Na své věrné přátele

tvař se vždycky vesele

zejména pak skrývej pláč

když se stane z kamaráda udavač.

Z autorova textu na píseň Cripple Creek

Určitě se shodneme na tom, že političtí udavači jsou odpadem lidské společnosti bez ohledu na to, jestli udávali farizejům, Říši Římské, inkvizici, nacismu a Gestapu, komunismu a StB či udávají v současné době; tradiční pohled reprezentuje v křesťanských zemích biblická postava Jidáše. Postavení těchto lidí je citlivým ukazatelem skutečné morální výše určité společnosti: zatímco totalitní společnost si takové lidi pěstuje a za jejich pochybné službičky jim poskytuje politické a společenské posty, ve slušných zemích kde vládne morálka (ať už za starověku, ve středověkých monarchiích či za moderní demokracie) neměli tito lidé šanci se uplatnit a stáli na okraji společnosti.

Morální a částečně i faktické odsouzení politických udavačů z dob komunistického režimu proběhlo formou zákona 451/1991 Sb. (tzv. lustrační zákon): bohužel zákon postihuje pouze registrované spolupracovníky StB, příslušníky Lidových milicí a vyšší funkcionáře KSČ, ale nedokázal postihnout celou širokou škálu těchto lidí (zejména tzv. Tiché spolupracovníky  značené TS, kteří nebyli nuceni podepsat spolupráci.- pon. redakce Fragmenty). Snad proto, že příslušnost k tomuto odpadu společnosti lze obecně velmi těžko definovat, snad proto, že by těch slušných zbylo příliš málo, snad proto, že by byla postižena značná část současné politické elity. I když zákon upravuje pouze situaci ve státních institucích, přináší jeho praktické uplatňování značnou morální očistu. Škoda, že se nevztahuje na širší škálu udavačů, ale zejména i na udavače současné.

Morální i faktické odsouzení tohoto odpadu lidské společnosti, je jednoznačně orientováno do minulosti, zatímco současní tajní spolupracovníci tajných služeb, příslušníci a funkcionáři organizací odpovědných za zločiny současné totality, ale i ti drobní práskači dopomáhající novému politickému teroru, ať už fyzickému nebo morálnímu, jsou glorifikováni, jsou jim prokazovány pocty a udělovány prestižní funkce. Přitom jejich činnost ohrožuje demokratický charakter současné společnosti stejně, jako v době minulé. Je typické, že z této činnosti profitují často stejní lidé; nutným předpokladem je totiž nedostatek charakteru. Že podobní lidé opět zaujímají i přední politické posty, včetně postů nejvyšších.

Nejhorší je ovšem fakt, že podobná aktivita se opět jejím autorům vyplácí.

A to že na ní doplácí opět spousta poctivých a pracovitých lidí, že opět místo odbornosti rozhodují o lidech noví kádrováci, tentokrát chartističtí, že tento fenomén zasáhl i akademické kruhy, že vědecká rada Ústavu ČAV je opět realizátorem politického teroru (viz dále), že "na základě jednomyslného výsledku hlasování doporučila požádat obvodního prokurátora o vyjádření ke zmíněným urážlivým výrokům hlavy státu", že vědecká rada Filosofické fakulty UK opět doporučuje zastavit nekonformní tiskovinu. Jak po atentátu na Heydricha či v padesátých letech. Je opravdu nutné, aby i na akademické půdě opět působily vědecké rady, jako inkvizice, tentokrát chartistická?

Sám jsem v minulosti poznal takové formy politického teroru. Jako mladý vědecký pracovník jsem musel opustit vědeckou práci v Ústavu makromolekulární chemie ČSAV, když jsem nebyl ochoten podstoupit nezbytnou politickou příslušnost. Znám dobře zklamání vědce, který nesmí vykonávat svou práci z politických důvodů. Pamatuji i případ kolegy, který nebyl vpuštěn do ústavu, když kádrováci zjistili, že je signatářem Charty 77 (to ovšem ještě chudák netušil, jaké partě podvodníků to sedl na lep). Počátkem osmdesátých let jsem zažil nechutné vyšetřování a posléze politický proces proti mému příteli ing. Vladimíru Novákovi podle §103 tr. zákona - urážka hlavy státu, který je přímo popřením principu svobody projevu. U téhož okresního soudu v Trutnově, kde byl souzen i Pavel Wonka.

Nejhorší ovšem nebyla zkušenost s policejními vyšetřovateli, ale zkušenost s vlastními přáteli.

Není snad horší pocit, než když mne tři kamarádi, s kterými jsem prožil na horách mnohé, zlezl mnohé skály a vrcholy a překonal mnohá nebezpečí, začnou přesvědčovat, co máme na dalšího kamaráda Vladimíra Nováka udat, aby to odnesl on a ne my. Pocit odporu k takovému hyenismu, který mne tenkrát naplnil, je pro mne hnací silou při prosazování skutečné lidské svobody a rovnosti. Pocit odporu, který mne tak často naplňoval při setkáni s hyenismem komunistického režimu, ale který mne často naplňuje i při střetech s hyenismem režimu současného podobné hyeny odmítám stejně jako jsem je odmítl tenkrát.

Obdoba paragrafu 103 slouží v současné době, pokud vím, pouze na ochranu pomazaných hlav, např. na ochranu královské hlavy ve Velké Británii a i tam hrozí v případě jeho přestoupení maximálně vyhazov z Hyde Parku. V demokratických státech má prezident přesně stejná práva jako každý jiný občan. To je totiž základním principem demokracie. Samozřejmě, že i prezident se musí v případě nutnosti hájit vůči postižení jeho důstojností. Jde ale v tom případě o spor občanský a ne spor trestní, stejně jako v případě kteréhokoliv jiného občana.

Taková zvěrstva se již nikdy nesmí opakovat! 

Hlavní odkaz té doby pro mně zní: taková zvěrstva se již nikdy nesmí opakovat! Proto mně použití stejných metod persekuce lidí za současného režimu plní hlubokým znepokojením.

Podle zákona 283/1992 Sb. je Česká akademie věd ústředním orgánem České republiky. Divím se proto, že prof. ing. Rudolf Zahradník, DrSc., který je prokazatelný politický udavač, působí jako předseda Akademie věd ČR.

První aktivita prof. Zahradníka, o které mám informace, se týkala prof. RNDr. Dušana Papouška DrSc. Ten si krátce po srpnu 1968 dovolil poslat kolegovi v exilu prof. Poncovi dopis, kde si dovolil odsoudit sovětskou okupaci. Kopie dopisu se dostala do Čech a zanedlouho se ocitla jako anonym na ÚV KSČ. Postižený, člen KSČ, měl následovně kádrové potíže, které mu zabránily realizovat své schopnosti (jak perfektně známe my neprominentní nekomunisté, nechartisté a neODSáci), posléze emigroval na západ a působí tam úspěšně dodnes. Přímý důkaz o odesilateli anonymního dopisu nejsou, i když veřejným tajemstvím je, že jím byl prof. Zahradník; svědkové se bojí vypovídat před soudem.

Jiná je naštěstí situace v případě prof. Zdeňka Slaniny, CSc., který byl vyšetřován v roce 1988 prof. Zahradníkem (v příloze je používána jeho přezdívka Velký Mág) a jeho kolegy pro nepovolenou korespondenci s českým exilem. Prof. Slanina měl u sebe malý magnetofon, kam si celý hovor nahrál, autentické citáty z pásky najdete v příloze. Postižený dnes žije v exilu, ale je ochoten vše osobně dosvědčit.

Hyena se těžko změní v ušlechtilého ohaře.

