Je známo, že od začátku bojů na Ukrajině stojí Moskevská pravoslavná církev na straně Ruska a neskrývá to. 

Současný nejvyšší představitel Ruské pravoslavné církve patriarcha moskevský a celé Rusi (Патриа́рх Моско́вский и всея́ Руси́) Kirill I. Vladimir Michajlovič Gunďajev je po celou dobu od nástupu V. V. Putina do funkce hlavy ruského státu  jeho prvním poradcem a velkým přítelem. Proto je velmi neopatrné od vojáků pana Zelinského zvát zástupce církve na své vojenské pozice. To ale neznamená, že církev nikdo z obyvatel, zejména na Východní Ukrajině, nepotřebuje. Zejména v těchto těžkých dobách se k Bohu potřebují lidé v kostelech pomodlit, či požádat o církevní pohřeb, poslední pomazání, o sňatek, křest a další služby. Proto je její zákaz neodpustitelný stejně jako za dob stalinismu. Stalin zakázal církev z podobných důvodů, ale Boha stejně Rusům nevzal. Dokonce ani tak kovaným komunistům, jací byli v KGB. Prezident Putin je toho příkladem. Po svém nástupu k moci okamžitě vrátil jako věřící v Boha církvi Stalinem ukradené a poničené kostely a majetky, ponechal státu pouze kostel na Rudém náměstí. Neprotahoval žádné restituce na dlouho let jako naši politici, ale finanční vyrovnání s církví bylo ihned vyřízeno.

 Je to zřejmě dáno tím, že do ruské společnosti byla církev silně zakořeněna, mnohem víc než u nás. Ruská pravoslavná církev byla v carském impériu součástí ruského státního aparátu. Nejvyšší správní orgán církve Svatý synod byl na úrovni ministerstva. Car rozhodoval o tom, jestli nějaký patriarcha bude nebo nebude jmenován. Pro patriarchu a jeho církev je v Rusku proto odjakživa obtížné odmítnout cokoli státního, i kdyby to bylo hříšné. A to i přesto, že sociální koncepce Ruské pravoslavné církve odsuzuje státní násilí, pokud je spojeno s hříchem: „Pokud úřady nutí pravoslavné věřící k hříšným, duši poškozujícím činům, musí Církev odmítnout poslušnost státu. Křesťan, který se řídí svým svědomím, nesmí uposlechnout příkazů autorit, které ho nutí k těžkému hříchu.“ Do ruské společnosti je prostě církev natolik zakořeněna, že i za Stalina nechávali rodiče tajně křtít své děti a to i komunisté. V dětství  byli pokřtěni například Boris Jelcin i Vladimir Putin a vysoce postavený předseda komunistické vlády Georgij Malenkov po svém politickém pádu chodil do kostela a  vedl dokonce církevní sbor.  Po pádu komunismu se pravoslavná církev stala s požehnáním hlavy státu Putina mocným ekonomickým a politickým subjektem. A to by si měl každý její  protivník uvědomit, než se s ní pustí do boje.  Mnozí namítají, že prezident Putin jedná s církví tak dobře proto, že je to pro něj výhodné, neboť ví, že patriarcha má velký vliv na národ.  Že dobře ví, že co řekne patriarcha, to věřící berou jako svaté. 

Nikdo nevidí oběma pánům do hlav, v každém případě jednají společně a nerozlučně a v tom je jejich síla.

A co si o bojích na Ukrajině myslí?

Oba jsou přesvědčeni, že Rusové a Ukrajinci jsou jeden národ, což znamená, že "zvláštní operace“ neprobíhá mezi zeměmi, ale uvnitř jednoho národa.  

Patriarcha Kirill obviňuje z toho, co se děje na Ukrajině, země NATO, které  podvedly Rusko a hodlaly na něj zaútočit rukou Ukrajinců. Podle něho „Sousedé, vyděšení Putinovou mocí, začali dělat vše pro to, aby tento společný národ rozdělili, aby části tohoto národa sdělili, že vůbec není  jeden národ.  Obvinil dále Západ z nadměrných sankcí vůči Rusku a z rusofobie: "Jak podlé je zneužívat bratrský ukrajinský národ ke svým geopolitickým cílům! Jak strašné je postavit ukrajinský lid proti jeho bratrům! Jak strašné je vyzbrojit ho, aby bojovali proti svým bratrům stejné krve a stejné víry!“ Patriarcha Kirill na základě výše řečeného je přesvědčen, že "Státy  jsou instituce, které mají legitimní právo použít sílu, aby donutily jiné země, pokud je považují za hrozbu, zajistit, aby tato hrozba neexistovala." A protože církev se bojů vojensky neúčastní, nařídil duchovní pomoc prezidentu Putinovi v boji za národ Svatou Rus, aby každá liturgie obsahovala modlitbu se slovy adresovanými ke Kristu: "Musíš zakázat slova cizích jazyků, které se snaží bojovat a napadat Svatou Rus a převracet její plány.“ 

Z výše popsaného je jasné, že i když je pravoslavný patriarcha na straně prezidenta Putina, církev se bojů neúčastní. Ani zbraně na Ukrajina neposílá. Musí se ale počítat s tím, že ne všichni Ukrajinci, bez ohledu na víru, stojí na straně Zelenského. A proto žádné vojsko nemá žádnému civilistovi svá vojenská  tajemství prozrazovat. I kněží jsou jen lidé a ne každý je na straně Zelenského stejně tak, jako  je tomu u nevěřících občanů. Občanská válka je po této stránce vždy ta nejhorší. Tam přestává věřit každý každému. 

Zákaz církve, která ve válce jako jediná poskytuje nešťastným občanům útěchu bez ohledu na to, na čí straně ten který kněz stojí, je velkým zlem pro civilisty i vojáky. Kde jinde mají čerpat útěchu než od Boha. A každý kněz onu duchovní útěchu poskytuje. Ostatně i v článku uvedeném níže sloužil bohoslužbu u jemu vnitřně nepřátelským vojákům. Jiná věc je jeho civilní postoj a proto bych ho nikdy na frontovou linii nezvala. Tam patří vojenský kaplan, který je jako voják pod přísahou. Běžný kněz je pouze civil, který se zodpovídá pouze Bohu. A podle něj koná dobro, když se snaží zachránit ruské obyvatele Donbasu před ukrajinskými vojsky. To je celá tragédie takto zkoušené země.

Zprávy o bojích na Ukrajině jsou u nás naprosto jednostranné a já zastávám názor, že je to chyba. Člověk by měl znát postoje obou stran konfliktu. Proto zveřejňuji níže článek zaslaný do redakce z Austrálie a každý ať si učiní obraz o situaci  podle svých představ. Já osobně od počátku se stavím za co nejrychlejší mírová jednání. Protahování války dodáváním zbraní Ukrajině je obrovsky bezohledné vůči  chudákům vojákům na obou stranách fronty. Jsou to mladí muži a nezaslouží si takový konec života. To by měl každý z válečných štváčů mít na mysli prvořadě a představit si svého syna v jejich situaci. O dopadu na obyvatele nemluvě. Ale zde je již slíbený článek.

Pekelný kněz války. Modlil se s ukrajinskými vojáky, jejich pozice pak posílal Rusům

Václav Černý

© Kulturní komise ČR, 2023