Stále více proto v dnešní postfaktické době jde o „tvorbu dějin“, o vytváření dějin nových, dokonce – jak pěkně řekl jeden z účastníků Rozmluv – o umělé vytváření „nových vzpomínek“. Je to čisté politikum, stále si někdo chce přivlastňovat historii. Přestává být rozhodující, co se stalo. Jak řekl jiný z účastníků, „historie je nauka pro dnešek“. Na důležité věci je proto záměrně zapomínáno. V den 15. března se sice letos v Praze demonstrovalo – nebylo to však připomínání německé okupace, ale demonstrace proti Babišovi.

Zcela jednoznačně byl v našich Rozmluvách na Hanspaulce zastáván názor, že v dnešní uměle vyvolané a zpolitizované debatě o Letech nejde o Romy. Jde o vztah Čechů a Němců, není to česko-romské, ale česko-německé téma. Je to stále se opakující pokus o „symetrizaci viny“, je to „přerozdělování (redistribuce) viny“, je to přepis české historie (kterému se – zbaběle – příliš nevzpíráme), je to vytváření nového dějepisu.

Toto úsilí sice existovalo vždy, ale novou dimenzi dostává v období urychlující se centralizace a unifikace Evropy po maastrichtské a lisabonské smlouvě. Je to „unijní“ pokus o symetrizaci viny (jak řekl jeden z účastníků). Symetrizace viny je důležitou „součástí euroideologie“ (další z účastníků). Silně zazněl názor, že jde o konstrukci „jednotných evropských dějin“ (proto trvalé úsilí o „unijní dějepis“, který chce vymazávat historii jednotlivých evropských států a národů), o redistribuci viníků a hrdinů mezi dnes už „zcela přátelské“ národy.

Pojem holocaustu se stal základem nové progresivistické interpretace celého 20. století

Dotkli jsme se i postavení holocaustu v nové konstrukci evropských dějin. Pojem holocaustu se stal základem nové progresivistické interpretace celého 20. století, stal se novým, Evropu definujícím pojmem. To považujeme za mylné. Masové, nijak a ničím neobhajitelné, systematické vyvražďování Židů je nezpochybnitelným faktem, žádné „popírání“ tohoto faktu nemá sebemenší oprávnění. A fakticky to od konce II. světové války nikdo – koho by bylo třeba brát vážně – nedělá. Protože to možné není. Nemělo by však být možné důrazem na holocaust ponechat stranou II. světovou válku (dělat z ní – u určitých autorů – dílčí složku holocaustu) a nacismus jako takový.

V diskusi převládala obava z toho, co se dnes ve školách o těchto věcech dozvídá mladá generace (u ní je často vytvářen zcela neadekvátní pocit české kolaborace, ne-li „nacistické minulosti“, jak řekl jeden z diskutujících). Pod praporem tradičního českého sebemrskačství (blízkého pravdoláskovství) se ztrácí pohled na celek, vyčnívají jednotlivé – snadno zfilmovatelné – činy, hrdinské i zrádcovské. Moderní dějiny (po II. světové válce) zůstávají bílým místem naší historie a výuky našich dětí.

Nemohli jsme si odpustit vidět v přehrávání kauzy tábora v Letech náhradní projekt (chce se německy říci Ersatzprojekt), který předstírá, že se u nás děje něco významného s romským problémem. Neděje.

Rozmluvy na Hanspaulce, 26. dubna 2018.