Fragmenty - ZDRAVÍ - NEJVĚTŠÍ BOHATSTVÍ ČLOVĚKA
Super User

Super User

Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Mauris hendrerit justo a massa dapibus a vehicula tellus suscipit. Maecenas non elementum diam.
URL internetové stránky: http://smartaddons.com Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
25. 3. 2018 15:30

Mitterrand poté, co Komunistickou stranu v očích svých vlastních voličů odrovnal a jeho fronta ve volbách prohrála, každý mohl očekávat, že jako prezident Mitterrand podá demisi. Ale to ještě neznali Mitterranda. Pokračoval ve funkci klidně s pravicovou vládou vedenou Jacques Chiracem jako s předsedou vlády. Ale k odvolání slibu zestátnění podniků či bank a reforem slíbených před rokem 1981 došlo daleko dříve. Vyšlo najevo, že Mitterrand měl založenou "protiteroristickou celu" která spadala přímo pod něj, nebyla ani součástí ministerstva obrany, ale ani policie či Jandarmeri. Ano, přímo patřila pod jeho povel! Zda tato jednotka měla legislativní oporu, to nevíme, ale víme jedno: že v roce 1985 Greenpeace vehementně protestovala proti francouzským jaderným testům v Mururoa, a že právě francouzská tajná služba chtěla jejich loď „Rainbow Warrior' potopit bombovým útokem, a víme, že tato akce byla financována z účtu, který disponoval jen prezident, tedy Mitterrand! Při této akci byl na Novém Zélandu zabit novinář Fernando Pereira. Ale ani odhalení těchto skutečností nestačilo, aby Mitterrand odstoupil, přece to dělal pro stát, že! 

2. 3. 2018 17:02

Stojí za vraždou Jána Kuciaka italská mafie, Fico či zhrzený milenec? Tyto otázky si pokládá mnoho občanů, které brutální zavraždění redaktora Jána Kuciaka s jeho nevěstou nenechalo lhostejnými. Nejen na Slovensku, ale i u nás lidé debatují o tom, zda to byla vražda z vášně od jiného nápadníka, aby překazil svatbu nebo kvůli tomu co psali. To prokáže čas a není to tématem článku. V každém případě by měli ale občané vědět, co to vlastně pan redaktor psal v poslední době, a popřemýšlet, zda to bylo tak závažné, že by za to měl zaplatit životem. Šéfredaktor Aktuality.sk, kde bal Ján Kuciak zaměstnán, už v pondělí 26.2.2018 slíbil, že vydá poslední jeho článek, na kterém  poslední rok svého života pracoval. Slib splnil a nyní Vás s ním seznamujeme.


Pan Kuciak se snažil odhalit působení kalabrijské odnože italské zločinecké organizace 'Ndranghety na Slovensku. Reportáž sice končí slovy: "Závěr článku chybí, autor ho nestihl dokončit", ale je přesto zajímavá již jen tím, že ukazuje jak složité je pro novináře pokusit se odhalovat pravdu ve vysokých kruzích politiky a především byznysu. Zejména ukazuje, jak nebezpečné jsou evropské dotace tím, že  lákají do zemí EU zločinecké mafiánské gangy. Byznys v zemědělství navázaný na dotace je podle Kuciaka jedním z hlavních zdrojů příjmů kalábrijské mafie na Slovensku. Jen v letech 2015 a 2016 se firmám okolo těchto rodin podařilo získat od Zemědělské dotační agentury na přímých dotacích více než osm milionů eur a další veřejné finance inkasovaly firmy pod italskou kontrolou i na bioplynové elektrárny. Tři firmy rodiny Diega Rody získaly například v letech 2012 až 2017 8,3 milionu eur....

Člověka maně napadne, že pokud byl Ján Kuciak zabit kvůli článku, nebýt dotací lákajících do zemí EU bezohledné mafiány, mohl slavit  namísto zabití Ján Kuciak svatbu. 

Hlavní roli v článku hraje Antonio Vadala, který podle Kuciaka čelil v roce 2003 ve své rodné zemi obžalobě za to, že pomáhal jednomu z klanů nejbohatší italské mafiánské organizace 'Ndrangheta tím, že skrýval jejího člena obžalovaného z brutální vraždy jednoho z lidí konkurenčního gangu. Italský soud Vadalu propustil pro nedostatek důkazů a on posléze nalezl nové útočiště právě na Slovensku, kde podniká v zemědělství, energetice a obchodě s realitami bohatě využívaje evropských dotací. V srpnu 2011 založil firmu s finalistkou Miss Universe 2007 a nynější nejbližší spolupracovnicí premiéra a šéfa Smeru Roberta Fica, Máriou Troškovou. V textu se píše i o další  postavě z Ficova okolí  Viliamu Jasaňovi, řediteli kanceláře premiéra a tajemníka bezpečnostní rady státu. Ale to vše si již přečtěte v článku pana Kuciaka:

Celý text článku Jána Kuciaka:

Pred štrnástimi rokmi prišiel do Michaloviec Talian Carmine Cinnante. Ráno vyštartoval na svojom Fiate z asi 40 kilometrov vzdialenej obce Novosad, kde býval u svojej priateľky Lýdie. Cinnante mal namierené do Talianska. Viezol ešte Slováka Jána, ktorému tam sľúbil vybaviť prácu. V okrese Michalovce bol v tedy nezamestnaný každý štvrtý človek v produktívnom ve­ku. Keď sa dvojica blížila z poľnej cesty na hlavnú medzi obcami Porostov a Ostrov v okrese Sobrance, zbadala policajnú hliadku. Ich biely Fiat Punto s talianskymi značkami začal náhle cúvať. Policajtom prišlo správanie taliansko-slovenskej dvojice podozrivé. Vozidlo zastavili a skontrolovali. Na zadnom sedadle našli čierny drevený kufrík, v ktorom bola zbraň, 50 nábojov a zásobník. Išlo o funkčný československý samopal ČZ vzoru 26 s laserovým zameriavačom, ale s vyfrézovaným výrobným číslom. Kufrík bol podľa znalcov vyrobený špeciálne na uloženie samopalu. Taliana Cinnanteho obvinili z nedovoleného ozbrojovania a sudca okresného súdu v Michalovciach mu vymeral dva roky podmienečne.

Prokurátor vtedy pred sudcom označil Taliana za živnostníka, ktorý podnikal na Slovensku v oblasti poľnohospodárstva. Chápadlá až na Úrad vlády O niekoľko mesiacov neskôr si pre Cinnanteho prišli talianski policajti. Dôvodom bolo pašovanie zbraní do Talianska – pre mafiánskeho bossa Guirina Ionu. Iona bol bossom klanu Belvedere Spinello, ktorý je jednou z vetiev ekonomicky najsilnejšej talianskej mafie súčasnosti – ‘ndranghety. Ako ukazujú dokumenty z vyšetrovania, jej členom je aj Carmine Cinnante. Človek, ktorého slovenské úrady poznali len ako podnikateľa v poľnohospodár­stve. Cinante pritom nie je jediným Talianom s väzbami na mafiu, ktorý našiel na Slovensku druhý domov. Začali tu podnikať, poberať dotácie, čerpať eurofondy, ale najmä budovať vzťahy s vplyvnými ľuďmi v politike – až po Úrad vlády Slovenskej republiky. Doma v Taliansku im zatiaľ hrozili početné problémy so zákonom.

S dôverou mafie Na poľnohospodárskom družstve medzi obcami Dvorianky a Parchovany v okrese Trebišov sa biznis mafiána Carmineho Cinnanteho stretáva s Antoninom Vadalom. Ten mal doma v Taliansku tiež problémy s políciou. V pondelok 3. februára 2003 rozhodoval súd v Reggio Calabria na juhu Talianska o deviatich obvinených v kauze spojenej s ďalším mafiánskym klanom – Libri. Klan Libri jedným z najmocnejších v rámci 'ndranghety. Medzi obvinenými bol aj Antonino Vadala, pôvodom z dedinky Bova Marina na juhu Kalábrie. Podľa talianskych vyšetrovateľov to bol práve Vadala, kto na žiadosť klanu pomáhal skrývať mafiána Domenica Venturu – odsúdeného za brutálnu vraždu člena konkurenčného gangu – a pomáhal mu unikať pred úradmi. Talianski policajti zachytili telefonické rozhovory medzi Antoninom Vadalom a Francescom Zindatom – bossom klanu – kde sa dvojica dohadovala o podrobnostiach akcie. V roku 2003 však Vadalu pre nedostatok dôkazov oslobodili. V inom prípade súd v rozhodnutí popisuje situáciu, ako Antonino Vadala s ďalšími dvoma mužmi cestovali do Ríma, aby fyzicky „potrestali“ neznámeho človeka, ktorý „poškodil klan“. „Úlohu zveril ľuďom, ktorým (boss klanu Francesco Zindato) najviac dôveroval, medzi nimi aj Antoninovi Vadalovi,“ vysvetlila sudkyňa.

Keď čelil Vadala v Taliansku obžalobe, neprišiel do súdnej siene, aby si vypočul rozsudok. Útočisko a nový domov našiel na východnom Slovensku. Vadala začal byť úspešný v poľnohospodár­stve, v obchode s realitami či v energetike. Stal sa jednou z najvýraznejších postáv talianskej komunity na Slovensku. Podnikateľ v energetike. V roku 2009 sa na verejnosti objavila informácia, že neznámy taliansky podnikateľ Antonino Vadala plánuje v priemyselnom parku v Lučenci postaviť dve fabriky za takmer 70 miliónov eur. Hoci z projektu nakoniec zišlo, z Vadalu sa stal „podnikateľ v energetike“. Tak ho aspoň poznal bývalý minister hospodárstva, dnes obvinený z objednávky vraždy Pavol Rusko. Ten si na Vadalu paradoxne spomenul cez hlavnú štátnu radkyňu Mariu Troškovú, ktorá úzko spolupracuje s premiérom Robertom Ficom. „Kedysi u nás istý čas, asi tri mesiace, robila. Bolo to už pomerne dávno, zhruba pred štyrmi rokmi. Potom sa však zoznámila s jedným podnikateľom talianskeho pôvodu, ktorý sa okrem iného venoval slnečným elektrárňam, a prešla k nemu,“ povedal vtedy Rusko.

To, že jej kariéra pokračovala k Ficovi na Úrad vlády, ho veľmi neprekvapilo: „No tak ja som myslel, že pôjde pomalšie, ale v zásade ma to neprekvapilo, lebo veľmi rýchlo pochopila, ako v živote postupovať.“ Trošková a Jasaň V auguste 2011 založil Vadala s Máriou Troškovou spoločnosť GIA MANAGEMENT. Z nej Trošková asi po roku odišla a neskôr sa stala asistentkou poslanca Smeru Viliama Jasaňa. Jasaň médiám nechcel povedať, kde našiel ženu známu skôr ako modelku, ktorá bola aj vo finále Miss Universe 2007. Povedal len, že mu ju odporučil kamarát. „Odišla asistentka, ktorú som mal, a jeden priateľ mi odporučil túto ženu,“ tvrdil pre Nový čas. Či bol tým priateľom Antonino Vadala, odmietol povedať. Od Jasaňa však Trošková zamierila ani nie po roku – v marci 2015 – k Ficovi na Úrad vlády. O rok neskôr sa za ňou sťahoval aj Jasaň. Premiér ho totiž vymenoval za riaditeľa kancelárie a tajomníka bezpečnostnej rady štátu.

Jasaň dostal aj bezpečnostnú previerku najvyššieho stupňa. Ako tajomník rady sa zodpovedá priamo Ficovi. Jasaň chodí na rokovania bezpečnostnej rady, vypracúva súhrnné stanoviská pre Fica, zabezpečuje dokumentáciu činnosti rady. Má teda prístup ku všetkým dokumentom a informáciám rady, ktorej úlohou je zabezpečiť funkčnosť bezpečnostného systému krajiny a v čase vojny preberá právomoci vlády. Jasaň má napriek tomu preukázateľné väzby na človeka, ktorý spolupracoval priamo s talianskou mafiou. Vzťahy medzi Jasaňom a Vadalom sa dajú preukázať najmä v biznise. Politik Smeru v minulosti vlastnil súkromnú bezpečnostnú firmu Prodest. Tú nedávno prebral práve Vadala s kolegami. Okrem toho má Jasaňov syn Slavomír s Talianmi spoločnú firmu AVJ Real. Keď skončila nedávno jedna z Vadalových firiem v konkurze, vyšlo najavo, že Vadala má pohľadávky aj voči súkromnej bezpečnostnej službe, v ktorej v minulosti pôsobil ako spolumajiteľ Jasaň aj jeho syn Slavomír. To znamená, že dvaja ľudia z okruhu človeka, ktorý prišiel na Slovensko ako človek obvinený v mafiánskom prípade v Taliansku, majú denný prístup k premiérovi krajiny – vybral si ich Robert Fico osobne. Vadala volí Smer Okrem Jasaňa a Troškovej sa však okolo Antonina Vadalu dajú vystopovať aj ďalšie väzby na politiku a stranu Smer.

Napríklad dlhoročná ekonómka Vadalových firiem Monika Čorejová kandidovala za Smer v komunálnych voľbách. Samotný Vadala Smer masívne podporuje aj v kampani na sociálnych sieťach. Fica chválil medzi Talianmi, Kaliňáka bránil pred intrigánskou opozíciou, a s Rašim sa hecovali k víťazstvu vo voľbách. V deň volieb Vadala horlil, že „dnes všetci volíme správne 16 Smer a zajtra máme istotu, že Slovensko je v dobrých rukách.“ V predvolebnom čase sa chystal na konferenciu Smeru v Košiciach. Rašimu verejne odkazoval, že sa tam „vidia“. Stranu Smer pritom nazýval „naša strana“. Keď vznikla súčasná vládna koalícia, pre Vadalu to bol dôvod na oslavu. Náboje a pohrebná kytica Vadala a jeho talianski známi mali problém so zákonom aj na Slovensku. Napriek niekoľkým trestným konaniam aj obžalobe sa však následkom zatiaľ vyhýbajú. Za všetky aspoň niekoľko prípadov, v ktorých išlo o podozrenia z vydierania a daňových podvodov. Aktuality.sk ich spolu s partnermi zrekonštruovali z policajných a súdnych dokumentov, ktoré získali na základe infozákona. Prípad číslo jeden sa odohral na východe Slovenska v roku 2013. V jedno jesenné ráno našli zamestnanci trebišovskej firmy na vstupnej bráne netypickú zásielku. Na plote visela taška, v ktorej boli zápalky, desať funkčných nábojov a pohrebná kytica. Zabalená bola v papieri s nápisom Jerad, čo mala byť skomolená verzia mena ich šéfa Gerharda. Malo to byť varovanie od konkurenta, ktoré nadväzovalo na vyhrážky zabitím. Skomoleným výrazom Jerad oslovoval konateľa firmy Talian, s ktorým sa firma sporila o takmer 40 hektárov ornej pôdy. „Jerad“ najskôr varovanie ignoroval. Policajtom sa ohlásil až vtedy, keď vyhrážkam čelil aj jeho zamestnanec – traktorista.

Pred trebišovský okresný súd sa po dvoch rokoch vyšetrovania napokon postavil Antoninov príbuzný Sebastiano Vadala. Obžaloba znela: vydieranie. Podľa prokurátora Petra Prokopoviča sa Vadala konateľovi trebišovskej firmy „vyhrážal zastrelením a rukami mu ukazoval, že ho podreže". Traktoristovi zase, že „kto bude pracovať na jeho poli, takže má zbraň, traktor podpáli a vodiča zastrelí.“ To všetko preto, že firma obhospodarovala pole, na ktoré mal zálusk aj Talian. Kto mal naň skutočné právo, orgány neriešili. Súdom dôkazy nestačili Okrem výpovedí predložila firma vyšetrovateľovi aj zvláštnu zásielku na meno Jerad. Expertíza dokázala, že všetkých 10 nábojov je schopných streľby a vlastniť ich môže len držiteľ zbrojného preukazu, licencie či povolenia na vývoz. Kamera na dvore firmy mala zachytiť aj Vadalovu návštevu, počas ktorej sa mal konateľovi Gerhardovi vyhrážať osobne. Vadala to však poprel. Na súde spolu so svojim právnikom Marekom Švingálom tvrdil, že v čase posledných vyhrážok ani nebol v Trebišove, ale v Michalovciach. Potvrdil to práve Švingál, Vadalova účtovníčka a jeden ďalší Talian. Okresnému súdu v Trebišove a neskôr aj Krajskému súdu v Košiciach sa však zdali dôkazy prislabé. Vlani Sebastiana Vadalu oslobodili.

Sudca okresného súdu v Trebišove Milan Petričko napísal, že „nebolo dokázané, že sa stal skutok, pre ktorý bol obžalovaný stíhaný“. Prokurátor podľa sudcu vychádzal len z výpovedí svedkov, čo vraj nestačí na usvedčenie Vadalu. Taška s nábojmi a pohrebným vencom, respektíve videozáznam, sa v rozhodnutí súdu vôbec nespomínajú. Prokurátor sa voči jeho rozhodnutiu odvolal. Tvrdil, že sudca „nesprávne vyhodnotil dôkaznú situáciu a práve jednoznačné dôkazy, ktoré obžalovaného usvedčujú zo zločinu vydierania, znegoval a svoje rozhodnutie oprel o neobjektívne a z jeho pohľadu jednostranné subjektívne závery". Zástupca konateľa firmy, ktorý mal byť obeťou vydierania, súdu vyčítal, že kladie váhu výpovedi Mareka Švingála, ktorý vystupoval ako svedok, hoci v prípravnom konaní vystupoval ako advokát obžalovaného. To znamená, že z trestného konania vedel, čo všetko policajti zistili. Dokonca aj výsluch Švingála mal byť vedený tak, že je nezákonný. Vadala vyšetrovateľovi povedal, že slovenským jazykom nehovorí, ani mu nerozumie, a preto sa nemohol vyhrážať. To však vyvrátili viacerí svedkovia. Aj Sebastiano Vadala navyše do notárskej zápisnice v inom prípade – o dva roky neskôr – uviedol, že „ako štátny príslušník Talianskej republiky dlhodobo žijúci na území Slovenskej republiky rozumie slovenskému jazyku“. Senát Krajského súdu v Košiciach, vedený Marekom Dudíkom, však odvolanie zamietol a potvrdil, že Vadala má byť oslobodený. Taliansky „bašternák“ V druhom prípade, ktorý sa týkal daňových špekulácií, figuroval priamo Antonino Vadala. V kauze išlo pravdepodobne o špekulatívne obchody s tromi bytmi v bratislavskej Petržalke. Celý prípad sa začal v roku 2011 a skončil len vlani. Pôvodným vlastníkom troch bytov bol Talian Antonio Palombi, presnejšie jeho firma ALTO. V roku 2011 sa však dali byty do pohybu – v priebehu niekoľkých mesiacov boli najskôr prevedené na spoločnosť GENNA a následne na firmu AV-REAL. V prvej Vadala predtým pôsobil, druhú riadil aj v čase prevodov. Po troch rokoch od tohto obchodu sa však Palombi obrátil na policajtov s tým, že Vadala mu za byty nezaplatil kúpnu cenu. Podľa policajného uznesenia, ktoré sme získali na základe infozákona, Palombi najskôr tvrdil, že Vadala ho podviedol. Takto o prípade informoval aj týždenník Plus 7 dní v roku 2016. Pravda však bola trochu iná.

V skutočnosti boli Palombi a Vadala dohodnutí, že prevod bytov prebehne bez skutočných platieb a byty nakoniec skončia v spoločnej firme KANNONE. Zmyslom obchodov malo byť to, že Vadalova firma AV-REAL, ktorá bola v reťazci tretia, dostane nadmerný odpočet DPH vo výške asi 80-tisíc eur. Pri výpovedi na polícii to pritom v pozícii svedka – poškodeného priznal sám Palombi. „Uviedol, že Antonino Vadala mu poradil, aby previedli byty na spoločnosť AV – REAL cez spoločnosť GENNA, s.r.o., lebo táto spoločnosť sa zaoberala predajom bytov a spoločnosť ALTO, s.r.o. nebola platcom DPH. Spoločnosť GENNA to potom mala previesť za oveľa vyššiu sumu. Týmto spôsobom, keďže AV-REAL je platiteľom DPH, pri kúpe by si to potom odpočítal,“ zachytil vyšetrovateľ Palombiho výpoveď. Vratky DPH Palombi policajtom viackrát zopakoval, že cena 360-tisíc bola len imaginárna. V skutočnosti sa mu mali byty vrátiť. „Podozrivý povedal, že keď dostane 80-tisíc eur za to DPH, tak prevedie tie byty na ich spoločnú spoločnosť KANNONE, s.r.o. Tým pádom by tie byty prešli späť do spoločnosti poškodeného.“ Ešte v trestnom oznámení pritom Palombi napísal, že mal mať aj podiel na vratke DPH. „Podozrivý mu uviedol, že byty budú predané obchodnej spoločnosti GENNA, čo zdôvodnil tým, že spoločnosť GENNA si uplatní nárok na odpočet DPH, z ktorého polovicu oznamovateľovi dá,“ píše sa v uznesení. Vadala u vyšetrovateľa všetko poprel, o žiadnej dohode údajne nevedel a byty vraj normálne kúpil. Vyšetrovateľ nakoniec trestné stíhanie zastavil s tým, že nešlo o podvod na Talianovi Palombim, pretože sa spolu mohli podieľať na podvode.

Zdôraznil, že ak sa stal trestný čin, tak ide o podvod s vratkou DPH a že vec sa v inom konaní rieši ako zločin krátenia dane a poistného. Doslova napísal: „Skutočný zámer jednotlivých osôb podieľajucich sa na postupných prevodoch znemožňuje objektívne zistiť aj ich možná vedomá či nevedomá súčinnosť smerujúca k naznačenému vylákaniu daňovej výhody, kedy možno od týchto osôb očakávať účelové výpovede s cieľom obhajoby pred podozrením z inej trestnej činnosti.“ Palombi sa pôvodne domáhal vrátenia bytov aj na súde – v obchodnom spore, ktorý sa viedol od decembra 2014. Ako však vyplýva zo súdnych rozhodnutí, svoje podanie vzal vlani vo februári späť. Okresný súd Bratislava V. v marci konanie zastavil. Prečo vzal Palombi po viac ako dvoch rokoch podanie späť, však v rozhodnutí neuviedol. Na štátne orgány sa obrátil až po rokoch – po tom, ako sa ukázalo, že Vadala mu nedá ani peniaze z vratky DPH, ani nevráti byty. V tomto prípade vyšetrovanie zatiaľ neviedlo ani k obžalobe Antonina Vadalu. Dve firmy z jeho portfólia pritom išli len nedávno do konkurzu s daňovými dlhmi, presahujúcimi 100-tisíc eur.

Veľká talianska rodina Antonino Vadala či Carmine Cinnante na Slovensku nepôsobia individuálne a opustene. Na východe Slovenska – vo vzájomnej koordinácii a spolupráci – fungujú zástupcovia štyroch rodín z prostredia talianskej Kalábrie, rodiska 'ndranghety. Okrem Vadalovcov a Cinnanteovcov ide o rodiny Rodovcov a Catroppovcov. Ich hlavným slovenským biznisom sa stalo poľnohospodárstvo. Vlastnili, alebo dodnes vlastnia niekoľko desiatok firiem. Ich majetok sa pohybuje v desiatkach miliónov eur. Obhospodarujú stovky až tisíce hektárov pôdy, na ktoré čerpajú milióny eur dotácií. Len za roky 2015 a 2016 sa firmám okolo týchto rodín podarilo získať od Pôdohospodárskej platobnej agentúry (PPA) na priamych platbách viac ako osem miliónov eur. A ďalšie státisíce eur čerpali na projektových dotáciách. Aj oprávnenosť týchto platieb je sporná. Aktuality.sk spolu s partnermi zdokumentovali viacero prípadov, kedy došlo k porušeniu predpisov. V jednom prípade si firma vypýtala platby na osemnásobok plochy, ktorú skutočne obrábala. V inom prípade si zase pýtala platby na plochy, za ktoré neplatila nájom a nemala na ne užívacie právo. V ďalšom dokonca štatutár jednej z firiem týchto Talianov sfalšoval rozhodnutie PPA, aby presvedčil banku, že čoskoro dostane peniaze. Ďalšie verejné peniaze zinkasovali firmy pod vplyvom Talianov aj na bioplynové elektrárne. Tri firmy rodiny Diega Rodu získali napríklad v rokoch 2012 až 2017 na týchto platbách 8,3 milióna eur. A ani tu sa nevyhli pochybeniam. Úrad pre reguláciu sieťových odvetví (ÚRSO) ich v roku 2015 pokutoval, lebo pri povinnom vykazovaní nadhodnotili množstvo energie, ktoré ich bioplynová elektráreň vyrobila. Práve od množstva vyrobenej dotácie pritom závisí aj výška dotácie. Odkiaľ sú peniaze Pranie špinavých peňazí je hlavnou podstatou podnikania 'ndranghety aj v zahraničí. Cieľom je očistiť peniaze a podnikať viac spôsobom, ktorý vyzerá legálne. Môže ísť podľa nej o využívanie tretích osôb ako fiktívnych majiteľov firiem, obchodovanie so zahraničím s tovarom, ktorý je umelo predražený, alebo vytváranie tlaku na konkurenciu.

Klan Libri, s ktorým Vadala spolupracoval, má ako jeden z najvplyvnejších v okrese Reggio Calabria podstatnú časť aktivít aj mimo Talianska. Ich foriem je mnoho, pretože tento klan sa obzvlášť angažuje vo finančnom a výrazne nadnárodnom biznise. Napriek tomu zatiaľ neexistuje dôkaz, že by niekto zo spomenutých na Slovensku pral špinavé peniaze. Existujú však pochybnosti o pôvode peňazí, ktoré tu spomenuté talianske rodiny použili. Z dokumentov, ktoré sa nám podarilo zhromaždiť, vyplýva, že podstatná časť z nich pochádzala z rodného Talianska. Antonino Vadala napríklad figuruje na Slovensku v niekoľkých súdnych rozhodnutiach, z ktorých vyplýva, že dostal na ruku peniaze od ľudí z Talianska. Tí sa zhodli na tom, že peniaze dali Vadalovi v hotovosti, lebo to tak chcel. Pašovanie kokaínu Mal za ne napríklad kúpiť poľnohospodárske družstvo na Slovensku. Keďže z obchodu nič nemali, peniaze vymáhali od Vadalu. Ten na súde tvrdil, že Talianom nič nedlží a vyhlásenie, ktoré tvrdilo opak, podpísal pod nátlakom.

Firmy bratov Rodovcov, ktoré na Slovensku vznikli už v 90. rokoch, mali zase podstatnú časť vstupného kapitálu z rovnomenných firiem vo svojej rodnej obci Condofuri v Taliansku. Ide o firmy CO.BE.R. (Diego Roda) a TRA.CE.R. (Antonio Roda), ktoré majú svoje sesterské firmy s rovnakým menom aj v Taliansku. Vo výročných správach z prelomu tisícročí uvádzajú slovenské firmy finančné záväzky a výpomoci voči firmám v Taliansku, prípadne aj to, že celá ich produkcia smeruje späť do domovskej krajiny. Firma CO.BE.R dokonca v účtovných závierkach uvádza, že vznikla ako zahraničná investícia so stopercentným podielom kapitálu z Talianska. V Taliansku za rodinnú firmu TRA.CE.R koná brat Antonia a Diega Pietro Roda. Pietro Roda pritom figuruje v kauze prania špinavých peňazí talianskej 'ndranghety, nazývanej El Dorado. Polícia ho zatkla v roku 2013 v ťažení proti mafiánskemu klanu Gallicianò. Čelil obvineniu z príslušnosti k mafiánskemu združeniu (špecifický trestný čin v talianskom práve) a praniu peňazí. V roku 2014 ho však Najvyšší súd pre nedostatok dôkazov očistil. Naopak, v roku 2017 sa mená členov rodiny Antonina Vadalu objavili v zatykači na 18 členov gangu, ktorý mal pre 'ndranghetu prepašovať do Európy stovky kilogramov kokaínu. Vadalovci sú však v zatykači len zmienení. Podrobnosti prípadu zatiaľ nie sú známe.

POZNÁMKA: Závěr článku chybí, Ján Kuciak píšící pro portál Aktuality.sk ho nestihl dokončit…

Zdroj: http://www.extra.cz/posledni-text-zavrazdeneho-slovenskeho-novinare-uz-ho-nestihl-dokoncit

17. 2. 2018 13:00

Chtěl jsem se podívat, kolik lidí už muselo zemřít, aby se politici mohli natřásat, jak řeší migrační krizi, a spolu s pomatenci a gaunery z (ne)ziskovek si honit dobroserská trika svých morálních výšin. Ale zjistil jsem, že žádná taková databáze neexistuje. Alespoň já jsem na ni nikde nenarazil. To je v době internetu a při existenci desítek a stovek zpravodajských webů včetně těch veřejnoprávních věru zarážející informace. No nic. Co neudělali profesionálové, udělej si sám, řekl jsem si. A gůglil a gůglil. Zjistil jsem, že smrtící kombinace importovaného islámu a levičáckého neomarxistického šílenství totiž hrozí zničit naši civilizaci. Nalezl jsem jich 67 s počtem mrtvých 5026. A to můj níže uvedený seznam zcela jistě není kompletní, přesto už teď je naprosto šílený a nepochybně bude dál a dál narůstat. Berte můj výsledek jako vzkaz od anonymního autora, který si dal mravenčí práci s vyhledáváním některých islamisty způsobených lidských tragédií ve jménu Alláha a multikulturalismu. 

17. 2. 2018 10:42

Vážené a vážení,

dnešní četbu na víkend jsem věru nevybral z optimistické knihovničky. Britský filosof John Gray ve své knize Slamění psi popsal lidskou existenci pojmem homo rapiens - člověk násilnický. V těchto chvílích si uvědomuji, že dnes má pohřeb novinář Karel Slezák, novinář, kterého za pomoc druhému vyloučili ze Syndikátu novinářů a mediálně očernili, a který několik dní poté náhle zemřel.

 

Karel Slezák pomstěn? Probíhá akce. S dlouhou řadou jmen osobností

12.02.2018 7:26

K jeho úmrtí se vyjádřila v kondolenčním prohlášení řada osobností. Slezák zemřel jen několik dní poté, co došlo k incidentu mezi ním a novináři ve volebním štábu Miloše Zemana v Top Hotelu Praha.

 
Karel Slezák pomstěn? Probíhá akce. S dlouhou řadou jmen osobností

Foto: Screen: Youtube
Popisek: Karel Slezák a Milan Rokytka.

„Novináři ze Seznam TV se snažili dostat do soukromých prostor, kam neměli přístup, právě ve chvíli, kdy tam jeden z hostů, pan Milan Rokytka, měl zdravotní potíže. Novináři nejenže nezavolali záchranku, ale ještě ve snaze ulovit bulvární snímky překročili meze nejen soukromého prostoru, ale především profesionální etiky,“ podotýkají osobnosti v kondolenčním prohlášení. „Z místnosti pak byli vykázáni několika jinými návštěvníky, kteří se pokoušeli podat první pomoc kolegovi v nouzi. Jeden z těch, kdo vykázal novináře ze salonku, byl pan ing. Karel Slezák, taktéž novinář, člen Syndikátu novinářů. Tato organizace nejenže nezasáhla proti neetickému jednání bulvárních reportérů v okamžiku zdravotního ohrožení člověka, ale vzápětí ‚potrestala‘ ing. Slezáka vyloučením ze svých řad. Tato série nešťastných událostí vyústila v náhlé úmrtí pana ing. Karla Slezáka,“ dodávají podepsaní, kteří se v prohlášení pohoršují nad tím, že slušnost, morálku a elementární humanitu v naší společnosti vystřídal mediální a politicko-mocenský zákon džungle.

Text petice  ZDE

„My, níže podepsaní, vyjadřujeme upřímnou soustrast rodině zesnulého kolegy novináře ing. Karla Slezáka. Jeho jednání při událos

tech v hotelu TOP 27. 1. 2018 chápeme jako snahu pomoci jinému kolegovi ve zdravotním ohrožení, což patří k elementárním etickým parametrům nejen výkonu novinářské profese, ale obecně lidského chování a jednání. Fakt, že se někteří jiní novináři snažili z celé události vytěžit jen bulvární zpravodajství bez ohledu na humanitární kontext, naopak považujeme za nemravný a porušující všechny novinářské kodexy a pravidla. To, že pana ing. Karla Slezáka za jeho snahu pomoci kolegovi vyloučil ze svých řad Syndikát novinářů, je zcela nepochopitelné a tuto organizaci naprosto zahanbující. Nemůžeme nikoho vinit z toho, že pan ing. Karel Slezák již není mezi námi, ale uvedené okolnosti svědčí o tom, že v naší společnosti nepanuje shoda, mravnost a humanita, ale jen zápas o vliv a moc za každou cenu. To je smutný výsledek bezmála třiceti let vývoje demokracie v naší zemi,“ uvádí se v textu, pod nějž se podepsali například politolog Zdeněk Zbořil, publicista Jaroslav Bašta, sociolog Jan Keller, bezpečnostní analytik Jan Schneider či ekonom Radim Valenčík.

Nechybí ani podpis spisovatelky Lenky Procházkové, dokumentaristy Václava Dvořáka, novináře Petra Žantovského, publicisty Petra Hájka či  spisovatele Benjamina Kurase a zpěvačky Zuzany Stirské.

 

Tak když se koukám kolem sebe, jak na všech frontách vítězí agresivita a egoismus, jak se vytahují ze šuplíků hesla třídního boje, jak se nálepkují "nepřátelé" a sestavují jejich seznamy, nějak mi přijde mnoho z toho Grayova textu až nemile aktuálně. Pokud si chcete taky "nastavit zrcadlo", jak se říkalo, můžete to učinit spolu s Johnem Grayem zde:

 

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Petr-Zantovsky-Jak-jsem-potkal-knihy-10-dil-Slameni-psi-524209?nocache=1

26. 1. 2018 16:53

Jak bude vypadat Evropa za třicet let? Slavný spisovatel sci-fi Ondřej Neff předkládá vizi, která vyděsí

02.06.2015 20:05

ROZHOVOR Spisovatel Ondřej Neff si myslí, že kvóty pro uprchlíky, které připravuje Evropská komise, problém s imigranty nevyřeší. Řešením nebude ani to, když budeme imigranty vracet zpět do jejich domovů. „Bude to zřejmě jev, který bude koncem naší zlaté staré Evropy,“ připomíná k tomu v rozhovoru ParlamentníchListů.cz Neff a zdůrazňuje, že imigrantská vlna uprchlíků zřejmě žádné uspokojivé řešení mít ani nebude.

 
Jak bude vypadat Evropa za třicet let? Slavný spisovatel sci-fi Ondřej Neff předkládá vizi, která vyděsí

Foto: hns
Popisek: Ondřej Neff

 

Anketa

Z čeho máte největší strach?

3%
hlasovalo: 36346 lidí

 

Měla by Česká republika přistoupit na kvóty pro uprchlíky, které připravuje Evropská komise?

Kvóty jsou především zoufalé zdání nějakého řešení. Začalo stěhování národů a vypadá to, že se agilní část Afriky chystá přestěhovat do Evropy. Ale to je problém tak monumentálního a historického rozměru, že nějaké kvóty jsou s významem této události naprosto marginální záležitostí.

Jak by ale podle vás měla Evropská unie problém s imigranty řešit?

To naprosto netuším. To je, jako by začalo zemětřesení, které by se opakovalo obden, a já bych měl odpovídat na to, jak by to měla Evropská unie řešit. Žijeme v iluzi, že všechno má nějaké řešení, a to řešení je v tom, když Brusel správně rozhodne. Jsou přece věci, které žádné řešení nemají, a já se bojím, že tohle je jedna z nich. Kvóty, dobrá, asi se jim nevyhneme. Přijmeme dejme tomu padesát tisíc lidí, ale co ti lidé tady budou dělat? Čím se budou živit? Jak budou žít? To je něco naprosto nad pomysl všeho. Takže je tady u nás umístíme a dáme je do nějakého lágru. To je věc administrativně, finančně a organizačně policejní, ovšem podstaty se to vůbec netýká.

