Vydáte-li se pouze na základní okruh, zaplatí dospělí 300 Kč, dítě do 18 let 90 Kč, mezi 18 a 24 rokem pak 240 Kč. Protože se neprodává rodinné vstupné, může vás taková prohlídka s dvěma dětmi přijít k 1080 Kč . A přitom nemají během základní prohlídky prakticky co nabídnout.

Největším lákadlem je zde totiž věž, ve které se nachází impozantní kaple sv. Kříže, která v základním okruhu není. Na ní je třeba zakoupit jinou vstupenku, která vás provede po hradních kaplích. Tu ale pořídí dospělí za 640 Kč, dítě do 18 let za 170 Kč, nad 18 let za 510 Kč. Vzhledem k neexistenci rodinné to stejnou rodinu přijde až na 2300 Kč. 

Když si ale zvolíte speciální prohlídku Celým hradem, která kombinuje oba předchozí okruhy a jako bonus nabízí vyhlídku z velké věže, která je běžně nepřístupná, nestačíte se divit. Tam je jednotná cena za osobu 1800 Kč, jen děti do 5 let to mají zdarma. Stejnou čtyřčlennou rodinu to tedy vyjde na neuvěřitelných 7.200.- Kč.

Když k tomu přičteme cenu za benzín a občerstvení tak je pro běžnou rodinu polovina jedné výplaty pryč. Pak se nejde divit, že kultura našeho národa upadá a rodiny se raději jezdí bezmyšlenkovitě povalovat k mořím nebo prostě sedí doma u televizí a poslouchají v nich jak se máme skvěle. 

Vím, že je tržní ekonomika (a jsem její velký přívrženec) a že nejde paušálně kontrolovat státem vstupné na hrady a na všechny kulturní památky, ale snad by šlo alespoň některé opravdu historicky důležité  jako Karlštejn, Národní divadlo, Národní galerii, Katedrálu svatého Víta, Pražský hrad či  Staronovou synagogu a židovský hřbitov pro české občany zadotovat. To není diskriminace cizích turistů, ale záchrana naší mladé generace před úplným odcizením od své vlasti. Ta sedne nakonec do auta a jede se toulat na katedrálu ve Štrasburku, na zámek ve Versailes, do galerie v Louvru a velmi často se již ani nevrátí zpět, nejvýš na návštěvu rodičů, kteří nějak už v tom žebráckém Česku dožijí. 

Současní pyšní vůdcové by si měli uvědomit, že po velkých panovnících zůstávají stopy zejména v kulturních památkách. Připomeňme Karla IV. či Lorenza I. Medicejského,  kteří věděli, že národ, který nemá vztah ke kultuře, není hoden toho slova a jeho prestiž zaniká. Navíc je otázkou, kdo by vzpomněl po staletích na nějakého knížete či bankéře ve Florencii, kdyby na jeho dvoře nevyrostli velikáni jako Michelangelo, Leonardo da Vinci či Rafael. 

Blíží se volby a nikde není slyšet o kultuře nic

Pouze v televizi jeden politik druhého udává že něco ukradl či jsou nepřetržitě zprávy o válkách, v nichž nejsme, a podobné hrůzy na odpoutání pozornosti závistivých ožebračovaných občanů. Na skutečně dobré politiky, kteří chtějí vyvést národ z té pohromy, kterou na něj uvalila současná vláda, jako předsedy SPD Tomio Okamuru, Svobodných Libora Vondráčka či našeho jediného světově známého Státníka a ekonoma Václava Klause nemá zřejmě TV pro samé vymyšlené kauzy již čas a pokud utahaní běžní lidé příjdou z práce a sednou k televizi, tak si myslí, že už neexistují nebo jsou už v kriminále. Museli by je lovit někde na malých rádiích a videozprávách na You tube a vláda plesá protože ví, že to neudělají a budou jí zase se slzou v oku nad neschopným politikem Zelenským volit. 

©Kulturní komise České republiky z.s.