Vzpomeňme jen jak nádherná byla atmosféra doby s nadějí v návrat do normálního svobodného života, jaký jsme si přáli žít a na čas po pádu komunismu v devadesátých letech minulého století žili. Bohužel jen krátce, i u nás se nalezli farizejové a vše skončilo jejich Sarajevským atentátem, který odstartoval cestu až do současného zděšení z válečných hrůz. Proto si všichni připomeňme i v nejtěžších chvílích velikonoční tajemství kříže a zmrtvýchvstání umučeného Krista jako symbol naděje. Symbol, že i po nejtěžších chvílích nastane opět radost. Jen nesmíme ztrácet víru, že se tak stane. To je obrovské poslání jeho křesťanského učení.

 

Po hrůzostrašném Velkém pátku, kdy  svou mučednickou smrtí na kříži, následovala šťastná tzv. bílá sobota nalezením prázdného hrobu Krista a naděje, že nezemřel. A po 40 dnech se zjevil učedníkům zdravý, což slavíme v neděli velikonoční na připomenutím jeho radostné vzkříšení. 

Kristus se vrátil z říše zemřelých a jasně zazářil lidskému rodu a proto žije a kraluje v našich myslích na věky věků.  Svým vzkříšením zvítězil nad smrtí a zjednal těm, kteří v něj věří, přístup k novému životu. Proto se tato událost stala středem křesťanské víry a v tom je křesťanství unikátní.

Každý křesťan umírá ve víře, že sice tělo zanikne, ale jeho duše bude žít věčně. A moderní výsledky kvantové fyziky i astrofyziky a mezoskopické fyziky to stále víc potvrzují. Jakýkoliv argument pro platnost křesťanství stojí a padá s důkazy o vzkříšení Pána Ježíše Krista. Zmrtvýchvstání nejde vysvětlit jinak, než nadpozemskou mocí. Ježíš to ostatně po svém vzkříšení sám potvrdil, když pravil: "Byla mi dána veškerá moc na nebi i zemi. Já jsem s Vámi pro všechny dny až do skonání světa."