Stát se ale 31. prosince 1992 rozpadl a spolu s ním zanikly umělecké svazy, jejichž prostřednictvím získávali mnozí umělci podporu pro svou činnost. Zřejmě i to přispělo k tomu, že se nesouhlasící umělečtí petičníci rozhodli nadále scházet a vyměňovat si informace, jak se ve změněných poměrech orientovat. Začali si přitom uvědomovat, že když podpoří žádost o pomoc s jejich projektem větší skupina umělců, spíš se s nimi bude ministerstvo či sponzoři bavit. Petici "Výzvu občanů" vyhlášenou 20. září 1991 přejmenovali pracovně na "Kulturní komisi ČR" (tradovalo se, že na název přišel Jiří Suchý, aby bylo jasné, že jde o kulturní projekt, který měl pomáhat při shánění sponzorů na pořádání výstav, točení filmů či propagaci knih na veletrzích a podobně.) Nic tím nikdo neriskoval a nějakou dobu to bylo postačující vylepšení, když se za žádosti o podporu jejich projektů postavila organizace sdružující několik stovek z nich.
Ale pozor, Kulturní komise České republiky byla opravdivá neziskovka bez státní podpory. Každý se živil sám svou prací mimo ni a to včetně jejího vedení.
Zájemců o pomoc ale přibývalo a nešlo všem vyhovět, neb to časově a zdarma nikdo nezmáhal a aby to nevedlo ke sporům, stalo se nakonec to, že Kulturní komise ČR existovala, ale nikdo se o ni vlastně nestaral. Leč nikdo z ní přesto neutíkal, neb přece jen se dostávali její členové na důležité a příjemné akce, na nichž měli naději nalézt sponzora nebo si alespoň odpočinout od stresů denního života. A právě na jedné takové akci se seznámil s jejími členy Doc. Ing. Jiří Pancíř, CSc. – Wikipedie, který po bezprecedentním zákroku Rudolfa Zahradníka nesměl pokračovat ve vědecké práci a živil se v té době jako novinář v ČTK. Nabídl jim, že se pokusí pomoci Komisi s neobsazenou sekcí Věda a vysoké školy, aby si udržel s milovanou vědou alespoň touto cestou kontakt. Když ale do její práce nahlédl víc do hloubky, rozhodl se pomoci i s jejím vedením a na její konferenci 22. srpna 1996 byl zvolen jejím prezidentem.
Jiří Pancíř nebral ale tuto funkci bez rozmyslu. Radil se o všem s tehdejším ministrem kultury Pavlem Tigridem, zkušeným vydavatelem skvělého exilového časopisu Svědectví, který stejně jako mnoho z nás za komunismu hltal, pokud časopis někdo propašoval do ČR.
Děkujeme Pavlu Tigridovi!
Bylo velkým štěstím, že právě taková osobnost jako Pavel Tigrid byla právě v této pro Komisi kritické době (od 19. ledna 1994 do 4. července 1996) ministrem kultury. Nejenže ministr Tigrid poradil se zaměřením Komise a její stanovy byly upraveny dle jeho rad tak, aby mohla pracovat v budoucnu za jakékolitotiž v vlády, neboť měla sice poradní hlas pro vybraná ministerstva, ale nebyla žádnému z nich podřízena.
Vysvětlil tehdy Jiřímu Pancířovi, že SVOBODA JE VŽDY NADE VŠE. A pokud chce Komise být opravdu dlouhodobě svobodná, nesmí přijmout finanční podporu od žádné vlády, dokonce ani od pravicové. I to by podle něj zneužila po volbách ke štvanici na ní vláda následující a to dokonce i kdyby od ní nic Komise nepožadovala. On sám, že by rád pomohl, ale nikdo neví, kdo přijde po něm. Měl zkušenost, že ani on sám nemohl v cizině vydávat časopis Svědectví opravdu svobodně, kdyby žádal o pomoc tamní ministerstva.
Doc. Jiří Pancíř poté oficiálně zaregistroval i se stanovami vytvořenými podle rady pana ministra Tigrida 18. dubna 1994 Kulturní komisi České republiky na Ministerstvu vnitra ČR pod číslem II./8-OS/1-24 288/94-R. Dne 22. srpna 1996 byl jmenován na konferenci Kulturní komise ČR jejím prezidentem. Na tiskové konferenci 12. září 1996 představil Jiří Pancíř Kulturní komisi ČR jako organizaci usilující o spojení mezi kapitálem a kulturou.(viz. Právo, čtvrtek 12. září 1996, tištěná revue Fragmenty říjen 1997, str. 12)
Komise se poté stala pod Pancířovým vedením opravdovou oficiální neziskovkou a nikdy nepřijala ani jedinou korunu ze státní podpory, natož dotaci EU. Díky Pavlu Tigridovi může Komise dodnes, 32 let po rozhovoru s ním, psát a jednat skutečně svobodně, protože na nikom není závislá.
Pavel Tigrid měl pravdu, byl to moudrý a zkušený pán.
Má to ale také jednu velkou nevýhodu. Byť má Komise podle stanov hlas poradní pro několik ministerstev, hradí své aktivity výhradně z darů soukromých osob – občanů či firem – a z případných výnosů z vlastní činnosti.
Soukromá podpora je proto důležitým zdrojem pro její činnost, zejména pro vydávání publikací či pořádání a zaštiťování kulturních akcí. A tím se dostáváme k další nezbytné činnosti Komise, vydávání vlastního časopisu Kuturně-hospodářské revue Fragmenty. Tato revue rovněž nikdy nebyla na žádné vládě závislá tím, že by přijala a někdy dokonce byla nucena odmítnout jakoukoli dotaci.
Vznik a poslání kulturně-hospodářské revue Fragmenty
Ředitelkou Sekce pro styk s veřejností a tiskovou mluvčí Kulturní komise ČR se 22. srpna 1996 stala RNDr. Ivana Haslingerová Pancířová, CSc. a ředitelem Hudební sekce se stal 6. září 1995 její syn Michal Haslinger, jehož činnost se rozšířila na ředitele Mediální a Hudební sekce.
Jako majitelka reklamní agentury "GORO Publicity" si Ivana Haslingerová Pancířová uvědomila, že pokud Komise nemá vlastní časopis, tak o ní nikdo nebude nic vědět, protože nemá jako neziskovka statisíce na placení reklamních článků v novinách, o televizi nemluvě. Proto nabídla Komisi, že místo shánění PR reklam pro jiné časopisy, čímž se živila po bezprecedentním zákroku Rudolfa Zahradníka, který jí znemožnil pokračovat ve vědecké práci, začne se synem Michalem Haslingerem shánět reklamu výhradně pro časopis Komise, který bude psát o kultuře, vědě a hospodářství, neboli o podnikatelích odvislých od politiků s rozhodujícími pravomocemi. Prostě o všech fragmentech našeho života. Dostal proto jméno Fragmenty.
Doc. Jiří Pancíř, který oficiálně zaregistroval 18. 4. 1994 Kulturní komisi České republiky, z.s. na Ministerstvu vnitra ČR pod číslem II./8-OS/1-24 288/94-R, zaregistroval na Ministerstvu kultury ČR dne 5. 3. 1997 Kulturně-hospodářskou revui Fragmenty pod číslem TS 6A/A2, MKČR 7671. V průběhu doby se revue Fragmenty stala časopisem spojujícím ekonomiku, tedy hospodářství, s uměním v tom renesančním smyslu, shrnujícím do jednoho proudu umění, vědu a ekonomiku spolu s lidmi s rozhodujícími pravomocemi, ministry a politiky atd.
V této oblasti zeje stále na českém mediálním trhu mezera. Přitom spojení těchto oblastí bylo dříve zcela běžné. Botticelli, Michelangelo, Shakespeare, Mysliveček, Händel, božský Vergilius i zcela nebožský Voltaire byli závislí na přízni mocných. Vytvořili tak společně civilizaci, v jejímž stínu se my Evropané dodnes ohříváme. Je pravdou, že rod Medicejů, panovníci typu Alžběty I., Bedřicha II. či Kateřiny Veliké by byli pouze efemérní, kdyby neumožnili na svých dvorech rozvoj evropského umění.
"Z historie víme, že skutečná cesta ke zviditelnění národů a jejich vůdců vedla přes jejich umělce a mecenáše, kteří je podporovali již nejméně 2000 let. Připomeňme například důvěrníka a rádce prvního římského císaře Augusta pana Maecenata, podporovatele nové generace augustovských básníků. ze starého Říma," zdůrazňoval vždy Jiří Pancíř – Wikipedie, který si přál, aby se časopis Fragmenty pokusil překlenout hroznou vzdálenost mezi umělci a finančníky, která podle něho vznikla díky dvěma diktaturám komunismu a nacismu, které principiálně odmítly výše popsané historické schéma.
