BŘEZEN
Březnový větře, stříbrem cinkáš tiše,
jsi stříbrný, básník tak aspoň píše,
kořínkům květů vnikáš v jejich skrýše.
Březnový větře, sládneš fialkami.
Stromovkou jdeme ruku v ruce sami.
Sami? A láska? Což tu není s námi?
BŘEZNOVÉ OBZORY MÉ DOMOVINY
Březnové obzory mé domoviny,
vlnící se jak namodralý len,
vy stejný obraze a přece stále jiný,
denně se promítající mi do oken
jak němý film s kulisou lesů, slunce,
se zlatým leskem sladkých letních hvězd,
s podzimem jeřabin, jež sládnou u Humpolce,
s oranicí, jež voní z jarních cest...
Mé obzory! Můj milý Křemešníku,
Orlíku, Melechove, Stražiště!
Měly byste si z dnešních okamžiků
zachovat co nejvíce pro příště
pro ty, co tady jednou budou po nás
a budou potřebovat krásu též.
Tváří se, jak by nevěděli o vás,
však jejich nevšímavost je jen lež,
ostatně nebyli jsme jiní v mládí,
i nás obzory úzké tísnily
a takový stav k soubojům vždy svádí.
Jednou však stejně jsme se vrátili
a, zmoudřelí, okna svá otvíráme
vám, vy obzory věčné, překrásné
( jen někdy zaraženě počítáme,
kolikrát ještě... než den uhasne...)
KŘEMEŠNICKÉ SKALCE
( I ty patříš k mým obzorům,
k nimž od věků jsi připoutána...)
Co roků jen se kolem tebe hnalo,
jara i léta, zimy s jeseněmi,
co osudových mračen vyprchalo
nad tebou v mlčení i temném hřmění !
Co pršelo, přejde, skalko Křemešnická!
Staletí stojíš a dál budeš stát,
ač kámen, přece vlídná, moudrá, lidská
a povznesená nad zmatek a chvat.
skřítkové dobří, kteří chrání kraj
od Stražiště až kamsi po Lipnici,
uprostřed světa ten můj malý ráj,
na nějž se díváš s kamenným svým klidem
ty, skalko tajemství a pověstí,
ke které s radostí i dnešní lidé
zajdou si pro iluzi o štěstí.
©Kulturní komise České republiky z. s. 8. března 2026
(
Facebook 
Linkedin
TruthSocial
