Nejdůležitější privatizace teprve musí přijít
František Matějka, místopředseda Svobodných
Právě státní majetek, v kombinaci s pokřiveným lidským charakterem, je zdrojem téměř všech problémů. Když ho nezprivatizujeme, můžeme si o budoucnosti našeho státu a nás občanů nechat jen zdát.
Co všichni, komu není lhostejný osud vlastního národního státu a jeho dětí, řeší? Není to nic menšího, než státní dluh, roční úroky z něj a náklady související správy, korupce, veřejné zakázky, lobbyismus, nadbytečná byrokracie, umělá zaměstnanost ve státním sektoru, zásahy státu do přirozenosti volného trhu, nedostatek zdrojů na skutečnou zdravotní a důchodovou reformu, omezení nespravedlivých plošných dávek a dotací všeho druhu, bez hlubšího zkoumání jejich skutečné potřeby a efektivity… A jaké jsou důvody současného stavu? Nehledejme nic akademicky složitého. Život a řešení toho, co přináší, si komplikujeme sami právě tím, že na jednoduché věci máme zvláštní potřebu koukat složitě a hledat složitá řešení. Jsem přesvědčen, že hlavní důvod je v podstatě jen jeden a od něj se odvíjí vše ostatní. Tím problémem je existence státního majetku.
Právě existence státního majetku sebou totiž v důsledku nese, podle hesla "příležitost dělá zloděje", všechny výše popisované problémy, jejichž dopad musíme každý rok platit z našich daní a z prohlubování státního dluhu. Je velmi málo věcí, které stát opravdu musí vlastnit. Objem soukromého majetku je ve světě tak veliký, že majetky států jsou oproti tomu jak kapka v moři. Držet státní majetek je dobré tak akorát pro politiky a úředníky, kteří jej mají ve správě, ovládají jej a zneužívají. Udržování naprosté většiny státního majetku nemá ve skutečnosti jiný účel, než udržování zajetého prostoru pro lobbyismus, korupci a umísťování politikům loajálních lidí do státem (tedy námi) placených pozic, o kterých ale nerozhodujeme, nekontrolujeme je a nepostihujeme za špatné hospodaření. Za tuto naši benevolenci nám politici dovolí jediné - zaplatit vyšší daně a opět je zvolit.
Osobně jsem zastáncem takového stavu, kdy stát vlastní jen nezbytně nutný majetek potřebný ke své efektivní ochraně, obraně a zajištění a udržení pořádku. O všem ostatním nechť rozhoduje volný trh, nabídka a poptávka a svobodné rozhodování každého z nás o svých nepřerozdělovaných penězích, bez nařízení ve stylu "toto je pro Vás dobré a basta". Prodej zbytného majetku prostřednictvím (například) veřejné aukce nejvyšší tržní nabídce považuji za způsob, jak zajistit prostředky na splacení státního dluhu, ušetření úroků z něj každý rok, odstranění korupce, nadbytečné byrokracie a umělé zaměstnanosti ve státním sektoru při jeho správě. Proboha vždyť , My se zadlužujeme, abychom zaplatili dluh!
Uvedený postup by sebou přinesl ještě jeden velmi žádoucí jev. Z politiky by se okamžitě stáhli všichni, kteří do ní vlezli za posledních dvacet let jen proto, aby si z ní díky získanému vlivu udělali svůj soukromý byznys. Většina z nich navíc málokdy něco skutečného v soukromém životě vytvořila. Když se podíváte na životopisy současných poslanců, tak většina z nich ve skutečné praxi nikdy nebyla.
Představte si stát bez státního dluhu, s nízkými daněmi v nezbytném výčtu druhů, objektivně stanovenými na základě skutečně nezbytných potřeb a nikoli podle předvolebních slibů a potřeby živit současné bobtnající státní náklady. Představte si stát s politiky, kteří jdou do služby proto, že to tak cítí. Představte si stát, ve kterém se každý den nebojíte, zda jste z desetitisíců zákonných norem, nařízení, pokynů, vyhlášek, předpisů a řady formulářů na něco nezapomněli. Stát, ve kterém se můžete skutečně soustředit primárně na zajištění své a své rodiny a nikoli armády úředníků. Takovou chci Českou republiku. A Vy?
PS: "Privatizace" skutečně není sprosté slovo. Sprostě se při ní mohou chovat jen lidé.