"Nacisté i komunisté pochopili, jak křehká jsou křídla umělců, jak velká je jejich nesvébytnost a jak je mohou využít. Že stačí je v zájmu veřejného blaha skrýt pod svá široká státnická ramena. Umělci dostali peníze přímo od státu, ale jen na ideologicky posvěcené umění. Skutečné svobodné umění chátralo a začalo se z jejich prací vytrácet," konstatoval Jiří Pancíř – Wikipedie a rozhodl se proto podobnému nebezpečí bránit tím, že 5. března 1997 zaregistroval oficiálně na Ministerstvu kultury Kulturně-hospodářskou revui Fragmenty, která do té doby vycházela jen volně.
"Snažíme se přesvědčit mocné a bohaté, že spojení jména s umělci bylo vždy ve všech stoletích před i po Kristu ku prospěchu všech zúčastněných. Kdo by si vzpomněl ještě po půl tisíciletí na nějakého florenckého knížete Mediceje, kdyby nepodporoval velikány jako Michelangela, Rafaela, da Vinciho. Právě jeho láska k umění, která prozářila jeho vládu a dvůr, z něj vytvořila Lorenza Magnificza, neboli historickou postavu par excelence," říkával vždy Prezident Kulturní komise ČR Jiří Pancíř.
Doc. Doc. Ing. Jiří Pancíř, CSc. bohužel odešel 19. května 2023 k Bohu a jeho nástupcem se stal 20. 6. 2023 významný umělec Mgr. David Saudek.
Nový Prezident Kulturní komise ČR Mgr. David Saudek se za slova Jiřího Pancíře uvedená výše plně staví. Takže pro směřování časopisu, sponzory, zájemce o reklamu a příznivce Komise platí vše jako platilo dosud. Fragmenty zůstávají politicky nekorektní pravicové revue, jak si přál.
sepíše darovací smlouvu, v níž se zaváže využít darovaných peněz na vzdělávací projekty – výrobu publikací a pořádání akcí. (Věnování peněz na tuto vzdělávací činnost můžete odečíst od daňového základu a snížit si tak povinnost daně z příjmu). Je samozřejmé, že Vás i Vaší společnost za tento bohulibý počin Komise patřičně zviditelní v Kulturně-hospodářské revue Fragmenty www.fragmenty.cz uvedených též na Muskově webu X a na facebooku. Je rovněž možné zadat do revue PR článek či klasickou reklamu, čímž podpoříte její vydávání a tím zviditelnění umělců, o nichž v ní bude psáno. Ceník naleznete kliknutím na Možnosti presentace v revue Fragmenty či Ceník. Tištěnou podobu lze rovněž dohodnout. Podrobnosti Vám ráda sdělí akreditovaná agentura Kulturní komise ČR Ivana Haslingerová Pancířová GORO Publicity, K Vodojemu 35, 150 00 Praha 5, tel.: 730 615 402, mailto: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Věřte, že Vaše peníze budou použity na dobrou věc a zviditelní Vás před vládní a politickou elitou, které je revue posílána.
Od 1. prosince 2025 přibyl do vedení Kulturní komise České republiky, z.s., Praha, IČO: 60456582 jako její jednatel zástupce mladé generace Marek Vlach.
Pan Marek Vlach je bubeník působící v mezinárodním projektu Batala Mundo a v České republice působí jako odborník na informační a komunikační technologie. Vlastní firmu se zaměřením na poskytování online služeb, je zakladatelem vzdělávacího projektu Bezpečně.online a stará se mj. o digitální svět Kulturní komise České republiky, z.s. a je správcem všech jejích sítí na internetu.
(
LinkedinCož je pro Komisi velkou posilou, zejména v době neustálých složitějších a složitějších povinných požadavků Microsoftu a státu ohledně ochrany počítačů, ID schránek a zavádění nejrůznějších povinných AI novinek pro povinné stále větší rychlosti počítačů pro všechny uživatele internetu a zejména pro podnikatele. Nový operační systém Windows 11 od Microsoftu nelze do dosud fungujících a mnohým naprosto postačujících počítačů zavést a přitom dobře fungující systém Windows 10 Microsoft odpojil.
Věříme, že zakladatel Komise doc. Jiří Pancíř je šťastný, že po jeho odchodu do nekonečné duše Boží 19. května 2023 jeho Komise nezanikla a pokračuje dál, stejně jako stále slouží ve vědě k výpočtům interakčních energií mezi všemi atomy jeho ab initio kvantově fyzikální Topologická metoda – Wikipedie, a že bude panu Vlachovi pomáhat přímluvou u všemocného Boha, aby se mu vše dařilo tak jako dosud.
Seznam vybraných petičníků, kteří stáli u vzniku myšlenky Kulturní komise České republiky
Anna Masaryková, Pavel Tigrid, Václav Malý, Marta Kubišová, Michael Kocáb, Josef Švejcar, Jaromír Hanzlík, Rudolf Hrušínský, Václav Neumann, Jiří Suchý, Petr Skoumal, Jan Vodňanský, Bohumil Kulínský, Adolf Born, Jiří Menzel, Milan Knížák, Miroslav Horníček, akademik Miroslav Katětov, Martin Němec, Martin Rajnyš, Jiří Bartoška, Jana Brejchová, Martin Bezouška, František Čech, Petr Čepek, Josef Topol, arcibiskup pražský Miloslav kardinál Vlk, Olbram Zoubek, Igor Chaun, Martin Mejstřík, Monika Pajerová, Oldřich Černý, Jan Spálený, Jiří Stivín, Ivan Vyskočil, Hana Zagorová, Vlasta Chramostová, Věra Chytilová, Irena Kačírková, Josef Kemr,, Dana Kovářová, Otomar Krejča, Ludvík Kundera, Juraj Jakubisko, Ladislav Smoček, Karel Steigerwald, Ondřej Trojan, Helena Třeštíková, Tomáš Vorel, Gabriela Vránová, Bára Basiková, Vlastimil Harapes, Hana Hegerová, Ilja Hurník, Emílie Vašáryová, Magda Vašáryová, Jaroslav Hutka, Vladimír Merta, Petr Novák, Michal Prokop, Zdeněk Rytíř, Otto Wichterle, Jiří Hájek, akademik O. Knapp, Radim Palouš, Ludvík Vaculík, Bohumil Hrabal, Lída Rakušanová, Karel Kryl, Jacque Rupnik, Tomáš Baťa, Jiří Hanzelka, Miroslav Zikmund, Josef Škvorecký, Zdena Škvorecká, Jan Kubelík, Jan Anastáz Opasek, Ondřej Pavelka, Jaroslava Šiktancová, Petr Šiktanc, Jan Štern, Daniel Kohout, Sylva Daníčková, Irena Obermannová, Jiřina Šiklová, Jiří Musil, Josef Švejcar, Sylva Daníčková, Jiřina Jirásková, řed. NG Jan Grosmann, Pavel Landovský, Jan Kačer, Bolek Polívka, Miloslav Petrusek, Václav Bělohradský, Helena Klímová, Libuše Šilhanová, Michal Rittstein, Karel Šiktanc, Josef Topol, Miloš Forman, Vladimír Nohavica, Karel Kryl, Vladimír Železný, Marta Železná, Ivan Vyskočil, Petr Rezek, Jaroslav Foglar, Zdeněk Mahler, Jitka Vodňanská, PEN- Hanuš Karlach, Karel Šiktanc, Milan Uhde, Tomáš Halík, Jiří Kantůrek, Eva Kantůrková, Erika Bornová, Vladislav Preclík, Boris Hybner, Anna Masaryková, Herberta Masaryková, Věra Chytilová, Miroslav Ivanov, Jiřina Šiklová, Miloslav Švandrlík, Ludvík Kundera, Ondřej Neff, František Nepil, Josef Nesvatba, Petr Dvorský, Miro Dvorský, Michal Dočolomanský, Martin Huba, Ladislav Chudík, Milan Lasica, Laboda, Vlado Miller, Kamila Magálová, Ivo Pántik, Rapaičová, Rodančík, Satinský, Zdena Studénková, Strnisková, česká šlechta, kněží, politikové všech směrů a mnoho dalších.... (seznam uložen v Národním archivu)
Podrobnější aktuální informace získáte kliknutím na:
Možnosti presentace v revue Fragmenty
© Kulturní komise ČR 14. června 2026
(
