Právě před sto lety se 10. července 1920 narodila v Hněvkovské škole dceři řídícího učitele Jana Mokrého a učitelce Pavle Pamětnické básnířka, prozaička a publicistka Českomoravské vysočiny, Pelhřimovska, ale především Humpolecka, Libuše Pamětnická. Protože její otec byl za války navelen na Podkarpatskou Rus, zůstala malá holčička ve škole u babičky, kde nakonec strávila celé dětství. Svůj první článek otiskla ve svých devatenácti letech v roce 1939 v pelhřimovském Týdeníku z Českomoravské vysočiny. Zde také publikovala svůj první román „Břízy ve větru“.Po dobu okupace, kterou prožívala již jako studentka pedagogického ústavu a poté učitelka v Praze,  publikovala v Pražském ilustrovaném zpravodaji řadu fejetonů a v témže časopise jí vyšel na pokračování román „Vysoká mříž“.

   Otevřený dopis Jiřího Pancíře předsedovi Svobodných Tomáši Pajonkovi

Od prvních dní úvah o založení Akce D.O.S.T. jsem byl v kontaktu s jejími zakladateli a její cíle mi byly vždy velmi blízké. Dodnes vzpomínám na pohostinnost dejvické hospůdky Pod Loubím, kde vznikaly první představy o jejím zaměření. Hlavním důvodem, proč jsme do věci šli, je okolnost, že pojem „kultura“, který se u nás chápe pouze v omezeném smyslu „umění" případně ještě „vědy“, je mnohem obecnější, subtilnější a intimnější. Přímo svým názvem znamená kultivování, pěstování, vzdělávání a zušlechťování něčeho, co je kultivování schopno. V tomto smyslu lze mluvit o „národní kultuře“ jako o kultivaci národa pomocí tradic, u nás anticko-křesťanských. Tuto kultivaci provádíme vzděláním a uměním, ale i tříbením morálních principů a vírou. A zde vidím jeden ze styčných bodů mezi Akcí D.O.S.T. a Kulturní komisí ČR., jejímž jsem presidentem.

Náš komunistickým atheismem poničený národ by měl konečně pochopit, že muslimové mají nenávist k nevěřícím jako své životní krédo nařízené jim jejich zákonem – Koránem. Že se tedy nejedná vůbec o to, zda je my katolíci máme či nemáme rádi, ale o to, že jsme jako věřící informováni i o jiných světových náboženstvích, o které se nevěřící prostě nezajímají. Proto se snažíme před tímto militantním a nebezpečným náboženstvím varovat nevěřící spoluobčany a prosíme je, aby si ověřili, že následující výroky jsou skutečně napsány v Koránu, podle něhož se řídí život v muslimských státech. Konečně o tom, že muslimové berou nařízení psaná v jejich Bibli vážně, svědčí jejich chování v zemí kolem nás. Máme sice prozatím štěstí, že se naši politici snaží přílivu těchto velice nebezpečných lidí k nám zamezit, určitě sem proniknou díky volnému pohybu osob v EU z Německa a okolních států. Měli bychom být proto připraveni na nebezpečí z toho plynoucí. Měli bychom všichni vědět, že v Koránu jsou psány takové věci, že bychom Koránem nařízenou nekončící nenávist muslimů k bezvěrcům chápat měli. Pro ty, kteří jsou líní Korán otevřít, uvádím jen namátkou několik výroků (první číslo v závorce značí sůru a druhé číslo verš v ní):