Žijeme ve věku příběhů a velkých vypravování, kde se každý snaží svou story vyprávět po svém. Činí tak i leader pirátů Ivan Bartoš, kterého zjevně dohání jeho technařská, huličská a anarcho-marxistická minulost, o které se toho dozvídáme každým dnem stále víc a víc. V takové situaci je kouřová clona (nejen marihuanové kouře) vítaným nástrojem. Jeho narativ a obraz mírotvorného a pacifistického pankáče dostává jasnou trhlinu. Přesto se Ivan Bartoš snaží svou minulost maximálně retušovat a přikrášlovat, jak o tom svědčí poslední velký rozhovor z časopisu Týden č. 46 („Jak nakládačka na CzechTeku nasměrovala Ivana Bartoše do politiky. Nejsem Marxista, jsem pankáč!“), který připomíná jednu velkou pohádku pro odrostlejší děti.

Tuzemští žurnalisté v poslední době nevynikají důvtipem a inteligencí, jsou spíše známí jako prodejní lháři a nájemní žoldáci. Ke všemu ani nezaregistrovali takový elementární fakt, že volební kampaň již skončila a že nejsou jedním z kandidujících subjektů, který se za všech okolností musí vymezovat vůči ostatním. Nadále se chovají jako kdyby nadále probíhala kampaň a skandalizace nežádoucích politických subjektů byla jejich jediným zájmem. Tahají špínu jako o závod, slídí po facebookových účtech politických protagonistů a snižují se na úroveň paparazzi a šmíráků. Ve skutečnosti tak hazardují s posledními zbytky vlastní důvěryhodnosti. Snadno se jim může stát, že tím uvedou do chodu vlastní autodestrukční mechanismus. Občané místo zaprodaných médií budou důvěřovat jen sami sobě, vlastnímu úsudku a zdravému rozumu. To by byl jejich definitivní konec.

Ze všech stran se na nás v těchto povolebních dnech valí nálepkování a rozdělování politických subjektů na demokratické a nedemokratické, populistické a nepopulistické, tradiční a nové, systémové a nesystémové... Většina takových dělení je ale ve své podstatě absolutně nicneříkajících, prázdných a bezobsažných. Důvodem užívání takových nálepek je alibismus politických aktérů, který jim umožňuje a priori některé pro ně nežádoucí politické aktéry zavrhnout a odmítnout jako možné politické partnery. Říká se, že demokracie je diskuse, kde by měl každy mluvit a jednat s každým. Když s touto optikou nahlédneme na stávající strany zastoupené v poslanecké sněmovně, tak nalezneme jednu stranu, která se zjevně vymyká a odmítá s jinými byť i jednat. A touto stranou jsou piráti.

Příznačně na svého lídra Miroslava Kalouska páchá TOP 09 atentát, a to již před volbami. Zdá se totiž, že tento politický subjekt dospěl ke svému politickému konci. Kouzlo knížecí fajfky vyvanulo stejně jako tabákový dým. Miroslav Kalousek představuje zkušeného politického šíbra a matadora spojeného s mnohými aférami a jevy, které zřejmě drtivá většina občanů odsuzuje. TOP 09 nezachrání ani mladý politický elév s exotickým zjevem a nulovými životními zkzšenostmi, kterým je teplický radní Dominik Feri. Stejně jako pokus o vstřebání malých a nevýznamných politických stran, o jejich existenci běžní voliči nemají ani ponětí. Ne náhodou se heslo NEUHNEME přepisuje na NEUSNEME a název strany na SMRT 0,9 ( myšleno procent).

Většina tuzemských politických caus má jednoho společného jmenovatele: Výsledky jejich šetření jdou do ztracena a nejsou označeni konkrétní viníci. O vyvození politické odpovědnosti v nejvyšších politických patrech ani nemluvě. Lithiová causa je v tomto směru přímo ukázkovou. Opozice i koalice jsou v tomto směru zajedno, že oni za to nemohou. Koaliční partneři přehazují odpovědnost jeden na druhého a o to více křičí. Holt potrefené husy. Nepochybně čistí v této cause jsou jen SPD a KSČM, kteří se snaží o nestranné a nezávuslé prošetření této cause. Společně přišli také před úřad vlády podpořit starostu dotčené obce, který osobně předával svůj písemný protest procházejícím členům vlády.

Blíží se okamžik, kdy se většina z nás v roli voličů vypraví do volebních místností. Než k tomuto slavnostnímu okamžiku dojde, rád bych zde připomenul několik skutečností a faktů s průběhem voleb bezprostředně souvisejících (řadu z nich stanoví zákon č. 247/199 Sb. O volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Starosta obce by měl v rámci povinnosti uložené mu ohledně informovanosti voličů zveřejnit způsobem v místě obvyklým nejpozději 15 dnů přede dnem voleb oznámení o době a místě konání voleb v obci. Pokud je na území obce zřízeno více volebních okrsků, pak uvede, které části obce náleží do jednotlivých okrsků. V oznámení se uvedou také adresy jednotlivých volebních místností. Prakticky se příslušný okrsek nachází na místě obvyklém, kde je volič zvyklý volit. Pokud náhodou volič zabloudí do jiné komise. Nemusí zoufat, přítomní členové volební komise ho navedou a poradí, kam směřovat své kroky.