U nadpisu první knihy je sice poněkud nepochopitelné slovo moderní, protože Monsignor Duka hájí jasně konzervativní hodnoty. Slovo oblíbené by naopak mělo stát velkým písmem, protože oblíbenost pana arcibiskupa se stala jeho pověstnou a krásnou vizitkou. Zamýšlela jsem se nad tím, čím to je, že je pan kardinál tak oblíbený a dospěla jsem k názoru, že je to zřejmě tím, že nezpychl a díky tomu každého člověka bere vážně. Lidé při setkání s ním cítí, že naslouchá i tomu poslednímu z nich a připisuje mu lidskou důstojnost. Ostatně o tom napovídá i to, že si za studijní obor vybral vědu o tom, odkud člověk pochází, odkud pochází jeho srdce – biblickou antropologii.
Pavel Veselý s chotí
Druhá kniha, jwjejíž spoluautorkou je Renáta Lucková, sice obsahuje jen zlomek toho, co během tří let pan kardinál pro kultivaci naší komunismem morálně zdevastované společnosti udělal, je ale velkou zásluhou autora, že sjednotil nejzásadnější projevy, přednášky, promluvy, kázání, pastýřské listy, dopisy a další texty pana kardinála do knihy a čtenáři je nemusejí hledat jednotlivě na internetu. A protože myšlenky pana kardinála jsou nadčasové a do všech jeho projevů se promítá jeho osobnost, je velmi dobré, že je zdokumentoval pro budoucí generace. Myšlenky otce kardinála dělají tuto knihu Knihou s velkým K. Vtipným oživením je, že proložil knihu rozhovory o panu kardinálovi s významnými osobnostmi, v nichž se jako červená nit vine shoda všech, že je to nesmírně vzdělaný a přitom skromný a pokorný člověk. Knihu, v níž jsou shrnuty myšlenky otce arcibiskupa, by si měli přečíst všichni naši občané. Určitě by se pak zamysleli nad smyslem života jinak, než jen konzumním způsobem, a do naší společnosti by se vrátila noblesa a slušnost.
Jiří Brož při předčítání z Čapkových Apokryfů
Kromě četby z knih Pavla Veselého a čtení z Knihy apokryfů Karla Čapka oživil Jiří Brož večer vzpomínkami na známé osobnosti - svého učitele Karla Högera, Jana Wericha, režiséry Krejčíka, Friče a další: "Když Jiří Voskovec odešel do USA, měl Jan Werich zaracha a pracoval jako úředník na Barrandově. Komunisté na ÚV si mysleli, že o úmyslu Voskovce odejít ze země věděl, ale on to nevěděl. Naopak nedávná korespondence ukázala, jak huboval Voskovcovi v dopisech, že ho nechal platit rok byt na Kampě, když věděl, že se nevrátí. K filmu vrátil Wericha až ruský režisér Michail Čiaureli, který si ho vybral pro svůj film Pád Berlína do role Göringa."
Zajímavá byla i vzpomínka z natáčení Císařova pekaře: "Werich si velice vážil režiséra Jiřího Krejčíka a vybral si ho pro režii tohoto filmu. Neuvědomil si ale, že to jsou naprosto odlišné povahy. Zatímco Werich začínal práci příchodem do ateliéru pokecáním s herci nad uzeným kolínkem, Krejčík byl workoholik a každou minutou ztráty mimo natáčení pokládal za konec světa. Werich naopak tvrdil, že potřebuje k natáčení pohodu. Že nemůže dělat srandu, když jsou všichni napjati. Vše vyvrcholilo po půl roce natáčením scény, v níž měl rozkopnout vázu a praštil se přitom do krve do nohy. Vykopal touto krvácející nohou Krejčíka z ateliéru. Film se přestal natáčet, Karel Höger, který hrál magistra Kellyho, musel odejít kvůli tomu, že už měl podepsanou smlouvu na natáčení Mikuláše Alše a nakonec se poslalo s prosíkem za režisérem Martinem Fričem. Ten souhlasil, ale přeobsadil role. Kellyho hrál díky Högerovu odchodu Jiří Plachý, Sirael obsadil Frič Natašou Gollovou místo Ireny Kačírkové a Stradovou hrála nakonec místo Ljuby Hermanové Marie Vášová. Takže na hádku Wericha s Krejčíkem doplatila Hermanová a Kačírková."
Choť Pavla Veselého Renáta Lucková představila přítomným některé ze svých fotografií, jimiž je Centrum zdraví vyzdobeno. Obrázek zachycuje Pavla Veselého při převádění fotografie, která byla ústředním motivem její výstavy Křižovatky života (viz článek Křižovatky života Renáty Luckové)
„Každý z nás se ve svém životě někdy ocitne na křižovatce a je jen na něm, jakou cestou se vydá“, říká o filosofickém podtextu výstavy autorka fotografie. Předvádí zajímavý obraz rybníka s mraky zastavenými kolmo nad ním. Nafotila ho prý z jeho prostředku.
Centrem pozornosti přítomných dam byl pan režisér Václav Čapek
Znám osudy mnoha kněží i praktikujících věřících, jejich radosti i strasti, cestu za pokáním a za životem věčným. Znám ale i ty, kteří prošli praktickým životem a k víře v Boha se museli probojovat sami, mnohdy dokonce i navzdory silně ateistickým rodičům, podobně jako pan Veselý. Mají cestu k Bohu složitější než ti, kteří se narodili jako já v katolické rodině. A o to víc si musíme vážit, že dokázali víru v Boha v sobě nalézt. Zřejmě právě proto, že Pavel Veselý prošel svým hledáním Boha, má takové pochopení i pro dosud nevěřící lidi a vidí nejen to, co je, ale i to, co není v dnešním pojetí víry dobré. Podobně jako pan arcibiskup je přesvědčen, že pokud nechce být církev jen automatem na sňatky, pohřby nebo křty, musí se stát její představitelé důvěryhodnými lidmi, za kterými ostatní přicházejí, když cítí bolest nebo trápení. Ví, že katolická církev nesmí být uzavřena. "Církev nesmí působit na lidi jako vymezená na vlastním písečku, kde si hrají ti dobří, zatímco ostatní jsou špatní. Nesmí působit na ostatní občany, že je tu pro majetek a ne pro ně," říká spisovatel Veselý.
Na závěr si všichni přítomní připili na krásný, šťastný a úspěšný nový rok 2015
V závěru adventního příjemného posezení provedla přítomné Centrem zdraví paní doktorka Drahomíra Vídeňská. Všem přítomným dámám slíbila, že pokud podstoupí léčbu v něm, budou nejméně o 20 let mladší.
Twitter (X) 
Facebook 
Linkedin
iDNES 