Občas ale zaznívá mezi lidmi názor, že mnohem důležitější nežli nějaké kvóty je to, zda imigranty budeme umět vracet zpátky domů.

Jak chcete ale vracet desetitisíce lidí? To je máme pochytat a nacpat do nějakých lodí? Uvědomme si, že oni vsadili svůj osud na odchod do končin, o nichž slyšeli, že se jim tam bude dařit dobře a že je tam nikdo nebude vraždit, znásilňovat, že se tam o ně postarají, prostě že se tam slušně žije. A to je teď chcete armádou nechat pochytat – až budou utíkat ze sběrných táborů – a násilím pak ženy a děti rvát do nějakých lodí? To jsou všechno jen plané řeči a mnoho lidí si ani neumí představit, co to v reálu znamená „vrátit někoho někam“. Historie takové příklady zná, ona zná všechno. Když se kupříkladu vlasovci pokusili zachránit na Západě, napřed se dostali do amerického zajateckého tábora, jenže pak je Američané vrátili Stalinovi. No a ten je nechal postřílet. Podle všech regulí to totiž byli minimálně dezertéři a vlastizrádci. Imigranti vlastizrádci nejsou, ale kam vysadíme Somálce? Do Libye, někam na břeh? Kam půjdou? Kdo jim dá pak jídlo? Nemyslím si, že je to uskutečnitelné. Toto je masový exodus. Evropa už ho zažila, ale v opačném gardu. Vzpomeňme si na historické období, kdy lidé začali hromadně odcházet do Ameriky. Na začátku 17. století tady byla permanentní válka, kdy jsme se vyvražďovali. Děly se tady hrůzy ne nepodobné řádění Islámského státu. Následkem toho pak odsud odcházeli lidé do divočiny v Americe a tam založili americký národ. Samozřejmě že to zase odnesli ti, kteří tam žili před nimi, tedy indiáni. Tohle stěhování národů, masivní stěhování do Ameriky, přece trvalo ještě ve dvacátém století! Zažil to ještě můj otec, vyprávěl mi, jak u Masarykova nádraží, kde bydlel, vídával lidi, kteří chtěli odjet do Ameriky. Seděli na kufrech a čekali na vlak do Hamburku. To ale byli lidé, jež uměli číst a psát, byli to nejčastěji dělníci nebo uměli nějaké řemeslo a byli připravení na život, který v Americe povedou. Amerika je akceptovala, dala jim zaměstnání, oni tam založili české komunity, které se postupně rozplynuly v americkém národě. Teď to prožíváme z druhé strany v opačném gardu. Je to dějinotvorný proces a nedá se řešit nějakým příkazem z Bruselu. Je docela možné, že příliv imigrantů žádné řešení nemá. Ty kvóty zřejmě nastanou. Ti lidé sem přijedou, ale stejně nakonec budou žít tam, kde budou chtít oni. Třeba dostanou umístěnku do Třebíče do sběrného tábora, ale budou chtít žít v Paříži či v Londýně. Takže z té Třebíče utečou.

V ČR se proti kvótám razantně vyslovila organizace Islám v ČR nechceme, která je vedená Martinem Konvičkou. Toto hnutí kromě jiného sepsalo petici, jejímž cílem je podpořit vládu v odmítavém postoji vůči kvótám. Svůj petiční stánek měla organizace minulý týden rozložený v Olomouci, kde ale údajně na paní ve stánku zaútočila skupina arabských mladíků. Měla je rozzuřit kresba přeškrtnuté mešity a navíc Arabové měli paní říci, že je naší povinností přijmout u nás imigranty a že do pár let budeme všichni stejně jejich otroky. Co si o tom myslíte?

Samozřejmě to vyvolává radikalizaci lidí určitého typu. Společnost bude ze sebe generovat určité politické jevy, které jsou určitě neslučitelné s politickou kulturou, na niž jsme si zvykli. O tomto případu sice nevím, ale dovedu si představit, že k tomu došlo. Musíme počítat s tím, že z komunity, která se sem stěhuje, se budou generovat militantní agresivní skupiny a že vzniknou i na druhé straně agresivní xenofobní reakce a pak dojde ke konfliktům a že mezi těmi dvěma skupinami budou malé občanské války. Bude to zřejmě průvodní jev, který bude koncem naší zlaté staré Evropy, na niž svorně všichni nadáváme. Už za deset, patnáct či dvacet let budeme mít absolutně jiné existenciální starosti nežli dnes. Vznikne možná společnost, která bude velmi drsná. Je směšné si myslet, že nějaké kvóty to vyřeší nebo že petice něčemu zamezí. Nedovedu si do detailu představit, co bude. Možná budeme chodit nějak ozbrojeni, budeme žít v pevnostech... Jsem spisovatel science fiction a snažím se postihnout i společenský vývoj. O islámském radikalismu jsem psal poprvé v roce 1985 v románu Měsíc mého života a arabisté se mi tehdy přitom smáli, že tomu vůbec nerozumím a že oni toho schopní nejsou. A vidíte, uplynulo třicet let a je z toho největší problém současné doby. A to je jen začátek, bude to akcelerovat.

Můžete jako spisovatel science fiction tak trochu předpovědět, co se stane s Evropou za sto let? Bude to podle vás geopoliticky úplně jiná Evropa?

Nevím, jaká, jiná bude určitě. Nejenom ona. Nutně se musí změnit Afrika, kde musí dojít k zásadním přesunům státnosti. Když se podíváte na politickou mapu Afriky, uvidíte tam hranice mezi umělými státy podle pravítka namalované. Tohle rozdělení už brzy nebude zřejmě udržitelné. V budoucnu tam zřejmě vzniknou nové státy a mapa tam bude daleko pestřejší. Podle mě tam k určité konsolidaci časem dojde, ovšem po vzájemných strašných válkách. Vše se tam zřejmě bude odehrávat za cenu neslýchaných krutostí a velkých krveprolití. Vždyť i všechny evropské státy jsou založeny na obrovských krveprolitích a krutostech! Na náš koncept lidských práv můžeme v této souvislosti zapomenout. Co ale bude za sto let v Evropě, to si nedokážu představit. Následujících deset, dvacet či třicet let bude ale určitě hodně dramatických.

Hnutí Islám v ČR nechceme hovoří o tom, že je nutné vyvolat referendum v otázce nuceného přijímání imigrantů. Souhlasíte s tím?

Co pan Konvička k tomu vykládá, jsou populistické floskule bez obsahu a významu. Každý tady hned hovoří o referendu anebo píše otevřený dopis nebo podává trestní oznámení. To jsou všechno obrovské blbosti. Ti, kteří takto hovoří, jsou podle mě lidé, jež si leští své ego na věcech, kterým stejně nezabrání a na žádné smysluplné řešení stejně nepřijdou. Jsou to ideoví parazité.

Také se hodně hovoří o tom, že by se měl vyřešit ten nejlogičtější problém, tedy to, z jakého důvodu imigranti ze svých domovů převážně prchají. Jde o to vyřešit jejich vnitropolitickou situaci...

