Pokusů zřídit centrální rejstřík psů v ČR bylo v minulosti několik. V PS byl poslední konkrétní návrh předložen v r. 2003. sněmovním tiskem 674. Návrh byl zamítnut hlavně pro vysoké náklady na zřízení i provoz rejstříku.

Proto se náš návrh snaží při zachování funkčnosti snížit náklady na přijatelnou úroveň. Lokální rejstříky občanů již existují ve všech městech a obcích minimálně pro platbu poplatku za svoz komunálního odpadu. Většina měst vede i rejstříky majitelů psů z důvodu vybírání poplatku ze psů. 

Proto není důvod mít v centrálním rejstříku veškeré údaje, a údaje majitelů psů duplikovat. V centrálním rejstříku stačí vést číslo čipu včetně několika údajů týkajících se pouze psa, a pak odkaz na obec či město, kde lze dohledat dle čísla čipu údaje o jeho majiteli. V menších obcích, kde nevedou přímo rejstříky majitelů psů, je případně možné tyto sloučit s již existujícími rejstříky pro svoz komunálního odpadu.

Přitom centrální rejstřík s lokálními rejstříky nebude nijak elektronicky provázán.

Tím se v centrálním rejstříku značně sníží objem vedených údajů. Centrální rejstřík bude jednoduchý a stabilní. Navíc se zvýší i bezpečnost, protože pokud jsou veškeré údaje na jediném byť jakkoliv chráněném místě, vždy je ve hře selhání lidského faktoru… 

Hlavním účelem rejstříku je ztotožnění psa s jeho majitelem, tedy snadné dohledání vlastníka ztraceného nebo zaběhnutého psa, kterého někdo nalezl. To je účel a služba, kterou by si všichni občané měli s rejstříkem prvořadě spojit a zafixovat.

  Teprve k tomu jsou další přidané hodnoty, které rejstřík a povinné čipování zajistí:

• Snížení počtu bezprizorních psů v útulcích, protože majitel by měl být většinou snadno dohledatelný
• Snížení nákladů obcí za nalezené psy protože majitel je snadno zjistitelný – tedy ubude i praxe psy vyvážet za katastr nebo rovnou utrácet. Obce k takovému hrubému porušování zákonů již nebudou mít pádné finanční důvody
  • Zvýšení příjmů obcí z výběru poplatku ze psů – díky nezaměnitelným číslům čipů bude snazší kontrola, je-li konkrétní pes přihlášen a očipován.
  • Omezení zavlečení nebezpečných nákaz (i pro lidi) nelegálními dovozy z oblastí s rozšířenou vzteklinou a dalšími velmi nebezpečnými zoonózami.
  • Ztížení týrání zvířete opuštěním s úmyslem se jej zbavit – pachatel může být snadněji identifikovatelný. Odstranění čipu z těla zvířete je pro laika obtížné.

Omezení, v současnosti medializovaných množíren, a dalších nepřístojností pouze od rejstříku a povinného plošného čipování očekávat nelze.

Teprve stanovením dalších podmínek čipování a úpravou několika stávajících zákonů je pak možnost rozšíření vlivu legislativy na další velmi rozšířené nešvary okolo zvířat, kterými zejména jsou:

• Chovatele, kteří množí psy za nízkých nákladů v otřesných podmínkách pro zvířata bez respektování jakýchkoli pravidel. V současnosti hodně medializované množírny.
• Shromažďovatelé opuštěných zvířat v soukromých zařízeních s různými označeními, aniž by se snažili jim najít nové domovy. Zvířata (nejen psy) velice často odmítají zájemcům vydávat, ale hlavně se snaží na ně získat co nejvíce darů, které pak použijí převážně pro vlastní potřebu.

Množírny by bylo možné postihnout spolu s rejstříkem jedině dalšími podmínkami. Čipovat psy by bylo možné pouze na základě přihlášky vrhu potvrzené FÚ současně se zákazem pohybu psů včetně štěňat bez implantovaného identifikačního čipu. Tím by FÚ získaly přehled o počtu narozených štěňat u jednotlivých neorganizovaných chovatelů a zvýšil by se i výběr daní. Nekontrolované množení by se pak již nemuselo vyplácet. Přehled o narozených štěňatech u organizovaných chovatelů mají chovatelské kluby. Zde je ale nutno minimálně rozšířit pravomoce FÚ novelizací zákona 456/2011 Sb. o Finanční správě České republiky v platném znění, o možnost potvrzování přihlášek vrhu.

Rovněž je potřeba, aby SVS vedla seznam chovatelů, alespoň s více než 5 nekastrovanými fenami, s povinností chovatelů se do seznamu přihlásit. Zápis do seznamu by nebyl podmíněn dalšími podmínkami, ale SVS by získala přehled, koho je třeba příležitostně kontrolovat.

Další podstatnou podmínkou je povinnost písemné kupní nebo darovací smlouvy s předepsanými minimálními údaji.

Prospěla by i přesnější specifikace minimálních podmínek pro chov zájmových zvířat, než je dosud uvedeno v zák. č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání v platném znění i rozšíření pravomocí Policie ČR a Městské policie o možnost kontroly převážených zvířat v dopravních prostředcích. 

Nekalé praktiky útulků je možné omezit jednoznačnou zákonnou definicí útulku, povinností registrovat v obci psy umístěné v útulku a osvobození od poplatku ze psů pouze psy do šesti měsíců od umístění v útulku, nebo psů vyžadujících delší péči potvrzenou veterinárním lékařem. Stanovení povinnosti evidence a dalších náležitostí včetně kontrolní pravomoci SVS by omezilo shromažďovatele zvířat. Stejně jako u chovatelů by SVS měla vést seznam útulků s povinným přihlášením útulku. 

Samozřejmostí by mělo být i stanovení sankcí za porušování povinností:

• Přistižení se psem bez čipu, nebo nepřihlášeným v obci a centrálním rejstříku
• Nepřihlášení vrhu
• Prodej či darování štěněte (dospělého psa) bez čipu nebo písemné smlouvy
• Nepřihlášení povinných osob do seznamů SVS
• Nevedení předepsané evidence v útulcích
• Podílnictví na čipování bez potvrzené přihlášky vrhu

Pro funkčnost celého systému navržených opatření je zásadní nejen přijetí zákonem, ale i jejich uplatňování, kontrolování a vyžadování příslušnými složkami státní správy i místní samosprávy včetně uvalení sankcí na provinilce.

Závěrem je nutné si uvědomit, že jakékoli opatření nebude nikdy stoprocentně účinné, ale může, pokud bude soustavně a důsledně vyžadováno a kontrolováno, řešit valnou většinu současných problémů.