Zastánci solidarity s migranty většinou argumentují čísly – 20, 30, 200, 300 – a zdánlivě mají pravdu, dokud nejde o statisíce, ale jen o promile naší populace, nic tragického, a soudržnost i charakter české společnosti by byly zachovány. Premiérův výrok ale nemá význam statistický, nýbrž symbolický a je adresován nejen občanům, ale i EU a Italům a znamená: podívejte se, kam jste to dopracovali se svou politikou otevřených hranic. My si u nás rozvrat nepřejeme. Přijetí i nepatrného počtu běženců by byl souhlas s vaší katastrofální politikou. I u vás se lidé bouří a náš principiální postoj je má podpořit.

Nedávná srážka s běženci ve španělské Ceutě problém ilustruje. Městské opevnění brutálně prorazil dav téměř osmi set atletických mladíků ze subsaharské Afriky a někteří se okamžitě vrhli na zem, aby políbili svatou půdu Unie, z níž je místní policie nemá právo vytlačit. Víme, že nejde o azylanty, nýbrž o ekonomické migranty, kteří by měli být vráceni domů, ale nebudou, protože se západní politici vymlouvají na mezinárodní smlouvy a závazky, nemluvě o astronomických nákladech na jejich nedobrovolnou leteckou přepravu.

Proč Jiří Pehe napadá Babiše za „otřesné pokrytectví”, když ví, že o žádnou licoměrnost ani přetvářku nejde. Premiér svůj postoj mnohokrát vysvětlil. Z devadesáti procent máme co do činění s ekonomickými migranty a ty se po přijetí nedaří posílat zpět.

Nyní, kdy většina pašeráckých plavidel míří do nedalekého Španělska (úžina má v nejužším místě 15 km), by mělo být jednoduché lodě obrátit a zavléct zpátky do afrických vod místo importu lidí do Evropy. Jistě by se nikdo neutopil. Taková vůle ale Západu chybí a vytýkat českým politikům, že nic nenavrhují, je nesmysl. Pehe vyhrožuje visegrádským státům ztrátou unijní solidarity i dotací. Se sebevražednou politikou, která společnost rozvrací, solidární už z čirého pudu sebezáchovy být nemůžeme - Skandinávie měla kupříkladu kdysi téměř nulovou kriminalitu, dnes má nejvyšší v Evropě a dotace vem jed, z ekonomického pohledu také jedovaté jsou. Proč riskovat znásilnění žen, útoky na židy a homosexuály,  jak o tom téměř denně informují západní média? Pehe zastírá podstatu ideologického konfliktu mezi obránci domova i bezpečnosti a internacionalisty, možná z obavy otevřeně se přiznat k zdiskreditovanému multikulturalismu.

Extrémnější slova ale zazněla v neděli v kostele akademické farnosti v Praze. Přestože chovám ke kazateli velkou sympatii a oceňuji jeho často inteligentní a inspirativní projevy,  které obdivuje můj syn, nemohu si odpustit kritiku, jde totiž o kulturu, demokracii, pořádek a vlastně o bytí a nebytí národa. Autor plamenné výzvy k přijímání uprchlíků se zaštiťuje rozumnou mírou, ve skutečnosti nevnímá problém s deportací migrantů ekonomických. Apeluje na kamenná srdce, která ještě nezapomněla na hodnoty humanismu, solidarity. Cituje hebrejskou bibli a výzvy k pohostinnosti vůči cizincům, jež jsou „častější než výzva k podpoře vlastních”. Bodejť ne. Písmo nemusí zdůrazňovat prioritu lásky k vlastním, neboť je samozřejmá, charita začíná doma. Cizinci v bibli nepředstavují nebezpečí. Abstraktní lásku k člověku, protože je jiný a cizí, propagoval vynálezce altruismu August Comte. Pomáhejme ze všech sil, ale nikoli na úkor nejbližších. Kazatel se pomátl mystickou, téměř iracionální láskou k bližnímu, i kdyby se nebesa měla zhroutit, zapomněl, že tato ctnost musí být uvázána řetězem k mnoha povinnostem a potřebám rodiny i společenství. Nepřekvapí, že kázání zakončil nadcházející apokalypsou klimatické změny.

Izraelity by nikdy nenapadlo otevřít svou zaslíbenou zemi miliónům nepřátel, jak to učinila západní Evropa.

Zaprvé – české školství má úplně jiné problémy než to, že by žáci (či studenti) byli málo politicky uvědomělí.

Zadruhé – učit žáky (a studenty), co si mají myslet, do škol nepatří.

Zatřetí – občanská výchova se ve školách dávno učí – má svoje osnovy, učebnice a tak dále.

Nejděsivější na tom všem je především to, že vůbec nejde o nějaký nápad pana Babiše. Jde o „Dlouhý pochod institucemi“ nové neomarxistické levice, která již spolehlivě ovládá významná média, univerzity, státní úřady a ministerstva.

Myšlenku původně stvořil tehdejší ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier. Poté, co klíčová ministerstva obsadili zástupci nové levice – Marksová, Valachová, Sobotka a spol. –, dostal projekt zelenou a četli jsme si v novinách o Domu demokracie a lidských práv. Jako vždy – početné pachatele dobra je potřeba krmit – rozpočet šel do desítek miliónů korun a cíl byl vytvořit „Koncepci občanského vzdělávání“, která by se povinně implementovala do škol a jejich vzdělávacích programů a nahradila by klasickou „občanku“.

K tomu granty pro neziskovky, plány na nový „nezávislý úřad“… Klasika.

Voliči sice ocenili práci některých výše jmenovaných tak, že se nejstarší česká politická strana fungující ve třech stoletích málem nedostala do Sněmovny. Ale žádný vliv na jejich jurodivé nápady to nemá. Desítky úředníků, aktivistů, vysokoškolských „badatelů“ a příjemců grantů v tichosti pokračují v načaté práci.
Centrum občanského vzdělávání na Fakultě humanitních studií UK je nezávislé vědecko-pedagogické pracoviště s úzkými vazbami na metodický portál „Výchova k občanství“, s podporou (v čase intenzita kolísá) ministerstva školství a jím řízených organizací. Něco dělá přímo Národní ústav pro vzdělávání. Má to podporu řady médií a zejména konkrétních novinářů, odborníků i „odborníků“.
A cíl se pomocí této složité sítě pomalu přibližuje. Když nějaký ministr (žádný to moc nedělá) omezí jednu instituci či její zasahování do věci správy státu ve věcech vzdělávání – systém běží dál jinudy. Plynule reaguje i na protitlaky veřejnosti. Třeba už nepoužívají slovo „multikulturní“ (lidi to nesnášejí) a používají „interkulturalita“.

Mrkněte se na stránku toho portálu. Je fakt uvědomělý. „Soužití s uprchlíky. Pilujeme argumenty“. „Snaha vnímat život očima většiny bude v důležitých otázkách v budoucnu v České republice čím dál méně únosná.“ Politický extremismus pro naše děti. Povinný – toť jejich plán.

V mezidobí, v Babišově vládě bez důvěry, se role politického zastřešovatele celé věci chopil ministr Pelikán a Koncepce je dokončena. Sám mezitím také politicky skončil, ale celé dílo nese teď do vlády sám Babiš. Je jasné, co tam bude. Bude tam tříletá práce všech zmíněných aktivistů, pochybuji, že by ideu a všechny materiály během necelého měsíce premiér z gruntu předělal.

Bude tam snaha vymývat dětem ve školách mozky, což už beztoho mnozí dělají, ale ne všude stejně intenzivně. Budou učit děti rozeznat „Fake news“, namísto toho, aby je učili o svobodě slova a toleranci jiných názorů. Koneckonců tenhle komentář by určitě neprošel – podle těch krasoduchů žongluje s daty, je nenávistný, dělá z komára velblouda – vždyť zatím nikdo nikoho k ničemu přímo nenutí (jako v počátcích inkluze, že jo…). No a já mám zase problém s koncepcemi, které jsou v rozporu s Ústavou České republiky a tradicemi naší země (a taky s rozhodnutím parlamentního výboru (VEZ) z 28. března 2018). Co je větší fake – ponechávám na názoru čtenářů.

Děti jsou bystré, jistě třeba při správném metodickém vedení učitelů poznají, že lidé s účesem „Koňský ohon“ (ve skutečnosti je pan Jakl autentická rocková mánička od mládí až do dnešní šedesátky), zvlášť pokud podporují politiku Donalda Trumpa, šíří v médiích Fake news.

Kdežto brýlatý „soudruh“ v tesilovém obleku, který mu místo argumentů v televizi nadává a vyzývá státní televizi, aby lidi opačných názorů nezvala, je nositelem pokrokových hodnot a jeho zdravé názory by se měly zaknihovat právě do Koncepce občanského vzdělávání. (Bezpochyby tam jsou.)

Abych jenom nepsal. Dokončil jsem písemnou interpelaci na ministra školství a podávám pozměňovací návrh ke školskému zákonu, kde v hlavních cílech vzdělávání pro české děti hodlám vypustit „politické“ formulace (např. osvojování si myšlenek, že „evropská integrace je vzorem pro národní a nadnárodní integraci“).
Aktivní politika do škol nepatří. A ještě více tam nepatří hrnout dětem do hlav jednoznačné „pravdy“ v tématech, kde si polovina národa myslí přesný opak než druhá polovina.

Disclaimer: Děkuji poslanci Bendovi, který mne začátkem roku na výše zmíněné procesy upozornil, a mohl jsem tak pomocí několika dobrých duší monitorovat hlavní aktivity.

A děkuji paní novinářce Zlámalové z Echa za konzultaci a její investigativní práci.
To je koneckonců další symptomatická věc – lidé opačných názorů to dělají z přesvědčení a na koleně, nejsou nijak zasíťovaní. Ti nedostanou desítky miliónů dotací a grantů, aby třeba metodicky vzdělávali školy, ať vyženou aktivisty od své brány klackem a radši učí děti matiku.