To je opravdu výborný nápad, vyřešit jejich vnitropolitickou situaci. To je stejně planý žvást, jako když se Cyril Svoboda s vážným obličejem přimlouvá za společný postup. Jak vyřešit situaci v Somálsku nebo v Kongu, kde vraždění pokračuje od padesátých let? Kam dovést ten společný postup? Čí postup? Ten chaos tam se možná časem vyřeší, ovšem za cenu velkého násilí, které nelze zvenčí ovlivnit nebo dokonce řídit či zastavit. Tamější chaos vygeneruje nějaká silná politická hnutí, která nastolí pořádek masivním zabíjením. Tak to bylo od úsvitu dějin. Státy vznikají organizovaným násilím a pak se udržují armádou a policií, aby se nerozpadly.

Jenže tady se má na mysli Islámský stát. Prezident Miloš Zeman třeba naznačuje, že by se mělo na něj zaútočit...

Pan prezident Zeman nezodpovědně plácá nesmysly. Islámský stát není možné zvenčí zničit. Můžeme jen doufat, že se rozpadne sám a jeho frakce se budou vzájemně potírat. Podařilo se mu dát do pohybu masy lidí. Umožnil jim krást a vraždit ve jménu ideje, to vždycky fungovalo. I naše husitské hnutí byla taková ozbrojená lůza, která dostala povolení zabíjet a znásilňovat a krást. To samé se dělo i při bolševické revoluci. Máte masu lidí a dovolíte jim vraždit. Kdyby na Islámský stát nastoupila nějaká armáda, co udělá? Má všechny ty lidi pozabíjet? Připomeňme si nedávné obrovské fiasko s Irákem. Dokud tam byli Američané, nějakým způsobem to tam sice drželi, ale za cenu obrovských výdajů a hlavně ztrát na vlastních životech. Ovšem sotva vytáhli paty, tak se vraždění obnovilo.

Oni ale ničí i památky. Islamisté už zničili třeba památky ve starověkých městech Hatra, Nimrúd, Ninive či Chorsábád, ohrožená je teď syrská Palmýra...

To se dělá, to je v dějinách normální. Křesťané zničili animistické památky. Dnes je vykopávají archeologové ze země. Památky ničili husité. Když katolíci vyhnali ze Španělska Maury, zničili tam mešity. Co zbylo z kultury Inků v Peru? Jen to, co se už ukrást a zničit nedalo. Každá vítězná kultura zničí to, co bylo předtím. Můžeme se nad tím pohoršovat a rozčilovat, ale to je to jediné, co můžeme dělat.

 

Psali jsme:

2. 1. 2018 17:02

Na závěr roku se  tak jako každoročně na svátek svatého Silvestra sešli v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě věřící, aby poděkovali Bohu za uplynulý rok 2017. Slavnostní nešpory s krásnou hudbou a zpěvy na oslavu matky Boží Panny Marie celebrovala J. Em. Dominik kardinál Duka OP, arcibiskup pražský a primas český. V promluvě k přítomným se zamýšlel nad tím, co znamenal veliký dar svobody pro katolickou církev, která zakusila, co je diktatura nacismu a komunismu a proč je vliv těchto zrůdných diktatur tak negativní na morálku a kulturu národů, které postihl. Dospěl k závěru, že je to zejména proto, že tyto diktatury nechápou, že  podle Krista svoboda vnitřně souvisí s pravdou a teprve společně  vytvářejí člověka skutečným člověkem.  Bez pravdy a zodpovědnosti nemůže v této zemi být skutečná spokojenost a pravá radost z nabyté svobody. Jen sama svoboda k tomu nestačí.

7. 12. 2017 12:03

Pohanský velekněz Dominik Duka https://a2larm.cz/2017/09/pohansky-veleknez-dominik-duka/

 
30. 9. 2017

Namísto univerzalistického křesťanství založeného na solidaritě nabízí kardinál Duka jen náboženství kmene pro etnicky čisté našince. Existuje ošklivá konspirační teorie: katolická církev podle ní nemá nic společného s křesťanstvím. Je tajnou konfederací různých pohanských kultů, které křesťanství zdánlivě vyvrátilo, ale ve skutečnosti se skryly za sochy svatých (oněch skrytých pohanských bohů) a Panny Marie (dobře ukryté pohanské bohyně plodnosti) a především do nabubřelých sakrálních staveb, oslavujících pozemskou moc a slávu. Pohanství znamená v tomto pojetí surové náboženství pro omezenou skupinu, které si kreslí obraz boha jako kmenového idolu, zatímco křesťanství má znamenat otevřenost všem, která se projevuje praktickou solidaritou. Vůči katolické církvi (a možná i vůči mnoha dávným či současným pohanům) jako celku je tato teorie možná nespravedlivá, ale takřka pokaždé, když promluví kardinál Dominik Duka, zdá se že ty nejhorší spekulace nejsou od věci. Jeho slova skutečně jako by příslušely nějakému krutému pohanskému veleknězi, brojícímu za přísné odlišení „našinců“ a „cizinců“, a ne následovníku židovského hlasatele nejrevolučnější myšlenky lidských dějin: miluj bližního svého jako sebe samého, přičemž bližním je myšlen každý člověk a zejména cizinec.

Náboženství pro kmen

Trumpovská rétorika o umlčované většině „manipulované a ovládané rozmary různých menšin“ od českého arcibiskupa bohužel nepřekvapila, mluví tak delší dobu. A mimo terč mířili ti, kdo arcibiskupovi právem připomínali, jak moc ona „umlčovaná většina“ nenávidí katolickou církev, která sama patří v české společnosti k menšině. To vše pan Duka jistě ví: jeho cílem je ale ztotožnit se s proudem, o němž dobře tuší, že se může překrýt se sny konzervativní části katolické církve. K této pomyslné „většině“ (nikdo zatím její údajnou většinovost nepřeměřil) se chce přihlásit, protože dobře ví, že vytváří klima, v němž se mu může s jeho agendou dobře dařit. Tak jako se daří silnějším polským, slovenským či chorvatským katolíkům, kteří svou moc využívají především k upírání lidských práv gayům a lesbám a k aktivitě proti feminismu.Katolicismus pojatý jako náboženství kmene nepotřebuje demokracii, ba naopak, ta spíš překáží. Co ale potřebuje, je onen kmen.

O gayích a lesbách v Boleslavi Duka nemluvil, v soukromí je ale prohlašuje za největší hrozbu katolické církvi – v myšlení konzervativní části církve „gaylobby“ získala místo, které dříve měli svobodní zednáři, případně židovské spiknutí. Proti feminismu, respektive „zhoubě genderových teorií“ se ale ve Staré Boleslavi mluvilo. Duka asi zapomněl na revoluční biblická slova představující první velkou dekonstrukci genderových rozdílů (a lecjakých jiných, na kterých by chtěl stavět): „Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši“ (list Galaťanům 3,28). Je ostatně příznačné, že univerzalistický a solidární rozměr křesťanství připomněly Dukovi na jeho pohanském průvodu svým protestováním právě feministické křesťanky z RFK.

Menšinovost připomínají pobouřeně katolické církvi ti samí liberálové, kteří tuto církev léta hájili jako utlačovanou, a pokud si někdo dovolil ostřejší tón proti církevním restitucím, prohlašovali to málem za návrat padesátých let. Dnes sklízí, co také oni zaseli: katolická církev nebude umírněná a vstřícná k menšinám. Stane se součástí reálné většiny a má díky těmto svým někdejším zastáncům dost peněz na to, aby prosazovala své názory a dělala v českém prostředí kulturní práci tak, jak jí rozumí.

Křesťanství pro Duku není nic univerzalistického.

Jeho křesťanství není křesťanstvím samaritána, který pomáhá cizinci. Za uprchlíky se modlí se skutečně pozoruhodným pokrytectvím, ať „najdou odvahu vrátit se do zemí svých otců“, kde zuří občanská válka a které rozvrátily západní intervence, chudoba a klimatická změna. Není náboženstvím pro všechny. Je kmenovým uctíváním tradic bílých kmenů. Duka se modlí „za evropské národy. Kéž se navrátí ke svým křesťanským kořenům, znovu naleznou svoji identitu a zachovají starý kontinent dalším generacím.“ „Kořeny“ stojí jako dílčí tradice konkrétního kmene, který pod ochranou svých bůžků, svých posvátných lebek, zachovává svůj prostor pro další generace a odhání z něj cizáky. Je to logika popsaná (vedle mnoha lepších věcí) i ve Starém zákoně. Nový zákon přišel, aby tuto logiku zrušil. Neví to pan arcibiskup? Nebo své náboženství překrucuje vědomě?

Něco druhorepublikového

Pozoruhodný necit projevil Duka i tehdy, když citoval slova Karla Čapka napsaná dva dny před jeho smrtí. „Zapomněl“ totiž uvést kontext: k Čapkově smrti došlo v době druhé republiky, a podíl na ní mělo štvaní oficiální druhorepublikánské žurnalistiky, v níž hráli značnou roli katolíci.

Historie onoho podivného apendixu českých dějin, onoho půlroku mezi Mnichovem a nacistickou okupací zvaného druhá republika, je poučná pro dobu, kdy se ke slovu dostane podobný duch, jaký dnes reprezentuje Dominik Duka. Také tehdy se o slovo přihlásila dosud prý umlčovaná většina, manipulovaná různými menšinami: Židy, zednáři, liberály, levicí… Mnozí velcí katoličtí spisovatelé se v tu dobu změnili v agresivní štváče. Také tehdejší arcibiskup, Karel Kašpar, se vyjádřil. „Klaněli jsme se modlám,“ zhodnotil při svém kázání dobu první republiky jen pár dní po Mnichovu. Každý tehdy věděl, že těmi modlami byly pro arcibiskupa myšlenky lidskosti, pokroku a svobody spojené s T. G. Masarykem. Právě tyto ideje tehdy putovaly na smetiště, přičemž jediným cílem byla „záchrana národa“ ve smyslu holého přežití za jakoukoli morální cenu. Výsledkem byla i rasistická opatření vůči Židům, pracovní lágry, zánik demokracie. Vše bez protestů katolické církve, naopak za potlesku mnoha katolických publicistů, kteří vedle smutku nad osudem národa (ten jim nebudeme upírat) cítili i škodolibou radost, že „už se neklaní modlám“.

Katolicismus pojatý jako náboženství kmene nepotřebuje demokracii, ba naopak, ta spíš překáží. Co ale potřebuje, je onen kmen. A kmen co nejsilnější! Jak řekl Duka na letošním protipotratovém „pochodu pro život“: „Uvědomte si, kolik životů přijde nazmar a kolik hledáme různým způsobem pracovních sil, protože se tady nenarodí.“ Lze si představit hodně křesťanských argumentů proti potratům, a některé nelze bagatelizovat. Toto ale zcela jistě není jeden z nich. Je to varování pohanského velekněze, kterého nezajímá duchovno, ale početné stádo, národní hospodářství a etnická stejnorodost.

Den krvavé státnosti

Svátek sv. Václava se nám vrátil na konci devadesátých let. Navázal na velmi spornou tradici: ke svatému Václavovi se nehlásili jen katolíci, ale také nacisté, kteří vyznamenávali ty nejaktivnější kolaboranty Řádem svatováclavské orlice. Možná ale ještě zajímavější je otázka, k čemu přesně odkazuje ona napříč tisíciletím se táhnoucí poloposvátná „státnost“, kterou má odkaz svatého Václava duchovně vyfutrovat. O desátém století toho víme málo, tak málo, že se ještě Záviš Kalandra mohl domnívat, že žádný svatý Václav historicky neexistoval a jednalo se prostě o církví přivlastněného pohanského boha. Dnes se většina historiků shodne, že sv. Václav žil a datum 28. září skutečně odkazuje ke dvěma událostem, které měly vztah k české státnosti. Měli bychom je však oslavovat?

V obou případech šlo o zločiny, přičemž vražda sv. Václava (došlo k ní patrně roku 935) byl ten menší. Ať to s ní bylo jakkoli, skutečným zakladatelem přemyslovského státu nebyl světec, který se nám ztrácí v šeru legend, ale jeho bratr a vrah Boleslav. To on, a po něm jeho stejnojmenný syn, vybudovali raný středověký český stát. Klíčovým momentem tohoto budování byl přitom jiný čin, k němuž došlo také 28. září, tentokrát roku 995: vyvraždění konkurenčního rodu Slavníkovců.

Oba tyto zločiny, jeden individuální a druhý masový, jsou ale ve skutečnosti jen drobností proti tomu, co bylo hlavním způsobem fungování tehdejšího českého státu. Jak připomněl historik Dušan Třeštík v úvaze „Kdo zaplatil vznik našeho státu“ (Dějiny a současnost č. 3/1999), vzývaný přemyslovský stát stál na masivním obchodu s otroky – částečně jako obří překladiště, částečně otroky chytaly a prodávaly samy tlupy přemysloveckých Boleslavů, první to vojska české státnosti. Jak připomíná jiný historik, Jan Tesař, opravdu není náhodou, že pro „Slovana“ a „otroka“ je ve většině evropských jazyků jeden výraz. Česká státnost má na této nenáhodě značný podíl. Snad bychom měli těm otrokům, prvním obětem české státnosti, postavit aspoň nějaký pomníček, končil svou úvahu Dušan Třeštík. Nestalo se, a místo toho se plive i po mrtvém Třeštíkovi. Otroci se nepřipomínají a namísto nich máme pompézní „Den české státnosti“, při němž působivě řeční mocní preláti o vznešenosti tradice. Na její oběti nevzpomenou.

Prameny o tom možná nejdůležitějším mlčí. Nevíme, kolik křesťanských kněží v desátém století proti otrokářství protestovalo či dokonce vykupovalo nebo osvobozovalo otroky, jak to některé legendy přisuzují svatým Václavu a Vojtěchovi. Nevíme, kolik kněží naopak povzbuzovalo dobyvačné a otrokářské armády, kolik jich udělalo z čerstvě přineseného křesťanství náhradní pohanské náboženství kmene. Víme jen, že oba typy kněží mají své následovníky. Ti první v humanistických křesťanech a křesťankách, ochotných přinášet svědectví o „sluníčkářské“ povaze učení onoho ukřižovaného židovského hipíka, k němuž se čertví proč hlásí i český episkopát. Ti druzí v nekrofilních prelátech, vlísávajících se v řečech nad tisíc let starou lebkou vkusu a předsudkům pomyslné „většiny“.

Autor je politolog a novinář.

ÚVODNÍ FOTA A VIDEA

Odebírejte Fragmenty

 

NEJVÍCE ČTENÉ ČLÁNKY

Kliknutím na obrázek získáte článek


Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %