Průkopníkem studia interakcí mezi nanočásticemi a jejich rozmístěním v prostoru v České republice byl na přelomu 2. a 3. tisíciletí doktor Vladislav Čápek, který uspořádal v srpnu 2002 v Praze první mezinárodní konferenci o této problematice. Bohužel 28. října 2002 zemřel. Jeho přítel doktor Václav Špička z Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR na jeho počest zavedl pravidelné mezinárodní konference o mesoskopické termodynamice. První z nich s názvem "Hranice kvantové a mesoskopické termodynamiky 2004 – FQMT‘04" zahájil nositel Nobelovy ceny za fyziku v roce 2003 za objev supratekutého 3He Antony Leggett,² kterého tato problematika tak zaujala, že se poté "začal především zabývat teorií experimentů, aby otestoval, zda vznik kvantové mechaniky bude i nadále popisovat fyzikální svět, když jej posouváme z atomární úrovně směrem k úrovni každodenního života.  Jeho výzkum se zaměřil na supravodivost mědi, supratekutost ve vysoce degenerovaných atomárních plynech, nízkoteplotní vlastnosti amorfních pevných látek, koncepční otázky při formulaci kvantové mechaniky a na topologické kvantové výpočty," jak je uvedeno na stránkách České akademie věd.

Na desáté mezinárodní konferenci "Hranice kvantové a mezoskopické termodynamiky 2024 – FQMT’24" vystoupil v Pražském hotelu Pyramida s přednáškou "Kosmologie, gravitace a astrofyzika“ nositel Nobelovy ceny za fyziku v roce 2006, vedoucí  projektu vesmírného dalekohledu James Webb Space Telescop (JWST), John C. Mather z Goddardova střediska vesmírných letů NASA.

Tvůrcem výpočetní kvantově fyzikální Topologické metody použité nobelistou Leggettem byl český vědec, kvantový chemik a fyzik  Jiří Pancíř, který ji vytvořil v sedmdesátých letech 20. století pro výpočty interakčních energií všech atomů a molekul i pevných látek z nich stvořených a pro určování jejich pohybu po energetických hyperplochách (cestách) vedoucích k jejich rozmístěním (topologií)  v prostoru^3.4 při jejich interakcích. V roce jejího objevu 1966 netušil, že bude ve třetím tisíciletí počítat jeho metoda i interakční energie vesmírných reziduálních částic v nekonečných hlubinách vesmíru neboť jejich výzkum byl ve dvacátém století opomíjen. Vědci neměli k disposici tak výkonné vesmírné dalekohledy, aby ze země rozpoznali na měsíci čmeláka, jako to dokáže Webbův vesmírný teleskop. Po získání jeho prvních fotografií z vnitra vesmíru 12. července 2022 nastal opak. To co považovali astrofyzici za mlhoviny byly kupy hvězd a  nanočástic předtím neviditelných.

Po vypuštění JWST do vesmíru a zejména po objevu  Johna C. Mathera že náš vesmír je obklopen obrovským černým prázdným prostorem bez hmoty majícím takovou sílu, že nedovolí chladnoucímu a neustále se rozpínajícímu vesmíru rozletět se do nekonečna se stalo studium vesmíru doslova vědeckým hitem neboť nachystalo mnoho překvapivých problémů.⁵  

Jedním z největších je, že v prázdném prostoru neplatí pro výpočet energie E slavná Einsteinova rovnice E=mc² neboť je tvořen z nehmotných částic a tedy v ní chybí písmeno m pro hmotu a rovněž světlo tedy c. Pro výpočet energie a topologie nehmotných částic v tomto černém prostoru je použitelná pouze kvantově fyzikální Topologická metoda v níž je celková energie popsána za pomoci vlnových funkcí a nikoli hmoty a světla.

John C. Mather konstatoval, že černý prostor pohltil celý náš vesmír a nepustí ze svého chřtánu ani paprsek světla. Jsme uzavřeni uvnitř absolutně černého tělesa tohoto prostoru. Přiznal, že i přes skvělé vybavení a úspěchy při studiu vesmíru zjistili astrofyzici z jeho týmu COBE v NASA řadu pozoruhodných objevů vymykajících se jejich experimentům a dokonce i některým teoretickým rovnicím. Nikde není podle něj Einsteinova teorie a kvantová fyzika v takovém rozporu jako v černém prostoru obklopující náš vesmír a stojí proto před nimi mnoho velkých úkolů do budoucna.

1. Popsání vlastností černého prostoru bez hmoty disponujícího obří silou zvanou gravitace, do něhož je náš celý vesmír uzavřen a díky němu držící pohromadě.
2. Zjistit, proč po Velkém třesku vzniklo o pětinu hmoty navíc, z níž byly vytvořeny všechny hvězdy a galaxie.
3. Zjistit, zda temný nehmotný prostor končí a pokud ano, co je za ním. Zda další vesmíry a pokud ano, zda jsou placaté či podobné našemu a co je za nimi atd. 
4. Vyjádřit se k postoji Vatikánu z pohledu nejnovějších objevů fyziky bez zaujetí a obavy z posměchu ateismem poničené společnosti.
5. Pokračovat intenzivně ve studiu hmotných reziduálních pozůstatků po Velkém třesku létajících ve vesmíru mezi hvězdami. Zjistit, zda je popisuje dostatečně kvantová fyzika za použití ab initio Topologické metody nebo musí pro ně vytvořit nový matematický aparát mesoskopická fyzika.

A co víc. V nehmotném prostoru neplatí pro výpočty energie známá Einsteinova rovnice E= mc² a pro výpočty interakčních energií nehmotných gravitonů je nutné používat kvantově fyzikální Topologickou metodu počítající energie za pomoci vlnových funkcí kvantové fyziky. Co přinese mesoskopická fyzika není zatím známo. John C. Mather k tomu říká: "Gravitace hrající klíčovou roli při soudržnosti vesmíru je prostě stále zahalena obřím tajemstvím. Málokde se projevují rozpory mezi teorií relativity a kvantovou mechanikou tak výrazně jako v temných  silách vesmíru.

Další velkou záhadou kromě gravitace je to, že současná termodynamika praví, že energie se neztrácí a že tudíž na počátku existence vesmíru mělo vzniknout stejné množství hmoty tvořené částicemi jako antihmoty sestávající z antičástic. Pokud by to tak bylo, pak by se při výbuchu protony navzájem zničily spojením s antiprotony, neutrony s antineutrony, elektrony by anihilovaly s pozitrony atd. a ve vesmíru by žádná hmota navíc nezbyla. Vznikl by anihilací částic úplně prázdný prostor jakési tajemné temné obří energie. Protože tomu tak není, muselo z nějakého neznámého důvodu na počátku vzniku našeho vesmíru vzniknout v původní pralátce víc hmoty než antihmoty a po anihilacích částic přebytečná hmota zbyla na vznik hvězd a galaxií. Vědci odhaduji přibližně o pětinu víc hmoty v původní pralátce. Fyzici proto neustále hledají vysvětlení proč místo nekonečné prázdnoty existuje uvnitř nehmotného černého prostoru náš vesmír plný hvězd a reziduálních zbytků a dokce na některých planetách i života.

Text k fotu:Konference o mesoskopické termodynamice jsou stimulem spojujícím nejen svět mikro a makro částic, ale též svět Einsteinů současné vědy a církevních hodnostářů. Snímek zachycuje Jeho Eminenci Dominika kardinála Duku s pořadatelem konference Václavem Špičkou při výměně dárků na památku na slavnostním banketu v Arcibiskupském paláci v Praze v roce 2024⁵ .

Víme pouze, že v našem vesmíru existují celkem čtyři základní síly: elektromagnetická, za níž odpovídají fonony, slabá jaderná daná bozony a silná jaderná daná gluony. Všechno jsou to síly tvořené hmotnými částicemi a vlnami. Dodáním energie můžeme tyto tři síly sloučit do jediné tak jako se to děje v urychlovačích částic. Aby se k nim připojila také gravitace, museli bychom podle vědců srazit částice minimálně bilionkrát vyšší energií, než jakou je srážíme ve Velkém hadronovém srážeči LHC v evropské organizaci CERN. A ještě není záhadám konec.

V současné době konstruuje NASA satelit, který by měl doletět mnohem dál než satelit profesora Mathera a měl by zjistit, zda má černý prostor vůbec konec. O tom, co je za ním, vědci pouze spekulují. Je známo, že náš vesmír se roztahuje, čímž se zplošťuje a bude jednou dokonce plochý a na nekonečné ploše kolem něj může pak být umístěno nekonečně dalších plochých vesmírů.  Je to pro lidstvo velká záhada, že špičkoví vědci tvrdí, že nejen naše zemička, ale náš celý vesmírek je zřejmě jen jedním z nekonečně mnoha vesmírů ležících na nekonečné ploše Multivesmíru. A není známo odkud se bere ten černý prázdný prostor a ty zbytkové hmoty po velkých třescích tvořících tyto vesmíry. A kdo, či co, přivedlo prahmotu k výbuchu. A zda další vesmíry vznikají z téže prahmoty, či jiné než ten náš. Neboli z jiných prvků než náš vesmír.

Z permutační  matematické teorie navíc vyplývá, že v rámci každého prostoru tvořeného konečným počtem částic existuje opět konečné množství možných kombinací těchto částic, které ho tvoří. Protože v našem vesmíru nebyl zatím objeven nikde nový neznámý prvek než je uvedeno v Mendělejově tabulce prvků, je pro matematiku jednoduché spočítat kolikrát se v něm musí opakovat stejná kombinace uspořádání těchto 118ti prvků. V našem vesmíru v obrovském mnohamiliardovém množství hvězd a galaxií se vše cca milionkrát opakuje. Neboli existuje ve vesmíru kolem milionu našich zemiček a totéž by se mělo opakovat i v dalších vesmírech. A pokud žijeme v jednom z nekonečně mnoha dalších vesmírů, pak by se v něm měly kombinace uspořádání těchto vesmírů s našim rovněž nejméně milionkrát opakovat atd, atd.  Z čehož vyplývá, že by mělo existovat nekonečně mnoho paralelních vesmírů, z nichž některé se jen nepatrně liší od toho našeho či jsou naprosto totožné. Pokud vznikají z téže prahmoty neboli za stejných prvků.  

Je totiž zřejmé, že ať zjištění vědců dopadne jakkoliv, nikdy nedospějí jejich objevy konce. Tak jak to předpověděl již ve 13 století geniální zakladatel katolické církve profesor na Sorboně a dalších universitách té doby, sv. Tomáš Akvinský ve své Summe theologiae. Vzdělaný jezuita, který na rozdíl od bigotních a vědou nepolíbených kněží prohlašoval s nadhledem, ať nechají scholastiky klidně pracovat a studovat, že stejně bude vždy nad nimi stát vertikála kříže. Sám jako první člověk na zemi dokázal pouhým rozumem a znalostí tehdejší fyziky sepsat pět důkazů existence prvního hybatele vesmíru, kterého civilizované národy nazývají Bohem. Proto není divu, že v prohlášení Vatikánské observatoře k fotografiím do té doby neviděného vesmíru, které dorazily na Zemi 12. července 2022 z Webbova teleskopu stojí: "Z nových snímků z teleskopu Jamese Webba jsme opravdu nadšeni!" Ředitel Vatikánské observatoře, jezuitský bratr Guy Joseph Consolmagno SJ psal: "Snímky jsou ohromující, každý se může přesvědčit na vlastní oči. Je to vzrušující předtucha toho, co se v budoucnu budeme moci díky Webbovu teleskopu dozvědět o vesmíru. Tyto obrazy jsou nezbytnou potravou pro lidského ducha - jen chlebem člověk nežije - zvláště v dnešní době. Vědecké poznatky, na nichž je tento teleskop založen, jsou naším pokusem využít inteligenci, kterou nám dal Bůh, k pochopení logiky vesmíru. Vesmír by nefungoval, kdyby neměl tuto logiku. Ale jak ukazují tyto obrázky, vesmír je nejen logický, ale také krásný. Je to Boží stvoření, které se nám zjevuje, a můžeme v něm vidět jak jeho úžasnou moc, tak jeho lásku ke kráse."

Text k fotu: John C. Mather se loučí s J. Em. Dominikem kardinálem Dukou, arcibiskupem pražským a primasem českým na slavnostním večeru v Arcibiskupském paláci v Praze v roce 2024.⁶

Stvoření světa popsané v Bibli se totiž najednou nezdá tak úsměvné, jak se z něj snažili dělat pyšní komunisté a současní pohané. V kterém z vesmírů ležícím na nekonečné ploše tvořené těmi zploštělými vesmíry se vyskytuje stejná maličká zemička jako ta naše, je sice možno spočítat, ale kde se bere záhadná obří pralátka a kdo či co jí uvedlo do pohybu (perpetum mobilejak známo z termodynamiky neexistuje) a jaká obří inteligence stvořila nejen galaxie, ale na mnohých z nich dokonce život z pouhých 118 atomů, to je největším  tajemství vesmíru.  I kdyby tato tajemná inteligence a mocná síla stvořila „jenom“ tetno náš vesmír a život „jenom“ na naší zemi, je to VELKÉ NEZNÁMO.

Zvědavý cestovatel vesmírem Webbův teleskop zásobuje bezstarostně a spokojeně  neustále vědce na jedné z vesmírných planetek zvané Země novinkami z hlubin záhadného černého prostoru do něhož je spolu s celým vesmírem  uzavřen. Snímek NASA vyvolává u dětí bezprostřední reakce, že má křidélka jako andělíček, u vědeckých kolegů má přezdívku Okáč pro svou zářící 6,5 metrovou svítící čočkou.Zvědavý cestovatel vesmírem Webbův teleskop zásobuje bezstarostně a spokojeně  neustále vědce na jedné z vesmírných planetek zvané Země novinkami z hlubin záhadného černého prostoru do něhož je spolu s celým vesmírem  uzavřen. Snímek NASA vyvolává u dětí bezprostřední reakce, že má křidélka jako andělíček, u vědeckých kolegů má přezdívku Okáč pro svou zářící 6,5 metrovou svítící čočkou.A protože vše výše popsané objevit je zřejmě úkol nad síly lidské, jsou zejména fyzici velice pokorní vůči tomu VELKÉMU NEZNÁMU, kterému Bible říká Bůh. Mají respekt a obdiv k nekonečné inteligenci a neznámé obří síle, která udržuje tento nekonečný prostor, vyplněný ze 70 -84%  neviditelnou bezhmotnou a přesto obrovskou temnou gravitační silou, pohromadě.  Je velkou záhadou odkud čerpá černý prostor svou obří energii. Zkoumání malých reziduí kolem nás i ve vesmíru má proto v současné době prioritu. A to nejen pro nějakou zvědavost astrofyziků. Tato studie má totiž obrovský dopad na další rozvoj fyziky, chemie, biologie a medicíny a dalších věd, protože residuální částice kolem nás hrají zásadní roli při chování biologických systémů na molekulární úrovni. O rozvoji průmyslového využití nemluvě. Jejich studium je obrovskou sílou ženoucí pokrok ve všech oblastech lidského chování a zdraví po celé zeměkouli. Sice lidstvo nikdy neodhalí úplné taje vesmíru, ale pro jeho život má toto snažení vědců veliký přínos. Nové chemoterapie, nové dosud neznámé technologie a materiály. To vše zlepšuje životy obyvatel jedné z nepatrných planetek zvané Země. Proto výzkum probíhá velice usilovně, až se mnozí strachují z toho tempa. Přes všechno úsilí však vědci včetně samotného vynálezce Velkého třesku Mathera, přiznávají s pokorou, že neznají odkud se ta počáteční záhadná hmota vzala a odkud dostala prvotní impuls aby došlo k jejímu výbuchu.

Geniální fyzici Mather a Webb učinili v letech 2006-2022 velký skok ve zpychlé vědě 21. století. Nasměrovali nový směr výzkumu, aby společnost rostla a nestagnovala pouhým čtením vzkazů tzv. „umělé inteligence“, kterou do jejích mobilů naprogramovali numeričtí matematici a naskenovali pracovníci knihoven. Ukázali občanům, že jenom počítače v mobilech za ně samy nic nového nevymyslí a pouhým jejich používáním se zastaví pokrok. A přitom stojí před lidstvem tolik nevyřešených záhad.

1. John C. Mather — nositel Nobelovy ceny 2006, průkopník kosmologie (COBE)
2. ISSN0010-0765doi10.1135/cccc19770016
3. ISSN0010-0765doi10.1135/cccc19772054
4. Fragmenty - Náš vesmír drží pohromadě prázdný prostor bez hmoty s obří energií
5. Fragmenty - Kosmologie, gravitace, mesoskopická fyzika a víra

Snímky Ivana Haslingerová Pancířová revue Fragmenty

©Kulturní komise České republiky z.s. 14. května 2023