Až umřu, což se stane Doporučený

  • úterý, kvě 19 2026
  • Napsal(a)  Redakce revue FRAGMENTY
Nejšťastnější chvíle Jiřího Pancíře byly při rozbalování dárků -  škatule plné knih Nejšťastnější chvíle Jiřího Pancíře byly při rozbalování dárků - škatule plné knih snímek Ivana Haslingerová Pancířová

Dnes 19. května 2026 je tomu 3 roky, kdy Bůh k sobě povolal zakladatele a vydavatele naší Kulturně hospodářské revue FRAGMENTY Doc. Ing. Jiřího Pancíře, CSc. Od roku 2013 bojoval s vážnou nemocí a jen díky geniálnímu lékaři Petru Neužilovi, řediteli kardiocentra v Nemocnici Na Homolce, dostal ještě šanci 10 let pracovat alespoň s internetovou verzí časopisu.

Po jeho smrti 19. května 2023 hrozil zánik i této verze, ale nalezli se skvělí nástupci a pomocníci, kteří nedovolili, aby revue Fragmenty zanikla. Prezidentem Kulturní komise ČR se stal Mgr. David Saudek, jejím jednatelem Marek Vlach a šéfredaktorkou revue a předsedkyní komise zůstala RNDr. Ivana Haslingerová Pancířová, CSc. Věřme, že dílo Jiřího Pancíře v kultuře a publicistice zůstane nadále živé, stejně jako zůstala stále použitelná jeho geniální Topologická metoda ve fyzice.

Jiří Pancíř dokázal po nedobrovolném odchodu z Akademie věd, po bezprecedentním zákroku Rudolfa Zahradníka, vyplnit  dalších 30 let svého života jako Prezident Kulturní komise České republiky, z.s., kterou v roce 1994 založil spolu s politicky nekorektní PRAVICOVOU revue Fragmenty (www.fragmenty.cz), pracovat pro kultivaci kultury a morálky naší  komunistickým a ateistickým marasmem poničené země. 

Dva roky po jeho smrti byla při převozu jeho pozůstalost do Národního archivu v jeho pracovním stole nalezena  báseň svědčící o tom, že si byl vědom nebezpečí zákeřné nemoci, přestože to do posledních chvil nedával na sobě znát a byl navenek usměvavým optimistou. Poslední báseň jeho života vypovídá mnohé o jeho skromné a ohleduplné povaze. Uvádíme jí na jeho věčnou památku:

 

Až umřu, což se stane

Jiří Pancíř

 

Až umřu, což se stane, nechci, aby chlad mých očí

se mísil s potem neznámých mně lidí

když přišli proto jen, že vidí

cizí smrt.

 

Až umřu, což se stane, nechci, aby známý primáš

se snažil známou hudbou vyjádřit můj smutek

ten handl, kde se mění za láhev od okurek

cizí smrt.

 

Až umřu, což se stane, nechci, aby kterýs řečník

si říkal to, co nikdy nechtěl bych sám slyšet

ve mnohém z toho číší, musel bych se stydět

cizí smrt.

 

Až umřu, což se stane, chci jen aby blízcí lidé

mne dali pohřbít, prostě bez prapodivných řečí

rád budu klidný, přijde jen pár lidí, jež tiše obrečí

mou smrt.

 

Nalezeno v pozůstalosti Jiřího Pancíře 16. října 2025 na jeho milované chaloupce v Hněvkovicích u Humpolce a uloženo do Národního archivu ČR

 

Číst 91 krát
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
Zveřejněno v KULTURA

Související položky (podle značky)

 

Reklamní banner Invia.cz 

Reklamní banner Invia.cz

Reklamní banner Invia.cz

 

Omalovánky ke kniže Strašidla na výlety 

 

Život detem

 

Prostor pro Vaši presentaci

 

Reklamní banner Invia.cz 

 

Přepínač prohlížečů

Přepínač prohlížečů

VIDEO ZPRÁVY

Záznamy všech videozpráv získáte kliknutím
 
 
 

 
 
 
 

 

 
 

 
 
 
 
 
 
 

 

Reklamní banner Invia.cz 

NEJVÍCE ČTENÉ ČLÁNKY

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %