Autor vychází z faktu, že filosofické fakulty se domáhají akcí zvanou Hodina pravdy zvýšení platů svých učitelů. Píše doslova: „Mám totiž pocit, že naše obory, humanitní vědy, se mění v nedůstojnou levicovou propagandu, a že při tom nerozhoduje ani tak váha módních dogmat, ale spíš síla peněz, která za nimi stojí. Naše obory zachrání, pokud se zhoubné penězovody přeruší. Peníze by měli dostávat ti, kteří skutečně dělají výzkum, ne reprezentanti pavěd, kteří chtějí být placeni za svou mravní krásu, nebo v horším případě zneužívají vědecké peníze na dělání extrémistické politiky.“ Jako příklad uvádí „Grant na experimentální expozici erotickým videostimulům“. Před časem Grantovou agenturou (GAČR) schválen granty byl projekt nějaké Kláry Bártové z pražské Fakulty humanitních studií, která chtěla zkoumat sexuální reakce na „vizuální podněty“ (grant 20-03604S). To jim jako bude promítat porno?, napadne leckoho. Odpověď zní: že asi ano, protože už předtím měla grant, kde bylo jasně napsáno, že bude zkoumat sexuální reakce na základě „experimentální expozice cíleným videostimulům“ (Grant GAČR reg. č. 16-18891S).
Od oněch nespokojených akademiků je slyšet požadavek, aby ostatní lidé provedli tzv. sebepotlačení. To je zajímavé. Takže oni chtějí, aby se ostatní lidé „sebepotlačili“, ale sami demonstrují za víc peněz pro sebe.
Další bizarní příběh se týká anarchista Slačálka, který působí na katedře politologie. Už to samo je na pováženou. Ale, stejně ironické je, že týž muž dostal grant na anarchismus (GA20-15012S). To je jako kdyby ÚV KSČM dostal grant na to, aby si napsali volební program. Až na to, že Slačálek nikam kandidovat nemusí, FF UK mu dává jistější a trvalejší možnosti státního financování, konstatuje autor citovaného článku.
Opravdovým monstrem módní „pseudovědy“ je Fakulta humanitních studií UK Praha. Sama o sobě deklaruje: „Aktivně vedeme rozpravu o sociálních a etických otázkách, podporujeme porozumění ve společnosti, udržujeme naše kulturní bohatství a chráníme historické dědictví.“ Nu, právě z této fakulty pochází svrchu zmíněná Klára Bártová. Na FHS učí předmět „lidská sexualita“. Opravdu stojí za to se trochu podrobněji zastavit nad anotací a sylabem toho předmětu:
Anotace: „Kurz Lidská sexualita je interdisciplinárním kurzem, ve kterém jsou prezentovány vybrané aspekty sexuality člověka z pohledu antropologie, historie, sexuologie, evoluční psychologie a psychiatrie, sexuální terapie a biologie. První část kurzu tvoří spíše přehledové přednášky zaměřující se na historii výzkumu lidské sexuality, základní fyziologické a biologické aspekty sexuality a reprodukce, evoluční teorie lidské sexuality a konečně přiblížení sexuálních deviací a dysfunkcí. Druhá část kurzu se zaměřuje na konkrétní aktuální témata jako je sexuální orientace, transsexualita, sadismus-masochismus, sexuální fantazie a pohlavní choroby. Součástí kurzu jsou také tradičně vystoupení různých hostů, kteří jsou odborníky na vybraná témata (např. Lenka Blažejová provozující S-M salon či Lenka Klodová, umělkyně zabývající se pornografií pro ženy.“
Co tedy najdeme v samotném sylabu předmětu? Sexualita a atraktivita z mezikulturní perspektivy, Sexuální orientace, genderová nonkonformita, Sexuální orientace a vzrušivost mužů a žen – možné příčiny vzniku homosexuality, Transsexualita, Modely sexuální reakce u mužů a žen, typy orgasmů a průběh erekce, Sexuální fantazie, erotické materiály, erotické pomůcky, Sexuální deviace – zoofilie / bestialita, hebe / efebofilie, nekrofilie. Kdo by si dovolil zapochybovat, že takto zásadní vědecká práce přispívá k „porozumění ve společnosti“ a „udržení kulturního bohatství“.
