Ve svém slavnostním kázání v Kostele sv. Ladislava v Nitře J. Em. kardinál Duka zdůraznil, že poslání věrozvěstů sv. Cyrila a sv. Metoděje se opírá o tři pilíře: První pilíř se opírá o víru, která není jen tradicí, ale i poselstvím pravdy o Bohu Stvořiteli a člověku stvořeném obrazu jeho neboli jako boží obraz - muži a ženě. Není proto podle otce kardinála potřebné diskutovat o tom, kdo má víc či méně práv. Rovnost znamená svobodu a odpovědnost za muže i ženu. "A právě víra, která je spjatá s poznáním, vytváří to, co nazýváme křesťanskou civilizací," vysvětlil otec Dominik. Druhý pilíř je liturgie jako zviditelnění Kristova díla a seznámení s ním věřící občany. Třetí pilíř stojí na podstavci státnosti, proto svátek svatých Cyrila a Metoděje není pouze církevní, ale i státní.
Vyzdvihl proto význam věrozvěstů nejen v tom, že nám přinesli písmo a křesťanskou víru, ale zejména při formování základů naší státnosti ve střední Evropě" "Jejich cesta ze Soluně do Říma udělala z našich zemí papežské léno a prostor, kde se vyrovnávala moc mezi Západem a Východem."
Slovenský prezident Peter Pellegrini přítomný v Nitře reagoval slovy: "Semkněme se a ukažme, že i my dokážeme pro Slovensko udělat tolik, jak to dokázali Cyril a Metoděj. Je důležité, abychom přemýšleli, jak posuneme naši zemi dopředu tak, jako oni v minulosti. Přestaňme se mezi sebou hádat, přestaňme se nenávidět, přestaňme mezi sebou dál stavět velké zdi v naší společnosti, ale pokusme se semknout."
Text k fotu: Ve vstupní hale do bytu kardinála Dominika Duky vítá každého jeho biskupské heslo "V duchu pravdy"
Pro orientaci věřících občanů je kromě výše uvedeného důležité, že osobnost, jejímž biskupským heslem je In Spiritu Veritatis. – „V duchu pravdy.“ je na mši svaté jasně informovala, že nový svatý otec LEV XIV. není fokolaristický pokrokář, ale naopak že někteří členové v konzervativní Trumpově vládě patří do Opus Dei. Zvolením nového neznámého amerického nástupce papeže Františka byli totiž mnozí věřící poněkud zmateni. Zejména proto, že zprávy z Vatikánu stále zdůrazňovaly, že bude pokračovat ve šlépějích svého neblahého amerického předchůdce. Tato jasná slova byla proto velmi potřebná slyšet z úst takové osobnosti jakou je J. Em. Dominik Duka.
Oslavy svátku slovanských věrozvěstů se rovněž konaly v Bratislavě na hradě Devín za účasti ústavních činitelů. Při té příležitosti jsem nemohla nevzpomenout na slova slovenského premiéra Vladimíra Mečiara, která pronesl v Praze u příležitosti 25. výročí osamostatnění Slovenska na semináři, který pořádal prezident Václav Klaus v památné budově tehdejšího Federálního shromáždění. Vysvětlil v něm, jak důležitá je pro každý národ svoboda a státní suverenita a jak po ní třikrát Slováci marně toužili.
Nyní když zažíváme stále silnější podřízenost nadnárodnímu superstátu EU a uvědomujeme si na vlastní kůži, jak důležitá je pro stát suverenita a svobodné rozhodování, chápeme Slovensko, proč tak obrovsky chtělo samostatný stát, že to zastínilo i jeho radost z pádu komunismu. Z projevu pana Mečiara jsem plně pochopila touhu Slovenska využít pádu železné opony k tomu mít konečně první samostatný stát v dějinách Slovenska, což jim Masaryk po rozpadu Rakousko-Uherska překazil začleněním k nám. Vývoj za uplynulých 25 let po rozdělení Československa jim dal za pravdu. Proto uvádím tehdejší vzpomínky pana Mečiara na tuto dobu. Snad to někomu pomůže pochopit, co znamená pro občana mít samostatný stát, který nám přinesli již v roce 863 věrozvěsti ze Soluně, stát se svou vládou a svým jazykem. Bez diktátů ciziny:
V úvodu svého projevu zdůraznil Vladimír Mečiar, že přijel do Prahy po 19 letech z úcty k Václavu Klausovi, kterého považuje za nejvýznamnější osobnost novodobé české politiky: "Václav Klaus určoval obsah české politiky, reprezentoval Českou republiku a velmi důstojně a velmi, velmi zásadově ji zastupoval. Pane Klausi, jste politik, kterého uznávám za Vaše absolutní soustředění, koncentraci a absolutní výsledek," uvedl doslova Vladimír Mečiar.
Za jednoznačný nesmysl pokládal informace novinářů, že se sešli společně s tehdejším premiérem Klausem pod platanem a vše sami v klidu rozhodli. "Jednání byla velice nemilosrdná, tvrdá, hádky mezi stranami probíhaly bez přestávky. Ten den bylo navíc vedro a dusno. Když se zdálo, že se na velkém plénu nedohodneme, šli jsme se osvěžit, uklidnit a domluvit spolu. Když ve 4 ráno muselo být komuniké hotovo, nikdo neměl nic napsáno. Pouze Václav Klaus si psal stále poznámky do zápisníčku a tak se to opsalo a nakonec to každý ve 4 ráno odsouhlasil. Ukázalo se, že to byl nakonec velmi úspěšný krok a obě země na tom vydělaly. Slovensko chtělo mít první samostatný stát v historii a prokázalo se, že ho umělo zvládnout," uvedl Vladimír Mečiar. Takové věci jako požadavek na samostatnost státu se podle něj nedějí bez příčiny a bez historického vývoje.
Proto bývalý slovenský premiér Mečiar připomněl historii Slováků, kteří byli jen na několik okamžiků samostatní a to v Tisově státě. Poprvé dostali od Rakouska-Uherska slib samostatnosti v roce 1848 za společné tažení po boku jeho vojsk proti Turkům. Po úspěšných bojích přišli ale Rakušané ke Slovákům a pozabíjeli je. Pak nastala velmi tvrdá maďarizace a Slováci se nacházeli nejen na hranici zániku národním, ale dokonce na zániku slovenského etnika. Vládli jim pouze maďarští grófové a zanikala slovenská inteligence.
Druhá naděje na samostatnost svitla Slovensku po první světové válce. Zdecimovaná slovenská reprezentace nedokázala být rovnocenným partnerem s Prahou a Slovensko zastupovali pouze Slováci v Pittsburgu, kteří jim nebyli nakloněni. Nakonec vznikl Československý stát, aniž se fakticky mohli do jednání zapojit. V roce 1918 se na radnici v Žilině vše dělo stejně jako za Rakouska-Uherska, maďarsky, nikoliv slovensky. Když Slováci přišli s Martinskou deklarací, že se chtějí připojit k Československu, Maďaři zareagovali tak, že vojensky obsadili slovenské území. Byli vytlačeni ze Slovenska a Slováci nakonec vznik Československé republiky přivítali, protože Češi vystupovali proti Maďarům jako inteligence, která Slovákům pomáhala. Nikdy nezapomeneme, že jste nám vy Češi vrátili jazyk. V centrálních úřadech bylo ale zastoupení spíš české a hlavní řízení přicházelo z Prahy. Ekonomický vývoj stagnoval, nebyl ani na úrovni roku 1913. Hlinka chtěl proto vyhlásit samostatnost. Byl ale zneužit ze strany Němců.
Aniž se vše pořádně stačilo vyladit, zničil Hitler v Mnichově Československo. Nastal obrovský tlak ze zahraničí. Slovensko ho řešilo vznikem Slovenského státu a Češi protektorátem. Slovenský stát i přesto, že byl oficiálně fašistický a zlý k židům, byl vůči vlastním loajálním občanům slušný a Tiso uchránil Slovensko války s Hitlerem. Za války byla v roce 1943 podepsaná Benešem v Moskvě s komunisty dohoda, která slíbila obnovu Československa po válce. Následovaly Košické dohody, v nichž však nebyly splněny národnostní otázky Slováků. Pak 3 pražské dohody, které je opět nesplnily. Slováci byli zklamáni a ve volbách v roce 1946 na Slovensku komunisté proto vysoce prohráli. Převratem v roce 1948 byl přesto přenesen výsledek voleb z Prahy na Slovensko a opět vyvstala otázka zaostávání Slovenska a zániku ostatních politických stran tamních. Odpůrci Gottwalda byli obviněni z buržoazního nacionalismu a skončili ve stejných vězeních s lidmi, proti kterým za války bojovali.
Vývoj na Slovensku v roce 1968 otevřel potřetí dveře pro různé názory na osamostatnění. Chtěli jsme konečně získat národní svobodu. Získali jsme alespoň federální uspořádání. Slovensko ale po celou dobu ekonomicky zaostávalo a to navzdory tomu, že po roce 1968 byl budován na Slovensku těžký průmysl a zbrojní výroba.
V roce 1989 tyto všechny problémy doznívaly a Slováci opět chtěli získat samostatnost. Jen ale o všem zpočátku diskutovali a protože se sami nemohli dohodnout, jak to udělat, zůstávalo jen u proklamací.
Vše se ale nečekaně vyhrotilo jednáním prezidenta Havla:
"Přišel bohužel do federálního shromáždění nepřipravený a navrhl používat pro Československo jiný název v Čechách a jiný na Slovensku. Komunisté se chytili tématu a nastala pomlčková válka. Druhý a mnohem horší úder čekoslovenským vztahům zasadil Havel projevem v USA, v němž vyslovil souhlas se zrušením zbrojní výroby na Slovensku. O práci přišlo ihned 100 000 lidí, byly zastaveny investiční projekty a v průběhu jednoho roku se ocitlo nakonec díky tomu 360 000 lidí bez práce. Nešlo již jen o národnostní spory o samostatný stát, ale o ekonomický problém, který bylo nutné řešit rychle. Dubček ale prohlásil, že nejdříve musí zvítězit levice v obou zemích a pak udělat samostatný stát. Čarnogurský zase tvrdil, že nejdřív vstoupíme do EU pak si stát vytvoříme hned první noc po vstupu. Bylo to nereálné. V roce 1990 jsem navrhl uspořádání federálních vztahů tak, aby skončil přerozdělovací proces. V roce 1991 byla uskutečněna provokace Havlem postavit Slovensko do role fašistického státu. Tím padla moje vláda. V roce 1992 krize vrcholila a nastal pokus Havla převzít a vytvořit prezidentskou moc na Slovensku. Jeho rokování se slovenskými stranami proběhlo bez výsledku. Bylo rozhodnuto, ať si to vypořádají politici, kteří přijdou po nich po volbách. Po volbách naše strana zvítězila a přestože jsem u jednání o provokacích nebyl ani já ani Klaus u Vás, museli jsme vše nějak vyřešit. Výsledek znáte. Federace se rozpadla," uvedl pan Mečiar a dodal:
"Nejen Slováci, i česká vláda počítala již před volbami, že se státy oddělí. Byly mi v ČR předány vypracované tajné varianty rozpadu na jednostranném odchodu. Před volbami Slováci odmítli nabídku rokování o ústavě pro nedůvěryhodnost Havla. Politická vůle o spolužití byla nakonec velmi slabá. I ze strany Čechů jsme slyšeli: "Jděte pryč, táhněte, ať je od Vás pokoj. Ať jsou dráty natažené." Jediný věcný byl Václav Klaus, který byl na Slovensku známý i tím, že tam existovala slovenská ODS a měl Slovensko projeto díky slovenské manželce křížem krážem. Shodli jsme se spolu na tom, že stát má občanům dobře sloužit a ukázalo se, že federace nesloužila dobře. Dobré vztahy Čechů a Slováků se mohou zachovat jedině na úrovni národních států. Řešili jsme nejen politické, ale i ekonomické a mezinárodní vztahy. O násilí jsme neuvažovali ani slovem. Vzpomínám, jak se nakonec po vyhlášení samostatnosti v tomto sále všichni objímali, mnozí se slzami v očích."
Na Slovensku byl začátek samostatnosti složitý. Nedosáhlo finanční uznání ve světové bance. ČR měla lepší jméno v zahraničí, měla lepší hospodářství pod ekonomickým vedení Václava Klause, nastal nebývalý rozvoj sociální politiky. "Chyběla nám dvojice politiků Klaus-Zeman. S nimi bychom byli o generaci dál. Přesto bylo rozdělení dobré," vysvětlil Mečiar.
Bez centrálních institucí, pouze na základě dohod, prosadili oba protagonisté za 6 měsíců dobré vztahy mezi našimi státy. Nastal volný pohyb lidí, zboží a kapitálu bez centrálních institucí. Společnou měnu rychle rozdělili. Bezpečnostní složky respektovaly obě vlády. Generálové ČR nabízeli Slovensku, co bude potřebovat, nebyla nenávist. Historie neukazuje mnoho příkladů, jak takové vztahy lze řešit mírově. Rozhodování přitom stála pouze na slově dvou lidí.
"Klaus byl partner, který slovo nikdy neporušil. Drželi jsme palce jeden druhému a nenechali jsme zahraničí do toho mluvit. Vy budete na svém, my na svém, a budeme se mít rádi. Proto to bylo možné bez rádců, jinak by to dodnes nebylo hotové. Tato cesta by měla napovědět EU, jak mají národní státy spolu dobře žít. Takový by měl být model Evropské unie. Byl to čas, kdy byl postaven model československých vztahů," uzavřel vše Vladimír Mečiar.
Ano, takový by byl ideální model EU. Spolužití států bez centrálních nadnárodních institucí, které je budou komandovat. Pouze vzájemná spolupráce a úcta...
Jenže to je nereálné, neboť by ztratilo lukrativní zaměstnání naprosto zbytečných 700 europoslanců o dalších politicích v EK, RE a dalších centrálních institucí a o 2000 úředníků nemluvě.
A je nutno ještě zdůraznit další velice důležitou věc, že ani federální uspořádání Evropy není to správné ořechové. Že v něm vždy budou mít státy pocit, že jim velí cizáci, podobně jako ho měli Slováci v Československu... I kdyby to myslela federální vláda sebelépe a v zájmu veřejného dobra, pořád to je nesvoboda. Robespierre také dělal vše pro Francouze v zájmu veřejného blaha a nakonec skončil pod gilotinou i on. Dokonce i zvířata v ZOO chtějí ze svých klecí ven, i kdyby je čekal venku složitější a nebezpečnější život. Svoboda je prostě všem živým živočichům nad vše. Je jim to zřejmě dáno již při jejich vzniku Bohem. Prostě lidé chtějí žít ve svobodě a sami si rozhodovat, jak chtějí žít a vybírat si politiky. SVOBODA JE NADE VŠE!
Je proto krásné, že nad naším, a jak ukátzala pouť v Nitře, i Slovenským národem bdí spolu s Bohem taková osobnost, jakou je J. Em. Dominik kardinál Duka. Děkujeme Eminence.
Snímky Ivana Haslingerová, Fragmenty
©Kulturní komise České republiky z. s. 6. 7. 2025
Twitter (X) 
Facebook 
Linkedin
