USA s Ruskem jednají o tom, co se státem, který prohrál ^Doporučený

středa, srp 13 2025
Napsal(a) IVANA HASLINGEROVÁ PANCÍŘOVÁ

Tisk Email

Ať již dnešní jednání mezi dvěma světově nejsilnějšími statníky dopadne jakkoliv, měli bychoom mít všichni na paměti, jak lehce může vzniknout z drobného místního konfliktu někde v pohraničí státu, o nějž se dlouhá léta nikdo nezajímal a byl by do měsíce vyřešen, konflikt rozsahu hrozícího třetí světovou válkou. Mělo by to být mementem pro celý svět co dokáží neoliberální politici když se spojí a začnou konflikt rodmýchávat nesplnitelnými sliby a dodáváním zbraní člověku, který se nedokázal o své občany v pohraničí postarat včas než tam vznikly masakry hraničící s občanskou válkou.

Také by si měly již panovačné dámy z EU uvědomit, že jim jasně dal prezident Trump najevo, kdo ve vážných celosvětových otázkách rozhoduje. Vůbec je k tomu nepotřebuje. A měly by se zamyslet nad tím jak nebezpečnou politikou je aplikování starých komunistických teorií Karla Marxe do současného světa zvanou neoliberalismus. Stačilo co způsobil komunismus v minulém století a do 21 století už nepatří. Kancléřka Merkelová sice v EU zavedla eurospeak (europoslanec Hynek Fajmon o tom napsal krásnou knihu), napříklád místo kácení pralesů používat budování kukuřičných polí atd. Jediný rozumný politik současné EU Viktor Orbán to říká jasně: "Evropa propásla příležitost jednat s Putinem, když byl u moci americký prezident Joe Biden". Nyní již ale nejde jen o budoucnost pohraničí Ukrajiny, ale potažmo budoucnost celé Evropské unie. Právě v těchto okamžicích o tom rozhoduji prezidenti Trump a Putin.

Rusko vyhrálo válku na Ukrajině a v každé válce si kladl vítěz podmínky.

Tím neschvaluji jako pacifista, že se válka tak rozrostla díky podpoře západních neoliberálů ve všech státech EU i USA. Naopak. Ale mělo by dojít již konečně k mírovým jednáním. I Josef II. musel v zájmu národa kdysi po prohrané válce podat ruku vítězi, byť ho osobně nenáviděl dál. Vidím ten obraz před očima nyní. Od 22. 2. 2022 naše revue volá po diplomatické řešení, po tom, aby OSN konečně jednala a jednala a zabránila zbytečnému vraždění mezi Ruskými a ukrajinskými obyvateli v Doněcku a Luhansku a vojsko obou stran mohlo z oblasti odejít.

Za slovy bojechtivé EU, že Ukrajinci musí mít svobodu rozhodnout se o své budoucnosti, stojí skrytá hrozba, že bude zase dodávat zbraně nevojákovi Zelenskému. Ukrajinci měli přece 35 let od rozpadu SSSR měli svobodu, ale jako jediný z jeho 15 států místo šťastného osvobození z Říše zla si ji nedokázali udržet. Nyní je na to již zřejmě pozdě. Rozhodně ji ale nezískají vyvražděním svých obyvatel. Mír je jediným snem každého občana a zřejmě zejména jejich občanů v pohraničí, kteří dvakrát před zásahem Ruska žádali u OSN o samostatnost nebo alespoň autonomii a nikdo kromě Ruska nebyl pro. Ale o tom dost. To vše zhodnotí historie.

Nyní jde o to, že oba státy, jak Rusko tak Amerika, se chtějí vrátit ke klidu doma a dořešit nešťastnou, Bidenem rozdmýchanou, situaci.

Nejde o žádnou válečnou dohodu. Pouze o stanovení toho co se státem, který prohrál. Joe Biden by měl být rád, že statisíce povražděných vojáků za 3 roky jím zbytečně rozdmýchávaného konfliktu ho nebudou strašit ve snech a že jeho nástupce Donald Trump chce masakr, který se díky Bidenovi rozrostl do hrůzostrašných, 80 let nemyslitelných rozměrů, zastavit a vše nebude pokračovat apokalypsou 3. světové války.