Třetí výročí Ištvanova státního převratu Doporučený

Jen málokdo v téhle zemi napsal za éry Petra Nečase, to znamená především v letech 2012 a 2013, tolik kritických článků o způsobu jeho vládnutí jako já. Klidně si to můžete zkontrolovat třeba v archivu Neviditelného psa nebo na mých osobních webovkách. Předesílám to proto, abych a priori vyvrátil jakákoli podezření, že se Nečase a Jany Nagyové, nyní Nečasové, již třetí rok obětí šílenství olomouckého vrchního státního zástupce Ivo Ištvana, zastávám z nějakých politických sympatií. Je to právě naopak.

Přesto nyní po dalším z osvobozujících rozsudků volám: Bravo soudkyně Králová! Proč? Protože Helena Králová si v mediální a společenské atmosféře natěšené na politický lynč opakovaně zachovala zdravý rozum. Před politickou zodpovědností Nečas a Nagyová neutekli a neutečou, ale není to totéž co odpovědnost trestní. Stejně tak platí, že co je nemorální, ještě nemusí být trestné. Právě tuhle zcela účelovou a navíc ryze selektivní záměnu trestní a politické zodpovědnosti, jak ji provozují Ištvan a spol., dlouhodobě kritizuji.

Boblig, Urválek, Ištvan

Tohle jsem napsal už před třemi lety: Co mají společného čarodějnické procesy z Vávrova Kladiva na čarodějnice, politické procesy z Mňačkových Opožděných reportáží a Ištvanova třívětvová prokurátorská fantazmagorie posledních let? Stejný rukopis. Kde nic není, je třeba si to vymyslet, vykonstruovat. Boblig, Urválek, Ištvan, historie se opakuje. Mění se jen slovní balast, který koncentrovanou zvůli provází. Věroučné disputace vystřídaly disputace revoluční a dnes právnické. Přitom je třeba udělat jediné: hodit na dotyčného blázna síť. Jenže zatímco hlupáci tleskají, ostatní se bojí, a proto raději mlčí. Nejvíc zbabělí politici.

Pokud se právo provozuje na Ištvanův způsob, zůstávají za ním zničené kariéry i životy lidí namnoze zcela nevinných. Jistě, někteří spoluobčané nad tím hýkají nadšením. Jen jim u toho jaksi nedochází, že příště mohou být potravou pro tuhle ze řetězu utrženou bestii pro změnu právě jejich političtí miláčci či dokonce oni sami.

Vyvozovat trestní odpovědnost nebo fandit odsouzení kohokoli pouze podle politických sympatií a antipatií je totiž cesta do pekel. A je úplně jedno, zda oběť na politickém hřišti předtím běhala v dresu modrém, oranžovém či strakatém. Přesně tohle ale mnozí lidé dělají. A co je horší, ve své slepé víře nikdy nepřipustí, že jejich postoje jsou vlastně nejenom odporné, ale pro zdraví společnosti přímo smrtící. Dav natěšený na kriminál pro jednu ženskou kvůli údajně nezdaněným kabelkám či údajné sledovačce sokyně v lásce se totiž v principu nijak neliší od davu volajícího „psovi psí smrt“ z procesů padesátých let.

Tluchoř tři roky poté

Jedna z větví Ištvanovy prokurátorské fantasmagorie se týká tří bývalých poslanců. Už třetím rokem se při nejrůznějších polemikách, ať už na facebooku či jinde, ptám všech těch lidových sekerníků, jaký že to vlastně zločin spáchal kupříkladu Petr Tluchoř, že byl Ištvanem vsazen do žaláře, vláčen policií v poutech, ostouzen kolaborantskými novináři a vyvržen z politického světa. Dosud mi nikdo nikdy neodpověděl. Zato výkřiků, že mu to patří, protože je to (libovolnou nadávku si doplňte), bylo vždycky dost. V den třetího výročí se o tom Tluchoř na facebooku rozepsal sám. Myslím, že stojí zato jej odcitovat:

„Moji milí, za pár minut to budou tři roky, kdy mi u dveří zazvonili tři pánové z ÚOOZ a změnili mi život. Moc rád bych na to zapomněl, ale vzhledem k okolnostem jaksi nemohu.

Tak mi dovolte tři věty, možná tři odstavce.

1. Celý ten příběh byl nejen postaven na chybné a účelové právní úvaze, byl nejen provázen řadou protiústavních kroků, ale především se tak, jak ho pánové v Olomouci sepsali, prostě nestal. Žádnou dohodu o tom, že složíme poslanecké mandáty výměnou za pozice ve státních podnicích, jsme nikdy neudělali.

2. Před kongresem ODS jsme složitě a neúspěšně vyjednávali o politickém kompromisu, který by nám umožnil pro tehdy projednávaný balíček zvyšující daně ve sněmovně hlasovat. Žádná dohoda nevznikla a my jsme na kongresu šli do přímého střetu, kdy Ivan Fuksa kandidoval proti Petru Nečasovi. Prohráli jsme.

Měli jsme jen dvě možnosti. Respektovat kongres, opustit své názory a hlasovat pro zákon. Nebo opustit ODS a zákon i vládu potopit. V pondělí po kongresu odpoledne jsme se rozhodli jít třetí cestou a složit své poslanecké mandáty. Nechtěli jsme tvořit žádná nová politická uskupení nebo škodit jako přeběhlíci. Chtěli jsme se poté, až ODS pochopí, že kroky Petra Nečase a jeho vlády byly chybné, politicky vrátit.

Chtěli jsme se vrátit posílení.

3. Víte, já jsem byl politik, 5 let předseda poslaneckého klubu největší vládní strany. Za svůj politický život jsem vyjednal desítky, možná spíš stovky pozic pro jiné lidi, protože to je součástí řemesla, které se jmenuje politika.

Ano, lobboval jsem za pozici v dozorčí radě Českých drah pro Libora Antoše, v té době ředitele odboru na ministerstvu financí. Jako státní úředník neměl v této pozici nárok na odměnu.

Nikdy bych nevyměnil žádnou pozici za pozici tak silnou, jakou je poslanecký mandát.

A to, že jsem žádnou trafiku nedostal, snad nemusím připomínat.“

Škody převažují

Tolik Petr Tluchoř. Já k tomu už jen dodávám, že fanatici Ištvanova či Šlachtova ražení jsou se svými metodami pro demokratickou společnost tragédií. Stejně jako jejich političtí protektoři, ať už se jmenují Babiš nebo jakkoli jinak. Škody, které napáchají, totiž vždy dalece převyšují jejich rádoby ušlechtilé záměry. Co myslíte, vpálí si Ištvan po další ze svých soudních blamáží už konečně kulku hlavy, nebo tu bude smradit dál a dál? Obávám se, že platí to druhé. A hlupáci mu u toho dál budou tleskat. Ostatně úkol byl přece splněn. Státní převrat se povedl.

Zveřejněno v SOUDCOKRACIE

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

ÚVODNÍ FOTA A VIDEA

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %