V Praze máme Klementinum. Tam je meteorologická stanice, která registruje teplotní rekordy už 201 let. Kritici říkají, že dnes ji obklopuje teplotní ostrov milionového velkoměsta, takže poslední desítky let jsou zdejší plusové rekordy nadhodnoceny, prý asi o jeden a půl stupně. Ti skeptici si nedají pokoj, že. Koukněme se ale, z jakých dob pocházejí absolutní rekordy k danému dni za prvních deset červencových dnů. Nejteplejší 1. červenec byl zde naměřen před sedmi lety. Druhý červenec před 121 lety, třetí před 74 lety, čtvrtý a pátý před 69 lety, šestý před 104 lety, sedmý zase před 69 lety, osmý před 181 lety, devátý dokonce před 198 lety a desátý červenec byl nejteplejší před 16 lety.

Ale pokud někomu paměť sahá jen k letošnímu lednu, ten může statečně udržovat paniku slovy, že tepleji ještě nikdy nebylo.

Co tu fakt ale nikdy nebylo, je snadnost nastolování témat pro veřejnou diskusi. Teď nejde o to, jak lidem vštípit do hlavy, co si mají o něčem myslet. Jde už o to, o čem si něco mají myslet. Cokoli. Říká se tomu agenda setting. Světem hýbe milion věcí. Každý den. Ale z nich se vybere pár takových, které vytvoří a vymezí komunikační prostor ne pouze pro média a politiky, ale pro kolegy na pracovištích, pro rodiny, pro kamarády v hospodě. Jsou to vlastně anekdoty. Nevypovídají nic o vývoji nějaké závažné světodějné události, ale o okrajových barvitých, fotogenických, zkratkovitých, symbolických a zcela nereprezentativních drobcích, detailech.

A kdože nám tahle témata nastoluje, vnucuje, podsouvá a tím zcela deformuje reálnou váhu dějů? Klasická otázka všech kovaných konspiračních teoretiků. Ale i bez nich lze odpovědět snadno: ten, kdo může. Ten, kdo má k tomu nástroje a motiv. Takže mnoho na první pohled zcela spontánně vzniklých a šířících se témat je výsledkem selekce. Povídáme si i v soukromí zdánlivě zcela svobodně. Ale kdosi zařídil, o čem si budeme povídat.

Přijel jsem v neděli z krásného víkendu v Kroměříži, a rovnou večer do živého vysílání televize. Prvních dvacet minut se plácalo o tom, že někdo někde na někoho prý pískal. Co k tomu říct? A proč k tomu vůbec něco říkat? Vždyť to zasáhlo celou zem, zvolala moderátorka. No, mně to teda nezasáhlo, odvětil jsem.

Ale vlastně měla pravdu. Náhradní realita je pro některé tím nejvlastnějším prostředím života. Mnoho lidí, nejen mladých, se baví o tom, že někdo něco řekl, tamten na to reagoval, jiný se zasmál té reakci, další odsoudil to zasmání, a už se to mele. A lidi jak uhranutí na to koukají, čtou, rozhořčují se, fandí, odsuzují. Vlastně je úplně jedno, co si o věci myslí. Důležité je, že o jiných věcech si v tu chvíli nemyslí vůbec nic. Jiné věci jim nebyly nastoleny do agendy.

Všechno tu už bylo. Vedra, zimy, sucha, deště, moudrosti i blbosti, oddané lásky i vypočítavosti. Ale náhradní realita, náhradní a okamžitě rozšířená nastolená témata, výměna vlastní zkušenosti za tu převzatou, to tu v takové kvalitě nikdy nebylo.

Takže o čem se dnes budeme hádat? A vybereme si to téma my?       

Ladislav Jakl, 2. 7. 2026        

 

 

Témata hádek včetně oznámení, že Hrad spustil volební kampaň na prezidenta republiky, vymýšlí kancelář Hradu a prezentuje je ústy prezidenta ČR Petra Pavla. Nejdřív nechutné pomluvy o skvělém vlastenci Filipu Turkovi, poté o SMS spojení mezi nejmocnějším mužem v ČR Petrem Kolářem a ministrem zahraničí Petrem Macinkou (kterého mimochodem chválí kolega ministr zahraničí USA Marco Rubio i všemocný prezident Donald J. Trump, ktreří jsou spojeni též přes internet mezi sebou a nikoho nenapadne o tom vyrábět kauzy), pak o velice  a opravdu velice nechutném ostouzení předsedy druhé komory Parlamentu Tomio Okamury a nesmyslném obviňování premiéra vlády Andreje Babiše, že vede ještě stále podnik, který nevede, se nakonec uchýlila kancelář Petra Koláře k vyhlášení prezidentské kampaně na Petra Pavla.

 

I přesto, že na chvíli tím odpoutává pozornost, za velmi významné pomoci veřejnoprávních médií, zatím dlouhodobě na národ výmysly advokátní a lobbistické agentury Squire Patton Boggs, v čele s jejím Hlavním poradcem Petrem Kolářem, nezabraly, je smutné, při otevření stránek prezidenta USA, který přes zamezení strašlivého konfliktu vyvolaného vybitím vlády i generality Íránu panem Netanjahuem, ustál odvetu Íránu, aniž přerostla za hranice Íránu do USA. A přitom neustále buduje po 150 letech Bílý Dům a slaví 250 let od vzniku USA. Myslí ale na jejich občany - důchodce, invalidy  vojenské i normální a dohlíží na volby do Senátu USA, aby byl schopen odolat tlaku levicových Obamovských neoliberálů a USA se opět staly vůdčí silou světové pravicové a konzervativní politiky. Co buduje či dělá pro naše občany náš prezident a jeho kancelář, kromě vyvolávání rozporů ve společnosti? Co nabízí občanům v kampani, za své zvolení,  aby věděli, proč mají volit právě jeho? 

 

©Kulturní komise České republiky, 13. července 2026