Obrovsky vzdělává občany a otevírá jim oči v orientaci v současném

šíleném  světě  plném   nesmyslných   -ismů  šířených  úředníky  EU.  

Institut Václava Klause

Hl. strana
17. 4. 2023 9:20

„Kupředu jdeme, je-li vhodná chvíle, / Vhodná-li chvíle, jdeme zase zpět. / Při kterémkoliv nás tak vidím díle: / Ne dobří, zlí ne. Něco uprostřed. // Vábeni věčně vším, co pro nás cizí, / Jdem šumařiti v chladný pro nás svět. / Na půli cesty tato náhle zmizí. / - Ne sví, ne cizí. Něco uprostřed. // Zvedneme ruku. Potom zase klesne. / Dnes oheň v nás. A zítra zase led. / Hrozí se dnes, a zítra sotva hlesne. / - Ne živí, mrtví ne. Tak něco uprostřed.“ 

17. 9. 2020 9:18

Institut Václava Klause (IVK) pořádá 23. září 2020 v 17 hodin v Obecním domě v Praze seminář k nové nadčasové knize prezidenta Václava Klause SEBEDESTRUKCE ZÁPADU. Podle názoru redakce revue Fragmenty se tato kniha stane světovým bestseller jako jeho kniha Modrá planeta, která vyšla již v desítkách jazycích a zemích. Je totiž naprosto nadčasová a profesor Klaus je první státník, který si současný stav dovolil takto prorocky nazvat. Je to kniha, která by neměla chybě v knihovně každého, kdo má zájem o osud nejen našeho národa, ale kulturních národů celého světa. 

21. 7. 2020 9:54

Touha po rovnoprávnosti ve všech oblastech je jednou z největších nespravedlností, které současný svět přináší. Pokud uvěříme tomu co hlásá moderní sociologie, tedy že každý člověk je jedinečný, zjistíme, že pravidlo o rovnoprávnosti to nerespektuje. Požadavky o paritě zastoupení mužů a žen je jasnou diskriminací schopných. V některé oblasti může být 90 % schopných žen, v jiné podobná převaha mužů. Tím, že vybereme ty méně schopné, ubližujeme sami sobě. Pokud uznáváme fyzickou diferenciaci (např. ve sportu, kde stále přetrvávají mužské a ženské turnaje a nikomu to nevadí) měli bychom se zamyslet nad tím, zda volání po rovných podmínkách není jen prázdným heslem, které uplatňujeme libovolně a nesystematicky. Například, pokusy učinit z mužů rodičky, neznamená jen operativní přestavbu těla, ale celkovou přeměnu psychiky, která by měla nutně za následek hluboké sociální změny.

18. 7. 2020 8:41

Když se vysloví jméno autora Ing. Jindřich Hojer, CSc., tak málokoho napadne, že by dotyčný kmet mohl být známou postavou z nejslavnějšího českého komiksu. V roce 1936, ještě jako malý kluk, byl Jindra Hojer členem Foglarova skautského oddílu Pražská dvojka a stal se předlohou známé postavičky z Rychlých šípů. Po úspěchu knihy Záhadné hlavolamy pro chytré hlavičky se Jindra Hojer rozhodl, že ke svým 95. narozeninám nadělí fanouškům nové dílo, tentokrát ryze o svém životě pod názvem Střípky ze života Jindry Hojera. O dobrodružství v životě reálného Jindry Hojera však rozhodně nebyla nouze a líčení je plné dramatických i komických momentů. Autenticitu knize dodává fakt, že byla napsaná na autorově oblíbeném psacím stroji. Psal ji sám osobně. 

9. 7. 2020 10:35

Právě před sto lety se 10. července 1920 narodila v Hněvkovské škole dceři řídícího učitele Jana Mokrého a učitelce Pavle Pamětnické básnířka, prozaička a publicistka Českomoravské vysočiny, Pelhřimovska, ale především Humpolecka, Libuše Pamětnická. Protože její otec byl za války navelen na Podkarpatskou Rus, zůstala malá holčička ve škole u babičky, kde nakonec strávila celé dětství. Svůj první článek otiskla ve svých devatenácti letech v roce 1939 v pelhřimovském Týdeníku z Českomoravské vysočiny. Zde také publikovala svůj první román „Břízy ve větru“.Po dobu okupace, kterou prožívala již jako studentka pedagogického ústavu a poté učitelka v Praze,  publikovala v Pražském ilustrovaném zpravodaji řadu fejetonů a v témže časopise jí vyšel na pokračování román „Vysoká mříž“.

5. 7. 2020 9:43

Společnost Pražské Benátky spolu s Muzeem Karlova mostu a barokní kavárnou po více jak třech měsících opět vítá širokou veřejnost! Přijďte si s rodinou vychutnat jedinečné panorama Prahy z tradičního patentního člunu Vodouch a poznejte tajemné podzemí Starého Města. Stačí se vypravit na Křižovnické náměstí a sejít do prostor přístaviště Judita, které se skrývá v unikátním vodním podzemí. 

7. 3. 2020 12:40

Když jsme v neděli 1.března 2020 zaslechli z rádia zprávu, že odešel do věčných lovišť do oblasti milovaných modrých trav v Kentucky průkopník české country, kreslíř, humorista, zakladatel country skupiny Gereenhorns a především symbol trappera dle všech pravidel, Jan Vyčítal, vyrazilo nám to dech. I když jsme věděli, že posledních několik let nemohl již hrát na kytaru pro bolesti ruky a dokonce ani kreslit, přesto byl pro nás stále symbolem nezkrotného živla a trappera, kterého nezlomili ani komunisté, přestože mu zakázali oficiálně vést dokonce jeho kapelu pod záminkou, že jako vystudovaný grafik nemá hudební vzdělání. Jeho písně sice nevysílala zbabělá komunistická  televize, ale o to víc je zpívali trempové a hráli si je lidé doma. Písně jako  Pivní džíp, Cadillac, Rovnou, tady rovnou, Červenou řeku, Oranžovej expres,  Blues Folsomské věznice, Když náš táta hrál Blízko Little Big Hornu nejde prostě zadupat do trávy ani komunistickou okovanou botou. A pokud jde o jeho rozkošné kocoury a další typické figurky ke vtipům, ty okamžitě poznal každý z nás. Už jen pohled na ně, ještě než si přečetl člověk text, ho rozesmál a zvedl mu náladu. Po roce 1968 nesměl sice pro svůj odpor ke komunismu několik let  publikovat, ale nevzdal to a tvořil pod pseudonymy. Stejně jeho grafický styl každý okamžitě poznal. 

3. 3. 2020 13:45

V poslední době se na svých cestách do regionů setkávám s otázkou, nakolik je oprávněna obava z vývoje demokracie nejenom v našich zemích, ale v Evropské unii a světě celkově. Takovou otázku si logicky pod vlivem mediálních výstupů musí klást každý, komu není lhostejný osud jeho rodiny a společnosti, ve které žije. V prvé řadě tu vidím jakési institucionální selhávání médií: velká část médií otevřeně dává najevo nejenom své sympatie k jedné či oné straně, ale zároveň nabízí dané straně své služby ke zneužití pro politický zápas, namísto aby řešení zůstalo na demokratickém státě a jeho demokratických nástrojích, tedy Ústavě, zákonech, institucích parlamentní demokracie, mnohdy pak i s přihlédnutí k určitým tradicím a zvyklostem. Mé životní zkušenosti jsou takové, že svoboda může být velmi často manipulována, v důsledku se pak proměňuje v nátlak a následný lynč. Proto považuji za morálně nepřípustné nástroje, kdy se stále více prosazuje provokace a následná skandalizace politiků, jak jsme tomu byli nedávno svědky v Rakousku. Nejde jen o selhání politika, ale i autorů celého „podvrhu“, protože tohle není (a nemůže být) způsob, jakým se v demokratickém státě provádějí demokratické změny.

Fragmenty jsou též na Twitteru a facebooku

                        Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.      

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %