Lesy nehynou ve stínu koronaviru, ale díky Bursíkovu Manhattamu pro kůrovce Doporučený

Bursíkův šumavský Manhattam pro kůrovce. Z jednoho stromu se jich narodí toli, že napadnou 1000 dalších. Bursíkův šumavský Manhattam pro kůrovce. Z jednoho stromu se jich narodí toli, že napadnou 1000 dalších.

I když s články pana Petra Hanniga skoro vždy souhlasím a publikuji je v naší revui Fragmenty, jeho článek "Ve stínu koronaviru hynou naše lesy" jsem opublikovat nemohla. Ne snad proto, že z něj není cítit upřímný zájem a láska k lesům a má v mnohém pravdu, ale proto, že v něm nejsou uvedeny správně důvody, proč jsme o nádherné smrkové lesy s jejich vůní a podle vědců léčivou atmosférou plnou jiných iontů než vně lesů již prakticky přišli. Má sice pravdu v tom, že lesníci jsou zoufalí, co se díky lhostejnosti vlád s lesy stalo. Ale nemohou za to pouze devadesátá léta a převedení lesů do soukromých společností, ani nějaká sucha, na která to nyní zbaběle svádějí probursíkovští ekologisté. Odjakživa se u nás střídalo sušší i vlhčí období a lesy za pomoci zkušených lesních inženýrů vše ustály. Připomeňme například rok 1947, kdy prakticky vyschla veškerá obilná pole, ale lesy jako zdroje podzemní vody přežily. Základ ke zničení našeho jediného přírodního bohatství nedala devadesátá léta, kdy se díky heslu, že všechno zařídí neviditelná ruka trhu, zničil monopol státní firmy Lesy České republiky na veškerou péči, včetně výtěžnosti, jak píše pan Hannig.

Vzpomínám naopak, jak za Klausovy vlády musel ČEZ poskytnout 40 miliard Kč na okamžité odsiřování uhelných elektráren a hynoucí lesy zejména na severu Čech byly letecky vápněny a zachraňovány před překyselením půdy v důsledku sirných dešťů v předchozích letech. Psali jsme o tom rozhovor s generálním ředitelem ČEZu Karasem i další články s lesníky z Krušných hor. Kůrovec, který tehdy napadal oslabené stromy díky síře v ovzduší, byl v Krušných horách nakonec usilovnou prací lesníků a za pomoci chemických postřiků zničen a lesy zachráněny. Poté na místa vykácená byly zasázeny smolnatější a tedy odolnější smrky pichlavé a lesy voněly dál. Je sice  pravdou, že někteří restituenti, kteří žijí od svého majetku na stovky kilometrů daleko, se bohužel chovali k lesům v devadesátých letech jako k pouhé investici a chamtivě stromy káceli za účelem prodeje. V těchto případech měly být lesy spíše vykoupeny státem. Ale je také pravdou, že jiní zase lesy obnovovali, zasázeli do nich stovky stromů. Ve svém celku se nakonec lesy zachovaly prakticky ve své předlistopadové podobě. Totéž platilo o částech lesů státních. Je pravdou, že i tam nastávaly excesy, kdy části lesů byly drancovány nešetrně hospodařícími těžebními společnostmi. Ale to se vše nakonec dalo napravit výsadbou nových stromů a také se to většinou udělalo po výměně generálních ředitelů lesů, kteří to dopustili. A toto drancování se dělo právě většinou ve státních lesích, protože těžební společnosti nechtěly být chyceny majiteli, kteří by je soudně postihli.

Pan Hannig má pravdu, že "Lesy ČR měly veškeré prostředky k tomu, aby zabránily šíření kalamit, včetně té kůrovcové. Měly techniku, pily atd."  Žádné neviditelné ruce trhu je ale těchto prostředků nezbavovaly. I když právě ty státní lesy řídili vždy jen lidé a někteří halt byli čestní, jiní chamtiví a líní a bylo pro ně výhodné předat starost o hospodaření jistě i pro ně finančně výhodně najatým akciovkám, kterým šlo opravdu často „až v první řadě“ o výdělek, jak píše pan Hannig. Zdraví lesů  bylo oběma stranám naprosto podružné.

Co bylo pro lesy nebezpečné a na co doplácejí dosud byla centralizace lesních správ do vzdálených měst. Hájovny i lesovny byly pronajaty chatařům a lesní správa se stala postupem doby naprosto odtrženou od lesů. Jen u Humpolce vím o několika takových případech a místo hajných a lesníků občas potkám na lesní aleji pány až z Vlašimi, kteří  zajedou v autech do opuštěných lesů na kontrolu. Už se na houbách nepotkám s panem hajným osobně kontrolujícím, kde vysadí školku a zda je klestí uklizeno... To rozhodně není pro stav lesů obecně dobré. Les chce hajné a ne kancelářské úředníky. 

To vše je ale maličkost proti tomu, co způsobil svými zákony naprosto nekompetentní Martin Bursík, který byl od  ledna 2007 do května 2009 ministrem životního prostředí v Topolánkově vládě a který vybudoval kůrovcům na Šumavě doslova Manhattan.

Až do roku 2007 se u nás i přes některé místní problémy udržoval Šumavský národní park celkem v pořádku.

Kůrovce si udržovali jeho pracovníci v patřičných mezích tak, jako to dělali předchozí lesníci odedávna po staletí. Dopoledne 19. ledna 2007 však zasáhl naši vlast orkán Kyril, který působil velké škody po celé Evropě. Třetina velkých škod byla bohužel způsobena v okolí Klatov. I to by byly šumavské lesy přežily, kdyby nechal tehdejší ministr Bursík lesníky pracovat v souladu s historickými zkušenostmi a v souladu  s názory mnoha zkušených odborníků. Nebyla to jediná vichřice, která v dějinách Šumavu postihla a lesy byly vždy nakonec obnoveny. On však s arogancí a pýchou jemu vlastní nařídil v březnu 2007 Zákonem o bezzásahových zónách o ponechání 210 000 m3 (1 m3 odpovídá zhruba jednomu stromu) v I. a II. bezzásahové zóně stát na místě a ponechat je tzv. přirozenému vývoji. Emotivně neustále razil svůj pomatený slogan: "Nechme přírodu přírodě".  Vyvrácené stromy orkánem musely zůstat ležet na místě a staly se doslova rájem pro kůrovce, který nakonec napadal i stromy stojící, které se mohly zachránit, kdyby se jako v minulosti vyvrácené stromy odvezly. Lesníci totiž dobře vědí, že z jednoho stromu nakaženého kůrovcem je poničeno 1000 zdravých. Takovou obrovskou katastrofu, jakou je hurikán, neunese proto v současné době bez pomoci zkušených lesníků žádný les. Kdyby býval poslechl tento ryze městský člověk zkušené lesní inženýry, nemuseli jsme kůrovcovou kalamitu nyní řešit. Nehledě k tomu, že je snad každému jasné, že kůrovci neumějí číst a když snědí stromy v Bursíkem chráněných zónách, rozletí se dál a dál do lesů celé republiky. Což se stalo a následky vidíme na vlastní oči.

A pokud jde o nepřímé obviňování prezidenta Václava Klause, který zastával a stále zastává, stejně jako mnozí nobelovští ekonomové Hayek či Friedman, volný a svobodný trh a zavedl u nás pojem, "volná ruka trhu", tak rozhodně to byl naopak tehdy velice výrazný oponent Bursíkovy  nikým nepodložené a navíc vůči mnoha generacím bezohledné teorie. Bezohledné proto, že Bursík svůj názor nechat lesy zničit zdůvodňoval pomatenou frází, že do sta let tam les zase bude. Neboli nejméně 5 generací našich občanů neuvidí, jak vypadá les, do něhož do té doby chodily školy i běžní turisté na návštěvy. 

Ne nadarmo se stala kniha prezidenta Václava Klause Modrá, nikoli zelená planeta světovým bestsellerem

Tragédii šumavských lesů prezident Klaus sledoval jako snad tehdy jediný politik a bojoval proti ní svými články a semináři. Vzpomínám na jeden jeho opravdu veliký seminář s názvem „Kůrovcová kalamita – argumenty zastánců zdravého rozumu“ , který přilákal do pražského Autoklubu takové množství lidí, že sál byl zaplněný k prasknutí včetně zaplněné galerie. Vystoupil na něm mj. tehdejší ministr životního prostředí Tomáš Chalupa, který se snažil spoušť po Bursíkovi napravit. Díky Martinu Bursíkovi bylo tedy již na Šumavě zničeno kolem 4 milionů kubíků lesa, neboli 4 miliony stromů. V celé ČR bylo do té doby během všech kalamit vytěženo „pouhých“ 7 milionů. Škoda způsobená Bursíkovým nekompetentním šíleným příkazem se v žalobách pohybovala minimálně u 200 mil. Kč. Kdyby ještě v té době nově zvolený ředitel Národního parku Šumava Jan Stráský prosadil svůj záměr, byla by podle jeho slov na uvedeném semináři kalamita  do tří let pod kontrolou. Tomáš Chalupa byl ale po několika měsících odvolán a Jan Stráský též. Podrobně jsme o tomto semináři psali v článku Václav Klaus: "Pane ministře, vykašlete se na patafyzické instituce!" Co na tom, že naivní Bursíkova představa, že se nová generace stromů jednoduše adaptuje bez ohledu na předchozí generace v současném stavu vědy neplatí. Škody napáchané jeho zákonem z března 2007 jsou nedozírné. Obrana, že v zásahových zónách se těžit přece mohlo, je úsměvná. Takové množství brouků vyletujících z chráněných zón žádné lesy neunesou. 

„Za dvě hodiny naší přednášky o Šumavě zahynulo na ní 600 nádherných stromů díky totálně nezodpovědným akcím našich ekologistů," varuje prezident Václav Klaus

Tři mušketýři - Václav Klaus, Jan Stráský a Tomáš Chalupa -++++ bojující odvážně proti Bursíkově přebudovávání nádherných šumavských lesů na Manhattam pro jeho milované broučky

Stejně jako pana Hanniga i mne samozřejmě mrzí, že mladí lidé nemají možnost srovnat stav lesů před dvaceti lety a nyní a domnívají se, že „rezavé“ stromy je něco přirozeného, co se zahojí. Ale opakuji, že tuto tragédii naší přírody nezpůsobila žádná ruka trhu z 90. let, ale jeden pomatený rádobyekolog a superman premiér Topolánek, který ho neodvolal včas z funkce z obavy, že by padla jeho vláda, čímž mu Bursík hrozil. Lesy jsou opravdu plíce země a je je nutné chránit nejen pro budoucí generace, ale i pro nás.

Na rozdíl od pana Hanniga se domnívám, že tato po celé zemi rozlezlá kalamita je již neopravitelná, alespoň ne za našeho života. A že ani Rozumní  ji nezvládnou, i když je od nich hezké, že chtějí pomoci. Je smutné, že až třináct  let po varování rozumných politiků, kdy jsou již lesy takřka sežrané kůrovci, si jí občané začali všímat. A ještě smutnější je, že zapomínají, jak tato tragédie vznikla a kdo jí způsobil.

Občané najednou vidí, že každý, kdo jen může, je povolán konečně postižené stromy kácet, z lesů jezdí denně mnoho kamionů plných klád a na zemi zůstává spousta klestí a oštěpků. A přičítají to bezohlednému plundrování lesů těžebními společnostmi a privatizaci státních lesů. Přitom právě tito lidé se snaží zachránit alespoň těch pár dosud nesežraných smrků. To, že zůstávají v lesích větve a klestí, je proto, že mulčovací továrny nestačí vše zpracovat a místo placení za materiál na mulčování si nechávají za to platit. Praxe je taková, že stromy soukromníkům pokácejí, ale úklid musí provést oni. Protože jsou restituenti již většinou staří a nemají na zaplacení za mulčovaní, zůstávají v některých lesích nepořádky, které mohou být zase zdrojem potravy pro kůrovce. Proto je hasiči pálí a venkovani se děsí, proč zapalují lesy. 

A ke všemu tomu si mnozí naivně myslí, že je to díky církvi, která mnohé z těchto lesů dostala v restitucích.

Proto je nutné uvést ještě i tento omyl na pravou míru. Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi byl publikován ve Sbírce zákonů pod číslem 428/2012 Sb. až 5 let po Bursíkově kůrovcovém zákonu a to dne  5. 12. 2012  a nabyl účinnosti až dne 1. 1. 2013. Lesy České republiky, s. p. jako jedna z povinných osob v souladu s tímto zákonem vydávaly od té doby registrovaným církvím a náboženským společnostem jejich původní majetek. Církve musely do 31.12.2013 podat výzvu k vydání. Tato lhůta počíná běžet až dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo určeno vlastnické právo státu. Z tohoto důvodu je v některých případech možné podat výzvu  i po datu 31.12.2013. Je tedy jasné, že dříve než v roce 2014 nevznikl žádný soudní výrok o předání a vzhledem k tomu jak pracují naše soudy nemohly církve dříve než v roce 2014, tedy 7 let od počátku kalamity s kůrovcem nic dělat. 

V současné době církve mají již hodně vyřízeno a jsou ze stavu lesů nešťastní snad ještě víc než lesníci. Najaly velké množství hajných a lesních inženýrů a snaží se v rámci možností investovat do záchrany, jak jen je možno. Jeho Eminence Dominik kardinál Duka našemu listu již před dvěma lety s úsměvem sdělil, že na platy lesníků padne snad víc než na platy církevních hodnostářů.  Také podle toho nastalo čištění lesů, alespoň jak mohu soudit pro polesí Želivského kláštera, do něhož chodím na houby.

Pokud se,byť sice velice pozdě, ale přece chce pan Hannig se stranou Rozumní pokusit o záchranu této pohromy, je to od nich milé, ale rozhodně musím důrazně protestovat, že lesy nezničila  žádná ruka trhu, ale naopak že boj s ekoteroristy Bursíkova typu vynesl Václavu Klausovi mezinárodní ohlas. Jeho ekologické knihy jsou překládány do desítek jazyků a Modrá nikoliv zelená planeta se stala světově známým bestsellerem. A je skvělé, že v jeho krocích jde i jeho syn Václav Klaus ml. se svou Trikolórou. 

Z tragédie způsobenou Bursíkem a jeho Zelenými ekoteroristy by neměly rozumné strany těžit, ale naopak se nezištně spojit v pomoci naší přírodě. Stejně jako se spojí bez invektiv vězni v útěku z vězení aniž se pomlouvají a kádrují. Až po zdařeném útěku se rozejdou a mohou se pohádat někde v hospodě o holku či něco podobně podružného. 

Číst 1411 krát
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

Odebírejte Fragmenty

 

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %