Fragmenty - SOUDCOKRACIE NIČÍ VÍRU V JUSTICI

Jiří Weigl na semináří Institutu Václava Klause

30. 6. 2019 10:00

Volby do EP potvrdily, že EU se reformovat nedá

Volby do Evropského parlamentu nebyly v České republice ani tak o Evropské unii a její budoucnosti, ale v důsledku mnohaměsíční protibabišovské hysterie spíše dalším referendem o premiérovi. Ukazuje se, že vyhrocená antikampaň ze strany opozice a části médií mu však spíše prospívá. Referendum zvané Evropské volby Babiš jasně a s přehledem vyhrál a zvýšil počet svých poslanců v Europarlamentu o 50%. V mediálních komentářích převažuje snaha číst volební výsledek hnutí ANO jako oslabení, protože se neopakoval triumf z parlamentních voleb, ani se nenaplnily kdovíjak vzniklé superoptimistické prognózy. Zapomínají na to, že doposavad v druhořadých volbách uprostřed funkčního období vlády dostávali čeští premiéři obvykle velký výprask. Babišovi, nota bene vláčenému bahnem, se nic takového nestalo.

JIří Weigl při presentaci knihy Stěhování národů s.r.o.

9. 6. 2019 11:39

Ústavní soud a selektivní diskriminace

Právní Kocourkov v naší zemi dosáhl další dimenze nálezem Ústavního soudu rušícího rozsudek Nejvyššího správního soudu, který judikoval, že se jistý ostravský hoteliér dopustil diskriminace a byl za to v dalším řízení odsouzen k mírné pokutě 5 000 Kč. Ústavní soud říká, že by tímto zrušeným rozsudkem byla porušena svoboda projevu podle Listiny práv a svobod ve spojení s právem podnikat. Kdo by se však z této na první pohled libě znějící zprávy začal těšit, že antidiskriminační šílenství v této zemi narazilo na hráz rozumu reprezentovanou nejvyšší právní institucí v zemi, bude hluboce zklamán. O nic takového se vůbec nejedná – antidiskriminace je stále zásadní prioritou.

Jiří Weigl na semináři IVK o současném dění v Německu

7. 6. 2019 12:14

Britská lekce, aneb jak daleko postoupila progresivistická hniloba na dnešním Západě

Mimořádně nenávistné přijetí, kterého se Donaldu Trumpovi dostává od mediálního a politického mainstreamu na státní návštěvě ve Velké Británii, i komentáře v evropských i na našich médiích o ní jasně ukazují, kudy v dnešním světě vede zásadní frontová linie. To, co si například vůči představiteli hlavního britského spojence dovolí provádět labouristický londýnský starosta Sádiq Chán, muslim pákistánského původu a koncentrát multikulturního pokrokářského ideálu, je za hranicí jakékoliv přijatelnosti. Předseda labouristů Jeremy Corbyn se chová podobně. Americkému prezidentovi nebylo dokonce umožněno vystoupit v britském parlamentu, zatímco čínskému prezidentovi ctihodní britští poslanci nadšeně po projevu tleskali. Tak daleko postoupila progresivistická hniloba na dnešním Západě. Trumpova Amerika je nepřítel, nikoliv Čína. Kdyby Putin neprosazoval konzervativní hodnoty, ale šířil gender a multikulti, byl by rovněž kamarád.

Autor článku Jiří Weigl s prezidentem Klausem na semináři IVK

18. 3. 2019 17:01

Hanba pozérskému bláznovství

Na stále bláznivějším pokrokářském Západě se šíří jako nejnovější forma klimatického alarmismu exaltovaná hysterie, jejímž symbolem je švédská školačka Greta Thunbergová, jež na protest proti podle ní nedostatečné činnosti vlád v boji proti tzv. globální změně klimatu bojuje záškoláctvím. Je při tom oslavována pokrokářským mainstreamem a jako vrcholná celebrita zvána na dýchánky světových politických a ekonomických celebrit v Davosu. Boj proti změnám klimatu nechozením do školy je světový hit a i u nás se již vyskytli hlupáci, kteří se to pokoušejí napodobit, a jiní, kteří to jako chvályhodnou občanskou aktivitu oslavují. Ale nedosti na tom. O tom, že vzdělání a z něho plynoucí schopnost kriticky myslet, se pokrokářským manipulátorům veřejného mínění nehodí do krámu, není pochyb. Evidentně však své moci zatím úplně nedůvěřují a oprávněně pochybují, že se jim podaří si podřídit mlčící většinu pouhým přesvědčováním. A tak máme na stole kampaň za vyhlášení „klimatického stavu nouze“, který by uvědomělým environmentalistům umožnil suspendovat občanské svobody a lidská práva a nastolil jakousi novou diktaturu, sloužící vyšší pravdě klimatického náboženství.

ýkonný ředitel Institutu Václava Klause Jiří Weigl

12. 3. 2019 11:01

O „dětské nemoci pravičáctví“ v našich veřejných debatách

Každá ideologie, ať z levé či pravé části politického spektra, se musí potýkat a vyrovnávat s planým radikalismem a slepým dogmatismem části svých vyznavačů, kteří své většinou mělké ideové přesvědčení nakonec přemění na pseudonáboženskou víru v posvátná dogmata věrouky a myšlenky klasiků, které jim brání vnímat realitu. Jsou posedlí snahou hledat věroučné úchylky a hereze a jejich zaslepený boj za ideologickou čistotu hrozí zavést praktickou politiku do slepých uliček a fatálně ji zdiskreditovat v očích občanů. Historie nám dává mnoho případů levičáckého dogmatismu, který diskreditoval svou iracionalitou levicovou politiku celé dvacáté století a působí devastující škody i dnes. Málo však hovoříme o tom, že i na pravé straně politického spektra neméně silně kvete „dětská nemoc pravičáctví“. Stačí si připomenout několik ilustrativních případů a škody, které zaslepený dogmatismus páchal a páchá v naší nedávné historii i současnosti.

Nerozluční přátelé Jiří Weigl a Václav Klaus

3. 11. 2018 10:32

Klesla a 90. léta - Václav Klaus nebyl maskotem, ale reálně vládl

Den po oslavách 100. výročí vzniku Československa zahájily Lidové noviny ostudným plivnutím svého komentátora Jana Klesly na bývalého prezidenta Václava Klause, plivnutím tak nehorázným a lživým, že nemůže zůstat bez odpovědi. Kleslu rozlítilo, že prezident Klaus se v rozhovoru na Primě pozastavil nad tím, že se oslav našeho výročí nezúčastnil nikdo z vrcholného vedení bruselských institucí EU, a že jako většina poníženě nejásá nad krátkými pátečními pražskými polosoukromými zastávkami Macrona a Mekelové jedoucích na setkání s Putinem a Erdoganem do Istanbulu. Ty se u nás vydávaly za bezmála historické události. V této souvislosti si však Klesla dovolil napsat zločinnou nehoráznost, házející špínu na celou naší polistopadovou současnost – „Éra Vlády Václava Klause navíc patří k těm horším obdobím v dějinách naší země. Z jeho devadesátých let, nezvládnuté transformace hospodářství, dělení státu a trhu jsme se ještě pořádně nevzpamatovali…“. To si dovolí napsat dnešní český novinář.