V době několikaletého slušného růstu české ekonomiky není možné považovat deficit ve výši 6 mld. Kč za jakýkoliv úspěch. Rozpočet měl být dávno vyrovnaný. Výsledek hospodaření také ukazuje, že vláda opět zvyšovala běžné výdaje (o 62,6 mld. Kč) a opět nedokázala proinvestovat ani to, co si sama naplánovala (o 22 mld. Kč). Při takovém hospodaření považuji vyšší výběr daní za zbytečné obírání daňových poplatníků, kteří by jistě své peníze utratili lépe než stát. Je tedy čas na snižování daní a úsporu provozních výdajů státu. Ve finále bychom pak mohli mít nižší daně, menší a efektivnější stát a vyrovnané veřejné finance. Loňský rozpočet navíc skončil s rozdílem 54 mld. Kč oproti schválenému rozpočtu a to přesto, že v roce 2017 nedošlo k žádným překotným ekonomickým událostem či krizím. Vláda, resp. hnutí ANO, tak představuje občanům a předkládá poslancům ke schválení ‚fejkové´ rozpočty, které mají ve finále dramaticky jiné výsledky.

Donald Trump se odvážil dalšího – a opět velmi správného – rozhodnutí. Oznámil, že USA ukončí svoji účast v tzv. Globálním kompaktu o migraci, který v roce 2016 přijalo Valné shromáždění OSN. Své stanovisko zdůvodnil slovy, že “Amerika tímto rozhodnutím sice nekončí svůj štědrý přístup k migraci, ale její rozhodnutí o migrační politice musí být vždy činěno pouze Američany a nikým jiným než Američany”. Trumpova pozice ostře kontrastuje s aktuální situací v Evropské unii. Vloni na jaře předložila Evropská komise návrh Směrnice stanovující kritéria a mechanismy povinné pro každý členský stát EU v otázce přijímání a usazování migrantů na svých územích (tzv. Dublin IV). O jejím obsahu běžný občan naší země neví nic. Neuvěřitelné návrhy Bruselu nebyly a nejsou předmětem předvolebního boje a nejsou ani součástí politické a společenské debaty v EU ani u nás. To je nepřijatelná chyba, neboť bruselské návrhy ve svých důsledcích katastrofálně ohrožují budoucnost naší země. Zde jsou pouze ty nejzávažnější:

To jsme to dopracovali. Aby se člověk dočetl pravdu, musí číst samizdaty. A protože pravda bruselským kolaborantům vadí, už zase jsou samizdaty potírány. Monopol pokrokářů, sociálních inženýrů, bořitelů starých ctností a prosazovatelů kolektivistického znásilňování svobody je ohrožen. Dosud měli vše: téměř celé školství, média, kulturu. O politice nemluvě. A najednou v tomhle monopolu vznikají skuliny, kterýma se šíří alternativní pohledy na svět. Především pohledy konzervativní a ty, které svobodu jednotlivce hájí. A třeba i mnoho dalších, co jich jen v živé společnosti je. Jsou to samizdaty dnešní doby. Využívají internet a další nové komunikační možnosti, protože “velká“ média jdou s proudem a v nich šance na jiný názor není. Držitelé monopolu se s nástupem samizdatů nechtějí smířit. Šíření jiných pohledů se snaží bránit legislativně, ekonomicky, technicky. A dnes přicházejí s orwelovským „ministerstvem pravdy“. Nový úřad při ministerstvu vnitra prý nebude žádnou cenzurou, ale bude jen uvádět „na pravou míru“ (jen pokrokáři vědí, co je to „pravá míra“) údajné desinformace, šířené ve společnosti.

Když jsem v sobotu po sedmé hodině večer pronášel na iDnes.cz svůj první komentář po zveřejnění výsledků našich parlamentních voleb, podvědomě jsem jako první tezi řekl, že volby byly vítězstvím demokracie, že volič promluvil a že ti, kteří nevyhráli, by měli jejich výsledky respektovat. To byl z mé strany zcela automaticky a spontánně vyslovený výrok. Žádné – s výsledky voleb nespokojené – politiky a komentátory jsem v tu chvíli ještě neslyšel. Ukázalo se to být prohlášením téměř prorockým. Vynechám komentáře u nás doma, aby mé dnešní věty nebyly považovány za domácí politický souboj. Bál jsem se reakcí ve světě. Proto jsem hned v pondělí rád přijal výzvu napsat komentáře pro německou Junge Freiheit a pro švýcarské Weltwoche. Impuls k napsání tohoto textu však přišel až při úterní snídani ve vídeňském hotelu. Číšnice mi přinesla rakouský Kurier a já nevěřil svým očím. Nadpis na titulní stránce: „Tschechien, von der Demokratie frustriert“ (Česko – frustrace z demokracie) mne ohromil. A pobouřil. Je to nesmírně nebezpečná interpretace našich voleb a je to velmi nemilý pokus znevažovat naši zemi v Rakousku.

Letošní parlamentní volby přinesly na politické scéně zemětřesení. Přestože proběhly v období mimořádné prosperity, které se naše země těší již několik let, jejich výsledky jsou znamením protestu proti převládajícím poměrům. Není to protest sociální, přestože se i v dobách silné hospodářské konjunktury a rekordně nízké nezaměstnanosti nežije zdaleka všem občanům ve všech regionech snadno. Důkazem toho je totální debakl tradiční levice v čele s ČSSD, která populisticky po celé volební období a před volbami nejvíce rozhazovala veřejné peníze a svou kampaň postavila na slibování rychlého růstu mezd. Lidé na to neslyšeli a ČSSD, KSČM i stranu Zelených poslali na dno s historicky nejhoršími výsledky posledních dvou desetiletí. Občané vyjádřili zásadní nespokojenost se společenským a politickým vývojem, s tím, kam se naše země a Evropská unie dnes ubírá. Strany, které stavěly na odiv svou oddanost a poslušnost Bruselu, prosazovaly přijetí eura a nezbytnost našeho připojení k tzv. tvrdému jádru EU se svorně seřadily na parlamentním dně poblíž existenční hranice pěti procent (ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09, STAN). Především porážka ČSSD je zcela drtivá a fatální. Její původní elektorát ji zcela opustil.

Dnes končí Potůčkova důchodová komise. Žádný smutek z jejího konce ale cítit nemusíme. Pracovala na politickou objednávku Sobotkovy vlády a jejím jediným cílem bylo poskytnout končící vládě ČSSD, ANO a KDU-ČSL alibi ke zrušení penzijní reformy zavedené Nečasovou vládou. To se bohužel podařilo, aniž by Sobotkova vláda a Potůčkova komise přišly s jakýmkoliv alternativním návrhem, co dělat s dlouhodobě neudržitelným systémem penzí. V tomto směru bych čekal tiché rozpuštění Potůčkovy komise a snahu na svoje selhání neupozorňovat, nikoliv pořádat na závěr promarněného období tiskovou konferenci.Kdo by čekal, že výsledkem tří a půl leté práce Potůčkovy komise bude propracovaný dokument s různými variantami řešení důchodového systému, ten by se šeredně spletl. Místo toho máme k dispozici pouze několik dílčích parametrických změn, které neřeší systémový problém dlouhodobě neufinancovatelného průběžného důchodového systému. Je to stejné, jako kdyby hrozil pád domu kvůli narušené statice a jeho majitel řešil pouze to, zda vymění dřevěná okna za plastová.