Západ začátkem 19. století v Anglii

Termín Západ zavedli angličtí historiografové začátkem 19. století pro civilizačně, kulturně, mentálně, duchovně a spřízněnou homogenní oblast od Rýna na západ. Celé Německo (ještě nesjednocené, ale kulturně vymezitelné) řadili tedy k Východu. Rakouské mocnářství či Itálie stejně tak.

Pro popis tehdejšího Západu byla podstatná role jednotlivce ve společnosti a míra kolektivismu. A z tohoto pohledu rozdíl mezi Prusy, Osmany a ruským impériem byl pod rozlišovací schopnost těch, kteří pojem Západ tehdy formulovali.

Jejich vidění bylo o mnoho desítek let později vlastně potvrzeno rozdělením Evropy na válčící bloky v První světové válce, i když Rusko v různých konfliktech mezi Východem a Západe účelově lavírovalo.

Západ po Druhé světové válce 

Úplně jinou dimenzi, spíš mocenskou, dostal pojem Západ po Druhé světové válce vznikem východního bloku a spuštěním „Železné opony.“ Původní civilizační členění bylo najednou neaktuální. Z ničeho nic se stala Západem většina německého živlu se vší spornosti k vidění jednotlivce, nebo Itálie, Řecko, a dokonce kvůli svému členství v NATO i Turecko.

Západ po listopadu 1989

Zdá se, že česká polistopadová debata zdědila tento specifický výklad pojmu, který preferoval mocenskou příslušnost před kulturně nábožensko-civilizačními kritérií.

Tak se stalo, že kdo byl v našich očích Západem před 1989, ten jím zůstává dodnes. Ačkoliv všechny podstatné atributy původní západnosti (jedinečnost člověka, ale i kořeny a civilizační anticko-křesťanský odkaz) toto území dramaticky ztrácí, a možná už definitivně ztratilo.

Z tohoto důvodu si myslím, že Západ v onom původním chápání zachránit již nelze, protože je ztracen.

Lze ale něco jiného.

Je možné znovu oživit jednotlivé charakteristiky, které kdysi dělaly Západ Západem, i když patrně pod jinou terminologií: úcta k člověku, respekt k tradičním ctnostem, věrnost zásadám člověka, rodiny, obce, vlasti.

O to se musíme pokusit. V Senátu vidím kolem sebe desítky svých spoluobčanů, kteří jsou považováni za elitu nebo aspoň za reprezentaci názorů občanů. A bohužel vidím různé pohledy a různé názory. Vidím, naštěstí ojediněle, odklon od našich tradic a kořenů. Tedy od věcí, které Západ vždy činily západem.

Nedefinovatelné evropanství má naprosto VÝCHODNÍ atributy

Bohužel sleduji i příklon k nedefinovatelnému evropanství, které všechny tradice, jednotlivce, rodinu, obec a vlast pomíjejí a přednost má centralizace a unifikace, tedy původně naprosto východní atributy.

V popelu západnosti v onom dvě stovky starém smyslu jiskry ještě doutnají. Pojďme je rozfoukat v nový oheň!

A je jedno, jak mu budeme říkat. Vy, mladí, dejme tomu Západ 2.0. A my staří si to ještě rozmyslíme.

Autorka je nezávislou senátorkou a prezidentkou Unie rodinných advokátů.

PS

Tento článek by měl být v každé učebnici dějepisu hned na 1. straně!