Lze se proto divit, že na podzim 1991 udal prof. Zahradník svého dlouholetého spolupracovníka doc. ing. Jiřího Pancíře DrSc. pro hanobení republiky a jejího představitele? Citujme z protokolu čj. 594/P.3-9 vyšetřovatelů kpt. R. Plachého a pprap. J. Blechy:

V průběhu šetření jsme hovořili s ředitelem ÚFCHE ČSAV, Praha 8, Dolejškova 3, s Dr. Rudolfem Zahradníkem. Ředitel ústavu nás upozornil na skutečnost, že v jedné z knih, které jsou na jednotlivých pracovištích vedeny pro příchod a odchod ze zaměstnání, je u data 26. 8. jako omluva dr. Ivany Haslingerové zápis "Havlovo gestapo (výslech)". Vzhledem k tomu, že dle mínění ředitele se jedná o urážku hlavy státu, předal tento poznatek k dalšímu opatření.

Šetřením bylo zjištěno. že uvedená kniha je vedena na pracovišti ve ll. patře a je na chodbě veřejně přístupná. Uvedený zápis do knihy provedl ing. Pancíř, nar. 15. 1. 1944, byt Praha 9, Českolipská 399 bez vědomí RNDr. Haslingerové. Dr. Haslingerová doprovázela Dr. Sládka k výslechu na úřad vyšetřovaní správy hl. m. Prahy a požádala ing. Pancíře, aby jí do sešitu: zapsal. Jmenovaný tak učinil výše uvedeným způsobem.

K celé události snad stojí dodat následující: 26. srpna 1991 byla dr. Haslinerová po návratu z výslechu pozvána rozhlasem do ředitelny, kde se konal výslech za přítomnosti prof. Rudolfa Zahradníka. DrSc., RNDr. Zdeňka Hermana. DrSc., ing. Slavoje Černého CSc. a ing. Mrhy (je asi pouhou shodou náhod, že dva z nich figurují na Cibulkově lustračním seznamu). Oznámili tam dr. Haslingerové přerušení pracovního poměru, samozřejmě z politických důvodů, jedná se tedy o zjevný příklad diskriminace v zaměstnání z politických příčin. Vzhledem k tomu, že dr. Haslingerová v té době pečovala o nezletilé dítě, skončil pracovní poměr až 30. listopadu 1991, ovšem během této doby neměla přístup k nezbytné technice, proto nemohla vykonávat aktivně svoji práci.

Dne 6. září 1991 se sešla vědecká rada ÚFCHE ČSAV ve složení Knor, Zahradník, Heyrovský, Wichterlová. Kubelková, Engst, Mareček, Klíma, Bastl, Černý, Herman, Vojtík, Novotný, Mach. Podle bodu 6 zápisu:

VR vyslechla informaci o urážlivých výrocích ing. Pancíře vůči hlavě státu, osobě dr. Zahradníka, vedení ústavu, apod. Na základě jednomyslného výsledku hlasování podpořila rozvázání pracovního poměru s ing. Pancířem a doporučila požádat obvodního prokurátora o vyjádření ke zmíněným urážlivým výrokům hlavy státu. Vskutku exemplární sbírka akademických práskačů! A nenašel se mezi nimi ani jeden slušný člověk, který by alespoň vyjádřil svůj nesouhlas hlasem proti!

Samozřejmě politická persekuce ing. Pancíře rozvázáním pracovního poměru vzápětí následovala. Snad stojí dodat následující:

Ing. Jiří Pancíř začal pracovat pod vedením dr. Zahradníka ještě během studia na VŠ. Pracoval v jeho týmu 26 let až do zmíněného incidentu. Jako ilustraci přikládám děkovný dopis dr. Zahradníka svým spolupracovníkům z roku 1988. V roce 1989 získali ing. Pancíř a dr. Haslingerová mimořádnou cenu akademie (publikovali v tom roce 12 původních prací). Nakonec podle neoficiálního hodnocení podle Scientific Citation Index provedeného prof. Slaninou (pobývajícího ve svobodném světě) se ing. Pancíř umístil mezi čestnou elitou ústavu; jeho vyhazov tedy nebyl důsledkem odborné nezpůsobilosti.

Ing. Pancíř je naším předním odborníkem v oblasti kvantové chemie a teorie keramických supravodičů, vedoucím mnoha diplomových a aspirantských prací.

Po propuštění z ÚFCHE ČSAV byl přijat na Vysokou školu chemicko technologickou, habilitoval se na docenta. Bohužel na základě politických tlaků byl po 8 měsících i z této fakulty propuštěn. Takže v současnosti náš přední vědec v tomto oboru ilegálně řeší spolu se svými aspiranty odborné problémy na svém soukromém počítači doma v kuchyni a své práce publikuje pod cizími jmény. Jak skvělé ocenění celoživotního díla!

Stojí snad za to poznamenat, že doc. Pancíř mě! v minulosti závažné psychické zdravotní problémy. Výslechy ředitelem ústavu proto mohly i ohrozit jeho život. Přestože prof. Zahradník o těchto skutečnostech věděl neváhal podílet se na zmíněné politické persekuci. (v té době ještě platil zákon, že s tímto postižením se nesmí končit pracovní poměr, takže Zahradník jednal protiprávně - pozn. redakce) Konečně oba postižení, jak doc. Pancíř tak dr. Haslingerová prošli malým zdravotním peklem, na němž se jejich mravní utrpení nesporně projevilo. Humanita zde opět prohrála, podobně jako v případě Bartončík.

Případ pokračuje občansko-právním soudním procesem mezi prof. Zahradníkem, listem Špígl a doc. Pancířem za publikaci článku, který uvádí skutečnosti zmiňované v této interpelaci. Proces se táhne již léta, i přes ten formální nesmysl, že článek nenapsal doc. Pancíř. Ale do toho bych se nechtěl vměšovat.

Svůj vztah k udavačům sloužícím minulým totalitám vyjádřila naše společnost formou Benešových dekretů, lustračního zákona a podobných právních norem. Budeme na odsouzení současných udavačů čekat až po pádu Vašeho režimu nebo se s nimi snad dokážeme vypořádat již nyní?

1) Nemyslíte si, že politický udavač i v rámci současného režimu by měl být morálně i právně na úrovni agenta StB, tedy nevykonávat žádné funkce, které platí daňoví poplatníci? Neměl by tedy vykonávat ani funkci předsedy České akademie věd.

Žijeme opět v podivném absurdistánu, v jehož čele stojí fašistický zločinec, který se osobně podílel na zločinu proti lidskosti (případ Bartončík). Sám je obdařen privilegiem beztrestnosti (článek 65 odst. 2 Ústavy), zato těm, kteří si dovolí nazvat jeho zločin pravým jménem, hrozí až dva roku kriminálu.

2) Nemyslíte si, že zrušení §103 a podobných by mělo své pozitivní působení. Nemyslíte si, že politické udavačství by za každého režimu mělo být postihováno, že by mu celý národ měl udělat přítrž? Měl byste nějaké konkrétní návrhy?

3) Též zmíněný článek 65 odstavec 2 je ve zřejmém rozporu s principem občanské rovnosti i se základními principy mravnosti. Pokládáte ho za možnou součást ústavy demokratického státu?

P.S.

Ta píseň v úvodu má pokračování:

Je tu jedna dobrá rada

trochu mne z ní zebe

musíš prásknout kamaráda

dřív, než práskne tebe.

Ovšem cílem této mé interpelace není vyřešit problém tím, že "prásknu" posledního udavače. Cílem je udělat takové systémové změny, které znemožní, nebo alespoň znesnadní, aby tato lidská spodina našla v naší společnosti uplatnění. A pokud najde (v boji proti kriminalitě se asi nelze plně bez udavačů obejít), tak aby tato sorta lidí byla, např. v duchu lustračního zákona, vyloučena z veřejných funkci. Dokud nám budou fakticky vládnout současní StB-áci (tj. BIS a podobné služby), bude naše společnost morálně i fyzicky nadále upadat.

Přílohy ke článku:

1) Opis protokolu MO Policie, Praha 8, Kobylisy ze dne 16. 10. 1991,  č. j. 594/P.3-91 (kpt. Plachý R., pprap. Blecha J.)

2) Zápis ze schůze vědecké rady ÚFCHE ČSAV ze dne 6. 9. 1991

3) Děkovný dopis R. Zahradníka kolegům z 14. října 1988

4) Samizdatové materiály prof. Zdeňka Slaniny, obsahující hodnocení na základě Scientific Citation Index a záznam výslechu prof. Zahradníkem z roku 1988.

 Ad 1: OPIS protokolu MO policie, Čj. 594/P.3-91, v Praze dne 16.10. 1991

Policie SB, Místní odd. Kobylisy, Praha 8, Úřední záznam

Dnešního dne, tj. 16.10.1991 v dopoledních hodinách jsme prováděli šetření k trestní činnosti, ke které došlo v minulých měsících v areálu ČSAV, Praha 8. V průběhu šetření jsme hovořili s ředitelem ÚFCHE ČSAV, Praha 8, Dolejškova 3 s Dr. Rudolfem Zahradníkem.

Ředitel ústavu nás upozornil na skutečnost, že v jedné z knih, které jsou na jednotlivých pracovištích vedeny pro příchod a odchod ze zaměstnání, je u data 26.8. jako omluva dr. Haslingerové zápis "Havlovo gestapo (výslech)". Vzhledem k tomu, že dle mínění ředitele se jedná o urážku hlavy státu, předal tento poznatek k dalšímu opatření.

Šetřením bylo zjištěno, že uvedená kniha je vedena na pracovišti ústavu ve II. patře a je na chodbě veřejně přístupná. Uvedený zápis do knihy provedl ing. Pancíř, nar. 15.1.1944, byt Praha 9, Českolipská 399 bez vědomí RNDr. Haslingerové. Dr. Haslingerová odcházela doprovodit Dr. Sládka k výslechu na úřad vyšetřovací správy hl.m. Prahy a požádala ing. Pancíře, aby jí do sešitu zapsal. Jmenovaný tak učinil výše uvedeným zápisem.

Na základě výše zjištěných skutečností byla RNDr Haslingerová požádána, aby se dne 17 10 1991 dostavila na úřad POLICIE ČR Kobylisy k podání vysvětlení. kpt. Plachý R., pprap. Blecha J.

ad2: Zápis ze schůze vědecké rady ÚFCHE ČSAV ze dne 6. 9. 1991

ad 3: Děkovný dopis R. Zahradníka kolegům z 14. října 1988

Dr. J. Pancíř, I. Haslingerová a P. Nachtigall               Praha 14, října 1988

Milý Jirko, milí kolegové,

upřímně si vážím toho že jste mi k mým šedesátinám (k takové marnosti!) věnovali tak užitečnou a tak elegantní práci: děkuji Vám!

Přál bych si, abyste svět přesvědčili o užitečnosti a účinnosti svého originálního postupu. Dříve nebo později (raději dříve by bylo dobře shrnout Vaše výsledky v celé šíři a přesvědčivosti; měl bych radost kdybych to u Springra či. v Americe mohl (katalyticky) urychlit.

Jirkovi navíc patří můj dík za hroznou dřinu, kterou měl spolu s dalšími kamarády, s přípravou dvou krásných čísel CCCC,

Váš

R. Zahradník

Vážena kolegyně či kolego,

dnes opět dobrá a jasná zpráva. Chvíli to sice trvalo, ale přece jen jsem nakonec překonal svou lenost a podíval se do SCI na Who is who. Nebyla to ovšem idea nová, vzpomínám si, že už před volbami VR padl návrh, aby se kandidáti představili prostřednictvím svého citačního indexu; návrh však tehdy zapadl. Jmenovitě jsem uvažoval soubor čtrnácti spravedlivých, kteří dne 6. 9. 1991 na sezení (demokraticky zvolené) VR jednomyslně rozhodli o delimitaci Jirky Pancíře.

Moje citační sondáž je výlučně založena na Scientific Citation Indexu za rok 1991. U každého ze 14 deliminátorů jsem pod jeho jménem odečetl počet tam uvedených citací. Přitom jsem vylučoval tzv. primární autocitace (přesněji, vylučoval jsem pouze primární autocitace, sekundární primární autocitace jsem pojednával jako pravé sekundarní autocitace (vide infra)). Dále jsem se alespoň částečně snažil vylučovat koincidenci ve jméně (jestliže např. byla citována práce z lingvistického časopisu v lingvistickém časopise, považoval jsem to za citování fyzicky odlišné osoby). Pokud ovsem dvě různé persóny téhož jména publikuji v podobném okruhu časopisu, dochází použitou technologii k umělému nadhodnocení citačního indexu. Na druhou stranu jsem se nesnažil o eliminaci tzv. sekundárních autocitací. Pro jednotlivé učence jsem zjistil tyto hodnoty:

Delimitovaný Jirka Pancíř vykazoval v této metodice hodnotu 18. [Uvedené hodnoty přestavuji supper bounds, a v některých případech může byt citační index podstatně nižši (ovšem, kdo má čistou nulu je ve výhodě, toho se už žádné další redukce dotknout nemůžou; ten má, stejně jako třeba pi. Libuš, svý jistý). Tak např. je třeba poznamenat, ze v některých případech může k podstatné redukci dojit už jen eliminaci sekundárních autocitací. Zkusmo jsem u jednoho z výše uvedených clenu VR provedl příslušnou korekci na sekundární autocitace a zjistil sníženi o více jak 88 %. Zde jsem též provedl obhlídku o několik let nazpět a nezjistil výraznější variaci. Podobně dramatickou redukci by v některých případech mohlo způsobit, kdyby byla exaktně vylučována koincidence ve jméně. Postihnout citovanost prací jinak než podle prvého autora bylo mimo mé možnosti. Nicméně, seriózně Lze odhadnout, ze nejméně pět členů současně VR se pohybuje v oblasti prakticky nulové citovanosti. Nakonec jsem se samozřejmě podíval i na své jméno, a našel index 50 (což není horní odhad, nýbrž přesný a konečný údaj, prostý primárních i sekundárních autocitaci a/nebo koincidenci ve jméně). Diskusi výsledku a závěry přenechávám čtenářské obci.

Připojuji však výrok, který zvěčnělý Dr. Čermák měl na jaře 1972 vyslovit na OV KSČ v Praze 2: "Šlapete po lidské práci", který mi nyní bezděky přichází na mysl. Obávám se, ze už je zase jednou aktuální. Ostatně, nejsem jistě sám, kdo si uvědomuje absenci osobnosti jeho typu v současném ústavním dění.

Jinak jistě už netřeba poznamenávat, ze fullerenové koule (tím označoval autor různá udání a výslechy) se dále vytrvale valí a pomnožuji. Momentálně se bavíme s C84 pojednaným jako soukoulí dvou tuctu koulí. Závěrem Ti (Vám) přeji úspěch ve veškerém konaní a zůstávám se srdečným pozdravem

Zdeněk Sláma, mluvčí samizdatové edice GardenGate

Vážena kolegyně či kolego,

Dnes opět několik dobrých a jasných zprav. Fullerenové koule  se už staly předmětem prvého scientiometrického zkoumání (v Angew. Chem.) a matka Akademie z toho nevyšla nejhůř. Hlavní ovšem je, že se koule kouli a je štěstí být u toho (naopak si dovedu představit, jaká to může být frustrace u toho nebýt). Američane začali vydávat nový časopis: FULLERENE SCIENCE AND TECHNOLOGY a horribile dictu, vzali na palubu, t.j. do redakční rady, i jednoho Čehůna. Daroval bych své komplimentární předplatné, ale jak, když

(i) V důsledku státnického rozhodnuti se všechna má pošta musí vracet a bere za své většinou beze stopy.

(ii) Nadále platí památné jednomyslné usnesení potlačit, vytlačit (nebo roztlačit?) fullereny pro isolovanost.

(iii) Vzhledem k reakci na mou nezištnou nabídku devizového daru na nakup literatury mám za to, ze poslední zájemci o literaturu byli také již úspěšně potlačeni či vytlačeni.

A teď dobrá a jasná zprava pro všechny chemické diskofily. Bude diskotéka!

Podařil se mi husarský kousek - podstatná část protahovaného vyšetřování R. Zahradníkem, zvláště většina z mnohahodinových výslechů v r. 1988, které se rozpoutaly pote, co VIP (Velký lnformátor Pražský neboli Velký Mág) doručil mou soukromou korespondenci příslušným místům na ÚV KSČ. Byly nahrány miniaturním japonským rekordérem Firma Sony v mé kapse. Nebyla to legrace - kdyby se toho byl Velký Mag a jeho spolu vyšetřovatelé domákli, tak by, při jejich tehdejším rozletu, opravdu končila všechna sranda. Tehdy nahrávky sloužily k právním analýzám a přípravám obhajoby (pokud mi hájit se nebylo zakázáno ex offo).

Zde jsou některé autentické věty nahrané při z výslechu vypovídající o tehdejší době a některých lidech z Heyrovského ústavu. Imitace nejtužších padesátých let zaručena. Čtěte:

.... Našel se pracovník, který si píše, ani říci to nemohu, s emigrantem, to je horši než kapitalista.

..... Postihnout Vás podle Zákoníku práce nemůžeme, tak Vás zlikvidujeme jinou cestou.

..... Dalo mne to hodně práce, ani spát jsem kvůli tomu nemohl, na co to narazíme, ale už jsem na to přišel.

..... Jestli nepřiznáš ještě další korespondenci, tak na ústavě nevydržíš.

....  Dřív než to dal vedeni, tak to byl konzultovat na vnitru.

..... Někteří starší soudruzi požadují okamžité propuštění z ústavu, a soudruzi z města doporučuji ještě přísnější postup. 

..... Výzkumná zařízení která používáme patří mezi utajované skutečnosti, tím že píše o děrovací technice, vyzradil statni tajemství nepříteli.

..... A tím ohrozil nerozbornou jednotu a obranyschopnost státu Varšavské smlouvy, a proto navrhujeme exemplární potrestání.

..... Máme na tebe dalších padesát Tvých dopisu, a jestli se nám ke všemu nepřiznáš, tak tě zničíme.

...... Pro mne není důležité, co říkáš ty, ale co říká soudruh ZOZU, tomu věřím. Test musí být dostatečné přísný, aby už nikoho nikdy nenapadlo si dopisovat s emigranty.

.... Od teďka máš zakázáno se vůbec hájit, mluvit můžou jenom ostatní.

..... Když nám přiznáš všechnu svou korespondenci, tak budeme vědět, že jsi poctivý člověk, a budeme s tebou jednak jinak.

..... Podívejte se - on tím vůbec netrpí. Řekni aspoň, že tím trpíš.

..... Na tomhle ústavě je většina věcí jenom psychologická záležitost, jestli se nezlomíš, tak s tím bezohledným nátlakem budou muset dříve či později přestat. Ale ten tvůj doktorát bude dal ležet a pěkně si počká, my máme dost času.

..... Dokonce tady pomlouvá našeho soudruha ředitele a snaží se ho zesměšnit.

..... Dopis nadaci, že nemůžeš přijet, byl překročením zákazu a XXXXX už dostal přísné napomenutí od soudruha ředitele, že ti to umožnil.

..... Nebuď drzej a nedělej si z nás srandu, otázky dáváme my.

..... Vnitro celé naše vyšetřování sleduje, a jestli nebudeme dost tvrdí, tak ústav špatně dopadne.

.... U mne je to docela obyčejný udavač, a klidně mu to řeknu, ale tebe musíme přísně potrestat.

..... Soudruh Jakeš říká, že s lidmi, kteří při první příležitosti zradí, se musíme nemilosrdně vypořádat.

..... Podcenili, že seš buldok vytrvalý jako Winston Churchill.

..... Je nutné, aby byl nějak potrestán, jinak by byla v nebezpečí dokonce i pozice mého otce.

....." (and much, much more)." Možná, že některé sólové party nám přednesou ještě  někteří z populárních členů VR či vedení, ale těžko předvídat, když jejich složení je pro mne, stále ještě tajemstvím.

Konec textu INTERPELACE poslance Jiřího Šolera na předsedu vlády Václava Klause ve věci postavení politických udavačů v ústředních orgánech ze dne 24. dubna 1996