Fragmenty - KLAUSISMUS nikoliv třetocestní socialismus
VÁCLAV KLAUS, prezident ČR v letech 2003-2013

VÁCLAV KLAUS, prezident ČR v letech 2003-2013

Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
26. 7. 2020 12:14
I při souboji o prezidentství (a operaci kyčle) jsem za mé druhé prezidentské volby v roce 2008 četl a něco si z toho poznamenával. Nebyly to však žádné politické aktuality, ale nadčasové postřehy osobností, které se hodí na situaci, která u nás právě nyní probíhá a o něž se chci s Vámi podělit. Jsou to sice velmi nekorektní výroky, ale jsou podle mne správné. 
13. 7. 2020 9:51

I když akcentujeme naprosto zásadní roli opatření dlouhodobého, systémového rázu, určité zásady je ale třeba držet i u opatření, která systémové změny nevyžadují. Ta, která je možné udělat hned, bez změn zákonů. Prvotní povinností je zásadně omezit přerozdělovací aktivismus současné vlády. Jděme cestami, které budou dodržovat princip hospodárného chování státu, které nebudou zvyšovat váhu státu v ekonomice, které nebudou oslabovat přirozenou činorodost lidí. Nikoli náhodou nenavrhujeme žádná stimulační opatření zvyšováním státních výdajů. Zaprvé proto, že v jejich účinnost nevěříme. Za druhé proto, že jich i bez nás budou populističtí politikové všech ideových zabarvení navrhovat více než dost. Nic významného tyto výdaje stejně nepřinesou. Navíc v tom svou komparativní výhodu nevidíme. Postupujme proto na základě následujících zásad:

13. 7. 2020 9:23
Jedinou šanci na překonání dnešní krize, na restart ekonomiky i na její dlouhodobý růst vidíme v systémových změnách. Ke skutečné změně navíc nemohou stačit jen striktně ekonomické pohledy. Nemůže jít „jen“ o zlepšení vládní hospodářské politiky. Musí jít o celkový posun ekonomického paradigmatu. Nejen ekonomického, i politického. Musíme změnit celkovou atmosféru ve společnosti.  To se týká jak naší země, tak celé Evropy, resp. EU. Řada opatření, která navrhujeme, nelze uskutečnit za dnešního právního stavu uvnitř Evropské unie a zaběhlé praxe jejího fungování. Změna poměrů uvnitř EU je předpokladem naší úspěšné budoucnosti. 
23. 4. 2020 12:18
Institut Václava Klause pandemii nemoci Covid-19 bral od počátku nesmírně vážně. Nikdy ji nepodceňoval – nejen kvůli nemoci samotné, ale hlavně kvůli očekávatelným a za první dva měsíce (u nás v Evropě) již uskutečněným opatřením. Ta mají a mít budou velmi vážné důsledky na společnost, politiku a ekonomiku, na životy nás všech. Již na začátku února 2020 jsem v televizním rozhovoru zdůraznil, že i když tuto nemoc nesmíme podceňovat, přesto zásahy státu do chodu společnosti, ekonomiky a lidské svobody nesmíme přehnat a přestřelit. Po dvou měsících rychlého šíření nemoci a neméně rychlého zavádění restriktivních opatření států celého světa začíná více platit obava druhá. Obava z toho, že důsledky léčení nemoci budou větší než nemoc sama. Sérií dvanácti článků, na jejichž napsání se podílel celý náš institut, jsme se pokoušeli podívat na tyto problémy z více stran a úhlů, než je to obvyklé v denním tisku. Tento náš, dosud asi nejkomplexnější pohled na tuto problematiku nesoupeří se stovkami a tisíci článků, které na toto téma dnes a denně na celém světě vznikají. Touto sérií se snažíme vyjádřit specifický pohled na tyto věci tak, jak je vidí IVK (a věříme, že s námi většina normálních lidí). Chtěli bychom poděkovat vedení a pracovníkům portálu iDNES.cz za rozsáhlý prostor, který nám po dobu dvou týdnů každý den poskytovali. Snad nelitovali.
6. 3. 2020 9:04
Na začátku 90. let jsem hledal, a spolu se mnou lidé podobných názorů, jak výstižně a srozumitelně nazvat naše ideové ukotvení – a musím se přiznat, že vhodný název hledám dodnes. Pohybovali jsme se mezi slovy liberální a konzervativní, ale na obou nám něco vadilo. Washingtonský Heritage Foundation v roce 1993 znovu vydal klasický text Russella Kirka, původně napsaný v roce 1953, o kterém jsme – v době smrti Stalina a Gottwalda – v naší zemi samozřejmě nic netušili. Proto bylo to nové vydání tak cenné. V knize The Conservative Mind (mé výpisky jsou z 26. 1. 1993) autor napsal: „konzervatismus není ideologie. Je to stav mysli. Je to typ charakteru člověka“. Velmi se mi to líbilo.
19. 2. 2020 13:48
Naši samozvaní „majitelé“ demokracie, kteří tak ostře bojují proti všem nedemokratickým způsobům uspořádání jakékoli lidské komunity ve světě i u nás doma, se tentokráte úžasně předvedli a plně odkryli své pravé nedemokratické já. Ve zcela demokraticky zorganizovaných volbách, ve zcela demokraticky zvolené Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky byl většinou hlasů zvolen ombudsmanem bývalý zástupce ombudsmanky Šabatové Stanislav Křeček. Ti, kteří v této volbě prohráli, spustili spolu s Milionem chvilek na dr. Křečka a na výsledek této volby neskutečně agresivní útok. Opět se ukázalo, že demokratické uspořádání nepřijímají, pokud není výsledek voleb takový, jaký by si přáli oni. Není to nic nového. Stalo se to opakovaně v minulosti, např. při volbě prezidenta Zemana, při výsledcích parlamentních voleb, v nichž uspěla strana premiéra Babiše a v mnoha dalších případech. Výsledek demokratických voleb nepřijímají. Že to dají tak rychle a tak hrubě okamžitě najevo, je určitou novinkou. Při opačném výsledku voleb by druhá strana nic takového určitě neudělala. Prohru ve volbách by přijala bez jakéhokoli komentáře. Prostě jako prohru, která k demokracii patří. Ukazuje se, že progresivističtí věční majitelé pravdy (už od éry pravdy a lásky) považují volby za komplikaci, která jim znemožňuje uskutečňovat jejich politické plány, kterým je popření parlamentní demokracie a nastolení vlády nevolených, ale vyvolených. Demokracie jim vyhovuje, jen když vede k jejich vítězství.
7. 1. 2020 13:43
Když jsem byl letos po mnoha letech opět v Číně, za nepříjemnou novinku jsem považoval zcela nepřijatelný systém tzv. social scoring (sociálního či společenského hodnocení), který je založen na sledování chování každého člověka (patří do něho např. i systém pouličních kamer, které Vám snižují hodnocení, když přecházíte ulici na červenou či mimo přechod pro pěší). Viděl jsem v tom další stupeň sociálně-inženýrského systému regulace lidského chování, který nebyl ani za komunismu a o kterém jsme si pouze četli v antiutopické literatuře typu Huxleyho „Brave New World“. Číňani jsou podle tohoto scoringu přijímáni do školy nebo do zaměstnání, a bere se to v úvahu při povolování cesty do ciziny. Naši bojovníci s Čínou by však neměli jásat, že na jejich slova o Číně dochází. Něco velmi podobného se totiž rodí daleko blíž k nám, v sousedním Německu. Zatím jen „dobrovolně“, ještě na to není zákon, ale už nyní je vytvářena masivní nátlaková společenská atmosféra, aby se lidé dobrovolně - zatím - „podvolovali“ (což jen potvrzuje genialitu názvu nedávného Houellebecqova románu).
20. 12. 2019 11:57
Vždy říkáme, že je každý rok jiný, ale ten letošní trochu jiný opravdu je. Vzpomínali jsme, a někteří z nás dokonce i oslavovali, 30. výročí konce komunismu, ale není málo těch, kteří mají pocit, že nám bylo toto výročí ukradeno. Když říkám nám, myslím tím většině občanů České republiky, kterým toto výročí skutečně patří, nikoli těm, kteří si ho pro své osobní politické cíle chtějí přivlastnit. Důvodů ke slavení je dost, ale to se u nás nedělá. Řada lidí naopak využívá výročí tohoto typu k vyjádření své nespokojenosti s výsledkem voleb před dvěma lety a s dnešní vládnoucí garniturou. Tito lidé měli bohužel daleko větší mediální podporu a tím i sledovanost. Vážná analýza období našich třiceti let byla naprostou výjimkou. V průběhu celého roku 2019 narůstalo – naši zemi nesmírně poškozující – nepřátelské dělení společnosti na mlčící většinu a na věčné aktivistické revolucionáře, kteří se stylizují do role majitelů pravdy (a lásky). Tyto dvě skupiny mají zcela odlišné zájmy a ambice. Legitimně zvolená politická reprezentace státu se nachází někde mezi. Nechtějí je ani ti, ani oni. 

Odebírejte Fragmenty

 

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %