Twitteru
Facebooku
Já sama jsem se poprvé s kapelou Ladislava Jakla setkala v roce 1999 na svérázném křtu jejího alba "Naše hospody" v prostředí pražských houmlesáků na Masarykově nádraží v Praze. Kmotrem alba byl generální ředitel Národní galerie Milan Knížák (podrobně viz článek: "Naše hospody" Ladislava Jakla"). Od té doby jsem viděla mnoho jeho koncertů ve Vagonu, Lucerna baru, Na Folimance, v Modré vopici a mnoha dalších klubech a hospodách. Dokonce jsem absolvovala i ten obrovský pod Nuselským mostem, kde křtila kapela album "Neskákejte z Nuselského mostu". I když byl každý koncert v jiném prostředí, jedno měly společné. Na všech koncertech to vždy Jakl rozjel se svou skupinou naplno jako zuřivý rocker.
Prostory Malostranské besedy očekávají příchod hudebníků kapely
A co víc, ke svým vystoupením, k nimž by si mohla jeho Folimanka Blues vybrat díky jeho postavení supersnobské sály, zůstal stále věrný svým hospodám, a jak sám s úsměvem říká, nejrůznějším špeluňkám: „Hrajeme po nejrůznějších špeluňkách všech koutů Čech, v sídle pražských sanktusáků, tedy v hale Masarykova nádraží, pod Nuselským mostem a dalších neskutečných místech ČR."
Prostě na koncertech Folimanky Blues je vždy obrovské uvolnění a pohoda, kterou už člověk jinde nezažije. Koncert končí vždy bezvadným mejdanem, muzikanti jsou mezi fanoušky a proto se na akce těší všichni, kteří ještě neztratili smysl pro humor a recesi. Atmosféra koncertů je neskutečně uvolněná a neopakovatelná. A tak tomu bylo i na výroční oslavě čtvrtstoletí existence Folimanky Blues. Fanynky se o svého Laďu přímo přetahovaly. Fotografie za článkem hovoří za vše.
Kromě zábavy nebylo možné zavzpomínat na zásadní okamžiky v životě kapely.
První velký koncert kapely proběhl na "Rockové účtu" 14. května 1993 ve Velkém sále Dopravních podniků v Praze Holešovicích. Tehdy se 34letý rocker Ladislav Jakl poprvé rozhodl vystoupit společně s kapelami Etal a Hokr. Jako hosté vystoupili Vladimír Mišík a Michal Prokop. Těsně před koncertem přišel mnohaletý Jaklův kytarista Ríša Kříž s nápadem, že by účtování mělo obsahovat i staré Jaklovy hospodské písničky z přelomu 70. a 80. let. Přivedl kolegu z jazzových kapel, ostříleného pianistu všech žánrů Robbyho Černého a s hostujícím bubeníkem Zdeňkem Cimmermanem (původně z Etalu) společně vše zahráli. A protože se to líbilo a když už měli písničky nacvičené, rozhodli se, že je budou hrát i jinde. Zahráli jeden koncertík pod názvem L. J. a Černý kříž a po něm přišel 28. prosinec 1993 koncert v Gagu v Paláci Metro. Dramaturg klubu chtěl vědět, jaký název kapely má napsat na plakáty. Bylo zrovna páteční ráno po Jaklově pravidelném čtvrtku v jeho oblíbené hospodě U Folimanky (dnes zvané Magister Kelley) a jeho napadla naprosto přirozeně Folimanka Blues.
Bohužel čtvrt století je dlouhá doba a ani Folimanku neminula umrtí některých členů.
V současné době hraje kapela v sestavě zkušených a osobitých muzikantů: Eugen Pál Baláž *1967 - guitar, Hadži Hrkal *1957 bass guitar, Ladislav Jakl *1959 - vocal, accoustic guitar, Pavel Jiroušek *1963 - piano, Martin Tvaroh *1969 - drums.
Na výroční oslavě v Malostranské besedě věnoval všem svým mrtvým kamarádům Ladislav Jakl krásnou píseň
UBEJVÁ NÁS
Ubejvá nás
Ubejvá nás
A co si asi říkají
Když dolů na nás koukají
Na čelo si klepají
Pak se tomu zasmějí
pivo si tam nalejí
bigbít si tam zapějí
V oblacích si lítají
Dobře se tam pomějí
A dalšího zas vítají
A dalšího zas vítají
A zatím tady dole
Ubejvá nás
I přes tyto smutné ztráty žije kapela dál, protože jak říká její frontman Jakl - bigbít musí žít.!
A také proto, že Zdeněk Cimmerman, Ríša Kříž, Robby Černý a Honza Chalupský určitě shora kontrolujou, jestli se ti dole neflákají.
Na závěr přeji Ladislavu Jaklovi, aby i v dalším čtvrtstoletí uspořádal se svou Folimankou ještě hodně podobných báječných koncertů a aby zůstal stále svůj! A volám: Dejte Šance Folimance!
Slíbené fotografie z výroční oslavy čtvrtstoletí existence Folimanky Blues jak šly za sebou v průběhu večera:
