Milan Paumer: Legenda navždy
Bc. Jan Kopal
„Za svobodu se musí bojovat na život a na smrt." Milan Paumer
Ve čtvrtek 22. července okolo 17. hodiny se s námi navždy rozloučil kolínský rodák Milan Paumer. Zemřel po zhruba třítýdenním posledním boji. Bylo mu 79 let.
Bojovnost a hrdinství jsou vlastnosti, které nejdou dány do vínku každému. Milan Paumer byl nejen udatným rekem par excellence, ale také ztělesněním protikomunistického odboje a vítězství síly lidského ducha a charakteru. Jeho životní příběh se podobá hollywoodskému akčnímu filmu. Po svém návratu do České republiky sršel elánem a energií. Byl doslova na roztrhání, když neúnavně jezdil po středních a vysokých školách a debatoval s mladými lidmi, kterých přednášel o svých zážitcích.
Zdá se to být jen pár prchavých okamžiků, kdy jsem ho viděl naposledy v přeplněném sále v Mánesu, kde na improvizované autogramiádě podepisoval právě vydanou knihu „Cesta na severozápad“. (Snímek zachycuje autora s panem Paumerm právě na této akci. Ftagmenty o ní přinesly reportáž v článku: Nová „mašínovská“ kniha "CESTA NA STŘEDOZÁPAD", pozn. redakce). Zájemců bylo mnoho a každý si chtěl s ním minimálně potřást rukou či prohodit několik vět. Málokdo si tehdy uvědomoval, že ho možná vidí naposledy. Rozhodně nevypadal jako rezignovaný a životem vyčerpaný člověk. Leč nikomu není dopřáno žíti věčně. V jeho případě je to dvojnásobná ztráta. Lidé s autentickým prožitkem a zároveň symbolikou mizí závratným tempem a těch přeživších je jako šafránu.
Jeho odkaz je stále živý a jeho sdělení jasná a srozumitelná. Ten třetí, jak sám sebe nazýval, ze skupiny bratří Mašínů jasně pojmenoval situaci v tehdejším komunistickém Československu jako nevyhlášenou občanskou válku, kdy po rudých katanech nemohli jen házet švestkové knedlíky.
Milan Paumer byl legendou za živa a bude jí i po své smrti. Čest jeho památce!
Vás chci pozdravit bráchové Mašínové
HONZA VYČÍTAL & GREENHONRS
Jsou cesty, které jsou horší, než tušímepozor na poleno, hej, Mirku Dušíne
jsou cesty, co mají stažené šraňky
jsou lidé, z kterých se stávají tanky
jedině tak mohou zdolat tu dálku
vyhlásit režimu soukromou válku
R: Vím, jsou dny prťavci a jsou i velcí dnové
čímž vás chci pozdravit, bráchové Mašínové
Jablka nepadnou daleko od stromu
některé únory přinesou pohromu,
a když jsou kladiva společně se srpem
lehce se z února stává i srpen
jsou cesty klikaté, jsou cesty přímé
někdy směr tušíme, jindy ho víme
storry jak z westernu znovu si omílám
za brázdy slaných vln vám pozdrav posílám
R: Vím, jsou dny prťavci ...
Vždy jen pár výstřelů a pak se slehla zem
bylo vás jenom pět a skoro proti všem
jen stopa smazaná zbyla vám za zády
šlo po vás StB a půl Rudý armády
táta nad vámi bděl v té svaté válce
a snad sám Stvořitel držel vám palce.
Čest památce hrdiny
Ivana HAslingerová
Při zprávě o úmrtí pana Milana Paumera mi vyvystala v paměti odpověď Jana Wericha Milanu Horníčkovi na to kdo byl Shakespeare: "Shakespear, to nebyl básník, to byl zámek plný spisovatelů A takoví lidé umírají, zatímco po tomto světě chodí miliony těch, kteří by tu již dávno být nemuseli". Záměnou slov básník a spisovatel za hrdinu jde toto řící o panu Paumerovi. Je velice smutné, že takoví velcí lidé jako byl i pan Paumer umírají. Na štěstí nám zanechal své vzpomínky v knize „Cesta na severozápad“, která bude sloužit jako memento pro generace příští. Rozhodně neprožil svůj život nadarmo a v myšlenkách ještě mnoha generací bude žít velmi dlouho, protože boj s komunismem bude ještě dlouho trvat. Byla jsem na několika jeho přednáškách a znaai jsem se s ním osobně, proto se mne zpráva dotkla ještě víc než kdybych ho znaai jen z médií. Přála bych si ještě jednou stisknout jeho ruku a říci mu: "Pane Paumere ději Vám za to, co jste pro nás všechny udělal!" Nechci aby to vyznělo jako klišé, ale zde je opravdu na místě říci: "Čest jeho památce".