Pokud byste zapomněli, co to je Citigo iV, dodejme, že se jedná o elektrickou verzi nejmenšího modelu značky, dnes jeho jedinou prodávanou variantu. Když dorazila na trh, označili jsme její cenu za překvapivě nízkou, bylo to ale vítání vichřice v očekávání orkánu - auto bylo uvedeno na trh s cenou 429 900 Kč, my jsme čekali sumu okolo 500 tisíc Kč. Od té doby ale stihlo podražit a nabízeno je za 479 900 Kč, o více jak 10 % dráž. Jde tedy o velmi drahý malý vůz, i přes tuto sumu v ceníku je ale pro škodovku optikou prodejní ceny hluboce ztrátový.

Nyní si jistě říkáte, že to musí být nesmysl, proč by automobilka vesele vyráběla a prodávala něco, co ji přináší tak vysoké ztráty. Právě tady se ale dostáváme k tomu, jak to v naší zemi vypadalo před rokem 1989 a co z tehdejších nešvarů se k nám dnes vrací.

Jedním ze zásadních nástrojů komunistické moci byly rozličné dotace, subvence, granty, zkrátka přerozdělování peněz vybraných od lidí. To vede k devastaci tržního prostředí a likvidaci cen jako základního ukazatele ekonomické efektivity toho či onoho. Po revoluci jsme se tohoto nešvaru rychle zbavili, po vstupu do Evropské unie se nám ale postupně začal vracet. Roli tak hraje už léta prakticky ve všech oblastech našeho života, do automobilového prostředí ale s plnou razancí vstoupí až od ledna 2020.

Evropská unie začne teprve tehdy - ještě více od ledna 2021 - pokutovat příliš vysokou průměrnou spotřebu aut prodaných jednotlivými výrobci skrz nadlimitní emise CO2, kterých reálně nelze dosáhnout.

Hranice je 95 g CO2 na km, což je ekvivalent spotřeby 4,1 litru benzinu resp. 3,8 nafty na 100 km. S takovou spotřebou nejezdí téměř žádná auta, natož pak průměrně všechna. Za každý nadlimitní gram a prodané auto se pak platí pokuta 95 Eur (aby se to nepletlo), u elektromobilů je ale hodnota CO2 nulová a jako taková se započítává do celkového průměru. Pokud tedy prodáte jeden vůz se spotřebou 8,2 litru benzinu resp. 190 g CO2/km a druhý elektrický s nulou a nulou, jste na průměru 95 a neplatíte nic.

Člověk nemusí být nadaný matematik, aby pochopil, že se automobilkám vyplatí prodat elektrické auto i s velkou ztrátou, neboť jen skrze ně se mohou vyhnout oněm drastickým pokutám. Pokud tedy emise Škody Citigo iV činí papírově (realita je samozřejmě jiná) 0 g CO2 na 100 km, pro automobilku to představuje úlevu od 95 jiných gramů CO2 za jiné prodané auto. 95 gramů krát 95 Eur je 9 050 Eur, tedy asi 232 tisíc Kč úlevy od potenciální pokuty. Jinými slovy - pokud dnes Škoda na každém prodaném Citigo iV např. 210 tisíc Kč prodělává přímo, jiných 232 tisíc šetří nepřímo. A produkce se rázem vyplatí.

Z pohledu liberálního ekonoma je hanebné, že byla ceně auta sebrána role hlavního kritéria určujícího, jakým směrem bychom se měli ubírat při dalším vývoji. Příklad Citiogo iV je do očí bijící - automobilka prodává auto, na kterém prodělává, zákazník kupuje vůz, za který neplatí plnou cenu a přesto to nějak vychází, protože na pozadí se mimo pozornost většiny publika odehrává masivní přerozdělování zvýhodňující resp. znevýhodňující to či ono konkrétní technické řešení z rozhodnutí nějakého úředníka nebo pořádně nevoleného politika? To je opravdu smutné.

Na konec už jen dodejme, že i když je u nás Citigo iV na auto své třídy drahé, současně je relativně levné. Například Nizozemci platí za úplný základ 23 290 Eur, tedy 596 tisíc Kč, o 117 tisíc korun více než my. I tak jistě k prodělku Škody...