A jen tak na okraj: děje se to za naše peníze. Bylo by dobré to vědět, než se spolu s těmito „akademiky“ rozhodneme protestovat proti jejich údajnému finančnímu útisku.
—
Podobně štěpné čtení nabízí web Seznam Zprávy pod titulkem Přepisování dějin platí i pro černochy. Byl Martin Luther King lhář a násilník?. Známý bojovník proti rasismu v USA v roce 1963 promluvil k více než 200 tisícům lidí shromážděných u Lincolnova památníku ve Washingtonu. Opustil předem připravený text a svěřil se přítomným se svým „snem“. A vznikl tak jeden z nejslavnějších projevů v dějinách – „I Have a Dream Speech“: „Sním o tom, že jednoho dne na cihlově červených svazích v Georgii budou moci potomci někdejších otroků usednout jako bratři u jednoho stolu s potomky někdejších otrokářů… Sním o tom, že mé čtyři malé děti budou jednoho dne žít v zemi, kde nebudou posuzovány podle barvy své kůže, ale podle kvality charakteru. O tom dnes sním!“ Kdo by v tom s Kingem nesouhlasil. Jenže lid nejen obecný, ale i akademický, je znám svou šťouravostí a zálibou v pikanteriích týkajících se celebrit, byť nazvat Kinga celebritou je dosti cynické. Jak víme, byl za své názory a svůj vliv 4.4.1968 zavražděn. Nejspíše FBI, ale kdo to dokáže?
Nicméně jacísi údajní historici v posledních letech stále častěji připomínají, že King možná ty děti neměl jen čtyři. A že pokud jich bylo víc, tak alespoň jedno se narodilo mimo jeho manželství. To by jistě nebyl „smrtelný hřích“, který by Kingův odkaz zničil, byť v Americe to posuzují přísněji než třeba v Česku. Pokud by se však prokázalo jiné vážné podezření, začal by se Kingův obraz otřásat v základech.
Nejprve ale něco ke Kingovi. Hlásil se k odkazu Mahátmy Gándhího a jeho filosofie nenásilí, která také po 2. světové válce dokázala přispět ke společenským změnám v Indii (Gándhí sám, byl ovšem rovněž zavražděn, vlastním fanatickým příznivcem). King na Gándhího navazoval těmito výroky: „Skutečný nenásilný odpor neznamená podřídit se moci zla. Je to odvážná konfrontace se zlem silou lásky, s vírou, že je lepší být objektem násilí než násilníkem. Násilník jen zmnožuje násilí a hořkost ve světě, ale ten, který násilí strpí, může v protivníkovi vyvolat pocit studu a pomoci tak k proměně jeho srdce… Nenásilný odpor vyzývá lásku, ale není to nějaká sentimentální láska. Je to velmi přísná láska, která se dokáže zorganizovat v kolektivní akci, jež napravuje křivdy tím, že na sebe převezme utrpení.“
FBI nedávno znovu vstoupila do života, respektive odkazu Martina Luthera Kinga. Čerstvě odtajněné přepisy nahrávek FBI zpracoval také zkušený Kingův životopisec David Garrow. A narazil na informace, které podle něj přinášejí „zásadní výzvu pro Kingův historický obraz a vyžadují co nejintenzivnější a nejpečlivější historické zkoumání.“ Garrow prošel 54 602 nových webových odkazů z archivu FBI, z nichž mnohé vedou na dokumenty ve formátu PDF o stovkách stran. Základní informace přinesly přepisy nahrávek odposlechů z hotelových pokojů. Podle Garrowa se ukázalo, že Kingovy nevěry byly ještě častější, než se dosud vědělo, a že se účastnil i skupinového sexu. Ano, to by samozřejmě bylo víc než „pouhá“ zrada manželského slibu. Historici a komentátoři si samozřejmě kladou otázku, nakolik je možné takovému záznamu věřit, respektive jak ho interpretovat? FBI se po léta prokazatelně snažila Kinga diskreditovat, tak proč najednou brát takový materiál vážně? Ostatně nechoďme daleko: kolik lidských a morálních škod napáchali estébáci, když vykazovali ve svých svodkách lidi, které údajně měli naverbovat (a dostat za to patřičnou prémii), avšak soudy po letech zjistily, že je to ryzí policajtský šlendrián a de facto podvod.
Sám Garrow je opatrný, píše sice, že podle něj nebývají podobné přepisy nahrávek smyšlené, ale uznává, že na definitivní potvrzení či vyvrácení podezření si budeme muset počkat do roku 2027 – teprve tehdy budou zveřejněny samotné nahrávky a bude tak možné porovnat originál a přepis. Už dnes ale zní hlučné požadavky po likvidaci Kingových soch z veřejných míst, podobně jako předtím za oběť masové tuposti padli generálové Konfederace z války severu proti jihu a další „nepřijatelné“ symboly kazící neposkvrněný pohled na svatou americkou demokracii.
Profesor historie a mediálních studií na Rutgers University David Greenberg píše: „I kdyby se potvrdila ta nejhorší podezření, neznamená to, že bychom měli strhávat sochy Martina Luthera Kinga, nebo mu odejmout Nobelovu cenu. Máme v posledních letech za sebou příliš mnoho historie poznamenané demoliční koulí – historie, která kvůli osobním nebo veřejným selháním vyhání velké politické nebo kulturní osobnosti z našich panteonů.“ Greenberg shrnuje: „Historici vědí, že i ty největší postavy naší minulosti byly chybující, smrtelné bytosti – špatní rodiče nebo manželé, lidé schopní násilí a krutosti, náchylní k sexistickým nebo rasistickým myšlenkám, byli prodejní, nebo to byli megalomani… To vše ale neznamená, že bychom měli začít pohrdat těmi, kteří se v minulosti stali hrdiny. Dává nám to prostě plnější a detailnější poznání lidí, kteří měnili náš svět.“
Že by projednou zazněl ve Cvokhauzu hlas rozumu? Ale ne, nebojte se, tak růžové to nebude. Když už se proti boření Kingových soch brání americké akademické kapacity, tak k nim v závěru svého článku vyzve s náležitou moralizační notou aspoň bezvýznamný český pisálek. Asi věří na knihu Zóhar, jež praví, že „slova nepadají do prázdna“. A pak kdo tu rozděluje společnost!
—
Virginský vojenský institut je nyní ‚woke‘ – počet prváků klesl o 25%, píše Gatestone Institut, jeden z nejzajímavějších zdrojů suplujících slepou, hluchou a služnou (ne)práci českých novinářů, zejména těch veřejnoprávních.
Oč jde? Instituce, která dala americkým vojenským dějinám Pattona, Marshalla a Byrda, se nyní vyptává na vaši „genderovou roli“, nabádá vás, abyste nově definovali „mužnost“ a chrlí nenávist vůči každému, kdo je náhodou běloch. Virginský vojenský institut (Virginia Military Institute, VMI) oslavil 25. výročí přítomnosti žen na nejstarší státní vojenské škole v zemi vystoupením Kimberly Dark – aktivistky za práva obézních a autorky lesbické fanfikce, která chce „nově definovat mužnost“. „Proč jsme neviděli, že Amerika je odjakživa rasistická, odjakživa sexistická?“ rozčílila se Kimberly Dark v příspěvku nazvaném „Pro ty, kteří nechtějí Trumpovo prezidentství – co teď budeme dělat“. Až tak moc se Virginský vojenský institut změnil pod vedením superintendanta Cedrica Winse. Mladí muži, kteří snili o tom, že budou sloužit své zemi, se kdysi na Virginský vojenský institut hlásili pro jeho vynikající pověst, ale nyní jdou jinam.
„Bylo vám dodržování vaší genderové role ku prospěchu?“ je jedna z otázek na školení o rozmanitosti na VMI. Zdroje pro toto školení zahrnovaly například článek nazvaný „Jak příslušníci ozbrojených sil posilují hegemonickou maskulinitu“. Zdá se, že na vojenské škole, jejíž studenti žijí válečnickými tradicemi a jejichž dny jsou spartánské, není teď pro „hegemonickou maskulinitu“ místo.
V Prestonově knihovně slavné kadetky VMI najdete materiály fakulty pro diverzitu, rovnost a inkluzi (Diversity, Equity, and Inclusion, DEI ) jako například „The History of White People“ (Dějiny bělochů) a „White Guys on Campus“ (Bílí hoši na vejšce), které pojednávají o „bělošství“ a o „rasistických zvycích bílých vysokoškoláků. Najdete zde také rasistické blouznění Ibrama X. Kendiho „How to Be an Antiracist“ (Jak být antirasistou), knihu Robiny DiAngelo „White Fragility“ (Bílá křehkost) a dílo Ta-Nehisiho Coatese „Between the World and Me“ (Mezi světem a mnou). Ideologie VMI neskrývá svůj odpor k bělochům, vnáší nejodpornější rasistické koncepty kritické rasové teorie přímo do dialogu v kampusu a zároveň se snaží umlčet jakoukoliv kritiku.
Superintendant Wins, ředitel VMI, který ideologii „woke“ ve škole prosazuje, byl obviněn z podkopávání hrdé tradice a odrazování budoucích kadetů. Jeho heslo „Jeden armádní sbor, jeden sjednocující akční plán VMI“ ustavuje DEI (Diverzitu, Rovnost a Inkluzi) jako podstatu kadetní školy VMI a tvrdí, že „umožní kadetům získat sílu díky rozmanitosti a díky inkluzi“. Ale potenciální kadeti se na školu nehlásí. Počet studentů v prvním ročníku VMI klesl o víc než 25 %. Wins tento pokles zdůvodnil pandemií a dokonce i klesající porodností, ale to nevysvětluje, proč počet prváků klesl z 522 v roce 2020 a 496 v roce 2021 na letošních 375. Pandemií to jednoznačně nebylo. Že by to tedy skutečně zavinila nižší porodnost?
Plán VMI „Inclusive Excellence“ (Inkluzivní výjimečnost) vyzývá k prosazování „rozmanitosti, rovnosti, inkluze a sociální spravedlnosti“ mezi studenty, vyučujícími a absolventy. Vychází z plánu „One Virginia“, který hlásá že „nerovnost má kořeny v základech Ameriky“. Správní rada VMI již hostila představitelku státu Virginie pro DEI, která prosazuje kritickou rasovou teorii a nenávist vůči bělochům stejně jako autorka knihy „White Fragility“ Robina DiAngelo. Nemalé úsilí je věnováno také odstranění, přejmenování a „rekontextualizaci“ historických prvků odkazu slavné kadetní školy VMI. A „uvědomělí“ (woke) učitelé kadetky VMI se k tradicím staví otevřeně odmítavě. Jeden člen fakulty přesvědčeně tvrdil: „My opravdu nejsme vojáci. To, že mám na rameni ptáčka, nic neznamená, jsem jen vojenský profesor. Přirovnávejte nás spíš k Marylandské univerzitě než k vojenské akademii.“ (Poznámka překladatele: Ptáčkem na rameni je myšlena hodnost plukovníka ozbrojených sil USA, který má na výložkách znak ptáka – orla.)
Součástí školení DEI na vojenské akademii VMI bylo například téma „Bílý jako já: rasa, rasismus a bělošská privilegia v Americe“. Podle tohoto videa je „bělošské privilegium zabudováno do samotných základů země.“ Video s rasistickými útoky na bělochy, stranickými útoky na republikány a propagací Obamy ukazuje, kam chce „woke“ vedení vojenskou akademii VMI nasměrovat. Další video nazvané „Disarm Hate“ (Odzbrojte nenávist) využívá islámský teroristický útok v nočním klubu Pulse k „požadavku na zrovnoprávnění LGBTQIA, k boji proti Národní střelecké asociaci (NRA) a k útoku na americkou posedlost střelnými zbraněmi“.
Kritici kritické rasové teorie na VMI jsou soustředěni v organizaci Spirit of VMI PAC. Vítězství guvernéra Glenna Youngkina přineslo vítanou změnu do rasistických systémů rovnosti zavedených ve Virginii za guvernéra Northama. Vedení VMI, které je „woke“, se však snaží udělat z hrdé vojenské akademie jen další uvědomělý („woke“) univerzitní kampus. A pokles počtu prváků ukazuje, že se jim to daří. Superintendant Wins se ve střetech, které prosákly na veřejnost, srdnatě utkal s absolventy VMI, kteří se snažili bránit hrdé tradice této vojenské akademie. Během hádky týkající se masivních výdajů VMI na „rovnost“ se superintendant obořil na jednoho z kritiků: „Vůbec nerozumíte snažení a vizi DEI, nevíte, co znamená, ani o kolik prostředků na DEI jsme požádali.“
Chcete-li zjistit, co DEI znamená, stačí si prolistovat seznam zdrojů VMI pro výuku DEI, který sestavili podplukovník Ticen a major Carroll. Je tam například kniha Ta-Nehisiho Coatese „Between the World and Me“ (Mezi světem a mnou), v níž autor říká, že hasiči a policisté z 11. září „pro mě nebyli lidé“, a knihu Ibrama X Kendiho „How To Be an Antiracist“ (Jak být antirasistou), která tvrdí, že „nejhrozivějším rasistickým hnutím není nepravděpodobná snaha alt right (krajní pravice) o bílý etnostát, ale snaha běžných Američanů o rasově neutrální stát.“ Pokud máte stále ještě nějaké pochybnosti ohledně toho, jak moc vedení VMI nenávidí a diskriminuje bílé lidi, vidíme tu přímý odkaz v tom, že „antirasistické zdroje“ jsou „zdroje určené pro bílé lidi“. Rozumí se, že černoši a jiné rasy nemohou být rasisty. Rasisty mohou být totiž pouze běloši. Ve studijních materiálech najdeme nejenom „Projekt 1619“, který tvrdí, že Amerika byla od svého počátku založena na rasismu, ale také knihu „The Black Panthers: Vanguard of Revolution“ (Černí panteři: Předvoj revoluce) a texty historika, socialistického myslitele a pacifisty Howarda Zinna.
Superintendant Wins vysvětlil fakt, že se potenciální studenti na VMI nehlásí mimo jiné také „ideologickými rozdíly mezi našimi absolventy“. „Ideologické rozdíly“ se však nenacházejí mezi vlastenci, kteří sloužili své zemi, ale jsou to rozdíly, které jim vnutil Wins a levičáci, kteří ze slavné kadetky VMI udělali instituci rozdělující lidi definovanou tím nejhnusnějším rasismem. „Domníváme se, že dezinformace týkající se naší iniciativy pro diverzitu, rovnost a inkluzi (DEI) a negativní myšlenky, představy, dezinformace o našem institutu a o tom, co dělá nebo nedělá s kritickou rasovou teorií, mají určitě negativní dopad,“ posteskl si Wins. Až na to, že to nejsou „dezinformace“ – ideologie DEI je obsažena přímo ve studijních materiálech používaných na vojenské akademii VMI.
Pro nás v našich poměrech je z celé této historie důležité a snad i k optimismu vedoucí jediné poučení: Amerika se svou stupiditou zahubí sama, a pokud její branná moc bude vyzbrojena brožurkami o diverzitě, možná to zachrání mnoho zbytečně zmařených životů po celém světě. Ti inkluzívní frajeři totiž nerozeznají spoušť od miřidel.
