Dle dějepisné definice nejsou dny 14. 7. 1789 a 17. 11.1989 daty opravdových revolucí Doporučený

  • sobota, bře 05 2022
  • Napsal(a)  JOSEF HAUSMANN
Hlavy na kopích vlastních občanů. Jak mohou právě na to být Francouzi pyšní? Hlavy na kopích vlastních občanů. Jak mohou právě na to být Francouzi pyšní? obrázek převzat z Wikipedie

Je zajímavé, jak se některé události staly historicky téměř posvátnými a zpochybňování jejich uměle vytvořeného obsahu – řečeno dnešní orwellovštinou – je politicky nekorektní. Jak si (skoro) každý pamatuje z dějepisu pro osmé třídy ZŠ, 14. července 1789 byla dobyta Bastila. Nebyla to ani zdaleka první násilná událost Francouzské revoluce, předtím už byl např. vypleněn jeden klášter a vyrabována kasárna v pařížské Invalidovně. Historikům (ti byli vždycky „politicky korektní“, jinak by se asi neuživili) se asi zmíněné počiny nezdály dost grandiózní, nakladli tedy počátek Francouzské revoluce do podle nich noblesnější události – tzv. dobytí pevnosti Bastila. Do všech dějepisných učebnic pak byl vpašován obrázek strašné bitvy o hradby, z jejichž cimbuří chrlí kanony smrt do obléhajícího davu a nejodvážnější vzbouřenci ztékají vysoké zdi po žebřících. Kauza povstalců je pak tou z nejvznešenějších – osvobodit politické vězně úpící v temných žalářích v útrobí Bastily.

   No řekněte, nešli byste také rozsvítit svíčku na pietní místo bývalé Bastily? Neslaví celá Francie a s ní celý svět mohutnými ohňostroji právem noc z 13. na 14. červenec? Ale ono to tak vůbec nebylo! Komu se hodila (a dodnes zřejmě hodí) ona iluze podsunutá žactvu do učebnic a staletími petrifikovaná jako doložená fakta? Dle francouzského historika Chaunua slavná Francouzská revoluce připravila o život téměř 2 miliony lidí. Jen v kraji Vandee jich bylo zmasakrováno 250 tisíc. Ale držme se tématu.

   Když onoho dne přitáhli vzbouřenci pod vysoké hradby Bastily, velitel posádky, tvořené převážně válečnými invalidy, pevnost takzvanému Výboru lidu ochotně předal. V prvním kroku pro uklidnění situace nechal okamžitě stáhnout děla z palebných pozic a potom spustil padací most a otevřel vzbouřencům bránu. Ti začali pevnost okamžitě plenit (včetně vzácného archivu) a posádku, mající na svou obranu teď již jen muškety, vykoupali v krvavé lázni. Hlavu velitele uřízli kapesním nožem a narazili na kopí, se kterým pak kráčeli v čele vítězného průvodu Paříží. Na svých ramenou při tom slavně nesli osvobozené vězně, kterých bylo celkem sedm, politický ani jeden. Čtyři padělatelé, dva šílenci (později internovaní v blázinci) a jeden hrabě, zadržovaný zde na žádost své rodiny pro obvinění z incestu. Někteří z nich protestovali proti odvedení z prostor, kde se jim dostávalo slušného zacházení a bezpečí s dostatkem potravin, o jakém se lidem v tehdejší hladovějící Paříži mohlo jen zdát...

   Tohle se tedy slaví jako symbol něčeho hrdinského, historicky převratného, epochálního. Fuj tajfl! Sami Francouzi si však aspoň částečně soudnost zachovali. Pomníky Marata, Robespierra, Dantona či Saint-Justa ve Francii nenaleznete.

   Tyto myšlenky se mi honí hlavou, když se koukám na fangličkáře s mávátky slavící 17. listopad, samozřejmě za hojné účasti médií a televizních štábů. Neznalý člověk by si myslel, soudě podle rozsvěcení svíček, symbolu to památky padlých a zesnulých, podle projevů politiků a podle nově vytvořeného státního svátku (doposud vyhrazenému pouze událostem historicky osudovým), že i zde na Národní třídě došlo ve slavný revoluční den, kdy byl svrháván komunismus, k nějakému strašnému dějinnému masakru. Přitom takových strkanic s policií mají třeba v Izraeli pět do měsíce! U nás, protože z počinů tzv. disidentů se nic lepšího vykouzlit nedalo, to muselo na revoluci stačit. Slovo revoluce bylo pak pro příliš okatou nevhodnost tohoto termínu zmírněno o protichůdný (a tudíž nesmyslný) přívlastek „sametová“. Vzniklo tak sousloví ala hovězí prase. Ale revoluce je revoluce, při ní se odjakživa střílí a stavějí se barikády, to slovo má v dějepise svůj jasný význam, a tak za 50 let, stejně jako to bylo s Bastilou, už nikdo nebude pochybovat o tom, že svíčky na Národní třídě hoří na uctění nevinných obětí padlých při odstraňování zuřivě se bránící komunistické moci.

   Co se tehdy stalo doopravdy? Dav protestujících demonstrantů  prorazil špatně zorganizovanou policejní jednotku u Karlova náměstí (která dle rozkazu strejdy Jakeše nepoužila střelných zbraní, jinak by samozřejmě pozici ubránila) a směřoval na Václavské náměstí. Na Národní třídě byl zastaven přivolanými policejními posilami, rovněž s rozkazem „Nestřílet“. Policisté lidi vyzvali k rozchodu s tím, že kdo neuposlechne, může být postříkán vodou, slzným plynem nebo dokonce chytit ránu obuškem. Tedy takový běžný, skoro tuctový policejní postup. Co také policistům zbývá jiného, že? Takže nikomu z protestujících se nic vážného nestalo, natož aby někdo padl. Nikdo ani nebyl na dlouho zatčen – i když by se tehdy platné zákonné důvody našly. Kdybych nedbal výzvy policisty k zastavení při jízdě autem, na kole, nakonec i chůzi pěšky, asi by se to bez trestu neobešlo...

   Koronavirus měl přednostně hubit starší generaci. Politicky korektní elity národa jsou jistě zklamány, že se tak stalo jen v nepatrné míře. To, že existuje spousta lidí, kteří si pamatují, jak to vlastně bylo, se jim do krámu moc nehodí.

  

Číst 334 krát
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
Zveřejněno v SVĚT

Právě přítomno: 332 hostů a žádný člen

  Fragmenty jsou zobrazeny na twitteru i facebooku

Twitter Fragmenty        Facebook Fragmenty       Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. 

Blog iDNES Haslingerová Facebook Haslingerová  LinkedIn Haslingerová  

Odebírejte Fragmenty

 

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %