Na programu bylo dokončení výslechu obžalovaného D.R. a výslech obžalovaného P.M., který měl v úmyslu vyplnit dva jednací dny výpovědí, doplněnou kreslením na přenosnou tabuli.

Po poměrně klidných předchozích dvou blocích jednání došlo tentokrát k drobným mimořádnostem.

První byla lustrace veřejnosti předsedou senátu, který se takto chtěl ujistit, že nikdo z přítomných nepřichází v úvahu jako svědek v tomto řízení. Ale jeho obavy byly zbytečné: přítomní byli hlavně novináři, koncipienti obhájců a neškodní zvědavci.

Vystoupení D.R. mnoho času nezabralo. Snažil se přesvědčit soud, že jeho obchodní společnost v obchodování s pohonnými hmotami plnila všechny zákonem uložené administrativní a platební povinnosti. Daně podle něj mizely až u koncových prodejců, kteří mohli směle podnikat, protože příslušné státní úřady plnily dohled nad obchodováním s pohonnými hmotami nedůsledně. Prodejci nepřišli o licenci, ačkoli neodvedli daň a PPS jim pak dodávala zboží v domnění, že jedná se solidním partnerem. Uvedl také, že policie nešla při objasňování až do prověření všech důkazů: z celkového počtu koncových prodejců vyslechla jen něco více než třetinu.

Po dokončení výslechu D.R. využil svého práva neodpovídat na otázky a opustil soudní síň. Na rozloučenou si vyslechl pohrůžku opětovným uvalením vazby, pokud by nedodržel cokoli z podmínek, s nimiž byl po složení kauce na svobodu. D.R. tedy nevyužil všechen čas, který soud vymezil pro jeho obhajobu. Náhrada na vyplnění zbytku plánovaného času nebyla k disposici, neboť předseda senátu ulehčuje obžalovaným účast na řízení tím, že zve na jednací dny jen tolik obžalovaných, kolik chce vyslechnout. Jednání proto po třech hodinách skončilo.

Následující den začal řešením potíží se zařízením pro pořizování zvukového záznamu, které se projevily předchozí den a vyskytly se znova. Přivolaný technik na něm žádnou závadu nenašel. Předseda senátu vyslovil domněnku, že možná někdo z přítomných používá zařízení, jež ruší záznam.

Není to nic nového: podobné nesnáze se zde vyskytly již dříve. Spolek Šalamoun upozornil již 15. prosince 2015 předsedu soudu na špatný stav vybavení soudní síně. Podle obdržené odpovědi ale mělo být zařízení v pořádku, takže poruchy asi měli na svědomí účastníci řízení, používající nevhodnou techniku. Stojí za zaznamenání, že v této soudní síni dochází k poruchám záznamového zařízení opakovaně, ale stejní zlomyslníci do jiných soudních síní rušičky nenosí.

Nicméně zvukový záznam z 26. dubna 2016 byl skutečně nekvalitní. Předseda senátu se nechtěl bez zvukového záznamu obejít, i když mohl řízení vést „po staru“, tedy s hlasitým diktováním protokolu zapisovatelce. Proto jednání odročil na 24.-26. května, kdy již bude mít k disposici jinou soudní síň. Za těchto okolností je málo pravděpodobné, že se v květnu dočkáme výslechu hlavního obžalovaného Shahrama Zadeha.

Na okraj poznamenávám, že časy se skutečně mění. V době, kdy ministerstvo spravedlnosti rozhodlo o používání zvukového záznamu při trestním řízení, mnohé soudy kladly odpor a soudci novinku často bojkotovali.

Dosavadní vývoj naznačuje, že proces asi bude hodně dlouhý. Hlavní líčení „monstrprocesu“, známého veřejnosti jako kauza Aleny Vitáskové, začalo v červnu r. 2014, doklopýtalo k ústnímu vyhlášení nepravomocného rozsudku v únoru 2016 a dosud nebylo završeno doručením písemného vyhotovení rozsudku. Původně v něm vystupovalo deset obžalovaných a několik desítek svědků a řízení bylo z počátku vedeno velmi intenzivně. V „kauze Zadeh“ je 15 obžalovaných, spousta svědků a od počátku občas dochází k narušování plynulosti procesu. Naděje na jeho rychlé zvládnutí to snižuje. Je ovšem pravda, že je lepší soudit pomalu, ale dobře, než rychle vydat zmatečné rozhodnutí. Jde nyní hlavně o to, aby řízení nakonec nebylo zdlouhavé a současně zakončené pochybným rozhodnutím.