Soudcokracie
LADISLAV JAKL, ředitel Centra společenských studií Institutu Václava Klause

LADISLAV JAKL, ředitel Centra společenských studií Institutu Václava Klause

Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Severní Korea děsivě zbrojí. Světové společenství a především USA rezolutně požadují zastavení severokorejských zbrojních projektů a přikládají k této rezolutní žádosti hrozbu masovým vojenským zásahem. V reakci na tuto hrozbu Severní Korea děsivě zbrojí. V reakci na to USA, NATO a všechny velmoci (v různé míře) stupňují své hrozby. V reakci na to Severní Korea děsivě zbrojí... Lze nějak přetnout tento začarovaný kruh? Lze, ale dosud se tím rozhodující světové mocnosti (především USA, jejichž odpovědnost je v tomto konfliktu zdaleka největší) nijak nezabývají. A proč a jak byl vlastně tento kruh „začarován“? I to lze pochopit, ale také se tím dosud nikdo viditelně nezabývá.Světové společenství vůči Severní Koreji používá celou škálu nástrojů s cílem tamní režim usměrnit. Od sankcí a embarg přes diplomatický nátlak až po explicitní varování před přímou vojenskou akcí, zničením režimu a třeba i celé země. Jaké mohu tyto nástroje (především ona vojenská hrozba) přinést výsledky?

Globální klimatické třeštění je postaveno na jednom základním společenském fenoménu. A tím je fungování koncentrovaného a rozptýleného zájmu. Zjednodušeně řečeno: pokud na nějakém opatření vydělám deset milionů, protože každý Čech mi povinně doplatí korunu, budu já nositelem zájmu koncentrovaného a všichni ostatní zájmu rozptýleného.Nositelé koncentrovaného zájmu mohou hodně vydělat, proto jsou vysoce motivováni a dobře organizováni. Vidíme to na nejrůznějších zájmových nátlakových skupinách. Ty umějí stát „podojit“, protože jim potenciální profit stojí za námahu, za úsilí s cílem stát donutit, aby jim vydal peníze poplatníků.

Od roku 1993 jsem až donedávna žil v domnění, že má vlast je definičně demokratickým státem, demokratickou svrchovanou republikou.Je to koneckonců dáno i naší ústavou, její preambulí i prvním odstavcem článku 1, který zní: „Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratickýprávní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.“ Měl jsem za to, že žiji v zemi, jejíž ústava poskytuje základní rámec pro fungování demokratických mechanismů a pro jejich ochranu. A že smyslem politiky a politické soutěže je naplnit tento rámec konkrétním obsahem podle aktuální vůle lidu.

Ukončení intervenčního režimu ČNB vítáme slovy: včera bylo pozdě. K tomuto experimentu nikdy nemělo dojít, nebyl potřebný, byl riskantní, jeho dopady na inflaci nebyly efektivní, jeho nezamýšlené dopady například v podobě ohromného objemu korun držených dnes různými subjekty mohou škodit ještě dlouho, krátkodobé dopady exitu mohou narušit stabilitu kursu. Více než tři roky měnových intervencí vstoupí do českých ekonomických dějin jako nepromyšlený, chybný, nepodložený, riskantní a principiálně špatný krok, za nějž jsme už zaplatili a ještě zaplatíme. Krátkodechá podpora exportu nevedla ke správné alokaci investic a nenutila ke zvyšování efektivity, zdražení importu v reexportní ekonomické mělo pokřivující dopady na ceny a intervence navíc způsobila stagnaci mzdové úrovně u nás.

Prezident Václav Klaus během svých dvou funkčních období využil právo veta celkem 57krát. Poslanecké sněmovně tedy vrátil necelých 6 zákonů ročně, čili zhruba každé dva měsíce jeden. Pro upřesnění lze říci, že vrácených zákonů bylo o něco málo více, protože v případě některých vet šlo o dvojici zákonů s vlastním číslem, ale ve skutečnosti o jednu související legislativní úpravu provedenou v jeden celek vzájemně provázenými dvěma předlohami, které nebylo možné v legislativním procesu oddělit, protože by pak ztratily smysl, a nebylo tudíž možné jeden z nich vrátit (a poté popřípadě nepřijmout), zatímco druhý nechat zveřejnit ve sbírce zákonů a tak uvést v platnost. Lze diskutovat, zda je počet 57 vet za 10 let málo či mnoho. Nabízí se i srovnání s předchůdcem, tedy prezidentem Václavem Havlem. Ten vrátil zákonů za 10 let ve funkci prezidenta ČR jen 24, čili necelou polovinu. Nutno ale dodat, že během funkčních období prezidenta Havla šlo ve velké většině o transformační zákony, životně nutné k přechodu od komunismu k parlamentní demokracii s tržní ekonomikou a Václav Havel vždy deklaroval, že je s tímto procesem konformní a identifikuje se s ním.

Podle německého prezidenta Joachima Gaucka si „populisté“ na německé demokracii „vylámou zuby“. Řekl to v rozhovoru pro deník Saarbrückner Zeitung. „Zavedené strany“ prý nesmějí ze strachu menšiny obyvatel vytvářet ústřední politické téma.

Představte si, že se ráno probudíte vyspaní dorůžova, slastně se protáhnete … a uvědomíte si, že jste Němec. A celý den je v háji.

Loňské prezidentské a následně parlamentní volby v Polsku přinesly do země našich severních sousedů zcela jinou politickou realitu. Voliči dali přesvědčivě najevo, že dosavadní lokajský kurs vůči Bruselu a Berlínu se jim pranic nelíbí a soustavná demontáž základů polské společnosti a jejích hodnot také ne.

ÚVODNÍ FOTA A VIDEA

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %