Četl jsem článek o tom, že lodě evropské stráže (Frontex), mající za úkol chránit mořské hranice jižní Evropy, jsou v podstatě nuceni spolupracovat s pašeráky na dopravě ilegálních migrantů do schengenského prostoru. A zdůrazňuji, četl jsem to v oficiálním tisku. Jak je to možné? Tyto lodě nesmí vplout do pásma pobřežních vod Libye, což je vzdálenost 12 mil od pobřeží. Čili vzdálenost, která je viditelná z pobřeží, mnohdy ovládaného bojovníky islámského státu, sílícího v poslední době právě na severu Afriky. Pašeráci, ne, že by se oněch plavidel báli. Zcela naopak. Vyhlížejí plavidla, a jakmile se některé objeví na obzoru, svými motorový čluny odtáhnou mnohdy zpuchřelá nafukovací plavidla přesně na hranici pásma pobřežních vod. Tam nafukovací plavidla odpojí a rychle se vrátí mimo dosah hlídkujících lodí EU. Podle námořních zákonů a jiných úmluv a lidskoprávních smluv musí tyto lodě snad budoucí trosečníky zcela regulérně nalodit na své paluby. Zdůrazňuji, možná budoucí trosečníky, protože nikdo se zatím netopí, prostě cestující z gumových člunů přestupují na pevná plavidla EU. O.K. Zachraňují se snad budoucí trosečníci. Problém je ovšem v tom, že plavidla EU nesmí bez povolení vplout do pobřežních vod Libye a tak je imigranty přepraví přes Středozemní moře do Itálie.

Mnozí z diskutujících mé články odsuzují jako příliš mírné. Jsem vždy dalek toho, abych kladl rovnítko mezi džihádem a islámem jako takovým, ale poslední události v Bruselu mě nutí napsat tento článek. Evropská politická elita zavírá oči před jasnou skutečností. Jsme ve válce! Není to válka skrytá, je to válka zjevná a zjevená. Válku Evropě vyhlásil Islámský stát. A vyhlásil ji slovy i činy. Muslimští radikálové vyhlásili válku celé západní humanistické civilizaci. Vyhlásili válku šmahem nejenom křesťanství, ale i ateismu. Vyhlásili válku sociálním systémům jednotlivých států Evropy, neboť cíleně zneužívají slabosti Evropanů, kteří mají sklon vidět strádající děti u plotů Evropy a nevidí armády mladých, bojeschopných mužů.

 Můj dlouholetý kamarád, architekt z Berlína, mi zatelefonoval a ptal se, kolik že stojí pronájem menšího bytu v centru Prahy. Sám bydlí v centru Berlína, je mu lehce přes šedesát a začíná se ve svém městě bát. Povídá mi do telefonu: „Jak jsem byl na tvých narozeninách v Praze, tak jsem se zase jednou cítil bezpečně. Vaše policie má ještě respekt.“ A notně mě překvapil. On, pravý Berlíňan, který si nedokázal vůbec představit, že by mohl žít někde jinde, ten, který aktivně boural berlínskou zeď, ten, který vždy lehce přezíravě pohlížel na toho Čecha s komickým pražským přízvukem v němčině, právě ten by se chtěl na stará kolena přestěhovat do Prahy? V Německu se prý už necítí bezpečně.