Misantropicá podstata ministra Janoty
Ivana Haslingerová
Při vysvětlování ministra Janoty, jak chce vyřešit dopady ekonomické krize na občany a současně s tím zastavit nárůst zadlužování státu, mi automaticky vytanula na mysli věta z Moliérova Misantropa: „Jsem Misantrop a nenávidím lidstvo!“. Něco tak asociálního by si snad nedovolili přednést ani komunisté. Dokonce i již tak žebrácké důchody, jejichž valorizace je ze zákona povinná, chce zmrazit. Podotýkám, že jsem člověk, o němž okolí tvrdí, že je „pravičák jako řemen“, ale tohle vyhlášení bylo i pro mne silná káva.
Ministr Janota má sice pravdu, že veřejné finance potřebují razantní změnu, protože jen úroky z vládního dluhu v roce 2009 dosahují 48 miliard korun. Celkově se tedy jen za poslední 4 roky na úrocích zaplatilo 165 miliard korun a přitom se ministři hádají při sestavování rozpočtu o mizerné jednotky miliard. Ale tento problém nevyřeší ušmudlané obírání už tak chudnoucích nejchudších. Ano, zadlužování v bilionech korun musí přestat a je potřeba se mimo jiné i uskrovnit. Ale ekonomickou krizi nevyřešíme tím, že občanům ve svízelné situaci ještě ublížíme zvýšením cen potravin přes zvýšení spotřební daně. Právě naopak, – zvýšením produkce, zlepšením podmínek pro zaměstnavatele, aby se jim v naší zemi líbilo, neodcházeli na Kajmanské ostrovy. Docílit toho, aby naše daňová politika jim zvýhodnila placení daní u nás. A také tím, že přestaneme vyhazovat paušální miliardové položky na placení povalečů a příživníků.
Vláda nám bere již nyní pomocí různých daní 37 % našich výdělků, a to, bohužel, bez rozdílu toho, je-li pravicová či levicová. Zdaňování, které nastartovala v roce 2002 skokově Špidlova vláda bez jediného ekonoma v ní, pokračovalo vesele i za vlády Mirka Topolánka. Vlády všech barev rozdávaly veřejné peníze na dluh, který již přesáhl bilion korun. Dokonce přes pravicové proklamace vláda pana Topolánka zadlužování ještě svojí nekompetentností zrychlila.
Omezit zbytečné výdaje namísto zvyšování daní občanů by bylo určitě rozumnější.
Především by se mělo zamezit obřímu nárůstu výdajů jednotlivých ministerstev, ne-li část z nich úplně zrušit. Jen za posledních 9 let vzrostly jejich výdaje vesměs dvojnásobně, u nesmyslného Ministerstva pro místní rozvoj dokonce více než trojnásobně. A to vůbec nešlo o maličkosti. Výdaje Ministerstva průmyslu a obchodu vzrostly z 343 na 781 milionů korun, Ministerstva životního prostředí z 327 na 708, Ministerstva zemědělství z 1085 na 2039, Ministerstva pro místní rozvoj z 93 na 292 a výdaje stále více bobtnajícího Úřadu vlády ze 141 na 270 mil. Kč. Být ministrem financí, zakázala bych například panu Kocábovi vyhodit 400 milionů na placení zbytečné agentury a ještě lépe, zakázala bych celé jeho naprosto zbytečné „ministerstvo pro menšiny" stojící 89 milionů a zaměstnávající přes 59 byrokratů, zrušila bych dotování středověké výroby elektřiny větrníky namísto její moderní levné výroby z jádra, zrušila bych dotace na neekonomickou výrobu benzínu z řepky místo z nafty nebo na neekonomické solární panely, jejichž výroba spotřebuje třikrát víc energie, než ji za celou životnost vyrobí. Dále bych zrušila úřad ombudsmana požírající 100 mil. Kč ročně bez faktických výstupů a mnohé další nadbytečné úřady. Kdyby navrhl něco podobného pan ministr Janota, chápala bych to jako opodstatněné a rozumné pro okamžité získání peněz do rozpočtu. Ale zvyšovat daně v době krize, kdy mnozí občané jsou ne svou vinou již tak ve svízelné situaci, to je opravdu i na liberála trochu moc. Jak to lapidárně vyjádřil brněnský radní za ODS Petr Paulczynski svým článkem „Zvyšovat daně umí každý blbec“.
Už se nedivím, že Vlastimil Tlustý tohoto pána po příchodu na Ministerstvo financí okamžitě vyhodil. Kdyby byl býval měl Tlustý umožněnu prosadit svoji 12,5% tzv. rovnou daň, kdyby naráz přestalo platit přes 400 výjimek umožňujících vyhnout se placení daní, byla by naše ekonomika již jinde, ale to je na jiný článek. Vláda nám bere již nyní pomocí různých daní 37 % našich výdělků a to bez rozdílu, je-li pravicová či levicová.
Jak jsem již uvedla, skokový růst v daňové zátěži nastartovala socialistická Špidlova vláda, ale tento trend pokračoval bohužel i za vlády Mirka Topolánka za pomoci kdysi možná dobrého chemika, ale rozhodně ekonomicky nevzdělaného pana Kalouska. A nyní přichází vláda pana Fischera s dalším nárůstem daní. Znovu připomínám článek pana Paulczynského.
Pan ministr Janota má pravdu, že gigantický deficit, který hrozí v letošním i příštím roce je důsledkem nepřizpůsobení výdajů příjmům. Proč ale neupozornil bývalého ministra financí Kalouska při návrhu rozpočtu, který sám sestavoval, že jeho odhad ekonomického růstu 4,8 % je chybný? Proč sestavil pod jeho vedením rozpočet založený na předem chybných předpokladech? Proč ho netlačil k tomu, aby se jako ministr zasadil, aby příjmy státem placených občanů držely krok s příjmy v soukromém sektoru? Proč dopustil, aby Kalouskovo ministerstvo chybně předpokládalo, že HDP a tedy i daňové příjmy nominálně porostou o 7,5 % a proto naplánovalo nesmyslně růst platů ve státním sektoru o 7,5 % a o 10 % měly dokonce vzrůst výdaje na důchody? Proč nepozvedl včas hrdinně hlas? Musel přece jako zkušený autor mnoha rozpočtů vědět, že zpracovává Potěmkinovu vesnici a ne rozpočet státu. Musel přece vědět, že příjmy neporostou, protože pokles zisků a růst nezaměstnanosti v důsledku krize znamená zákonitě i pokles daňových příjmů, zatímco plánované výdaje budou dle schváleného zákona o státním rozpočtu dodrženy a státní platy a důchody vesele porostou.
Díky jeho mlčení a Kalouskově nekompetentnosti to došlo tak daleko, že letošní příjmy rozpočtu budou oproti plánu nižší zhruba o 100 miliard, v důsledku čehož nastal tento poprask. A k dovršení všeho zla chce nyní tento deficit srovnat zvýšením daní. V daních ale problém není. Je nutné přizpůsobit výdaje.
Protože, jak je z výše uvedeného vidět, sněmovním politikům chybí zodpovědnost, měla by se oprášit stará myšlenka prezidenta Klause – uvést v život zákon o rozpočtové kázni, aby na schválení deficitního rozpočtu a zvyšování daní bylo potřeba kvalifikované většiny. Politici vládnoucí strany by nemohli tak snadno republiku zadlužovat jen proto aby se zalíbili občanům po dobu své vlády a nejednali by pod heslem „Po nás potopa“. To by ovšem znamenalo postavení do čela ministerstva konečně schopného ekonoma typu Klause či Macha, který ví, jak rozhýbat ekonomiku země, který ví, že nutnou podmínkou pro dlouhodobé rozpohybování ekonomiky je snížení daní. Milton Friedman za podobný názor nedostal Nobelovu cenu náhodou. Jakmile je dobré podnikatelské prostředí, začnou se do země hrnout investoři, podnikají v ní, zajistí pracovní místa a platí byť levné ale zato jasně kontrolovatelné daně. Jinak se obrátí jinam a zbídačelé zemi zbudou jen oči pro pláč. Nezaměstnaní občané daně platit nebudou a rozpočet potřebuje příjmy.
To ale bohužel nehrozí. A co je ještě horší, namísto, aby se již strany skryté Velké koalice – ODS a ČSSD – konečně zamyslely nad tím vším, aby si uvědomily, kam až naši zemi zavedly svojí nezodpovědnou politikou, dělají další a další díry do státního rozpočtu. Nyní dokonce chtějí chudákovi bohatému Volkswagenu darovat 5 miliard na šrotovné, aby mohl vyrábět nadbytečná auta a udržet tím umělou zaměstnanost jako za dob komunismu. Dokonce i „pravicová“ ODS přišla s návrhem progresivního placení sociálního pojistného, jímž stát přijde o 18 miliard. Co je platné, že populisticky vláda slibuje zdarma mléko školákům, když není schopna vyřešit jeho výrobu tlakem na zmírnění rozdílu evropských dotací na něj mezi státy původní EU a námi. Vyhodit jen tak 80 milionů korun daňových poplatníků je jistě pohodlnější a na občany populisticky působící, ale mnohem důležitější by bylo začít už konečně řešit jeho ekonomickou výrobu, pomoci našim zemědělcům a také, namísto povalování se na jachtách lobbistů, začít opravdu se špičkovými ekonomy dávat do pořádku chyby předchozích vlád, abychom neuvrhli naši zemi do skutečného státního bankrotu.