, co znamenal veliký dar svobody pro katolickou církev, která zakusila, co je diktatura nacismu a komunismu a proč je vliv těchto zrůdných diktatur tak negativní na morálku a kulturu národů, které postihl. Dospěl k závěru, že je to zejména proto, že tyto diktatury nechápou, že  podle Krista svoboda vnitřně souvisí s pravdou a teprve společně  vytvářejí člověka skutečným člověkem.  Bez pravdy a zodpovědnosti nemůže v této zemi být skutečná spokojenost a pravá radost z nabyté svobody. Jen sama svoboda k tomu nestačí.

7. 12. 2017 12:03

Pohanský velekněz Dominik Duka https://a2larm.cz/2017/09/pohansky-veleknez-dominik-duka/

 
30. 9. 2017

Namísto univerzalistického křesťanství založeného na solidaritě nabízí kardinál Duka jen náboženství kmene pro etnicky čisté našince. Existuje ošklivá konspirační teorie: katolická církev podle ní nemá nic společného s křesťanstvím. Je tajnou konfederací různých pohanských kultů, které křesťanství zdánlivě vyvrátilo, ale ve skutečnosti se skryly za sochy svatých (oněch skrytých pohanských bohů) a Panny Marie (dobře ukryté pohanské bohyně plodnosti) a především do nabubřelých sakrálních staveb, oslavujících pozemskou moc a slávu. Pohanství znamená v tomto pojetí surové náboženství pro omezenou skupinu, které si kreslí obraz boha jako kmenového idolu, zatímco křesťanství má znamenat otevřenost všem, která se projevuje praktickou solidaritou. Vůči katolické církvi (a možná i vůči mnoha dávným či současným pohanům) jako celku je tato teorie možná nespravedlivá, ale takřka pokaždé, když promluví kardinál Dominik Duka, zdá se že ty nejhorší spekulace nejsou od věci. Jeho slova skutečně jako by příslušely nějakému krutému pohanskému veleknězi, brojícímu za přísné odlišení „našinců“ a „cizinců“, a ne následovníku židovského hlasatele nejrevolučnější myšlenky lidských dějin: miluj bližního svého jako sebe samého, přičemž bližním je myšlen každý člověk a zejména cizinec.

Náboženství pro kmen

Trumpovská rétorika o umlčované většině „manipulované a ovládané rozmary různých menšin“ od českého arcibiskupa bohužel nepřekvapila, mluví tak delší dobu. A mimo terč mířili ti, kdo arcibiskupovi právem připomínali, jak moc ona „umlčovaná většina“ nenávidí katolickou církev, která sama patří v české společnosti k menšině. To vše pan Duka jistě ví: jeho cílem je ale ztotožnit se s proudem, o němž dobře tuší, že se může překrýt se sny konzervativní části katolické církve. K této pomyslné „většině“ (nikdo zatím její údajnou většinovost nepřeměřil) se chce přihlásit, protože dobře ví, že vytváří klima, v němž se mu může s jeho agendou dobře dařit. Tak jako se daří silnějším polským, slovenským či chorvatským katolíkům, kteří svou moc využívají především k upírání lidských práv gayům a lesbám a k aktivitě proti feminismu.Katolicismus pojatý jako náboženství kmene nepotřebuje demokracii, ba naopak, ta spíš překáží. Co ale potřebuje, je onen kmen.

O gayích a lesbách v Boleslavi Duka nemluvil, v soukromí je ale prohlašuje za největší hrozbu katolické církvi – v myšlení konzervativní části církve „gaylobby“ získala místo, které dříve měli svobodní zednáři, případně židovské spiknutí. Proti feminismu, respektive „zhoubě genderových teorií“ se ale ve Staré Boleslavi mluvilo. Duka asi zapomněl na revoluční biblická slova představující první velkou dekonstrukci genderových rozdílů (a lecjakých jiných, na kterých by chtěl stavět): „Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši“ (list Galaťanům 3,28). Je ostatně příznačné, že univerzalistický a solidární rozměr křesťanství připomněly Dukovi na jeho pohanském průvodu svým protestováním právě feministické křesťanky z RFK.

Menšinovost připomínají pobouřeně katolické církvi ti samí liberálové, kteří tuto církev léta hájili jako utlačovanou, a pokud si někdo dovolil ostřejší tón proti církevním restitucím, prohlašovali to málem za návrat padesátých let. Dnes sklízí, co také oni zaseli: katolická církev nebude umírněná a vstřícná k menšinám. Stane se součástí reálné většiny a má díky těmto svým někdejším zastáncům dost peněz na to, aby prosazovala své názory a dělala v českém prostředí kulturní práci tak, jak jí rozumí.

Křesťanství pro Duku není nic univerzalistického.

Jeho křesťanství není křesťanstvím samaritána, který pomáhá cizinci. Za uprchlíky se modlí se skutečně pozoruhodným pokrytectvím, ať „najdou odvahu vrátit se do zemí svých otců“, kde zuří občanská válka a které rozvrátily západní intervence, chudoba a klimatická změna. Není náboženstvím pro všechny. Je kmenovým uctíváním tradic bílých kmenů. Duka se modlí „za evropské národy. Kéž se navrátí ke svým křesťanským kořenům, znovu naleznou svoji identitu a zachovají starý kontinent dalším generacím.“ „Kořeny“ stojí jako dílčí tradice konkrétního kmene, který pod ochranou svých bůžků, svých posvátných lebek, zachovává svůj prostor pro další generace a odhání z něj cizáky. Je to logika popsaná (vedle mnoha lepších věcí) i ve Starém zákoně. Nový zákon přišel, aby tuto logiku zrušil. Neví to pan arcibiskup? Nebo své náboženství překrucuje vědomě?

Něco druhorepublikového

Pozoruhodný necit projevil Duka i tehdy, když citoval slova Karla Čapka napsaná dva dny před jeho smrtí. „Zapomněl“ totiž uvést kontext: k Čapkově smrti došlo v době druhé republiky, a podíl na ní mělo štvaní oficiální druhorepublikánské žurnalistiky, v níž hráli značnou roli katolíci.

Historie onoho podivného apendixu českých dějin, onoho půlroku mezi Mnichovem a nacistickou okupací zvaného druhá republika, je poučná pro dobu, kdy se ke slovu dostane podobný duch, jaký dnes reprezentuje Dominik Duka. Také tehdy se o slovo přihlásila dosud prý umlčovaná většina, manipulovaná různými menšinami: Židy, zednáři, liberály, levicí… Mnozí velcí katoličtí spisovatelé se v tu dobu změnili v agresivní štváče. Také tehdejší arcibiskup, Karel Kašpar, se vyjádřil. „Klaněli jsme se modlám,“ zhodnotil při svém kázání dobu první republiky jen pár dní po Mnichovu. Každý tehdy věděl, že těmi modlami byly pro arcibiskupa myšlenky lidskosti, pokroku a svobody spojené s T. G. Masarykem. Právě tyto ideje tehdy putovaly na smetiště, přičemž jediným cílem byla „záchrana národa“ ve smyslu holého přežití za jakoukoli morální cenu. Výsledkem byla i rasistická opatření vůči Židům, pracovní lágry, zánik demokracie. Vše bez protestů katolické církve, naopak za potlesku mnoha katolických publicistů, kteří vedle smutku nad osudem národa (ten jim nebudeme upírat) cítili i škodolibou radost, že „už se neklaní modlám“.

Katolicismus pojatý jako náboženství kmene nepotřebuje demokracii, ba naopak, ta spíš překáží. Co ale potřebuje, je onen kmen. A kmen co nejsilnější! Jak řekl Duka na letošním protipotratovém „pochodu pro život“: „Uvědomte si, kolik životů přijde nazmar a kolik hledáme různým způsobem pracovních sil, protože se tady nenarodí.“ Lze si představit hodně křesťanských argumentů proti potratům, a některé nelze bagatelizovat. Toto ale zcela jistě není jeden z nich. Je to varování pohanského velekněze, kterého nezajímá duchovno, ale početné stádo, národní hospodářství a etnická stejnorodost.

Den krvavé státnosti

Svátek sv. Václava se nám vrátil na konci devadesátých let. Navázal na velmi spornou tradici: ke svatému Václavovi se nehlásili jen katolíci, ale také nacisté, kteří vyznamenávali ty nejaktivnější kolaboranty Řádem svatováclavské orlice. Možná ale ještě zajímavější je otázka, k čemu přesně odkazuje ona napříč tisíciletím se táhnoucí poloposvátná „státnost“, kterou má odkaz svatého Václava duchovně vyfutrovat. O desátém století toho víme málo, tak málo, že se ještě Záviš Kalandra mohl domnívat, že žádný svatý Václav historicky neexistoval a jednalo se prostě o církví přivlastněného pohanského boha. Dnes se většina historiků shodne, že sv. Václav žil a datum 28. září skutečně odkazuje ke dvěma událostem, které měly vztah k české státnosti. Měli bychom je však oslavovat?

V obou případech šlo o zločiny, přičemž vražda sv. Václava (došlo k ní patrně roku 935) byl ten menší. Ať to s ní bylo jakkoli, skutečným zakladatelem přemyslovského státu nebyl světec, který se nám ztrácí v šeru legend, ale jeho bratr a vrah Boleslav. To on, a po něm jeho stejnojmenný syn, vybudovali raný středověký český stát. Klíčovým momentem tohoto budování byl přitom jiný čin, k němuž došlo také 28. září, tentokrát roku 995: vyvraždění konkurenčního rodu Slavníkovců.

Oba tyto zločiny, jeden individuální a druhý masový, jsou ale ve skutečnosti jen drobností proti tomu, co bylo hlavním způsobem fungování tehdejšího českého státu. Jak připomněl historik Dušan Třeštík v úvaze „Kdo zaplatil vznik našeho státu“ (Dějiny a současnost č. 3/1999), vzývaný přemyslovský stát stál na masivním obchodu s otroky – částečně jako obří překladiště, částečně otroky chytaly a prodávaly samy tlupy přemysloveckých Boleslavů, první to vojska české státnosti. Jak připomíná jiný historik, Jan Tesař, opravdu není náhodou, že pro „Slovana“ a „otroka“ je ve většině evropských jazyků jeden výraz. Česká státnost má na této nenáhodě značný podíl. Snad bychom měli těm otrokům, prvním obětem české státnosti, postavit aspoň nějaký pomníček, končil svou úvahu Dušan Třeštík. Nestalo se, a místo toho se plive i po mrtvém Třeštíkovi. Otroci se nepřipomínají a namísto nich máme pompézní „Den české státnosti“, při němž působivě řeční mocní preláti o vznešenosti tradice. Na její oběti nevzpomenou.

Prameny o tom možná nejdůležitějším mlčí. Nevíme, kolik křesťanských kněží v desátém století proti otrokářství protestovalo či dokonce vykupovalo nebo osvobozovalo otroky, jak to některé legendy přisuzují svatým Václavu a Vojtěchovi. Nevíme, kolik kněží naopak povzbuzovalo dobyvačné a otrokářské armády, kolik jich udělalo z čerstvě přineseného křesťanství náhradní pohanské náboženství kmene. Víme jen, že oba typy kněží mají své následovníky. Ti první v humanistických křesťanech a křesťankách, ochotných přinášet svědectví o „sluníčkářské“ povaze učení onoho ukřižovaného židovského hipíka, k němuž se čertví proč hlásí i český episkopát. Ti druzí v nekrofilních prelátech, vlísávajících se v řečech nad tisíc let starou lebkou vkusu a předsudkům pomyslné „většiny“.

Autor je politolog a novinář.

5. 12. 2017 16:47

KOMENTÁŘE K  NEJZÁVAŽNĚJŠÍM UDÁLOSTEM

Nechceme vlastizrádce Pocheho

Skutečnost, že je někdo silný zákulisní hráč a schopný velrybář, ho ještě nepředurčuje k ministerské kariéře a postu ministra zahraničních věcí. Nevidím jediný rozumný důvod, proč by měl Miroslav Poche zasednout v nové české vládě. Že kryl Janu Hamáčkovi záda a pomohl mu k postu šéfa ČSSD, no co? Ať si pro něj  Hamáček najde někde jinou a méně viditelnou trafiku. Podržtaškové do vlády nepatří! Stavění na Miroslavu Pochem je ale především nebezpečné. S ohledem na jeho vítačské a probruselsky orientované názory se jedná přímo o náběh na vlastizradu. To chceme aby se naše zem stala sbírkou životu nebezpečných muslimských vrahů, kterých nás prozatím rozumní politici ušetřili? Než takovou vládu, to raději žádnou. Takových vypečených ptáčků už tam sedělo, vzpomeňme jen na Karla Schwarzenberga a Daniela Hermana. Oba až do morku kosti probruselští a prosudečtí...Tanečky kolem vzniku vlády jsou zdlouhavé a pro laika se rovnají rébusu, který řeší, jak vytáhnout ježka z klece a přitom být alespoň jedním  ostnem uvnitř klece. Nebylo by pro jednou lepší upřednostnit zájem České republiky a jejich občanů před stranickými šíbry a egem jednotlivých politických hráčů? K tomu ještě zohlednit lidské kvality a minimum požadavků na slušné, vzdělané, zásadové a vlastenecky uvažující kandidáty na ministry? Nebo je to až takové politické sci-fi?(Jan Kopal)

Společnost O2 vyplatí 6,5 miliardy korun akcionářům

 Akcionáři společnosti O2 se mohou těšit na výplatu 21 korun za akcii. Dividendový výnos se tak vzhledem k ceně akcie pohybuje kolem 7 procent. Do budoucna může být cena akcií O2 ovlivněna vznikem nového operátora na českém trhu, nicméně případných zájemců zatím moc není. Valná hromada společnosti O2 rozhodla, že akcionářům vyplatí 6,5 miliardy korun. Akcionáři tak obdrží 21 korun za akcii, což je stejně jako před rokem. Vzhledem k hodnotě akcií se dividendový výnos pohybuje kolem 7 %, což může být pro mnoho investorů zajímavé. Akciový titul se však již obchoduje bez nároku na výplatu dividendy. Cena akcií společnosti O2 dnes mírně klesala. Na počátku dne se akcie obchodovaly za 266 korun, ale na konci dne spadly pod úroveň 263 korun. Do budoucna by společnost O2 mohla být ohrožena v případě vzniku čtvrtého operátora na českém trhu. Nicméně aktuální rozložení trhu vzniku nového operátora příliš nepřeje. (hlavní ekonom BH Securities Štěpán Křeček)

Maloobchodníci si mnou ruce. Lidé více utrácejí

Díky vyšším mzdám lidé více utrácejí a maloobchodníkům rostou tržby. Stále populárnější je luxusní zboží, které dříve bylo hůře dostupné. Lidé přestávají hledět pouze na cenu a začínají více zohledňovat kvalitu. Podle aktuálních dat Českého statistického úřadu se maloobchodu v letošním roce mimořádně daří. Dubnové tržby v maloobchodě po očištění se meziročně zvýšily o 5,0 procenta a navázaly na skvělé výsledky z prvního čtvrtletí, kdy tržby stouply o 6,2 procenta. Meziroční růst byl ovlivněn především nepotravinářským zbožím a pohonnými hmotami. Tržby v klíčovém odvětví motorových vozidel po očištění však meziročně klesly o 3,5 procenta. Obchodníkům se zvyšují tržby díky prodejům přes internet či zásilkové služby. Jednou z příčin rostoucích tržeb jsou zvyšující se ceny, což je patrné hlavně u léků a potravin. Lidé rovněž více kupují luxusní zboží, které je cenově hůře dostupné. Na trhu však existují prodejny, kde ceny klesají. Jedná se hlavně o obchody s počítači a oblečením. (hlavní ekonom BH Securities Štěpán Křeček)

Smutné výročí s EET 

EET přinesla za jediný rok 70 tisíc kontrol, 36 mil. korun na pokutách a zavřené hospody, obchody a ordinace, pokuty za 35,6 milionů korun a náklady státu placené z kapes daňových poplatníků ve výši 370 milionů. a dalších 310 milionů bude utraceno. Kromě finančních dopadů evidence tržeb nebývale rozdělila českou společnost. Na živnostníky a drobné podnikatele začala řada občanů pohlížet jako na podvodníky, na zloděje a na ty, jejichž jediným smyslem existence je okrádání státu. Zapomíná se na to, že živnostníci zaměstnávají stovky tisíc zaměstnanců a poskytují služby i na odlehlých místech České republiky, které velkým firmám nestojí za pozornost. Během roku se ukázala řada problémů, které EET způsobuje, a  ministerstvo financí neustále přichází s návrhy na její úpravy. Protože ODS plní svůj program, tak jsme již v Poslanecké sněmovně navrhli úplné zrušení EET. To je nejlepší řešení. Jakákoli jiná úprava může vést pouze ke kategorizaci podnikatelů na ty lepší a na ty horší. (Alexandra Udženija) 

Kdo je Jan Šinágl a Tomáš Pecina

Kvůli zájmu o šíření muslimské civilizace nezapomínejme také na "milé krajany" ze Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, zapsanýho jako spolek pro právo, odpovědnost, velkorysost. Jeho výkonný výbor, který je kolektivním statutárním a výkonným orgánem spolku, který řídí jeho činnost, zejména rozhoduje o tom, kdo se stane členem spolku, je  v současné době tvořen třemi členy - Wolfgangem Habermannem, Janem Šináglem a Tomášem Pecinou. Práva a povinnosti výkonného výboru jsou upraveny v čl. 11 stanov. Wolfgang Habermann: Člen výkonného výboru Wolfgang Habermann (nar. 1944) je německým a českým občanem. Po otci je sudetský Němec, po matce Čech. Sám žil téměř 40 let ve Spolkové republice, takže dokáže sudetoněmeckou problematiku posuzovat z českého i německého zorného úhlu. Jeho e-mailová adresa je Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..Jan Šinágl: Člen výkonného výboru Jan Šinágl (nar. 1952) je občanem České republiky a Švýcarské konfederace, kde 20 let žil. Ve spolku působí jako tiskový mluvčí a odpovídá za vztahy s medii. Jeho e-mail je Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.; J. Šinágl provozuje obsáhlé osobní stránky, dostupné na adrese www.sinagl.cz. Tomáš Pecina: Člen výkoného výboru Tomáš Pecina (nar. 1966), občan České republiky, je iniciátorem vzniku sdružení a má na starosti právní a politické aspekty jeho fungování. V době před jeho vznikem byl zmocněncem přípravného výboru a podílel se na úspěchu ve sporu s ministerstvem vnitra. Jeho e-mail je Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. a jeho osobní stránky jsou na adrese www.pecina.cz. (Yekta Uzunoglu)

Most špionů Jiřího Drahoše 

Prezidentský kandidát a slovutný vědec Jiří Drahoš se stále více podobá svému předchůdci "želé" Janu Fischerovi, neboť čím více oba mluví, tím klesá jejich šance na zvolení. Konspirační teorie páně Drahoše vykazují zjevné paranoidní rysy. Navíc působí dojmem někoho, kdo si předem hledá alibi pro budoucí neúspěch. Jinak je nad slunce jasné, že za všechno může Vladimír Putin a ruské tajné služby (připadně hackeři). Dříve imperialisté a brouk mandelinka. Doby se mění, trapné výmluvy bolševických politruků zůstávají. (Jan Kopal) 

Chvástání havlojeda Čižinského

S blížícími se komunál ními volbami se jako houby po dešti vyrojili desítky samozvaných kandidátů na pražského primátora. Občas je to materiál k pohledání! Po politické obdobě dua Eva a Vašek v podání dvojky Jiří Pospíšil a Hana Marvanová se na scénu připotácel známý sluníčkářský aktivista, poslanec za KDU-ČSL a starosta Prahy 7 Jan Čižinský. Dotyčný sběratel funkcí, které vyjmenovává s přesností ruské kalkulačky, lační po dalším korýtku.  Evidentně ale tento nedočkavý chlapec předbíhá v toku času. Do voleb chce vyrazit s iniciativou Praha sobě. Jenže potřebných 90.000 podpisů stále nemá a sní o dobrovolnících, kteří mu je přinesou až domů. Kvůli této taškařici také pozastavil své členství v lidové straně, aby voliče lépe obalamutil a hrál si nestraníka. Jako původní profesí učitel by měl znát úsloví, že pýcha předchází pád a lhát se nemá. Jenže by to nesměl z politiky zblnout a ztratit ratio neboli zdravý selský rozum. Latiník jeden nerozumný...

Rambohafík a americké pózy naší Karličky

Ministryně obrany Karla Šlechtová vnesla do svého resortu dosud nový a svěží vítr. Nejen, že hodlá rozhýbat armádní zakázky jako nikdo před ní a nikdo po ní, ale také obohatí naší armádu o nevídané a inovativní prvky. Během pietního aktu konaného u příležitosti Dne vítězství při poslechu české hymny stojí v póze amerického vlastence (s rukou na srdci) a svého mopslíka, kterého tituluje jménem Rambohafík, nám povýšila do funkce hlavního ceremoniáře, a to dokonce v místech, kam má oficiálně zakázaný přístup. Paní ministryně je zkrátka nad zákon a mimo všechny konvence. S ní se naše armáda v nadcházejících časech má nač těšit. Bezesporu nás s ní nečeká nuda a jistě žádná šeď. Třeba přijde i s novými a netradičními uniformami, nebo bude upgradovat českou verzi křižníků Potěmkin a Aurora. Není vyloučeno, že v českém vojsku bude zavedena funkce astrologa, šamana a zaříkávače…Nikdy bych se nenadál, že to kdy řeknu, ale může se stát, že nastane doba, kdy se slzou v oku budeme vzpomínat na jejího předchůdce a říkat: „Zlatý Stropnický!“ (Jan Kopal)

Sázka na Pospíšilovy hošíky

Bezvýznamná a polozapomenutá TOP09 se rozhodla před komunálními a senátními volbami revitalizovat, paktovat s druhou nulou v podobě méně profláklého STANu a svůj obraz vylepšovat novými a neznámými hošíky, kterým historicky třetí eurošéfík dlouhodobě fandí a prosazuje. Jenže přání a realita se v tomto případě nemusí protnout. Matematici by řekli, že k průniku dochází v nekonečnu. Von Hajajova a Kalouskova nora se tchořího odéru nezbaví příchodem nových liščat. Svou minulost a své hříchy si dál ponesou na svém potrhaném vývěsním štítu. Nehledě na to, že krom Prahy je tato sebranka už dlouhodobě nevolitelná. (Mgr. Bc. Jan Kopal)

Ekonomika USA roste, ale tempo růstu klesá

Rekordně nízká nezaměstnanost ani snížení daní nezabralo. Spojeným státům již druhé čtvrtletí po sobě klesá tempo hospodářského růstu. Je možné, že se americká ekonomika blíží vrcholu svého hospodářského cyklu. Spojené státy dnes zveřejnily odhad HDP za 1. čtvrtletí letošního roku. Podle tohoto odhadu americká ekonomika rostla o 2,3 %. Ve 4. čtvrtletí přitom ekonomika USA dosáhla růstu 2,9 %. Relativně dobré výsledky Spojených států jsou zapříčiněny nízkou nezaměstnaností, která se pohybuje poblíž nejnižších hodnot za posledních 17 let. Na druhou stranu je patrné, že ekonomika USA začíná přibrzďovat svůj růst, což by do budoucna mohlo vyvolat problémy v globální ekonomice. Hospodářskému růstu Spojených států pomáhá daňová reforma Donalda Trumpa. Díky snížení korporátních daní byl vytvořen pozitivní impulz pro americké firmy. Na druhou stranu snížení daní může vyvolat růst inflace. Proti tomuto scénáři je ochotna zasáhnout americká centrální banka FED, která je připravena dál zvyšovat úrokové sazby. Vzhledem k vysokému zadlužení USA však rostoucí úrokové sazby prodražují financování veřejného dluhu. (Štěpán Křeček, hlavní ekonom BH Securities)  

Komodity excelují. Investory straší inflace, pozdní cyklus, sankce i obchodní války

V pozdních fázích růstového ekonomického cyklu se historicky komoditám daří. Někteří investoři se o ně začali opět zajímat. Komoditám se daří i kvůli obavám z rostoucí inflace, která po letech „zimního spánku“ opět vystrkuje růžky. Trhy se také obávají, že kvůli clům a sankcím by mohlo častěji docházet k výpadkům v dodávkách komodit, zejména z Ruska nebo Číny. Řada odběratelů se pro jistotu předzásobuje. To ale dočasný nedostatek na trhu komodit jen zhoršuje a ceny letí vzhůru. U ropy působí i specifické faktory. Například pokles produkce Venezuely a zejména neoficiální přání klíčového hráče OPEC Saúdské Arábie, která si údajně přeje cenu ropy 80 až 100 dolarů za barel Brent. To je výrazně výše než současná cena okolo 74 dolarů. Pro spekulanty, kteří sázeli na pokles cen ropy, začíná nastávat panika a nucené zavírání pozic. Z konkrétních komodit výrazně rostou například ceny niklu a hliníku. Jejich ceny dosahují sedmiletých maxim. Cena niklu od začátku roku poskočila až o 30 procent, přičemž jen za posledních několik dní přidávala až 15 procent. Zajímavý byl vývoj na hliníku, kde cena letos do konce března ztratila až 13 procent. Po oznámení 10procentních cel na dovoz hliníku z Číny Spojenými státy cena začala rapidně růst. Od začátku dubna přidala až 27 procent. Ceny hliníku i oceli dále rostly po oznámení sankcí na některé ruské představitele Spojenými státy, včetně majitele ruského komoditního gigantu Rusal. To způsobuje turbulence a nejistotu na trhu oceli a hliníku. Lídr trhu společnost Alcoa oznámila, že očekává nedostatek hliníku a vyhodnocuje, jak výrazné konkrétní dopady sankce na trh hliníku budou mít. (Martin Vlček, hlavní makléř BH Securities).

Rusko nové sankce zvládne. Některé firmy však budou mít problémy

Rusku na jedné straně pomáhají rostoucí ceny ropy, na druhé straně mu však škodí nové ekonomické sankce. V ruské ekonomice budou vznikat dílčí nerovnováhy, které příliš neovlivní celkovou makroekonomickou situaci. Dopady na konkrétní společnosti však mohou být značné. Z vojenského pohledu se situace v Sýrii po možných chemických útocích začíná uklidňovat. Důsledky konfliktu na trzích i v mezinárodních vztazích jsou však stále patrné. Řidiče jistě nepotěší rostoucí ceny ropy, které jsou situací v Sýrii ovlivněny. Výrazný dopad na mezinárodní obchod mohou mít i nové sankce, které uplatňují Spojené státy proti Rusku. Po Číně se Rusko stává dalším státem, které může vstoupit do obchodní války s USA.  Přestože agentura Moody's Investors Service uvádí, že ruská ekonomika nové sankce zvládne, existují společnosti, které s uplatňováním sankcí mohou mít výrazný problém. Ekonomické sankce prodraží úvěrování přímo zasažených společností. Sankce však budou mít i nepřímí dopad na dodavatelsko-odběratelské vztahy dalších firem. Na trzích v Rusku tak může docházet k propadům cen u vybraných akciových titulů. (Ing. Štěpán Křeček, MBA, Hlavní ekonom​​ BH Securities)

Změny v rozpočtu EU poškodí Českou republiku. Jižní Evropa si polepší

Politika soudržnosti Evropské unie se promění. Země západní Evropy zřejmě budou posílat méně peněz do chudší východní Evropy a raději přesměrují finanční toky do bohatší ale silně zadlužené jižní Evropy. Podle Financial Times dojde k transformaci finančních toků v rámci Evropské unie. Hlavní změnou má být převod desítek miliard eur z fondů Evropské unie ze střední do jižní Evropy. V případě, že k realizaci takového plánu dojde, bude Česká republika mezi poraženými zeměmi, které přijdou o část finančních prostředků ze strukturálních fondů. Ke změně v rozpočtu Evropské unie může docházet kvůli vyostřování vztahů mezi Polskem a Maďarskem na jedné straně a Evropskou komisí na straně druhé. Česká republika jako člen Visegrádské skupiny bude mít těžkou vyjednávací pozici. Naopak zadlužené státy jižního křídla Evropské unie by si mohly výrazně polepšit. (hlavní ekonom BH Securities Štěpán Křeček).​​

Školství rájem sociálních inženýrů

Zásadní a klíčová oblast školství ze všeho nejvíce láká sociální inženýry a inovátory, kteří si myslí, že děti jsou pokusné myšky pro jejich zvrácené experimenty. Neuplyne snad jediný týden, aby někdo na podobné téma nevystoupil s podnětným nápadem, kterak naše školství vylepšit a zbavit nebohé děti okovů šprtání a memorování. Výsledkem má být zvyšování kompetencí žáků na úkor vzdělání. Když nejde o kompetence, jde o rámcové vzdělávací programy, průřezová témata, klíčové dovednosti a jinou v podstatě nicneříkající zbytečnou vatu. Důraz se klade na techniky a pomůcky, vytrácí se ale důraz na osobnost učitele, výchovu a vzdělání. Z učitele se stává byrokrat, úředník a stroj na papíry, pro které mu nezbývá čas na učení. Taková situace je varující a tristní. Hrozí, že za pár let budeme společností počítačových negramotů, kteří budou bezmyšlenkovitě přebírat znalosti z googlu a wikipedie, aniž by tušili souvislosti. Z národu Jana Amose Komenského se pomalu ale jistě stáváme národem nevzdělaných tupců. Jistě, nemyslící mase se snáze vládne, neboť neodporuje, nerebeluje a mlčky přitakává. Přitom všeobecný přehled a rozvoj vzdělanosti z nás dělá vyšší a lepší bytosti. Zamysleme se tedy nad koncepcí školství a nad vzdělanostní úrovní národa. Myšlenková genocida nám hrozí a její důsledky by mohly být katastrofální. Dokud je ještě čas... (Mgr. Bc. Jan Kopal)

Ceny pohonných hmot rostly i když cena ropy ve světě klesá

V uplynulém týdnu ceny pohonných hmot v České republice dál rostly a reagovaly tak na předchozí vývoj trhu s ropou. V dalším týdnu však očekáváme, že čerpací stanice již nebudou provádět výrazné změny a ceny benzínu i nafty budou stagnovat. Tomuto vývoji nasvědčuje aktuální dění na světových trzích i vývoj kurzu koruny vůči dolaru. Cena ropy výrazně klesá v reakci na stupňující se napětí mezi Spojenými státy a Čínou. Obchodní válka mezi oběma státy navyšuje celní bariéry a působí negativně na mezinárodní obchod. Existují obavy z další eskalace obchodní války, která by mohla snížit růst globální ekonomiky, což by mělo negativní dopad na poptávku po ropě. V důsledku tohoto vývoje cena ropy prudce klesá a spolu s ní i ceny dalších komodit a akcií. Pokles ceny ropy byl zapříčiněn i nabídkovou stranou trhu. Rusko, jako největší producent ropy na světě, v březnu navýšilo denní těžbu na 10,97 milionu barelů. Nadále roste i produkce Spojených států amerických jakožto druhého největšího producenta. Denní těžba USA již dosahuje úrovně 10,43 milionu barelů. (Ing. Štěpán Křeček, MBA,  hlavní ekonom BH Securities )

Čínské ekonomice se daří. Hrozba obchodních válek na tom nic nemění

Přestože Čína bojuje s vysokým zadlužením své ekonomiky, tamní hospodářství si dokázalo udržet vysoké tempo růstu. Tato zpráva podpoří světovou poptávku, což pomůže k dalšímu rozvoji mezinárodních ekonomických vztahů. Hrozba obchodních válek mezi Čínou a USA se do dat zatím nepromítla. S tím, jak Číňané bohatnou, je vytvářen stále vyšší tlak na ochranu přírody i lidských práv. Čína se tak postupně mění a přijímá vyšší standardy západní civilizace. Vnitřní tlak tamní společnosti se ukazuje jako účinnější nástroj k transformaci Číny než vnější tlak mezinárodních organizací. Čínská ekonomika odstartovala rok 2018 v dobré kondici. V prvním čtvrtletí vzrostla o 6,8 procenta, čímž předčila celoroční cíl. Ten čínská vláda stanovila na 6,5 procenta. V minulém roce však čínská ekonomika rostla rychleji a připsala si 6,9 procenta. Dobré výsledky o stavu čínské ekonomiky zvýší poptávku na světových trzích, což umožní další rozvoj mezinárodního obchodu. Ve výsledcích se zatím neprojevuje hrozba obchodních válek Číny se Spojenými státy. Obchodní války společně s ekonomickými sankcemi však stále zůstávají největšími riziky pro rozvoj mezinárodních obchodních vztahů. Růst čínského hospodářství byl v minulosti doprovázen růstem zadlužení. To se pohybuje kolem úrovně 270 procent hrubého domácího produktu. Rychlé tempo růstu ekonomiky bývá dáváno do kontrastu s ekologií a lidskými právy. Čínská vláda se však v posledních letech snaží o nalezení nové rovnováhy, která by měla vést k nižší míře zadlužování, vyšší šetrnosti vůči přírodě i lidským právům. (Ing. Štěpán Křeček, MBA, hlavní ekonom BH Securities)

Nezaměstnanost v Evropské unii klesá. Česká republika je premiantem

Česká republika si s velkým náskokem udržuje nejnižší míru nezaměstnanosti v rámci Evropské unie. Oproti unijnímu průměru máme třikrát nižší nezaměstnanost. Řecko a Španělsko stále trpí vysokou nezaměstnaností. Jednou z příčin je i společná měna euro, která snižuje konkurenceschopnost těchto ekonomik. Dnes Eurostat zveřejnil únorové míry nezaměstnanosti v Evropské unii. Česká republika má z celé EU nejnižší nezaměstnanost o velikosti 2,4 %. Hned za námi je Německo, kde míra nezaměstnanosti dosahuje úrovně 3,5 %. Průměr celé Evropské unie klesl na 7,1 %. Země platící eurem mají v průměru vyšší nezaměstnanost než země s vlastní měnou. Na vině jsou státy jižního křídla eurozóny, kde je stále velmi vysoká míra nezaměstnanosti. Ve Španělsku se nezaměstnanost pohybuje na úrovni 16,1 % a v Řecku podle nejaktuálnějších dat na úrovni 20,8 %. (Ing. Štěpán Křeček, MBA,  hlavní ekonom BH Securities )

Policisty fotící se s Kájínkem bych poslal na pohřeb policisty zavražděného islamisty

Ty dva policisty, co se fotili s naší - médii a showbyznysem vytvořenou - kvazicelebritou, vrahem Kájínkem, bych poslal na studijní cestu, a sice na pohřeb francouzského policisty. Toho, co se nechal vyměnit za rukojmí a zemřel z rukou islamisty jako další oběť multikulturalismu. 

MF by mělo zastavit hazardní hru Účtentovka 

Počet dokladů ve státní hazardní hře Účtenkovka klesá přesto, že stát utrácí na její propagaci přes 5 mil. Kč. Jsou to stejně efektivně utracené peníze jako ty ČOV na změnu naší hymny. MF by tuto hazardní hru mělo zastavit, ČOV se omluvit malým klubům bojujícím o každou korunu.   30. 3.

Odvykačské trable vyhuleného Jirky

Nechvalně proslulá parodie na novináře a zjevná reklama na nadužívání konopí jménem Jiří X. Doležal neví, jak na sebe více upozornit. Když se nepřevléká za Barboru Škrlovou a nepokouší se dostat do Klokánka, prudí během inaugurace na Hradě s obřími protizemanovskými cedulemi a vyžírá skvělé koláčky od první dámy a Kačenky Zemanové. Nyní se rozhodl čtenáře ohromit svou story spojenou se závislostí na benzodiazepinech. Jirka není žádný troškař a hulení prokládá polykáním prášků ve velkém. Na jeho tvorbě je i bez toho vliv drog více než patrný. Pokud od čtenářů očekává lítost a soucit, tak se hluboce mýlí. Jediné, co by doopravdy zasluhoval, je pár dobře mířených facek. Třeba by se mu po letech konečně v hlavě rozsvítilo. (Mgr. Bc. Jan Kopal)

 

Odcházení Hollanovic zmetka

Pozitiven nadcházejících komunálních voleb bezesporu lze spatřovat v očekávaném konci brněnského úkazu jménen Matěj Hollan a jeho aktivisticko-skuníčkářského hnutí Žít Brno. Už ani huličsko-komsomolská Česká pirátské strana netouží po pokračujícím politickém spojenectví, což se pro mazánka Hollana rovná polibku smrti. A tak se nám chlapec spolu s Bohoušem Sobotkou zařadí do fronty navrátilců do běžného života. Skončí sprosté útoky od něj a jeho věrných směrem k Hradu, vítačské žvásty, Brňané se budou méně stydět za své volené představitele... Jenom sadomaso salóny a černou jízdu v MHD  bude moci nadále provozovat, ale pouze za své a mimo pracovní dobu, pokud se ho jako potřebného neujme nějaká politická neziskovka... (Mgr. Bc. Jan Kopal)

 Konec Bohouše - úředníka bez invence

Politický odchod a konec některých politiků není důvodem ke smutku, ale k všeobecnému veselí a jásotu. Do této kategori spadá i letitý poslanec, ministr financí, bývalý ministerský předseda a doslouživší předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Jeho politická kariéra připomínala fungování úředníka bez invence, který pouze vykonává zadaný úkol a máchne maximálně razítkem nad stolem. Bez emocí, bez nápadů, strojeným a robotickým způsobem. Se Sobotkou se pojí nejen nevyšetřená causa OKD, ale i několikanásobná zrada vůči Miloši Zemanovi, kterého nepodpořil, na rozdíl od většiny ČSSD, ani v rámci poslední prezidentské volby. Byl symbolem ustrašenosti a našeho vazalství vůči Bruselu. Nevynikal charismatem, plamennými projevy a přehršlí nápadů. Byl v podstatě protikladem úspěšného politika. Jeho odcházení pak proběhlo zcela ve stylu Miloše Jakeše, kdy po fázi klinické smrti se stal politickým zombiem, o něhož nikdo nestál a nikdo nikam nezval. Zjevně i z tohoho důvodu se rozhodl pověsit svou politickou kariéru na hřebíček. Nikdo ho nelituje, nikomu chybět nebude. Bohouši, sbohem! (Mgr. Bc. Jan Kopal)

Zisky ČEZ se odrážejí ode dna

ČEZ ve výsledcích příjemně překvapil jak ve 4. kvartále, tak za celý loňský rok. Situace se tak postupně lepší a vytváří prostor pro návrh slibné dividendy před valnou hromadou. Poslední kvartály nabídly firmě lepší šanci zajistit si ceny elektřiny na další roky. Výhled letošního hospodaření ČEZu potvrzuje očekávání, že rok 2018 by měl představovat dno výsledků, od kterého by se hospodaření firmy mělo koncem letošního roku nebo v roce příštím odrazit směrem nahoru. Nejistotu pro akcionáře nadále představuje cena, resp. protihodnota, kterou by soukromí akcionáři získali v případě dělení ČEZu kvůli stavbě nových reaktorů. Očekávání potřeby velkých investic na stavbu nových reaktorů může vést k opatrnému vyplácení dividendy. Křivka termínových kontraktů elektřiny bude také klíčovým faktorem obratu hospodaření, společně s cenou emisních povolenek. (Martin Vlček, hlavní makléř BH Securities)

Ceny pohonných hmot rostly i když cena ropy ve světě klesá

V uplynulém týdnu ceny pohonných hmot v České republice dál rostly a reagovaly tak na předchozí vývoj trhu s ropou. V dalším týdnu však očekáváme, že čerpací stanice již nebudou provádět výrazné změny a ceny benzínu i nafty budou stagnovat. Tomuto vývoji nasvědčuje aktuální dění na světových trzích i vývoj kurzu koruny vůči dolaru. Cena ropy výrazně klesá v reakci na stupňující se napětí mezi Spojenými státy a Čínou. Obchodní válka mezi oběma státy navyšuje celní bariéry a působí negativně na mezinárodní obchod. Existují obavy z další eskalace obchodní války, která by mohla snížit růst globální ekonomiky, což by mělo negativní dopad na poptávku po ropě. V důsledku tohoto vývoje cena ropy prudce klesá a spolu s ní i ceny dalších komodit a akcií. Pokles ceny ropy byl zapříčiněn i nabídkovou stranou trhu. Rusko, jako největší producent ropy na světě, v březnu navýšilo denní těžbu na 10,97 milionu barelů. Nadále roste i produkce Spojených států amerických jakožto druhého největšího producenta. Denní těžba USA již dosahuje úrovně 10,43 milionu barelů. (Ing. Štěpán Křeček, MBA,  hlavní ekonom BH Securities )

Čínské ekonomice se daří. Hrozba obchodních válek na tom nic nemění

Přestože Čína bojuje s vysokým zadlužením své ekonomiky, tamní hospodářství si dokázalo udržet vysoké tempo růstu. Tato zpráva podpoří světovou poptávku, což pomůže k dalšímu rozvoji mezinárodních ekonomických vztahů. Hrozba obchodních válek mezi Čínou a USA se do dat zatím nepromítla. S tím, jak Číňané bohatnou, je vytvářen stále vyšší tlak na ochranu přírody i lidských práv. Čína se tak postupně mění a přijímá vyšší standardy západní civilizace. Vnitřní tlak tamní společnosti se ukazuje jako účinnější nástroj k transformaci Číny než vnější tlak mezinárodních organizací. Čínská ekonomika odstartovala rok 2018 v dobré kondici. V prvním čtvrtletí vzrostla o 6,8 procenta, čímž předčila celoroční cíl. Ten čínská vláda stanovila na 6,5 procenta. V minulém roce však čínská ekonomika rostla rychleji a připsala si 6,9 procenta. Dobré výsledky o stavu čínské ekonomiky zvýší poptávku na světových trzích, což umožní další rozvoj mezinárodního obchodu. Ve výsledcích se zatím neprojevuje hrozba obchodních válek Číny se Spojenými státy. Obchodní války společně s ekonomickými sankcemi však stále zůstávají největšími riziky pro rozvoj mezinárodních obchodních vztahů. Růst čínského hospodářství byl v minulosti doprovázen růstem zadlužení. To se pohybuje kolem úrovně 270 procent hrubého domácího produktu. Rychlé tempo růstu ekonomiky bývá dáváno do kontrastu s ekologií a lidskými právy. Čínská vláda se však v posledních letech snaží o nalezení nové rovnováhy, která by měla vést k nižší míře zadlužování, vyšší šetrnosti vůči přírodě i lidským právům. (Ing. Štěpán Křeček, MBA, hlavní ekonom BH Securities)

Nezaměstnanost v Evropské unii klesá. Česká republika je premiantem

Česká republika si s velkým náskokem udržuje nejnižší míru nezaměstnanosti v rámci Evropské unie. Oproti unijnímu průměru máme třikrát nižší nezaměstnanost. Řecko a Španělsko stále trpí vysokou nezaměstnaností. Jednou z příčin je i společná měna euro, která snižuje konkurenceschopnost těchto ekonomik. Dnes Eurostat zveřejnil únorové míry nezaměstnanosti v Evropské unii. Česká republikamá z celé EU nejnižší nezaměstnanost o velikosti 2,4 %. Hned za námi je Německo, kde míra nezaměstnanosti dosahuje úrovně 3,5 %. Průměr celé Evropské unie klesl na 7,1 %. Země platící eurem mají v průměru vyšší nezaměstnanost než země s vlastní měnou. Na vině jsou státy jižního křídla eurozóny, kde je stále velmi vysoká míra nezaměstnanosti. Ve Španělsku se nezaměstnanost pohybuje na úrovni 16,1 % a v Řecku podle nejaktuálnějších dat na úrovni 20,8 %. (Ing. Štěpán Křeček, MBA,  hlavní ekonom BH Securities )

Policisty fotící se s Kájínkem bych poslal na pohřeb policisty zavražděného islamisty

Ty dva policisty, co se fotili s naší - médii a showbyznysem vytvořenou - kvazicelebritou, vrahem Kájínkem, bych poslal na studijní cestu, a sice na pohřeb francouzského policisty. Toho, co se nechal vyměnit za rukojmí a zemřel z rukou islamisty jako další oběť multikulturalismu. 

MF by mělo zastavit hazardní hru Účtentovka 

Počet dokladů ve státní hazardní hře Účtenkovka klesá přesto, že stát utrácí na její propagaci přes 5 mil. Kč. Jsou to stejně efektivně utracené peníze jako ty ČOV na změnu naší hymny. MF by tuto hazardní hru mělo zastavit, ČOV se omluvit malým klubům bojujícím o každou korunu.   30. 3.

Odvykačské trable vyhuleného Jirky

Nechvalně proslulá parodie na novináře a zjevná reklama na nadužívání konopí jménem Jiří X. Doležal neví, jak na sebe více upozornit. Když se nepřevléká za Barboru Škrlovou a nepokouší se dostat do Klokánka, prudí během inaugurace na Hradě s obřími protizemanovskými cedulemi a vyžírá skvělé koláčky od první dámy a Kačenky Zemanové. Nyní se rozhodl čtenáře ohromit svou story spojenou se závislostí na benzodiazepinech. Jirka není žádný troškař a hulení prokládá polykáním prášků ve velkém. Na jeho tvorbě je i bez toho vliv drog více než patrný. Pokud od čtenářů očekává lítost a soucit, tak se hluboce mýlí. Jediné, co by doopravdy zasluhoval, je pár dobře mířených facek. Třeba by se mu po letech konečně v hlavě rozsvítilo. (Mgr. Bc. Jan Kopal)

 

Odcházení Hollanovic zmetka

Pozitiven nadcházejících komunálních voleb bezesporu lze spatřovat v očekávaném konci brněnského úkazu jménen Matěj Hollan a jeho aktivisticko-skuníčkářského hnutí Žít Brno. Už ani huličsko-komsomolská Česká pirátské strana netouží po pokračujícím politickém spojenectví, což se pro mazánka Hollana rovná polibku smrti. A tak se nám chlapec spolu s Bohoušem Sobotkou zařadí do fronty navrátilců do běžného života. Skončí sprosté útoky od něj a jeho věrných směrem k Hradu, vítačské žvásty, Brňané se budou méně stydět za své volené představitele... Jenom sadomaso salóny a černou jízdu v MHD  bude moci nadále provozovat, ale pouze za své a mimo pracovní dobu, pokud se ho jako potřebného neujme nějaká politická neziskovka... (Mgr. Bc. Jan Kopal)

 Konec Bohouše - úředníka bez invence

Politický odchod a konec některých politiků není důvodem ke smutku, ale k všeobecnému veselí a jásotu. Do této kategori spadá i letitý poslanec, ministr financí, bývalý ministerský předseda a doslouživší předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Jeho politická kariéra připomínala fungování úředníka bez invence, který pouze vykonává zadaný úkol a máchne maximálně razítkem nad stolem. Bez emocí, bez nápadů, strojeným a robotickým způsobem. Se Sobotkou se pojí nejen nevyšetřená causa OKD, ale i několikanásobná zrada vůči Miloši Zemanovi, kterého nepodpořil, na rozdíl od většiny ČSSD, ani v rámci poslední prezidentské volby. Byl symbolem ustrašenosti a našeho vazalství vůči Bruselu. Nevynikal charismatem, plamennými projevy a přehršlí nápadů. Byl v podstatě protikladem úspěšného politika. Jeho odcházení pak proběhlo zcela ve stylu Miloše Jakeše, kdy po fázi klinické smrti se stal politickým zombiem, o něhož nikdo nestál a nikdo nikam nezval. Zjevně i z tohoho důvodu se rozhodl pověsit svou politickou kariéru na hřebíček. Nikdo ho nelituje, nikomu chybět nebude. Bohouši, sbohem! (Mgr. Bc. Jan Kopal)

Zisky ČEZ se odrážejí ode dna

ČEZ ve výsledcích příjemně překvapil jak ve 4. kvartále, tak za celý loňský rok. Situace se tak postupně lepší a vytváří prostor pro návrh slibné dividendy před valnou hromadou. Poslední kvartály nabídly firmě lepší šanci zajistit si ceny elektřiny na další roky. Výhled letošního hospodaření ČEZu potvrzuje očekávání, že rok 2018 by měl představovat dno výsledků, od kterého by se hospodaření firmy mělo koncem letošního roku nebo v roce příštím odrazit směrem nahoru. Nejistotu pro akcionáře nadále představuje cena, resp. protihodnota, kterou by soukromí akcionáři získali v případě dělení ČEZu kvůli stavbě nových reaktorů. Očekávání potřeby velkých investic na stavbu nových reaktorů může vést k opatrnému vyplácení dividendy. Křivka termínových kontraktů elektřiny bude také klíčovým faktorem obratu hospodaření, společně s cenou emisních povolenek. (Martin Vlček, hlavní makléř BH Securities)

Proč se starostové bojí přímé volby

Příliš nepřekvapí, že podle tento týden zveřejněného průzkumu plných 54 % procent starostů měst a obcí odmítá přímou volbu starostů. Jejich postoj ovlivňuje a determinuje vlastní zkušenost a geneze jejich volby. Mnoho z nich se totiž do zastupitelstva prodralo s odřenýma ušima a zvoleni byli často jen díky nejtěsnější možné většině, která ovšem vznikla za přispění jejich vlastního hlasu. Jako v jiných případech i tady platí známé heslo spočívající v tom, že kapři si přece nikdy nevypustí rybník. Je to stejné jako chtít po senátorech, aby si sami odhlasovali rozpuštění Senátu coby překonané, nadbytečné a drahé instituce. Přesto je přímá volba starostů a hejtmanů nezbytná ke zlepšení kvality české demokracie. Tento krok umožní, aby se na důležitá volitelná místa dostali lidé s osobními kvalitami bez ohledu na zákulisní politické pikle a domluvy zkušených politických šíbrů, které většinou nikdo nepodporuje a ani nevolí. Jedině nezkorumpované osobnosti se silným mandátem mohou tuto změnu nastartovat a vykonat. V případě podobných zavádějících průzkumů je na místě být ostražitý, nedůvěřivý a vzít v potaz, kdo jsou respondenti a jaké jsou jejich skutečné motivy. Nehledě k tomu, že drtivá většina průzkumů se vytváří z jediného důvodu, aby manipulovaly a ovlivňovaly. Inu dnešní manipulativní demokracie v celé své nahotě. (Jan Kopal)

Kavárna sní o Majdanu

Pražská kavárna zažívá neradostné a trudné období, kdy jde  od jednoho zjevného debaklu k druhému a jedna její nepodařená taškařice stíhá druhou. Jediným jejím posledním viditelným úspěchem je odstoupení komunistického poslance Zdeňka Ondráčka z čela komise pro kontrolu GIBS. A i tam jde o spornou výhru. Spíše vítězství Pyrrhovo. Nově však pravdoláskaři pošilhávají po Slovensku a snaží se opisovat tamější recepty. Jenže, co funguje u našich bratří na východě, nemusí fungovat v české kotlině a naopak. Hnojomet v akci a známý expert na menšiny všeho druhu pamfletista a zneuznaný akademik Martin C. Putna dává do kupy technologický postup pro přežití mentální menšiny pro lepší časy (Slovensku vděk, LN 13. 3. 2018). Závěr jeho mudrování se dá shrnout jednoduše: Nářek nad rozhodováním většiny ve volbách. Inu demokrat. Bohužel sen o českém Majdanu je v myšlení našich sluníčkářů přítomný neustále. Záminky a zástěrky se mění, ale cíl zůstává stejný: zbavit lidi svobody, uchopit moc a uvrhnout nás do otroctví Brusele a dalších protinárodních sil. Proto není od věci zůstat v jejich případě bdělými a ostražitými. Bůh nás chraň před kavárnou a jejími přisluhovači. (Jan Kopal)

Nová strategie ČNB stabilizuje devizové rezervy

Za uplynulých 10 měsíců se výše devizových rezerv znehodnotila o 215 miliard korun. Výrazné znehodnocení devizových rezerv je způsobeno posilováním koruny vůči jiným měnám. Do budoucna lze očekávat, že koruna bude dál sílit. České národní bance se prostřednictvím nové strategie pro hospodaření s devizovými rezervami daří udržovat bezpečné fungování celé měnové politiky. Díky nové strategii centrální banky lze očekávat odpovědnou správu více než 3 biliónů devizových rezerv, což bude mít příznivý efekt pro českou ekonomiku. Podle dnes zveřejněných dat Českou národní bankou dosahovala výše devizových rezerv na konci února hodnoty 3 140 miliard korun, což je oproti lednu nárůst o 54 miliard korun. Na konci dubna loňského roku však činila hodnota devizových rezerv 3 355 miliard korun, tedy o 215 miliard korun vyšší. Výrazné snížení hodnoty devizových rezerv je způsobeno posilováním koruny vůči jiným měnám. Tím, jak koruna sílí, snižuje se hodnota jiných měn v korunovém vyjádření, což vede ke znehodnocování devizových rezerv. České národní bance výrazně narostly devizové rezervy při intervenční režimu, který trval od listopadu 2013 až do dubna 2017. Nyní se o výrazně vyšší devizové rezervy musí starat, což činí prostřednictvím nové strategie. Ta je odborníky hodnocena pozitivně, protože by měla stabilizovat nejen devizové rezervy, ale i přispět k bezpečnému fungování celé měnové politiky.(Štěpán Křeček, hlavní ekonom BH Securities)

Česká ekonomika dohání průměr Evropské unie

Již na počátku 20. let tohoto století by se Česká republika mohla stát zemí, jejíž hrubý domácí produkt přepočtený na jednoho obyvatele bude nad průměrem Evropské unie. Definitivně se tak v hospodářské oblasti vyrovnáme s odkazem centrálního plánování, který zbrzdil vývoj naší ekonomiky. Rok 2017 byl pro ekonomiku Evropské unie příznivý a ve znamení růstu. Přesto stále v jižních zemích Evropské unie přetrvává vysoká nezaměstnanost a zadluženost. Rozdíly mezi severním a jižním křídlem Evropské unie jsou nadále propastné. Podle dnes zveřejněné zprávy Eurostatu rostl v uplynulém roce hrubý domácí produkt eurozóny o 2,3 % a celé evropské unie o 2,4 %. Země platící eurem i ostatní země Evropské unie tak v průměru rostly podstatně pomaleji než Česká republika, která v roce 2017 rostla tempem 4,5 %. Díky vysokému růstu ekonomiky se České republice daří dohánět vyspělé země západní Evropy. Zatím se sice v ukazateli hrubého domácího produktu přepočteného na obyvatele stále nacházíme pod průměrem Evropské unie, nicméně od roku 2012 v tomto ukazateli stoupáme a již za pár let bychom se mohli dotáhnout na unijní průměr. (Štěpán Křeček, hlavní ekonom BH Securities)

Neplátci DPH se možná vyhnou povinné EET

Občanští demokraté dnes spolu s dalšími poslanci předložili Sněmovně návrh, aby z povinnosti využívat elektronickou evidenci tržeb byli vyjmuti živnostníci a podnikatelé, kteří nejsou plátci DPH. Návrh se podařilo i přes nesouhlas hnutí ANO a KSČM posunout do druhého čtení. „Jsem rád, že se nám podařilo posunout novelu zákona o EET k dalšímu projednávání. Chceme zatím pomoci alespoň neplátcům DPH, tedy nejmenším podnikatelům. Toto ale zjevně není cílem hnutí ANO, jehož poslanci společně s komunisty chtěli tuto novelu zamítnout hned na začátku. Stále platí, že nejlepší by bylo celý systém EET zrušit. Každý krok, který vede k tomuto cíli, je dobrý,“ vysvětluje předseda ODS (Petr Fiala)

„Místo toho, aby vláda hlídala velké firmy a bránila jejich ‚daňové optimalizaci‘ a odvádění nezdaněných zisků do zahraničí, tak se pomocí EET zaměřila na kontrolu a šikanu zejména těch malých. Přitom největší část příjmů státního rozpočtu jde z DPH, kterou malí podnikatelé s obratem do 1 mil. Kč neplatí. Tento návrh má pomoci právě těm malým, má jim snížit náklady a zbytečnou administrativu. Jak už konstatoval Ústavní soud, EET nebyla dobře připravená a měla horší dopady na živnostníky, než se předpokládalo,“ uvedl spolupředkladatel zákona a předseda poslaneckého klubu ODS. (Zbyněk Stanjura) 

 

Státní rozpočet je málo ambiciózní. Klesají investice a roste počet státních zaměstnanců

V době mimořádného ekonomického růstu má být navržen státní rozpočet s nižším deficitem. Stát by měl více šetřit na svém provozu a přehodnotit přijímání nových státních zaměstnanců. Návrh deficitu státního rozpočtu ve výši -50 mld. Kč by byl ospravedlnitelný pouze při výrazném navýšení investic. To se však neděje a investice naopak klesají. Dnes se bude v prvním čtení rozhodovat o státním rozpočtu. V případě, že současný návrh projede, bude Česká republika v příštím roce hospodařit se schodkem -50 mld. Kč. Pokud návrh neprojde a rozpočet bude vrácen k přepracování, pravděpodobně nastane rozpočtové provizorium. Návrh rozpočtu je postaven na neaktuální makroekonomické predikci. Tato skutečnost snižuje plán vybíraných příjmů, což uměle navyšuje deficit. Ve státním rozpočtu je počítáno s nárůstem výdajů o 55,2 mld. Kč. Dodatečné výdaje budou použity na vyplácení sociálních dávek, které dle návrhu mají vzrůst o 27,4 mld. Kč. O dalších 24,4 mld. Kč vzrostou i výdaje na platy státních zaměstnanců, kterých přibude 8 503. Naopak výdaje na investice poklesnou o 14,1 mld. Kč. Návrh rozpočtu nebývá přesně dodržován. Minulý rok byl plánován schodek -70,0 mld. Kč a nakonec bylo dosaženo přebytku 61,8 mld. Kč. Lepšího než plánovaného výsledku dosáhne státní rozpočet i v letošním roce, kdy je plánován schodek -60,0 mld. Kč.(Ing. Štěpán Křeček, MBA)

Díky za Václava Klause Jr.

Nový svěží vítr zavál do poslanecké sněmovny také do lavic etablovaných politických stran, když se mezi nováčky objevila také výrazná a nepřehlédnutelná osobnost Václava Klause juniora. Nejenom, že byl jedním ze strůjců volebního úspěchu ODS, ale také jasně ukázal, že představuje politika jasně názorově a ideologicky vyprofilovaného. Václav Klaus nepůjde na ruku stranickým šíbrům a zákulisním hráčům. I z těchto důvodů byl prozatím účelově zaříznut jeho stranický růst na úrovni pražské organizace. Jenže orli mouchy nelapají.  Václav Klaus junior odmítá jasně účelové istrakizace a kádrování jenom proto, že je někdo z jiného politického tábora. Takovým politikům patří budoucnost. Říkám jasně: Díky za Václava Klause juniora. Jen houšť a více takových jako on. Jedině takoví mohou přinést pozitivní změnu politických poměrů v ČR. (Jan Kopal)

Dovozy cizinců nepodpoříme, ohrožují bezpečnost a destabilizují regiony

Nemá smysl dovážet levné pracovníky z Východu, pokud naši podnikatelé nebudou ochotni dát českým lidem dobré platy. Plány na masivní organizované dovozy zahraničních dělníků v tuto chvíli v žádném případě nepodpoříme. Budou znamenat jen destabilizaci sociálního prostředí v jednotlivých regionech. A bude to mít zásadní dopad i na bezpečnost, jak z nedávné minulosti víme z Kvasin i z Plzeňska. Vláda by měla primárně hájit zájmy našich lidí a ne vlastníků velkých firem! (Milan Chovanec) 

Proč se starostové bojí přímé volby

Příliš nepřekvapí, že podle tento týden zveřejněného průzkumu plných 54 % procent starostů měst a obcí odmítá přímou volbu starostů. Jejich postoj ovlivňuje a determinuje vlastní zkušenost a geneze jejich volby. Mnoho z nich se totiž do zastupitelstva prodralo s odřenýma ušima a zvoleni byli často jen díky nejtěsnější možné většině, která ovšem vznikla za přispění jejich vlastního hlasu. Jako v jiných případech i tady platí známé heslo spočívající v tom, že kapři si přece nikdy nevypustí rybník. Je to stejné jako chtít po senátorech, aby si sami odhlasovali rozpuštění Senátu coby překonané, nadbytečné a drahé instituce. Přesto je přímá volba starostů a hejtmanů nezbytná ke zlepšení kvality české demokracie. Tento krok umožní, aby se na důležitá volitelná místa dostali lidé s osobními kvalitami bez ohledu na zákulisní politické pikle a domluvy zkušených politických šíbrů, které většinou nikdo nepodporuje a ani nevolí. Jedině nezkorumpované osobnosti se silným mandátem mohou tuto změnu nastartovat a vykonat. V případě podobných zavádějících průzkumů je na místě být ostražitý, nedůvěřivý a vzít v potaz, kdo jsou respondenti a jaké jsou jejich skutečné motivy. Nehledě k tomu, že drtivá většina průzkumů se vytváří z jediného důvodu, aby manipulovaly a ovlivňovaly. Inu dnešní manipulativní demokracie v celé své nahotě. (Jan Kopal)

Kavárna sní o Majdanu

Pražská kavárna zažívá neradostné a trudné období, kdy jde  od jednoho zjevného debaklu k druhému a jedna její nepodařená taškařice stíhá druhou. Jediným jejím posledním viditelným úspěchem je odstoupení komunistického poslance Zdeňka Ondráčka z čela komise pro kontrolu GIBS. A i tam jde o spornou výhru. Spíše vítězství Pyrrhovo. Nově však pravdoláskaři pošilhávají po Slovensku a snaží se opisovat tamější recepty. Jenže, co funguje u našich bratří na východě, nemusí fungovat v české kotlině a naopak. Hnojomet v akci a známý expert na menšiny všeho druhu pamfletista a zneuznaný akademik Martin C. Putna dává do kupy technologický postup pro přežití mentální menšiny pro lepší časy (Slovensku vděk, LN 13. 3. 2018). Závěr jeho mudrování se dá shrnout jednoduše: Nářek nad rozhodováním většiny ve volbách. Inu demokrat. Bohužel sen o českém Majdanu je v myšlení našich sluníčkářů přítomný neustále. Záminky a zástěrky se mění, ale cíl zůstává stejný: zbavit lidi svobody, uchopit moc a uvrhnout nás do otroctví Brusele a dalších protinárodních sil. Proto není od věci zůstat v jejich případě bdělými a ostražitými. Bůh nás chraň před kavárnou a jejími přisluhovači. (Jan Kopal)

Nová strategie ČNB stabilizuje devizové rezervy

Za uplynulých 10 měsíců se výše devizových rezerv znehodnotila o 215 miliard korun. Výrazné znehodnocení devizových rezerv je způsobeno posilováním koruny vůči jiným měnám. Do budoucna lze očekávat, že koruna bude dál sílit. České národní bance se prostřednictvím nové strategie pro hospodaření s devizovými rezervami daří udržovat bezpečné fungování celé měnové politiky. Díky nové strategii centrální banky lze očekávat odpovědnou správu více než 3 biliónů devizových rezerv, což bude mít příznivý efekt pro českou ekonomiku. Podle dnes zveřejněných dat Českou národní bankou dosahovala výše devizových rezerv na konci února hodnoty 3 140 miliard korun, což je oproti lednu nárůst o 54 miliard korun. Na konci dubna loňského roku však činila hodnota devizových rezerv 3 355 miliard korun, tedy o 215 miliard korun vyšší. Výrazné snížení hodnoty devizových rezerv je způsobeno posilováním koruny vůči jiným měnám. Tím, jak koruna sílí, snižuje se hodnota jiných měn v korunovém vyjádření, což vede ke znehodnocování devizových rezerv. České národní bance výrazně narostly devizové rezervy při intervenční režimu, který trval od listopadu 2013 až do dubna 2017. Nyní se o výrazně vyšší devizové rezervy musí starat, což činí prostřednictvím nové strategie. Ta je odborníky hodnocena pozitivně, protože by měla stabilizovat nejen devizové rezervy, ale i přispět k bezpečnému fungování celé měnové politiky.(Štěpán Křeček, hlavní ekonom BH Securities)

Česká ekonomika dohání průměr Evropské unie

Již na počátku 20. let tohoto století by se Česká republika mohla stát zemí, jejíž hrubý domácí produkt přepočtený na jednoho obyvatele bude nad průměrem Evropské unie. Definitivně se tak v hospodářské oblasti vyrovnáme s odkazem centrálního plánování, který zbrzdil vývoj naší ekonomiky. Rok 2017 byl pro ekonomiku Evropské unie příznivý a ve znamení růstu. Přesto stále v jižních zemích Evropské unie přetrvává vysoká nezaměstnanost a zadluženost. Rozdíly mezi severním a jižním křídlem Evropské unie jsou nadále propastné. Podle dnes zveřejněné zprávy Eurostatu rostl v uplynulém roce hrubý domácí produkt eurozóny o 2,3 % a celé evropské unie o 2,4 %. Země platící eurem i ostatní země Evropské unie tak v průměru rostly podstatně pomaleji než Česká republika, která v roce 2017 rostla tempem 4,5 %. Díky vysokému růstu ekonomiky se České republice daří dohánět vyspělé země západní Evropy. Zatím se sice v ukazateli hrubého domácího produktu přepočteného na obyvatele stále nacházíme pod průměrem Evropské unie, nicméně od roku 2012 v tomto ukazateli stoupáme a již za pár let bychom se mohli dotáhnout na unijní průměr. (Štěpán Křeček, hlavní ekonom BH Securities)

Neplátci DPH se možná vyhnou povinné EET

Občanští demokraté dnes spolu s dalšími poslanci předložili Sněmovně návrh, aby z povinnosti využívat elektronickou evidenci tržeb byli vyjmuti živnostníci a podnikatelé, kteří nejsou plátci DPH. Návrh se podařilo i přes nesouhlas hnutí ANO a KSČM posunout do druhého čtení. „Jsem rád, že se nám podařilo posunout novelu zákona o EET k dalšímu projednávání. Chceme zatím pomoci alespoň neplátcům DPH, tedy nejmenším podnikatelům. Toto ale zjevně není cílem hnutí ANO, jehož poslanci společně s komunisty chtěli tuto novelu zamítnout hned na začátku. Stále platí, že nejlepší by bylo celý systém EET zrušit. Každý krok, který vede k tomuto cíli, je dobrý,“ vysvětluje předseda ODS (Petr Fiala)

„Místo toho, aby vláda hlídala velké firmy a bránila jejich ‚daňové optimalizaci‘ a odvádění nezdaněných zisků do zahraničí, tak se pomocí EET zaměřila na kontrolu a šikanu zejména těch malých. Přitom největší část příjmů státního rozpočtu jde z DPH, kterou malí podnikatelé s obratem do 1 mil. Kč neplatí. Tento návrh má pomoci právě těm malým, má jim snížit náklady a zbytečnou administrativu. Jak už konstatoval Ústavní soud, EET nebyla dobře připravená a měla horší dopady na živnostníky, než se předpokládalo,“ uvedl spolupředkladatel zákona a předseda poslaneckého klubu ODS. (Zbyněk Stanjura) 

 

28. 10. 2017 11:15

Pavel Tigrid, narozený jako Pavel Schönfeld (27. října 1917 Praha[2] – 31. srpna 2003 HéricySeine-et-MarneFrancie), byl významný český spisovatelpublicista a politik, jeden z nejvýznačnějších představitelů českého protikomunistického exilu. Svůj pseudonym „Tigrid“ odvodil od řeky Tigridu, jako vzpomínku na hodiny zeměpisu a dějepisu na základní škole v Semilech.

 

 

Profesní dráha[editovat | editovat zdroj]

Pavel Tigrid emigroval poprvé v roce 1939, přes Německo a Francii do Anglie. Za druhé světové války působil v Londýně. Podílel se na exilovém vysílání v rádiu BBC[3] a úzce spolupracoval s předsedou exilové vlády Msgre. Janem Šrámkem, pod jehož vlivem konvertoval ke katolické víře.[zdroj?]

Bezprostředně po konci války se válce v červnu 1945 z Londýna vrátil na vyžádání komunistického ministra informací Kopeckého, který ho chtěl umístit do vysílání Československého rozhlasu, z čehož následně sešlo a Pavel Tigrid se dále neživil slovem, ale textem.[zdroj?] Po návratu do ČSR se také poznal se Ivanou Myškovou, jejíž babičkou byla Terezie Brzková, známá filmová herečka. S Myškovou se v roce 1947 oženil, a pokračoval ve spolupráci s Československou stranou lidovou. Byl šéfredaktorem časopisu Obzory, který byl známý svými kritickými, ostře protikomunistickými postoji a v němž se jako jeden z prvních ostře postavil proti krutému zacházení s Němci.[zdroj?] Díky možnosti zřídit pro lidovce druhé periodikum, založil časopis Vývoj.

20. února 1948 odjel na pozvání britského atašé do britské zóny v Berlíně, kde podle pomlouvačných zpráv mělo být nehumánně zacházeno s lidmi. Tigrid vycestoval na diplomatický pas, který neodevzdal na ministerstvu, za což byl na něj vydán zatykač, který dorazil na hranice hodinu po tom, kdy je v autě přejel. O únorovém převratu se dozvěděl v Mnichově, kde ani nemohl podat novináři žádané prohlášení k vývoji v ČSR, jelikož jeho žena byla komunisty na tři měsíce uvězněna v pankrácké věznici. Po propuštění se ji podařilo přes Šumavu převést přes hranice. Po odchodu do mnichovské emigrace byl v roce 1951 pověřen vedením rozhlasu Svobodná Evropa (SE).[zdroj?] Rozhlas měl vysílat pro všechny komunistické země, avšak Československé vysílání bylo první, jakožto zkušební. Roku 1952 odešel s manželkou do USA, kde se živil jako číšník, stejně jako za války v Londýně. V roce 1956 v reakci na maďarské události začal vydávat čtvrtletník Svědectví,[4] s jehož redakcí, ženou i dětmi přesídlil roku 1960 do Paříže. V Paříži se stýkal s člověkem z prostředí KSČ[kdo?], který do Paříže vyvážel důležité interní informace.[zdroj?] V Paříži se také poprvé setkává s Václavem Havlem. Až do konce svého života byl spolupracovníkem SE, odkud ostře vystupoval proti totalitní zvůli komunistického režimu s typickým vtipem a sarkasmem. Dlouhodobě také spolupracoval i se Zdeňkem Mastníkem v Londýně (vedoucím sekce českého vysílání BBC) a jeho knihkupectvím. Podílel se spolu s ním také na tajném Marshallově plánu,[zdroj?] který probíhal v režimu nejpřísnějšího utajení. Představiteli KSČ byl považován za nejnebezpečnějšího představitele exilového protikomunistického odboje.[zdroj?]

Ve vysílání Svobodné Evropy se věnoval různým publicistickým žánrům, projevům, komentářům k dobovému tisku a k dobovým událostem (například k procesu s Rudolfem Slánským a k procesu s Miladou Horákovou)[5]

Po Sametové revoluci působil v ČR jako spolupracovník prezidenta Václava Havla, na jehož pozvání se vrátil do Československa 28. prosince,[4] a od roku 1992[4] jako ministr kultury první Klausovy vlády, jmenovaný za KDU-ČSL.

V roce 2003 se rozhodl pro dobrovolný odchod ze života a přestal brát životně důležité léky.[6]

V pátek 27. října 2017 by slavil své sté narozeniny BY SLAVIL uplynulo sto let od narození Pavla Tigrida. Petr Pithart píše, v čem mu Tigrid nejvíce imponoval a proč se k němu na počátku 70. let upnul jako ke svému inspirátorovi.

Jedna z největších exilových protikomunistických osobností, novinář a spisovatel, ale také pozdější ministr kultury Pavel Tigrid se narodil 27. října 1917. Zemřel 4. července 2003 ve Francii.

Z

Jawa v pohotovosti
Tigrid jako realista z toho vyšel nejlépe. On jako kdyby měl pořád na dvoře nastartovanou tu motorku Jawa, na které frnknul Němcům v březnu 1939 do Anglie. V únorových dnech 1948 opět těsně vyklouzl. Těsně před vypuknutím politické krize odjel na služební cestu do britské zóny Německa.

Na konci jeho života jsem o něm mohl říci, že jako by snad nikdy ani úplně neodjel: ze všech exulantů se právě on nejméně mýlil v odhadu zdejších nálad, sil a slabostí. S mnohými z nás se dokázal skamarádit na dálku, jako kdybychom spolu chodili na pivo.

 Paříže, úplně první moje cesta z letiště vedla do redakce Svědectví v Rue Croix-des-Petits-Champs. Předtím dlouho sídlila v Rue du Pont-de-Lodi – a ta jména zněla pro mnohé z nás posvátně a tajemně jako slova z legendy; slova těch nedosažitelných adres jsme měli mnozí vtisknuta do paměti a v duchu jsme si tam s Pavlem povídali (drbali), co nového doma. 

Myslím si, že to bylo už v jeho habitu živého pomenšího chlapíka, chytrého židovského hoška, kterého to táhlo k divadlu, zprvu trošinku posunutému doleva, ale to bylo před válkou, to se to tančilo doleva. Také v jeho „trochu nedbale velmi elegantním ustrojení“ (můj pojem), v jeho laskavé povaze, posmutnělém, utěšujícím vedoucímu úsměvu, v jeho uvážlivé, rozmyslné dikci, v jeho působivě nasazeném hlase (vždyť byl za války spíkr českého vysílání BBC) – ale především v jeho úsměvu.

Ten mu zůstával skoro pořád. Chápavý, lehce, neurážlivě ironický, vědoucí, shovívavý. Myslím, že hlavně tím úsměvem, za kterým byl nezdrtitelný optimismus, si lidi získával. Ale nemohl tohle všechno mít už odmala. Usazoval se mu na tváři jako harcovníku dvojího exilu, jako mnohonásobnému číšníkovi na obou stranách Atlantiku, jako tomu, kdo musí mluvit se všemi, kdo zkoušel dělat všechno možné pro tuto zemi a lidi, které opustil, protože – protože tuto zemi miloval.

Okouzlující agent

A pak: Pavel Tigrid byl múzický člověk, hrálo to v něm a s ním. K lidovcům měl blízko již od 40. let, ale do žádné strany nevstoupil. Za lidovce byl potom v Klausově vládě ministrem kultury. Byl, ano, okouzlující. Ale prý měl něco se CIA, něco s penězina to Svědectví! Možná. Proč ne? Tedy okouzlující agent. A šarmér v tom nejlepším smyslu slova.

A byl i trochu dobrodruh. Pavel Tigrid měl být na pokyn ministra vnitra Noska zatčen již 23. února 1948, hledali ho, tedy ještě než Beneš „ústavně“ vyřešil krizi s demisionujícími ministry. (Neústavně! Demisionujících totiž nebylo jen dvanáct, jak se pořád traduje, ale na poslední chvíli 14: prezident byl povinen vládu odvolat a vypsat nové volby…) Nenašli ho.

Komunisté už tehdy věděli, že Tigrid je nejlepší, nejchytřejší, nejodvážnější ze všech jejich odpůrců nejen toho puče, ale celé jejich ideologie, která byla od konce války pozvolna nastolována. Patřil mezi první exulanty, nepřátele. A ještě v roce 1967 dostane za odhalená spojení se zdejšími autory (tedy podvracení republiky) v nepřítomnosti 14 let žaláře. V nejužších grémiích strany tehdejší první tajemník Antonín Novotný nepřestával běsnit: Tady všude kolem mne, tady všude, kam se podívám, jsou nejspíše agenti toho Tigrida, jak to, že co usneseme, on za chvíli otiskne? Ukazoval dokonce na Hendrycha, může číslo dvě v té jejich hierarchii, to bude ta tvoje dcera, o té se to říká, že vynáší naše nejtajnější materiálya ten lump je tiskne v tom svém plátku…

Byla to jasná paranoia, nevím, jestli ta dcera něco vynášela. Spíše ne. Ale Hendrycha tím Novotný dostal do pozice nepřítele, který ho přestal podporovat, přitom on byl ten rozhodující hlas, když se 5. ledna 1968 hlasovalo – nejdříve o rozdělení funkcí. Takže Dubček, Tigrid a – Hendrych (skrze Tigrida)! Ti to byli, kdo nečekaně rozhodli o pádu nejvyššího muže KSČ Novotného. To je, panečku, pěkná sebranka (od slova sebrati)! A co zlomyslný čert Tigrid ještě nechtěl: úplně poslední úřední akt odstupujícího prezidenta o osm týdnů později byla toho prvního jarního dne osmašedesátého milost pro spisovatele Jana Beneše, odsouzeného na pět let za spolupráci s vydavatelem Svědectví. Proč to Novotný udělal, se neví. Záhada. Určitě nemusel. Že by mu to Tigrid na dálku vsugeroval?

Musíme se aspoň pokusit

Jak to všechno dělal, ten Tigrid? Dost se toho ví, něco se ještě vyškrábe, ale hodně toho zůstane pod vodou zatmění. On byl totiž ten Pavel Tigrid nejen skvělý autor, dobrý analytik, ale také dobrodruh. Anebo střízlivěji: statečný chlapík. Prý někde v britském sektoru okupovaného Německa týrají zajatce nebo uprchlíky – a na to byl Tigrid vysazený. Sedl do autaa jel tam. Kdekoli se lidé týrají, tam se musí jet, o tom se musí psát. Týrají Britové, nebo Češi, všechno jedno. Takhle ujel zatčení v únoru 1948.

Neměl rád takové zacházení ani doma. Těch, kdo se nebáli psát o českém „gestapismu“ při vyhánění a později odsouvání Němců, byla hrstka, že byste je na prstech spočítali. Bylo to proti našim národním zájmům, psát o takových ošklivostech. Tigrid byl mezi nimi. Lidovci (předseda Lidové strany Šrámek, znali se dobře z Londýna, kde dělal Benešovi exilového předsedu vlády) ho nějakou dobu kryli, ale jen nějakou. Psal do Obzorů, které stvořil, a do Lidové demokracie. V té době byli lidovci i oficiálně vedeni jako jediná „nesocialistická strana“.

Lidovci opravdu zlobili, ale to bylo hlavně kvůli poslankyni Heleně Koželuhové (neteři bratří Čapků) a kvůli Tigridovi. Poslankyně Koželuhová byla skvělá, výřečná novinářka, ale snad, hlavně, řečnila lépe než kdokoli jiný. Za ní šli mladí lidé, nikoli za Msgre Šrámkem. Tak jí sebrali mandát a vyloučili ji ze strany. Ti dva, ona a Tigrid, neustále ujížděli ze stranické linie (šlo ještě také o vztah k SSSR, ten nesměl být ani v nejmenším zpochybňován), byla to tichá dohoda, drželi se jí – až na pár šílenců – všichni, kdo drželi pero.

Ti dva však upozorňovali, co všechno může (třeba v nějaké příští válce) znamenat vazba na Sovětský Svaz, rezignace na Západ, Tigrid navíc, k čemu povedou krutosti při vyhánění Němců. Staří páni v čele strany je napomínali, Koželuhové nakonec sebrali mandát, protože už ohrožovala pozici prvního bratra monsignora.

Nastojte: použili z první republiky nechvalně známý tzv. poslanecký reverz: jakože vás, zvolenou, vezmou do parlamentu, jen když jim předem napíšete, že se mandátu dobrovolně vzdáváte – akorát tam není datum. To se doplní, když je potřeba… Fuj. Takže ta skvělá dáma se vzdala vlastně sama. A pak odešla do exilu, nikoli do emigrace.

Ty dva bychom si měli pamatovat, když ne žádné jiné. A dnes i o nich číst. Abychom pochopili, jak nebezpečné je to dnešní pohrávání si s pravdou, pohodlná pozice, že pravda je „asi někde mezi“, „oni ani ti ani tamti“, „kdo ví, lžou asi všichni“, „něco na tom nejspíše bude…“. Suma sumárum: „raději se o nic nestarat“, „politika je svinstvo“.

Tigrid prostě strašně zlobil – s odsouvanými Němci, s Marshallovým plánem, se Sovětským svazem… On Tigrid vlastně zlobil pořád: Milan Drápala, který o něm napsal nejhlubší studii(Na ztracené vartě Západu, Prostor, 2000) ao hrstce těch, kteří nešli ani kousek cesty jako demokratičtí, liberální socialisté (Václav Černý, Ferdinand Peroutka…), tvrdí, že Tigrid byl jediný, jediný mezi všemi, který si nikde nikdy nezadal.

Měl štěstí, že ho Noskovi pochopové nechytli. Prý to bylo o hodinu. V Londýně ho vítal kolega Brušák z českého vysílání BBC, prorokující těm, kteří se po válce vraceli do vlasti: za tři roky jste, milí přátelé, zpátky, jestli vás neodkrouhnou. Pavel Tigrid se tenkrát po válce vracel, protože si myslel, že to tak má být, i když viděl budoucnost podobně chmurně. Ovládala ho povinnost k vlasti: musíme se aspoň pokusit.

Kritický k přátelům

Nemohu mluvit za jiné, my dva s Tigridem a ještě také mí kolegové, kteří se mnou psali Podivena(Češi v dějinách nové doby, Pokus o zrcadlo), jsme se shodovali v tom, že když má někdo svůj národ opravdu rád, musí k němu být také přísný, náročný. Ne se jen kochat a vyhánět ze země ty, kdo se „sebebičují“ (nenávidím to středověké slovo). Ta přísnost, ta náročnost, jistěže i k sobě, být kritický i k přátelům, to je láska.

Tak jako musejí být přísní rodiče na děti, tak i my byli – a s Tigridem jsme si v tom rozuměli i beze slov – přísní na svůj národ, sebe v něj ovšem počítajíce. Ne oni, my sami – jsme tohle zvorali, tady jsme selhali, tady možná taky. Pamatuji se, jak mne osvobozovalo, když jsem ve Svědectví četl Tigridovu docela krutou esej „Jací jsme, když je zle“. Osvobozovalo ne k nadávání a zatracování, ale k práci, k práci na roli národa dědičné. Říkáte, že to je přepjaté? Jděte se bodnout, řekl by se smíchem Pavel.

Tigrid si vybudoval ojedinělou a mezi exulanty osamocenou roli tím, čemu říkám jakoby šachovou terminologií Tigridovo (překvapivé) otevření na levém křídle: od doby, kdy v roce 1956 začíná vydávat Svědectví, přesně to bylo 28. října toho roku (v Budapešti vrcholí protikomunistická revolta a také dělostřelba sovětských tanků uprostřed nejen Budapešti), ho reformní komunisté začínají zajímat, neštítí se jich, jak bylo v exilu zvykem.

Natvrdlý antikomunismus mu byl k smíchu. Setkání se Zdeňkem Mlynářem (oba bych hodnotil jako dvě jedničky opačných pólů v exilu) v bavorském Frankenu na Opus bonum Anastáze Opaska stálo prý za všechny peníze: oba se vzájemně „uznali“. Bylo to na sympoziu „Únor 1948 očima vítězů a poražených“. Četli jsme to pak doma a cítili jsme, že se prolomily ledy a že se bude něco dít.

Přitom Tigrid více než kdo jiný dobře věděl, že reformovat „komunismus“ (státní socialismus) nelze. Nazval pokus o to „kvadraturou kruhu“, nemožným úkolem. Ale reformisty či bývalé komunisty tiskl, polemizoval s nimi přátelsky, protože věděl, že aby se platnost toho jeho „zákona“ potvrdila, budou se muset právě ti reformní o tu reformu pokusit. Oni v ni věřili, on ne. Oni se budou muset pokusit, ne US Army ani Rada svobodného Československa. Ti reformní udělají první, druhý, třetí krok, aby se nakonec ukázalo, že to opravdu nejde. Že je to, ano, kvadratura kruhu.

Byl pro, zkusit to, i když věděl, jak to dopadne… Věděl, že volnost – svoboda – liberálů a rovnost socialistů/komunistů se nikdy bratrsky neobejmou, aniž by se musely potírat. Ale to obejmutí, to bratrství, ten komunismus, to se nikdy nezdaří. S lidmi, jací jsou.

Paradoxně oni, stále ještě věřící a pokoušející se napravit i vlastní chyby, oni zaručí opravdovost té reformy. Jen oni! Jestli se z toho budou radovat, nebo plakat, je už jiná věc. Jejich pokus bude ten platný. Bude to jejich poslední dějinná zásluha. Prokážou, že je to opravdu kvadratura kruhu. A tak to také bylo.

Tigridův paradox, Tigridův imperativ, to bylo, mými slovy, pobídnutí ve smyslu „nechť boří snílci, architekti“, „nechť falešnou stavbu i s oltáři strhnou věřící“. Ten imperativ, který skládal celý život z poznání i instinktů, ze zkušeností i z intuice, otevřenosti a laskavosti k lidem i ze zážitků zrady, nakonec z pevného přesvědčení, měl nakonec úspěch.

Teď jde ještě o tu maličkost, totiž jestli i my s tím výsledkem nakládáme dobře. Jestli je to úspěch i dál.

Zdroj: https://www.lidovky.cz/pavel-tigrid-by-se-dozil-100-let-byl-to-dobrodruh-vzpomina-pithart-px1-/lide.aspx?c=A171026_191657_lide_ele

17. 10. 2017 7:09

Jsme svědky jedinečného okamžiku, kdy se totiž stane, aby se nejoblíbenějším politikem v zemi stal vůdce skutečné opozice, což se právě podařilo Tomio Okamurovi. Pryč jsou časy, kdy podobným žebříčkům vévodili politici typu Vladimíra Dlouhého, Petry Buzkové a Stanislava Grosse (jdo si na ně vůbec ještě vzpomene?). Šlo o konsensuální, leč ve své podstatě vyprázdněné a falešné typy politiků. Bohužel to s sebou nese také typický český rys, kterým je okopávání kotníků od marginálních politiků z národní scény, kterým se vlastní politické formace nacházejí ve stádiu klinické smrti. Řídí se heslem: když chcípla koza nám, ať pojde také sousedovi a to více vyjí, útočí a nadávají na Tomia Okamuru a jeho SPD. Co prý má zaručeňě v plánu po volbách, pro co hlasoval a nehlasoval, aniž by to doložili jedinou sjetinou z parlamentu, že vede své věrné jako krysař pomýlený dav a jiné bludy. Vytahují postoje a výroky z doby, kdy byl jen úspéšným podnikatelem. Zkrátka nenechají na něm nit suchou a nevidí na něm nic pozitivního.

17. 10. 2017 7:09

Jsme svědky jedinečného okamžiku, kdy se totiž stane, aby se nejoblíbenějším politikem v zemi stal vůdce skutečné opozice, což se právě podařilo Tomio Okamurovi. Pryč jsou časy, kdy podobným žebříčkům vévodili politici typu Vladimíra Dlouhého, Petry Buzkové a Stanislava Grosse (jdo si na ně vůbec ještě vzpomene?). Šlo o konsensuální, leč ve své podstatě vyprázdněné a falešné typy politiků. Bohužel to s sebou nese také typický český rys, kterým je okopávání kotníků od marginálních politiků z národní scény, kterým se vlastní politické formace nacházejí ve stádiu klinické smrti. Řídí se heslem: když chcípla koza nám, ať pojde také sousedovi a to více vyjí, útočí a nadávají na Tomia Okamuru a jeho SPD. Co prý má zaručeňě v plánu po volbách, pro co hlasoval a nehlasoval, aniž by to doložili jedinou sjetinou z parlamentu, že vede své věrné jako krysař pomýlený dav a jiné bludy. Vytahují postoje a výroky z doby, kdy byl jen úspéšným podnikatelem. Zkrátka nenechají na něm nit suchou a nevidí na něm nic pozitivního.

ÚVODNÍ FOTA A VIDEA

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %