Dominik Duka se s neúnavnou energií pustil do obnovy a vysvěcení kostelů po celé zemi. Navázal na tradici zvonů, které po staletí provázely naše předky, a do všech kostelů je opět vrátil. Vysvětil mnoho chrámů, opravil zapomenuté kapličky a postaral se o rekonstrukci budov, které byly poškozeny minulým režimem. Obnova církevního majetku ale nebyla jen otázkou fyzických staveb – byla to i obnova ducha, tradic a kultury našeho národa.

Jedním z nejzásadnějších projektů kardinála Duky bylo znovuobnovení varhanního doprovodu při bohoslužbách. Duka správně vnímal varhany jako srdce chrámové hudby a symbol duchovního povznesení. V době nedostatku varhaníků osobně podporoval jejich vzdělávání, aby hudba mohla naplňovat co nejvíce chrámů. Jeho úsilí vyvrcholilo v katedrále sv. Víta, kde se zasadil o instalaci nových varhan – nástroje, který měl být nejen technickým skvostem, ale i duchovním hlasem celé Prahy.

Obnova katedrály sv. Víta byla pro Dukův životní příběh klíčová. Nešlo jen o technické zlepšení, jako vyčištění oltáře, nové osvětlení či zpřístupnění Svatováclavské kaple k. Duka myslel i na pohodlí návštěvníků – lavice nechal potáhnout sametem s topnými spirálami, vzduch v katedrále zateplit a instalovat velké obrazovky, aby všichni mohli sledovat dění u oltáře. Jeho snaha učinit z katedrály skutečný evropský skvost byla patrná v každém detailu.

Největším symbolem jeho služeb církvi se staly nové varhany pro svatovítskou katedrálu. Přestože se zdálo, že jejich pořízení je nad lidské síly kvůli vysoké ceně, kardinál Duka se nevzdal. Vyhlásil Národní sbírku, do které lidé napříč republikou přispěli stovkami milionů korun. Jeho slova „Varhany jsou hlasem Božím, který někdy jemně šeptá a naplňuje naši duši klidnou radostí a jindy zabouří, až nám mráz běhá po zádech“ se stala mottem celého projektu.

Finanční situace nebyla jednoduchá – prostředky církve směřovaly na obnovu nejen chrámů, ale i lesního hospodářství, kde chyběly peníze i na platy zaměstnanců. Přesto se podařilo varhany do katedrály nainstalovat a podle Arcibiskupství pražského zazní jejich slavnostní tóny při mši ke svátku svatého Víta 15. června 2026. Smutnou skutečností však zůstává, že Dominik Duka se tohoto okamžiku již nedožil. Symbolické první tóny nového nástroje zazněly právě při jeho poslední cestě, kdy se v katedrále konalo rozloučení. Přítomní pak skutečně pocítili, jak hudba dokáže dojmout a spojit lidská srdce. Varhany zalkaly tak ohromujícím hlasem, že mnozí přítomní povstali a ustrnuli v němém úžasu.

Za úspěchem projektu stála také řada spolupracovníků – zejména ceremoniář Vojtěch Mátl a asistentka sestra Dominika Bohušová, kteří kardinála Duku podporovali nejen při realizaci tohoto velkého díla. Významnou roli sehráli umělci a nadšenci, včetně designéra Petera Olaha, jehož křišťálový design varhan jemně a něžně doplnil gotické průčelí chrámu. Nápad s křišťálovými slzami přinesl do interiéru neobyčejnou jemnost a krásu.

O důležitosti správného umístění varhan v průčelí chrámu byl kardinál Duka přesvědčen. Věděl, že hudba tak bude znít celým prostorem mnohem silněji. A když se objevil technický problém s nosností balkonu, okamžitě se nabídli architekti, že bezplatně zpracují projekt na zpevnění podlaží. Síla víry a odhodlání tak překonaly i technické překážky.

Díky Dominiku Dukovi zůstane katedrála sv. Víta živým symbolem víry, kultury i hudební krásy pro další generace. Nové varhany, za které bojoval, jsou jeho trvalým odkazem a důkazem, že sny i vytrvalá práce mohou přinášet nádherné plody celé společnosti. Jeho služba církvi a obrovská energie, s níž se pustil do obnovy duchovních i materiálních hodnot, bude navždy inspirací pro všechny, kdo chtějí něco změnit k lepšímu.

©Kulturní komise České republiky z. s. 3. 2. 2026